Rodinné záležitosti - zpět na článek

Počet komentářů: 468

Přidat komentář
  1. „Vím, že to čtenáři tohoto fóra neradi uslyší, ale systémová diskriminace jedné nebo druhé strany v opatrovnických záležitostech je mýtus. Nějaké excesy v rozhodnutích mohou nastat, ale není to tak, že by justice nadržovala ženám.“
    Toto Vaše tvrzení Vám jednoduše dokáži vyvrátit. A pokud jen vezmu informace veřejných medií, tak vždy se jedná o diskriminaci muže.
    A např. zářný příklad chování ženy:
    https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zhrzena-zena-postvala-sveho-syna-proti-otci-dostala-podminku-a-pohadala-se-soudkyni-40351309
    https://www.novinky.cz/clanek/krimi-u-svych-deti-fingovala-nemoc-pridavala-jim-krev-do-moci-40394454
    A stalo se co??? Vlastně nic. Takže lhát, vymýšlet si a vše v poho.

    1. A popsané chování ženy má svědčit o systémové diskriminaci?
      Ty ženy odešly bez trestu, nebo jak je to myšleno?

      1. Osobně Vám nabízím (a to samozřejmě za „úplatu“, kterou obdržíte) se o daném systému přesvědčit. A je možné začít např. námitkou tím, že zastoupení ze strany státní moci je „genderově“ nevyvážené.

    2. Tak mě podmínka 3,5 na 4 nepřipadá jako malý trest vzhledem k tomu, jaké tresty vidím občas padat. U druhého případu není napsáno, jak dopadnul, ale nenapadá mě, v čem je skutečnost, že dotyčná je stíhaná, diskriminací muže.

      Odporné a manipulativní chování jsem viděl u obou pohlaví, většinou nedošlo tohoto extrému a většinou nebylo stíháno ani na jedné straně.

      1. @LWG
        Hmmm a co třeba podmínku do 15 let syna?
        A nařídit psychiatrickou léčbu?

        1. Tu podmínku tak dostala, v roce 2013 byly klučinovi 3 roky, takže je narozen kolem roku 2010, v roce 2021 dostala podmínku s odkladem na čtyři roky.
          Psychiatrickou léčbu lze nařídit tam, kde je nějaká psychiatrická diagnóza, tj. je co léčit.
          Samotná skutečnost, že se někdo chová amorálně, křivě, zavrženíhodným způsobem, páchá trestný čin, ještě neznamená, že ten člověk je psychicky nemocný.
          Ostatně, kdyby to páchala pod vlivem duševní choroby, tak by byl trest třeba nižší nebo také žádný.

        2. Samozřejmě by bylo možné v opatrovnickém řízení nařídit dohled, stanovit podmínky styku se synem, syna odebrat, atd. Ovšem v trestním řízení na toto není prostor, takže je otázka, zda věc tímto směrem pokračovala či nikoliv.

          1. Děkuji za vysvětlení lidem od fochu. ;-)

  2. S popřením existence stranění ženám u těchto, ale i jiných soudních řízení nesouhlasím a čísla také nasvědčují přesnému opaku. Mrkněte na počty dětí svěřovaných do výhradní péče (je to stejně mužům a ženám?), na to kolik rozvodů navrhují ženy a kolik muži, na to jakou výši výživného dostávají muži a jakou ženy, jakou výši trestů za stejné TČ dostávají muži a ženy, atd.

    A to raději nepíši o zkušenostech jak svých, tak některých rozvedených mužů se kterými jsem se potkal a pohovořil. Ano, existují i tací, kteří z toho vyvázli rozumně. Přeju jim to a závidím.

    No a k výběru, resp. nalezení advokáta.. nevím jaké mají zkušenosti ostatní muži, kteří žádného neznali a do té doby nepotřebovali. Můj první právník kterého jsem navštívil mi dal rady: „všechno jí dejte, se vším souhlaste, aď máte rychle klid“. Až nějaký další se toho chopil a něco v rámci možností vydobil, resp. mne trochu ochránil. (zpětně viděno, tehdy jsem nebyl spokojen)

    Jistě, už jsem určitě ve škatulce „zhrzeného“ a tak. Nikoliv, ač škatulkování již proběhlo.
    Uznávám svou velikou chybu ve výběru partnerky i několik svých chyb ve vztahu, který vůbec neměl být. Jsem rád že už je to snad za mnou, dítě dostudovalo a budu-li mít štěstí a nezačne se opět „soustavně připravovat na výkon budoucího povolání“ a tahat mne po soudech jednou i dvakrát ročně o zvýšení výživného jako díťova matka, tak mám snad v tomto směru klid. A kecy typu :“jen do 26 let“(jako jistá paní soudkyně spoza svých pootevřených dveří) nebo „jak začne pracovat tak už alíky nehrozí“ si nechte. Praxe ukazuje že se věci mají jinak. Na štěstí zatím ne ta moje praxe.

    1. Mám podobné zkušenosti z vyprávění svých přátel.

    2. poměr počtu dětí svěřovaných do výhradní péče matky a otce je neoddiskutovatelný. ale svědčí prosím pěkně o čem? že soudy soudí nespravedlivě? nejsem o tom úplně přesvědčen.

      svědčí to naopak o tom, že muži a ženy se přes veškerá přání genderových teoretiků statisticky liší, a že rozdělení rolí v manželství je většinově tradiční, a že matka většinou provádí takovou tu běžnou mravenčí práci typu výběr dětského oblečení a placení za obědy ve školní jídelně*). uspořádání po rozvodu pak je logickým pokračováním stávajícího stavu, a často je to k oboustranné spokojenosti, jakkoli to zhrzený otec nerad přiznává. ale je to vlastně skvělé, dostane na každý druhý víkend dítě s hotovými úkoly a se zásobou čistého oblečení správné velikosti a přiměřeného ročnímu období a předpovědi počasí a může si s ratolestí hrát na indiány a kupovat zmrzliny, aniž by musel čelit pruzení matky jak to má dělat jinak a lépe. mnohé matky si pochvalují, že teprve rozvodem otec zaznamenal existenci dítěte a začal s ním vůbec trávit čas*). a samozřejmě statisticky platí, že míra nerovnosti klesá s věkem dítěte, ono upřímně – normální muž si má s dítětem co říci tak od 2-3 let věku, předtím maximálně tak chová na klíně a dělá ńuńuńu*).

