Ronald Reagan

Featured Image

Z československého dobového zpravodajství osmdesátých let by si člověk myslel, že USA byly baštou ryzího kapitalismu. V realitě Spojené státy v poválečném období zavedly řadu opatření, která se stala koulí u nohy jinak výkonného hospodářství. Vysoké zdanění a přebujelé státní programy vedly ke stagnaci. Ronald Reagan dokázal za dobu svého prezidentství tuto situaci zvrátit, pomohl roztočit kola ekonomiky a zlepšit situaci obyvatel.

RR se narodil do chudé irské rodiny. Vystudoval neprestižní vysokou školu a studiu se věnoval pouze tolik, aby měl prostor pro své oblíbené sporty. V mládí pracoval jako plavčík, komentátor, později jako motivační řečník v GE a hollywoodský herec. V rámci herectví byl činný v odborech, které mu poskytly patřičný vhled do motivací a jednání odborářských předáků. Reagan byl původně Demokrat, až později přešel k Republikánům, za něž zastával úřad guvernéra Kalifornie ve dvou obdobích v letech 1966 a 1970.

Po vítězství v prezidentských volbách 1980 si vytýčil za hlavní snížení daní, nezaměstnanosti a inflace. Inflace v sedmdesátých letech byla okolo deseti procent ročně, nezaměstnanost ještě vyšší a mezní daňová sazba byla 70%. Keynesiánský ekonom této i dnešní doby by si řekl, že pokud dosud zavedená opatření nefungují, tak je potřeba ještě více opatření. Ekonomická škola sedmdesátých let se smiřovala se stavem, kdy východiskem z vražedné kombinace vysoké nezaměstnanosti a inflace bylo/je, pokud se dosáhne zlepšení alespoň jednoho z těchto ukazatelů.

RR razil zásadu, že tvůrčí silou společnosti jsou jednotlivci a největší službu společnosti nepřinášejí byrokraté se svými programy a subvencemi, nýbrž podnikatelé uplatňující invenční energii a podstupující riziko. Svobodná společnost se v podstatě řídí sama. Reagan svým vystupováním i projevy motivoval k aktivitě. Snižoval daně tempem 5-10 % ročně (procentních bodů jak se dnes říká). Aby snížení daní dosáhl, motivoval voliče k oslovení svých volených zástupců se slovy „Když se ti nedaří naučit je vidět světlo, dej jim pocítit horko“. Rozpočtové schodky neřešil, se slovy „Dluh je dost velký, postará se o sebe sám“. Na konci druhého prezidentského období byl dluh nominálně mnohem vyšší, avšak v poměru k HDP byl poloviční (6 % 1983 vs. 3 % 1989). Počáteční výsledky léčby touto medicínou byly rozpačité. Když jeho popularita klesla, tak prohlásil: „No co, vždycky se ještě můžu nechat znovu zastřelit“. Atentát v roce 1981 s kulkou v hrudi přežil a před operací vtipkoval, že je škoda jeho nového obleku. Když se ho po roce ptali, jestli nemá obavu, že se ho opět někdo pokusí zastřelit, tak odvětil: „Ne, ale pro jistotu nosím svůj starý oblek“. Postupně se dostavilo hospodářské oživení a snížení nezaměstnanosti i inflace. V sedmdesátých a na počátku osmdesátých let se USA potýkaly s ropnými krizemi. RR přes varování kritiků zrušil úřad pro regulaci cen paliv a následně nastal dramatický pokles cen ropných produktů. RR zvítězil v druhém volebním období. Keynesiánští ekonomové byli na rozpacích a vysvětlovali zlepšení ekonomiky cyklickými jevy. Reagan k tomu poznamenal, že keynesiánský ekonom je člověk, který vidí nějaký jev v praxi a zvažuje, jak by mohl fungovat i v teorii. Asi nejokřídlenějším výrokem je ten, který je nesmírně aktuální i v současnosti: „Pokud se to hýbe, zdaňte to! Pokud se to stále hýbe, zregulujte to! Pokud se to přestane hýbat, dotujte to!“.

Pokud jde o zaměstnanost a sociální programy, pak Reagan tvrdil, že nejlepší podporou je zaměstnání. Je zřejmé, že nezaměstnaní nepocítí růst ekonomiky, pokud se nestanou zaměstnanými. Trefná je k tomu poznámka JFK, že příliv zvedá všechny lodě, které jsou ve vodě. Dále si k tématu dovolím přejmout Reaganův výrok z Neviditelného psa z roku 2006:

„Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad člověkem, který upadl do příkopu na kraji cesty a nebo v soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními. Můj soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými, a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí. Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními.“

Jednou z věcí, které se Reaganovi příliš nedařily, bylo rušení vládních programů a nadbytečných úřadů. Patrně se jednalo a jedná o sisyfovský úkol, který narazil na odpor nejen v řadách demokratů, ale i některých republikánů. V každém případě měl Reagan jasno v tom, jak lákavé je pro byrokraty utrácet veřejné peníze. Použil přirovnání k nezodpovědnému adolescentovi, kdy zvýšíte-li jeho příjmy, okamžitě je utratí. Pokud jde o některé jevy osmdesátých let, pak mnohé situace prostě přešel a neřešil, což se s odstupem může ukázat jako nejlepší řešení. Zástupci upadajícího automobilového či ocelářského průmyslu se na něj obraceli s žádostí o pomoc a dostalo se jim pouze účastného pohledu.

