Zablokování dezinformačních webů bylo naprosto v pořádku, nejednalo se ani trošičku o zásah veřejné moci do svobody slova. Příslušníci rozvědky se hezky usmáli, řekli výkonnému řediteli NIC.CZ pěkně prosím, a tak vůbec o nic nešlo. Byla to jen taková přátelská nezávazná rada. Otázkami, jak se pozná proputinovská propaganda, proč by měla být zakázaná, jak ji definují naše zákony a jak byly vybrány weby k zákazu, se raději nikdo ani nezabýval.
Svoboda slova jde vpřed. A za ní kráčí dozorci. Je zajimavé sledovat, jaké vynalézavé eufemismy je možné v dnešní době vymyslet pro jednoduché slovo cenzura. S tou se začalo počítat ve chvíli, kdy se na scéně objevila alternativa.
V souvislosti s návrhem novely trestního zákoníku tiskem 384/0 se toho napsalo již hodně. Většina příspěvků ale pohříchu děsivě míjí jádro pudla, neboť se věnují výhradně tomu, zda je správné znemožnit znemožnit publikování názorů, které se nositeli nelíbí („cenzura soukromých internetových platforem”), třeba ve jménu „ruských dezinformací”, nebo naopak zda je správné dovolit publikování úplně jakýchkoli názorů a tvrzení.