      * argumentovat konkrétními případy nemá smysl, výjimka není vyvrácením statistického trendu.

      1. Lukáš B.
        Váš názor Vám neberu, ačkoliv jej nesdílím. Záměrně jsem žádný konkrétní případ neuváděl. Kdo chce tak se poinformuje jak se také věci mají, respektive bohužel mohou mít a dít.
        Můj názor je že to funguje jako dobře namazaný protimužský stroj, kde o dítě vůbec nejde, ač je to celé tzv. „zájmy dítěte“ zaštítěno.
        Věci jako váha svědectví/výpovědi muže a ženy před soudem, kdy mužská výpověď je by default lež, pokud není podložena důkazy a ženská zjevně lživá výpověď (tím zjevně myslím i pro nezasvěceného vnějšího pozorovatele) je pravdivá a důkazy podepřená být vůbec nemusí..
        Nebo nález nezávyslého psychologa, který po vyšetřeení dítěte konstatoval potřebu hlubšího vyšetření, poněvadž to prvotní ukázalo že jsem buď ohavný padouch, nebo je dítě zmanipulované a má syndrom zavrženého rodiče a na závěr je uvedeno že matka naléhala na to aby posudek vyzněl v její prospěch.. to je v pořádku a dál se tím soud vůbec nezabýval…
        Králičí nora vede mnohem, mnohem hlouběji a věci jako knížky s detailními návody pro ženy jak se co „nejvýhodněji“ rozvést od kolegy paní autorky, nebo internetová místa kde si „milé damstvo“ radí přesné postupy jaké kroky činit aby dosáhly svého a chlapa zničily…

        1. já jsem z úplně jiné branže, nicméně jak moje paní, tak spousta vyženěných příbuzných, tak spousta společných kamarádů se advokacií zabývá, a mnozí i rodinným právem (genderově rozvrženo napůl jak na straně právních zástupců, tak klientů), a často vyslechnu nějaké ty diskuse o podobných případech. a jestli je v něčem spravedlivé zastoupení obou pohlaví, tak v rozvodech, a to jak poměrným zastoupením pohlaví celkově (jistěže zatím z definice manželství jako 1ks m + 1 ks f), tak poměrem těch co dělají problémy (od zhrzených po vypočítavé svině). možná se to liší formou (každé pohlaví tíhne k jinému stylu čuňáren), ale podstata je stejná.
          Vy zřejmě vycházíte ze své zkušenosti, a nejste s výsledkem spokojen a zobecňujete (viděno a vyprávěno z druhé strany by se to možná lišilo)

          obecně: prototyp hovada na mužské straně je jedináček zdědivší barák nebo byt po babičce (nebo synek z bohaté rodiny který dostane nemovitost od rodičů). najde si ženu, a spolu barák velkým nákladem zrekonstruují, případně ona hradí provoz domácnosti a on „za své“ příjmy *) rekonstruuje, pak se to manželství nějak sesype a nakonec ona odchází s třemi banánovými krabicemi a jemu to není divné ani blbé. druhým prototypem je gambler prošustrovavší společný majetek a nabravší si podivné půjčky.

          popisování problematických žen si nechám od cesty, už tady bylo zhrzenými opuštěnými oškubanými navyprávěno celkem dost.

          *) pokud nejsou v manželství majetky rozděleny, potom je plat jednoho z manželů nikoli jenom jeho, ale společný (velmi zjednodušeně). mylná představa, že ženy je mateřská/rodičovská a má z ní táhnout domácnost zatímco mužův plat je jeho kapesné je hluboce rozšířena, a to i mezi lidmi vzdělanými a jinak poměrně použitelnými. možná by to mohla nějak naťukávat občanská nauka na obecné škole (místo eko a gender indoktrinace).

          1. Já s právními věcmi přišel do styku až v okamžiku kdy mi přišla pozvánka k soudu.

            To je ale jedno. Jen podotýkám že jsem nikde a nikdy nepopřel že jsou špatně se chovající muži. A nebo že jen muži jsou ti co to odserou a ženy ty co odkráčejí jako výtězky.

            K Vašemu protototypu přidám debila. To je muž který dává do manželství vše co má, tedy je schopen mít=vydělat bez jakékoliv vyčůranosti (že by si například vytvářel nějaký polštář pro případ průseru). Celou dobu platí většinu či vše co si rodina žádá. Zatím co si žena tu pár let studuje, tu nemůže sehnat práci a když ji náhodou má, tak jí v ní někdo nesnesitelný strašně a činí ústrky. A jako návdavkem trpí mnoha nemocemi, které si diagnostikovala sama a navštěvuje lékaře minimálně jednou týdně, většinou tak dvakrát až třikrát.
            No a pak se jednou tento debil vrátí z práce a najde vystěhovaný byt ve kterém zůstalo jen to co se madam nehodilo, resp. neměla kam odstěhovat.

            1. tedy je schopen mít=vydělat bez jakékoliv vyčůranosti (že by si například vytvářel nějaký polštář pro případ průseru).
              Berte to tak, že tohle je otázka životních zkušeností, které slušný a nepodezíravý člověk v ČR bohužel musí vytvořit. Žena stejně jako zaměstnavatel nebo lékař…atd. si dovolí jenom to, kam ho pustíte.

