Dlouho jsem neměl, vědom si bídy českých zimních středisek, zásadních námitek proti Špindlerovu Mlýnu. Jistě, bylo nutno tam jezdit mimo víkendy, nicméně i když bývala fronta u čtyřsedačkové lanovky ve Sv. Petru, u obstarožní dvousedačky o pár set metrů dál, případně též na Stohu, fronty příliš obvyklé nebyly. A protože mojí nejoblíbenější sjezdovkou se ve Špindlerově Mlýně stala právě černá ve Sv. Petru, považoval jsem toto středisko za v zásadě akceptovatelné.
Samozřejmě, s Alpami se to srovnávat nikdy nedalo a nedá, ty hory jsou prostě malé. Ovšem na jednodenní výjezd jsou dostatečné. Samozřejmě dobře znám i jiná krkonošská zimní střediska a všechna mají své chyby. Pec pod Sněžkou jich má asi nejvíc, tam neumějí pořádně upravit sníh, mívají tam fronty plné uřvaných Poláků, předbíhání ve frontách tam patří k místnímu koloritu a parkování tam bylo vždy zcela tragické. Parkuje se na parkovištích, která nemá s provozovatelem skiareálu nic společného, čili parkování tam je zpoplatněné, až na jedinou výjimku je to z nich do skiareálu dost daleko a často neexistuje jiný způsob, jak se do něj dostat, než hezky pochodovat dva kilometry s lyžemi na ramenou (ano, vím, jezdí tam skibus, občas, občas i zastaví, občas je v něm místo, občas vás sveze, jindy po vás chce stevardka skibusu skibusenku a zaplatit za svezení nemůžete; a ano, vím, je tam i prehistorický přibližovací vlek od autobusového nádraží, který také občas jede) nebo využít místní taxislužbu, oproti níž jsou ty pražské vysloveně lacinými břídily a to nezávisle na tom, zda používají turbo nebo ne. Cedule „Taxi Javor 150 Kč“ umístěná 400 metrů pod Javorem (ano, správně, za svezení 400 metrů chtějí zaplatit 150 Kč) hovoří za vše. Obecně je Pec skvělé místo pro exkursi do života současných zlatokopů, majících to v krvi již třetí generací a toto ctihodné řemeslo zdědivších po svých ctihodných předcích, kteří tam si tam přišli nakrást majetek po Němcích už v létě roku 1945. K tomu tam, kromě krátkého hangu nahoře na Hnědém Vrchu, jež je vinou místní neúdržby buď uzavřený (pak bývá ovšem při troše snahy sjízdný) nebo téměř nesjízdný díky obvyklé místní kombinaci mulda/ledová plotna, chybí pořádný kopec.
Jánské Lázně by byly docela fajn, kdyby se tam dalo zaparkovat. Pokud už se zaparkovat dá, zase platíte, i když méně než v Peci a parkujete hned u lanovky. Kopce jsou na české poměry nadprůměrné, údržba slušná, investice tam vidět jsou. Dejme tomu.
Herlíkovice prosluly skvělým přístupem k zákazníkovi. Sprostí vlekaři, tak obvyklí v Peci, se tam nevyskytují, naopak i při poměrně nízké ceně skipasu se tam pro návštěvníka snažili, alespoň ještě v minulé sezóně, udělat, co mohli. Parkování bezplatné (a vítána jsou i obytná auta), od parkoviště vás těch pár set metrů do kopce vyvezou dodávkou, abyste nemuseli po těch úděsných schodech, tak nějak má vypadat péče o zákazníka. Bohužel, relativně slušný kopec je tam jen jediný, sjezdovka červená hezká, ale chybí možnost změny (tamní „černá“ je obvykle ve špatném stavu, navíc jí přetíná několik cest) a k tomu je tam také jen jediná lanovka, která stojí za řeč a bohužel se u ní díky tomu tvořívají fronty. Při vší úctě k lidem, kteří Herlíkovice vybudovali a dosáhli toho, že jsou tím, čím jsou, což určitě nebylo lehké a museli do toho dát mnoho, ta možnost širší volby tam chybí a tak tam málo kdo stráví víc, než právě jeden den.