Zásadním rysem osmdesátých let byla bipolarita tehdejšího světa, dvou soupeřících systémů. Výroky „socialismus je omyl“ a „Sovětský svaz je říše zla“ rezonovaly východním blokem významně. Tyto výroky působily erozivně i na uvědomělejší soudruhy a Reaganova zahraniční politika pomohla otočit kolem dějin. Reagan si byl vědom slabosti socialistického bloku a faktu, že ekonomika založená na diktátu centrálních plánovačů je odsouzena k nezdaru. Reagan prohlásil, že sovětské impérium se nejistě potácí, protože rigidní centrální řízení zničilo pobídky pro inovaci a efektivitu. Jenomže nemocní medvědi mohou být nebezpeční, dokonce více, než když jsou zdraví. Nemocní medvědi mívají sklon zaútočit na zdroje, které nenalézají doma. Vůdcové vnitřně slabých říší nebývají připraveni se smířit s rozkladem vlastní moci a obracejí se k armádě. Nemáte-li dost chleba, dejte jim aspoň hry. Proto ty raketové nosiče při oslavách na náměstích.

Reagan na otázku demokratů „Proč nejedná s Rusy o odzbrojení?“ odpověděl, že pro Rusy smlouvy nic neznamenají a poruší cokoli, co poslouží jejich věci. Lhát a podvádět jsou základní přístupy, pokud je cílem světová revoluce (v té době socialistická). Reagan významným způsobem navýšil výdaje na zbrojení v rámci doktríny o jaderném odstrašení. Čelil protestům politiků i veřejnosti. Sovětský svaz měl převahu v konvenčních zbraních a vyrovnané síly v jaderných zbraních. Reagana trápilo, že jedinou možnou reakcí na střely letící na USA by byl odvetný útok. Proto inicioval projekt Strategické obranné iniciativy, protiraketového deštníku, který Rusy velmi rozezlil a na který neměli odpověď. Východní blok podporoval mezinárodní mírové hnutí. Na adresu protestujících Reagan laskavě poznamenal: „Zatím jsem nezaznamenal žádné protijaderné demonstrace na Rudém náměstí. Ti lidé (demonstrující) mají dobré úmysly, ale mýlí se“. Reaganova politika se ukázala být úspěšnou a kombinace síly a dialogu vedla k deeskalaci napjaté mezinárodní situace a k pádu komunistického bloku. Pozitivní roli v tomto procesu sehrál i sovětský vůdce Michail Gorbačov, jehož podpora u současných Rusů je okolo jednoho procenta. Gorbačov byl pravověrný komunista a byl zvolen proto, aby pozvedl hospodářství a našel nové zdroje pro armádu. Domníval se, že příčina společensko-ekonomických problémů je v alkoholismu, absentérství a byrokracii. Jako stoupenec leninské cesty nepochopil, že uvedené jevy jsou pouhými příznaky, nikoli příčinami problémů. Přes velkou snahu nastolit fungující socialismus s lidskou tváří došlo naplnění poučky, že socialismus lze reformovat pouze jeho destrukcí. Socialistický blok se nacházel v jisté vyprázdněné agónii a uspíšení jeho pádu lze vnímat pozitivně, jakkoli vždy přijde otázka, co bude následovat.

Společenské a politické elity osmdesátých let Ronaldem Reaganem opovrhovaly. Nebyl absolventem, prestižní školy, byl to herec, zastával zjednodušující pohledy, a co některým intelektuálům bylo k vzteku, mnoho záměrů se mu podařilo realizovat. Reaganovy kroky vycházely z jeho vnitřního přesvědčení a razil tezi, že chce-li jedinec něčeho dosáhnout, nesmí se ohlížet na veřejné mínění. Měřítkem sebejistoty byla lhostejnost vůči kritice elit, které když běsnily proti politice volného trhu a antikomunismu, bylo to z jeho pohledu totéž, jako běsnění proti zemské přitažlivosti. Reagan byl názorově velmi konzistentní a jeho jednání bylo opakem oportunismu, který je výbavou mnoha politiků. Byl zvyklý na kritiku médií, a když ho jednou v New York Times za nějaký krok pochválili, tak zareagoval: „Nevím, co to do nich vjelo. Museli se špatně vyspat“.

Jako každý v životě tak i RR za svého prezidentství zaznamenal neúspěchy. Některé zbrojní programy byly příliš nákladné a neúspěšné, administrativu se nepodařilo zeštíhlit a některá angažmá v zahraničí byla problematická. Např. výcvik a vyzbrojování mudžahedínů v Afganistánu proti invazi Sovětského svazu se zakrátko obrátily proti Spojeným státům. Každopádně Reagan přispěl k eliminaci řady kolektivistických poblouznění ve světě a skanzenů tohoto typu zůstaly jednotky – Kuba, Venezuela či Severní Korea. Na otázku jaký je rozdíl mezi herectvím a prezidentstvím odpověděl: „Jako prezident si píšu scénář sám“. Za mě to byl jeden z lepších scénářů.

 


23.05.2021 mara


Související články:


12345 (207x známkováno, průměr: 1,21 z 5)
6 454x přečteno
Updatováno: 23.5.2021 — 21:23

Reklama

D-FENS © 2017