              Nepřipoutáte se v autě? Jedete to zahraničí vědomě bez pojistky? Nevytvoříte si polštář pro případ průseru, pokud jste mohl? Tak se pak nedivte….

              1. Jistě. Principielně souhlasím. Mohl (a měl) jsem rodině část zdrojů odepřít, po většinu těch let by se houby stalo a při a hlavně po průseru bych alespoň materiálně nestrádal. Dle doporučení jehož se mi dostalo stejně až pozdě, to má být min. 10%. Víc je líp samozřejmě a musí to být mimo dosah a nejlépe vědomí kohokoliv.
                Nicméně prototyp debil do nějž patřím by tuto radu stejně neposlechl a dal do toho hloupě vše.

                1. FirkaJ: Váš problém se jmenuje „pohled na věc“. Pokud jste do toho „dával vše“ a udělal byste to znova, proč to vnímáte jako problém? Buď děláte věci proto, že chcete a pak nevidím důvod litovat. Nebo je děláte proto, že to chtějí ostatní (nebo to vnímáte jako očekávání ostatních na svou osobu), pak nevidím důvod to dělat znovu. Dokud si to vnitřně neujasníte, máte slušnou šanci si to někdy v budoucnu zopakovat (byť třeba ne nutně formou rozvodu – jde o přístup).

                  1. Jesli jsem nějak vzbudil dojem že bych do toho šel opět stejně, tak Vás ujišťuji že tomu tak není.
                    Sice jen blbec se poučí pouze z vlastních chyb a chytrý i z cizích, ale také jen šílenec opakuje stejnou věc dokola s očekáváním odlišného výsledku.
                    Tedy mám jasno. V této věci určitě.

                    1. FirkaJ: napsal jste toto:
                      Nicméně prototyp debil do nějž patřím by tuto radu stejně neposlechl a dal do toho hloupě vše.

                      Takže ano, vzbudil jste zmíněný dojem :-)

                    2. Asi jsem nejasně formuloval. O radě že si člověk má dělat osobní polštář pro případ průseru ve vztahu jsem v době manželství i před nepřemýšlel a dostalo se mi jí až byl konec a vychutnával jsem si radosti rozvodových a porozvodových taškařic. Tedy pozdě.
                      A navíc bych ji asi býval tehdy v manželství neuposlechl. Tedy vše v minulosti. O budoucnosti či přítomnosti jsem nepsal.
                      Rodinný polštář nějaký byl…

                    3. FirkaJ: Téma je už vyčichlý, a jestli mohu dát skromnou radu do života: Je naprosto zásadní právě opakovat pokus za stejných podmínek pořád dokola.Někdo to nazývá šílenstvím.Alchymisté v tom viděli smysl.V tyglíku pořád stejné rozmnělnění a odpařování a krystalizace.Čekali na Božskou částici.To byla ta mokrá cesta.Ale je taky suchá Alchymistická cesta.To vřele doporučuji.Ušetříš tvůj měšec.

                    4. FirkaJ: Ti to přeložím: Příště si vezmeš to samý, co minule.Ale už to nebude to samý.Ne kvůli tomu, že bys ses nějak poučil.To určitě ne.Bude to jiný, protože ona bude jiná, i když z dálky bude vypadat stejně.A ty budeš taky jiný, anžto dle Pauliho principu se nikdy dvě částice nesejdou dvakrát za život.

                    5. Děkuji velmi.
                      Snad žádné příště již nenastane. Tedy určitě ne s ženěním, svatbením a takovými těmi podivnými tanečky. Zatím na štěstí není ani nebezpečí takového vývoje a vůbec mi to nevadí. Rychle a rád jsem si zvykl na samotu.

                      Takových alchymistů jsem pár potkal. Někteří tavili tyglík už po třetí či více. To už asi nebude alchymie, ale spiš nějaký sport. Každému co jeho jest, pro mne to není.

    3. Počet dětí svěřených do výhradní péče matkám nevypovídá o ničem. Správný parametr, který je třeba posuzovat, je počet dětí svěřených do výhradní péče jednomu z rodičů, ačkoliv s tím druhý nesouhlasil. Teprve po analýze tohoto ukazatele lze začít diskutovat o tom, zda příčinou je, že systém někoho diskriminuje.
      Velký počet rozcházejících se rodičů společně a shodně od počátku navrhuje, aby byly děti svěřeny matce, soud to tedy tak rozhodne, resp. schválí – ale to není diskriminace.

      Dovozovat systémovou diskriminaci z toho, „kolik rozvodů navrhují ženy“ – no comment.

      S tím, do kdy je třeba platit výživné, problémy v praxi jsou, soudy to řeší, ale to je asi na jinou diskusi.

      1. no jestli vono to nebude tím, že je všem jasný předem, jak to stejně nakonec dopadne… takže kromě případů fakt excesivních matek, kde se otec rozhodne bojovat s průmyslem juvenilní justice… si otcové „raději“ pošetří síly na jiný boje… než předem ztracenou při s „výhradní péčí matky“

        1. Jasné předem to je možná Vám, mně ne.
          Nevím, kolikrát jste byl u opatrovnického soudu, já tam chodím už mnoho let dost často, a rozhodně nikdy nikomu netvrdím, že je tam něco jasné předem.

          1. doktor jako doktor, berte to po řadě. s medicínou i právem se většina lidí setkává nárazově, a má tendenci své zkušenosti zevšeobecňovat a insidery považovat v lepším případě za hlupáky a ignoranty, v horším za mafiány podplacené ilumináty a ještírky. v dopravním stavitelství se mi dostává téhož, ale zaplaťbůh jen v míře menší a snesitelné.

          2. Bodejť, by ste byla bez chleba..

            1. Já ale nikoho nenutím, aby využíval služeb advokáta. Právní zastoupení není v těchto případech povinné, klidně si tam mohou lidi chodit sami.
              Z těchto sporů se podle mne nikdo neuživí, nehledě na to, že sociální případy se dělají často za sníženou odměnu nebo i pro bono.