Rokytnice nad Jizerou (myslím Horní Domky, Studenovem opravdu nebudu ztrácet čas) by byla celkem fajn, kdyby tam nebyla standardem fronta na lanovku. Lanovky jsou tam sice dvě, ale ta druhá má charakter pouze přibližovací, takže se s ní obvykle za celý den svezete jednou. Jinak sjezdovka červená hodně dlouhá a pěkná, černou tam ovšem mají jen proto, aby tam měli černou, není ani prudká, ani ničím zajímavá. Údržba sjezdovek obstojná, parkování zadarmo, pravda, pokud vám nevadí se projít několik set metrů s lyžemi na ramenou. No dejme tomu.
Ve srovnání s takovou konkurencí je Špindl jednookým králem, aniž by se tam museli nějak podstatně snažit — a tak se tam ani příliš nesnaží. Mají tam údržbu sjezdovek na příjemné standardní úrovni, pokud návštěvníkovi nevadí občasné cestování skibusem, tak může střídat svahy, no, se zamhouřenýma očima skoro jako v Alpách. Za parkování se neplatí, pokud tedy nejste nejmenovaný kolega, k němuž kdysi bylo tamní Místní oddělení Policie ČR dokonce tak laskavé, že jeho vozidlo dokonce zajistilo technickým prostředkem proti krádeži, parkuje se hned u lanovky a to jak na Hromovce, tak na Medvědíně. Pravda, co návštěvník ušetří na parkovném, doplatí na ceně permanentky, ale dobře. Svahy by tam na české poměry byly slušné.
Skiareál ve Špindlerově Mlýně ovšem vlastní a ovládá společnost Tatra Mountain Resorts, dále vlastněná finanční skupinou J&T. Opět musím konstatovat, že v sobě nechovám vůči J&T nějakou aversi, byť mám informace o tom, za jakých podmínek tato skupina vznikla. Společnosti TMR pak šéfuje jistý pan Igor Rattaj. Že vypadá jak sedlák, to bych mu také nevyčítal. Rozhovor s oním pánem uskutečnil slovenský Trend, je to zajímavé čtení, ale mnohem zajímavější je to, co z toho rozhovoru bylo vyškrtnuto (v textu označeno jako „Úprava 16. januára 2014: Časť odpovede bola dodatočne vyňatá spod autorizácie.“). Tu „neautorizovanou“ vyškrtnutou část odpovědi pana Rattaje se mi ovšem podařilo nalézt v diskusi k předmětnému článku (zatím ji ještě nikdo nesmazal) a stojí za to:
Zaujímavý klient z hľadiska biznisu je dnes rodina s dvomi deťmi, ktorá príde na dovolenku. K takému by sme sa mali správať najslušnejšie a urobiť všetko preto, aby prišiel znova. Ubytujú sa na týždeň, dve malé deti, to je kopec problémov, potrebujú lyžiarsku školu, zídu dve jazdy a končia. To znamená nesmrdia mi na zjazdovke, sedia v bufete. Sú omnoho lepší ako lyžiari, ktorí o pol ôsmej stoja pred lanovkou s lyžami a o štvrtej povedia, dal som 26 jázd, jedna ma vyšla na štyri koruny. Takých radi nemáme.
Jistě. Úplně nejlepší je takový zákazník, který prostě cáluje a vůbec nic nechce, případně zaplatí jenom za nějaký leštěný prd. Pokud chce za své peníze nějakou hodnotu, tak ho nemáme rádi, taková drzost (beztak to bude nějaký zk***vený pražák a ten má v Krkonoších právo akorát platit a držet hubu).
V každém případě já panu Rattajovi na jeho sjezdovkách smrdět nehodlám. Mých peněz si podle zmíněného rozhovoru neváží a proto si na ně také nesáhne. Abych nezapomněl, společnost TMR v prosinci koupila společnost Snowhill, provozující také krkonošské skiareály Herlíkovice, Šachty, Kamenec, Kozinec, na Šumavě skiareál Kašperky a lyžařský areál Mariánky v Mariánských Lázních. Čili pokud nechcete panu Rattajovi za své peníze smrdět na jeho sjezdovkách, měli byste se vyhnout kromě Špindlerova Mlýna i jim.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)