              1. „využíval služeb advokáta“

                Advokat kterej to mysli dobre se spravedlnosti jako takovou by se mel na svoji profesi idealne vysrat. Advokati existujou proto ze cely judiciary system je zkurveny takovym zpusobem ze bezny clovek nema sanci zakonum rozumet, vyznat se v nich, ucinne se sam domahat spravedlnosti jako takove.

                To je k hovnu.

                Spravedlnost neni pro zasrane zakonodarce, zasrane soudy, zasrane advokaty, a dalsi zasrane ucastniky toho cirkusu ale PRO LIDI. Je absurdni aby lidi byli subjektovani zakonum kterym nemuzou sami rozumet. Pokud nejake zakony jsou, mely by byt jednoduche a naprosto srozumitelne. Stacilo by jich par, i.e. NEBUD CURAK/PICA (select the applicable based on your actual/perceived sex) NESER BLIZNIHO SVEHO a.k.a. DON’T FUCK WITH THY BROTHER.

                Mozna by stacilo napsat DON’T FUCK AROUND … that kinda sums it up all.

                Jasne, jsem si vedomej ze to je utopicka predstava protoze „system‘ je „system“. Proto je potreba se „systemu“ se dusledne vyhybat, y compris les avocats …

                1. No jak píšu, každému přeji, aby mne nepotřeboval.
                  Klidně půjdu potom třeba prodávat kytky :-)

                  K systému mám milion výhrad, ale pšššt.

                  1. Tak ja to nemyslim osobne – mluvim z obecneho hlediska.

                    Vetsina z nas je nejakym zpusobem ve fungovani „systemu“ implikovana. Ja treba s pravniky a vubec zakonodarstvim a judiciary spolupracuju dost uzce.

                    1. Já si to osobně neberu.
                      Ani nic jiného v této diskusi, to už bych šla dávno od toho.

        2. Ad „si otcové „raději“ pošetří síly na jiný boje… než předem ztracenou při s „výhradní péčí matky““
          Ja ja…tak. Copak výlučná péče, o tu bojují jen nejlepší kádry a i spořádaní klanováci se sto mega na kontě a vilou na Ořechovce prohrávají proti notorickým alkoholičkám.
          Běžní muži řeší spíš boj o naplnění rozsudku ohledně předávek dítěte matkou v praxi. To můžete mít klidně super rozsudek…a budete na tom hůř než ti, kteří mají ten oldschool jeden víkend v měsíci nebo hodinu na ospodu. Ale rozsudek máte, tím je to vyřešené, no ne? Koho by zajímalo, jestli to dítě otce vidí – a jestli ne, je to stejně chyba otce, jako vždycky.

          Po pár letech se zamyslíte a přes všechnu lásku ke svému dítěti to vyhodnotíte tak, že si najdete ženu z okolí (až rozbije rodinu, máte to k dítěti, na ospod, k soudu kousek, ne přes republiku), zkusíte to sehrát o dost lépe a uděláte si rychle tři děti jinde.
          Než abyste zbytek produktivního života bojovali nesmyslnou bitvu s naprostými magory a nenávistnou bejvalkou, kde nakonec trpíte nejen vy, ale opět skrz matčino psychopatické chování během předávek především to dítě.
          Co s tím? V této fázi nenásilně už nic.
          Ne každý je notorický soudič, kterého to baví nebo chce dělat bejvalce taky peklo.
          Pak je umění nějak zajistit, aby vaše dítě tušilo, že existuje jeho táta a navázat ve věku, kdy už mu matka nebude moci tak snadno bránit a manipulovat ho.
          To už se ospody nepřetrhnou, jako v posílání matky k soudu při její první návštěvě, místo aby jí řekli, že by mohla zkusit udržet rodinu.
          *
          A pak přijdou nějaké internetové christabel a ta místní parta polodementních femihafíků, co o dětech něco četli ve svodkách zaměstnavatele nebo v časopisu. No, co na to mají ti tátové říct a nemuset tahat na takové censored kolty? :,) Mávnout rukou a jít dělat děti. A vymyslet, jak pro ně v tomhle asociálním fašistickém bordelu sehnat taky do 20 let byty, aby na tom byli lépe než kdysi vy.
          A při tom všem všude poslouchat kecy, jak se ti zlí otcové nestarají o své děti – jo, to oni se i starají …když se k nim omylem přes bejvalky a stát dostanou.
          V českomoravské realitě ke svému synovi nedostanete roky ani knížku, angličák, dopis, čokoládu nebo pohlazení.
          *
          Veselé na tom je, že kotel dostávají zásadně jen dobří tátové, co se o děti chtějí starat a výpalné, pardon, výživné platí. Otcové, kteří se starat nechtějí a nic neplatí, ospod ani soud nikdy neviděli a jsou často ještě ženami proseni, aby za dítětem občas zašli (to řeší zas mé kamarádky a bejvalky, které mlátí hlavou do zdi, jak přebraly).
          Jak je ten svět a život relativní, že. Jedni se k dětem nemohou vůbec dostat, jiní o to ani nestojí.

      2. poměr výlučné péče kde druhý nesouhlasí je správné kritérium, leč se ho dobrat ze statistik lze velmi těžko (rozsudky se takto neklasifikují).

        Hájíte stávající systém podobně, jako se obvyklehájí diskriminace žen na pracovištích. Proč by žena měla mít stejný plat jako kolega, když dělá od-do, nebo za x-let mateřské vypadla z obrazu.
        Měla by jste vědět, že diskriminace je přímá a nepřímá, kdy ta druhá forma je o tom, „že je to tak normální“, tj. kolektivní chování vede k vzdání se nároku už dopředu (jsem stará, mám dítě ..). V opatrovnických řízeních je to stejné, ale vůči otcům, kteří se chtějí starat. Příklad jsem Vám dával, vaše hodnocení „k jednotlivým případům se nevyjadřuji“ je dostatečně výmluvné.

        Ten kdo to myslí s rovností opravdově, tak navrhne změnu OZ ve smyslu „děti se svěřují do střídavé péče, pokuď se rodiče nedohodnou jinak“. A problém je vyřešen bez zbytečného okecávání.

        prakticky by mně zajímalo cui-bono, Challenger vede svoji soukromou válku, Vy ?

        1. Když to z těch statistik lze těžko získat, tak jak o té diskriminaci víte? :-)

          Já ten systém nijak zvlášť nehájím, nejraději bych byla, kdyby se rodiče malých dětí vůbec nerozcházeli. A ony existují systémové ekonomické a společenské nástroje, jak takové chování podpořit, ale teď nejsou v módě.
          Současný trend snadných rozchodů, kdy to vypadá jenom jako úřední formalita, mi nekonvenuje, myslím si o tom svoje.

          Nepřímá diskriminace – primárně bychom měli mít doklad, že nějaká diskriminace existuje, a jak píšu, za dvacet let praxe jsem si nevšimla, která strana je diskriminovaná. Rodiče se rozejdou, hádají, zchudnou, musí se starat, platit, řešit problémy, na které mají být dva, každý sám, kafrají jim do toho noví partneři – není divu, že si na výstupy systému imrvére někdo stěžuje. Je spousta otců, kterým matky neposkytují dost prostoru, ale je taky strašně moc otců, kteří ten prostor vůbec nechtějí a naopak se nestarají, jak by měli. A třeba na tuto druhou skupinu neexistuje žádný nástroj, matka se nemůže domoci rozsudku, že otec se bude stýkat s dítětem víc… prostě se stará a musí čekat, jestli bude mít druhá strana zájem, jestli táta pro dítě přijede.

          K jednotlivým případům není korektní se vyjadřovat bez znalosti spisu. Ještě by to šlo, kdyby byl k dispozici rozsudek včetně odůvodnění, to je takové minimum, na základě kterého si lze udělat obrázek.

          K tomu zákoníku, zní to takto:
          § 907
          (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

          Zákon nepreferuje ani jednu formu, není to tak, že přednost má ta první a teprve když to nejde, použije se druhá. Zákon dává svobodu volby, což je správně, protože primárně mají rozhodovat rodiče o tom, jak to bude, ne nějaký předpis.

          Tady:
          § 906
          (1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
          (2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

          Takže souhlasné stanovisko rodičů má přednost, což je naprosto správné.
          Rozhodnout bez dalšího o střídavé péči a nestarat se o postoj rodičů není možné, protože střídavka často nejde stanovit z čistě z technických důvodů, dojíždění do zaměstnání, bydliště zúčastněných a podobně.

          A proč to píšu? No když jsem sem po letech zavítala do diskuse (protože mi známí poslali odkaz na ten článek, jinak už čtu jenom články DF), tak jsem zjistila, že tady zuří frustrace, fňukáte tady někteří jak přeplacené plačky, a došla jsem k závěru, že by bylo fajn dát sem jiný pohled na věc a učinit tu diskusi trošku konstruktivnější. A myslím, že se to podařilo.

        2. Další věc, na kterou jsem zapomněla, taky je, že Vy o těch dětech píšete jak o nějakých hračkách rodičů. Střídavka, a hotovo.
          Napadlo Vás, že třeba do střídavky vůbec nechtějí?
          Ne každému vyhovuje vlát mezi dvěma domácnostmi, děti jsou taky lidi.

          1. @Christabel
            Osmileté holčičce od kolegy to zdá se vyhovuje, faktem je že tatínek 40+ se týden předvádí a ten druhý bouchá přesčasy a píchá holky.
            Existuje vlastně nějaká studie stran střídavé péče vycházející ze zkušeností všech účastníků experimentu?

            1. Ano, některé děti jsou s tím v pohodě a některé preferují zůstat v jedné z domácností a do druhé jen docházet.
              Teď je mimochodem další prosazující se trend, a to zjišťování názoru dětí, řekla bych, že více než v minulosti.
              Taky se to může měnit věkem, u osmiletého dítěte bych řekla, že to je typický věk, kdy to zvládá dobře, ale nejsem psycholog.

              Nějaké studie k věci se určitě dají vygooglit, pro zajímavost to může být dobré a ráda si takové věci přečtu, ale zase k čemu je mi v praxi studie, která říká, že to třeba X% dětí vyhovuje a prospívá a Y% nikoliv? Stejně potřebujeme vyřešit tuhle individuální rodinu, k tomu jsou nám obecné závěry tak nějak nanic.
              Spíš ty různé studie a zkušenosti můžou pomoci v tom, na co si máme dát pozor, kde jsou slabá místa uvažované úpravy a mohlo by to skřípat.

      3. Počty dětí svěřovaných do výhradní péče o ničem nesvědčí. Ale v jiných případech, kdy čísla výsledků jsou rozdílná v neprospěch žen (přesněji toho co ženy chtějí) to diskriminace je a musí se proti ní bojovat…
        Nicméně souhlasím že rozdíl ve výsledku nemusí vždy znamenat diskriminaci. Ovšem takový jako v tomto případě? Aď chcete či ne, tak ukazuje na to že je něco opravdu hodně špatně.
        Jednu příčinu Vám sdělil ModrýKlokan. Jistě jich bude více a tudíž není jediná.
        Z počtu návrhů na rozvod žen a mužů „add comment“: lze usoudit kdo se cítí víc na koni, tedy si jistý že dosáhne svého když do toho půjde. Jak se nám to hezky snoubí/doplňuje s faktem že hodně mužů ví že nemají šanci…
        Ohledně výživného jsem nepsal o termínech plateb výživného, ale o jejich výši. Tedy jaké výživné mají soudem nařízeno platit ženy a jaké muži. Rozdíl není v úrovni tzv. pay-gapu mezi ženami a muži. A ještě podotýkám že když je povinným muž, tak je soudu jedno jestli na stanovenou výši výživného má příjmy, nebo nikoliv. Je zajímavé jak se dle soudů „potřeby dítěte“ liší když má dítě v péči muž a když žena. Vyjádřeno číselně výší výživného. Když má dítě v péči muž, tak má najednou 50% potřeb. Asi se potřebuje najíst jen z 50%, obléct jen z 50%, …

    4. FirkaJ: A tak, kolego, prachy jsou to nejmenší.
      A správný výběr, v dnešní době? Asi jako u voleb.
      Můžete být rád, dítě máte a o to jde, máte odpracováno. :,)
      Kdo čeká na princeznu nebo na lepší než byla ta skvělá kdysi, tak skončí bezdětný – na takové ženské vybírací manýry není doba, je potřeba pracovat s tím, co tu máme.
      Tím nezpochybnuji klíčový faktor výběru partnera – ale na to musí být z čeho vybírat. Jak není, musíte v produktivním věku brát tu, co vás miluje, chce s vámi děti a je do porodnice snesitelná. Co bude po porodu, nikdo předem neví, ty nejlepší se můžou zachovat nejhůř, ty problematické překvapit.
      Dneska už ani neplatí klasické poučky sledovat její matku a vztah k otci. Holky z dobrých úplných rodin a klidně s ok vztahem s otcem jsou často promiskuitní extrovertky nebo naopak sebepoškozující se mučednice. Nic moc rozdíl proti mučednicím ze špatných rodin – až na to, že ty nemívají problém jít rychle do vážného vztahu, aniž by to musela odsouhlasit rodinná rada (která vám resp. pro děti ženě ale dnes žádné věno nedá, ale kecat do všeho a poštvávat ženu proti muži to jo).
      Ps: Berte to tu s nadhledem. Vy sem jdete s reálnými životními zkušenostmi – ti co s vámi debatí, jsou internetoví teoretici.
      A slečna advokátka si chrání své místo, image, zaměstnanecký aparát a peníze. Není důvod nechávat se znechucovat či nasírat. Na českém internetu a v dnešním režimu opět získává pojem absurdní nové významy. :,)

      1. Mistře Aliene, necháváte příliš cloumat svým majestátem, se mi zdá. (dle některých Vašich postů)
        Obsah Vašich sdělení je bohužel ošklivě pravdivý. Forma sdělení asi ne úplně šťastná, ovšem pochopitelná pro někoho s takovými zkušenostmi.
        O číslech která nejsou z ofiko zdrojů nemám jak, nebo proč polemizovat. Zda jde o 70 či 1% takových žen je celkem jedno. Když takovou potkáte Vy či já a nerozpoznáte, tak je holt průser, který si člověk vyžere.
        Jde spíše o to že mnoho nástrojů jak se z takové věci dostat (ideálně i s dětmi) mužům nezbývá. A nemá-li muž opravdu dobré zázemí o něž se může ve zlých časech opřít, tak ani šanci čehokoliv docílit. Je to již dlouho co se rovnováha sil překlopila ze strany mužů na stranu žen. Z historického hlediska je to chvíli a nejspíše to ještě chvíli potrvá, než se to opět překlopí. Jsme tady a teď a nezbývá než si najít svou cestu a jít dál.

      2. Add. prachy…
        Ty opravdu nejsou to nejmenší.
        Potkal jsem několik rozvedených mužů dobře situovaných, kteří se rozvedli v pohodě jak říkali. Když jsme se bavili dál, tak to v „pohodě“ či „se dohodli“ znamenalo že měli dost silné páky a jedna z nich byla i ta finanční a to v několika rovinách. Prý když něco ex začala zkoušet, tak stačilo připomenout jméno vyhlášeného=drahého právníka a došlo ke zklidnění.

  3. Ona ta část o tom, co si má člověk vybrat je fajn, ale tak trochu ve smyslu „kupujeme dobré auto do 20 milionů“. Vybrat si hodnou, chytrou, pracovitou… no to by chtěl každý. Problém je, že tady poptávka výrazně převyšuje nabídku, a s rostoucím věkem ty šance na pracovitou, chytrou atd. navíc dramaticky klesají.

    Navíc despekt k tomu, že „ženská dřív byla jak služka“ tomu moc nepomáhá. Kamarád to kdysi zhodnotil, že „omyl je myslet si, že to že neumí vařit je problém – problém je postoj k životu, a nezájem o vaření je jen důsledek“. Ono druhá věc je, že zatím co u chlapa s vzrůstajícím IQ roste šance na manželství, u ženy klesá. Což je důsledek toho, že chce „alespoň sobě rovného“ čímž docela brutálně filtruje chlapy. Mám kamarádku (pracovitá, chytrá, milá, která tak dlouho hledala a každý „ne úplně dokonalý“ byl totálně mimo, až se v panice z věku + zdravotního problému nechala zbouchnout totálním blbem po krátké známosti. Po roce a půl se rozvedli, ale když jsem se s ní bavil, tak jakkoli říkala že byla blbka s těmi nároky, a že mohla mít spoustu „téměř ideálních“ chlapů, ona se ta laťka vlastně nesnížila.

    1. Ta částka odpovídá. Pokud chci dobrou, milou, pracovitou, vtipnou, přiměřeně chytrou, sportovní, činorodou, slušně vypadající, ženu na příštích padesát let, jde vlastně o rozhodování, ve skromných poměrech, o nákladech na bydlení deset mega a nákladech na děti dalších třeba šest mega. Dále žena něco stojí na „milých pozornostech“. Mne jen řezané květiny stojí cca dva litry měsíčně. To není tak málo. Další dárky, věcné, jsou i dražší, ačkoliv ne tak časté.
      Jinak, ke „služce a kuchařce“:
      očekávat od ženy, že bude chlapoj nějak posluhovat či dokonce vařit je principiálně nesmysl a hlavně nefér. Proč by to vůbec měla žena dělat? Ať vaří ten, koho to baví a kdo na to má čas. A posluhuje si každý sám, jak kdyby žil sám, ni? Vše ostatní je nadstandard ….
      (celoživotně všem ženám denně vařím teplá jídla a míchám saláty a pomazánky sám a jest to přijímáno v pohodě a činím to rád. Naopak, přijímám s nevolí, že žena pere moje hadry či po mně myje nádobí. Vpravdě mi to sere, ale držím se zpátky …. )

      1. Ano, „služka a kuchařka“, je nefér, pokud nejsou děti, nebo jsou děti ve školce/škole. Když je žena doma „na mateřské“ (míněno vlastně s rodičovskou podporou) je dost těžko realizovatelné, aby se oba partneři věnovali dítěti 50/50, chlap navíc vařil, ideálně i taxikařil, a mezitím se snažil taky na to všechno vydělat.

      2. doporučuji mít společné finance a společný účet *), to je nejlepší lék na drahé dárečky. svého času by mě moje paní myslím zabila, kdybych jí přinesl pugét řezaných květin – v čase, kdy jsme dlužili kam jsme se podívali a do toho ještě přišla nečekaná akčnost katastrálního úřadu a nutnost zaplatit dań z převodu nemovitosti.

        *) samozřejmě na to musí mít oba podobný vztah k majetku, ideální je pocházet ze srovnatelných poměrů a jít do vztahu oba s holou pudelí.

        1. Palec nahoru. +1*

        2. Ten spoločný účet je veľmi zaujímavý bod.

          V našej kresťanskej partičke sme pred veľa rokmi (za študentských čias, ešte sme boli všetci slobodní, chalani aj baby) mali popri všeličom inom diskusiu aj na tému spoločného účtu/financií v manželstve. V zásade všetci podporovali spoločný účet až na jedného – a práve tento jeden chalan sa nemôže pochváliť, že by sa v manželstve správal k svojej manželke dobre – vyzerá to uňho na nejakú formu narcistickej poruchy osobnosti. Spätne vidíme tie rôzne náznaky v jeho správaní, ktoré na ten narcizmus poukazujú, ale vtedy to nikto nechápal, a tak sme jeho vtedy budúcu manželku ani nemohli varovať…

          1. to Lukas a grg

            áááno… společný účet je bezva věc… typický argument ženy pro jeho zřízení: „aspoň ti nebudu muset furt říkat o peníze, bude to jednodušší“…

            jednodušší práce se společným účtem bude i během rozvodu… můžete ho zrušit, páč na něm nic nezůstane – a to je úplně nejjednodušší… ovšem nejdřív budete muset uhradit vzniklý debet… o kterém se dozvíte ve chvíli, kdy budete chtít zaplatit nájem, nebo nádrž nafty na neodkladnou a dalekou služební cestu

            1. Fakt, že máte společný účet neznamená, že nemůžete mít i svůj vlastní. Na společný jde pak dohodnutá částka.

              1. to asi záleží jak bezelstně a po hlavě do toho jdete. pro stabilitu je dobré, aby šli oba do toho stejně, když jde jeden naplno a druhý jen tak napůl, tak je to k zániku odsouzené předem´(nebo aspoň k třenicím až ten co do toho šel naplno vystřízliví).

                1. Pokud nežijete z ruky do huby, pak to přece není problém – každý má svůj vlastní účet, a k tomu je společný účet, kam oba přispíváte např. % z příjmu, a z kterého se platí jídlo, hypotéka, pojistky, dovolené, nákupy do bytu/domu, obnova vybavení v domě atd.

                  Osobně jsem názoru, že je lepší raději nevědět kolik stály boty s pořadovým číslem 80, bunda číslo 24 atd. Stejně jako žena nepotřebuje vědět cenu krámu, co jsem si koupil já (a který jí nepochybně přijde stejně nepodstatný, jako mně ty její boty)

            2. Společnej účet je skvělá věc. Známej to měl do chvíle, než tam byla nula. Až když na kamerách viděl, jak manželka pod parou ve tři ráno luxuje z bankomatu:-)

              1. Otázka je, či pri takej žene existuje nejaká pomoc. Keď už, tak preto, lebo môže nezávisle na prístupe k hotovosti nasekať dlhy, za ktoré obaja ručia spoločne a nerozdielne…

      3. Už jsem to psal jinde, dřív se vaření, uklízení, péči o děti atd. říkalo starost o rodinu/domácnost, dnes se to označuje jako servis. A ten „správná“ žena přece neposkytuje.
        A dodal bych, pokud já vydělávám peníze 10–12 hodin denně a žena vydělává peníze 8 hodin denně, tak fakt nevidím problém v tom, že moje žena 2–4 hodiny denně věnuje vaření, úklidu a péči o domácnost vůbec.

        1. Tak ony jsou damy, co si do prace chodi odpocinout, takze pak domaci rajony vidi jinak…

          1. Jakože v práci odpočívala, tak přece doma nebude makat? :-)

        2. No, on je to hlavně problém, když žena do práce vůbec nechodí, protože je doma s dítětem.

          1. ono postarat se o jedno jediný dítě se může zdát jako naprostá prkotina, ale v porovnání s kopáním příkopů a natož pak se samostatnou kancelářskou prací to není zas tak úplná sranda. a když se to spojí s nějakou dětskou rýmičkou a vícedenní spánkovou deprivací, tak je představa, že živitel přijde domů po osmihodinové šichtě s půlhodinou na oběd (pozřený zatepla a bez přerušování) a přerušovaný kávičkami nebo rauchpauzami se smóltóky s kolegy, sedne do křesla, hodí kopyta nahoru a bude očekávat nymfu přinášející otevřeného lahváče v červeném krajkovém prádélku je první krok k nepřekonatelnému odporu.

            1. Hlavně je průser, že práce vo malýho haranta je 24/7, pokud dotyčná nemá kliku, že aplégr spí celou noc a část dne. A i tak. Jednak je to na palici a jednak s dítětem na krku všechno děsně trvá. Co člověk sám stihne za deset minut se s děckem sere hodinu.

              1. Je teda pravda, že když přijde druhý dítě, tak pak člověk nostalgicky vzpomíná, jaká,pohoda a veget to byl jenom s jedním :)

                1. když moje paní jako slavnostní ukončení kojení prvního dítěte ve věku třičtvrtě roku odjela na pět dní lyžovat, bylo to jedno z mých neobtížnějších období, a to bylo jen pár dnů, a to jsem se jenom staral o dítě a zaprával a uklízel jen to nejnutnější, nic jsem nezařizoval, žádné oblečení nekupoval ani neprodával a kromě mírného prořezávání zubů bylo děťátko zdravé. slovo dovolená je poměrně zavádějící (jakkoli jsem na to čerpal řádnou dovolenou), a to slovo mateřská nebo rodičovská dovolená má význam jen potud, že je to dovolené přerušení práce, a od dovolené na zotavenou se v lecčems liší.

                  1. Jo. Nejhorší na tom nejsou ty úkony, to se naučí rychle, ale to, že je to furt. A ty naše ještě k tomu v noci blbě spaly.

                    1. Ano. A leckdy dochází k dělení světů partnerů, kdy ona jede víceméně monotónní zátěž s malými pauzami a on má v práci nárazové špičky vysoko nad její maximální zátěží.

                      Navíc spánková deprivace je svinstvo, zvláště pokud trvá léta. Jak se mrňous dostane k té části příručky KGB nebo Gestapa, kde se tohle aplikuje, tak je zle.

                    2. LWG 29.9.2022 v 16:51

                      Prevítem snadno a rychle, Simon Brett, Argo, 2006.

                    3. to je tim, ze kdyz mate jedno nebo dve, tak se tezko dela system, kazda akce je v podstate vyjimecna. Kdyz jich mate 5, tak to funguje jak dobre namazanej stroj, starsi pomahaji s mladsima, vi se, jak se bude co resit, protoze uz se to parkrat resilo, takze zadny prekvapeni. Vetsina veci je stejne uz nakoupenejch a maji svoje mista i postupy. I financne se da tusit, co bude ktera sranda stat.

                      Mne se osvedcilo jasne si rozdelit kompetence a zadpovednosti a to tak, aby se nijak nemichaly. Fakt nehodlam resit, ci je vina, ze neni umyte nadobi nebo proc neni v aute nafta. Kdo muze za co a kdo to zkurvil kdysi.

              2. Dost taky asi záleží na tom, jestli je dotyčná připravena pouze teoreticky a nebo taky prakticky.U nás to proběhlo v klidu.Je z pěti dětí.Takže intenzivní tréning proběhl a věděla přesně, co jí čeká.

            2. „Ahoj Mařenko, dlouho jsem tě neviděla, jak se máš, co rodina?“

              „Ále, celkem to jde, dcerka se vdala moc dobře. Ten její hodně vydělává, takže holka je doma, ráno nemusí vstávat, pak sedí u holiče, pak se sejde s kamarádkami na kafe a dortík, večer s mužem na večeři do restaurantu. No zkrátka super. No a co syn?“

              „Ten neměl takové štěstí. Furt v práci. Vzal si mrchu, která se jen válí, vysedává u holiče, kafrá s kamarádkama po kavárnách a ani večeři mu neudělá, takže jí jen po hospodách.“

            3. to Lukas

              kecy o náročnosti starosti o dítě jsou jen kecy… staral ses někdy o dítě?… měl jsem sám doma několik měsíců dvě děti, jedno školka 5 let a druhý 2,5 roku a školka předčasně místo zrušených jeslí… k dispozici auto a na vykrytí dvou tří hodin mezi školkama a návratem z práce najatou auperku…

              pere pračka, suší sušák, vařit umí každej debil, v paneláku topíš kohoutkem, nenosíš lodny s uhlím… všechno klapalo, stačilo hlídat klíčový časy… nejvíc práce jsem měl s nápravou škod a uklízením potom, co se někdo ze známých nebo z rodiny vnutil s tím, že mi pomůže s domácností

              zásadní chybu to mělo v tom… že jsem pochopil jakýho debila ze mě drahá přetím dělala… s vyúčtováním nákladů na domácnost, s časovou náročností péče o děti, vaření a úklid… přitom chodily do školky a ona byla na mateřské… v noci jsem k nim vstával já, vozil je do školky při cestě do práce… omlouvá mě jedině, že mě bylo lehce přes dvacet a měl jsem dost energie a časově náročnou práci obchoďáka, takže jsem si nemohl ty žvásty ověřit

              takže pak už rozvod na sebe nenechal dlouho čekat

              1. jste prostě borec. a tykejte si svý babičce.

                1. to lukas

                  nejsem borec… zvládne to každej druhej jouda… a čurákům jako ty se zásadně tyká

              2. No, tak jste na to typ. Já bojoval celkem těžce v podobných situacích.

                1. LWG 29.9.2022 v 16:3

                  „Střídavou péči“ jsem absolvoval každý rok o žních, neb jsem za ženu pojal agronomku. Jelikož jsem byl tehdy zaměstnán v běžném provoze od 6:00 do 14:30, snadné to nebylo, ale zvládnutelné ano.
                  Bylo to v časech, kdy se ještě pleny vyvářely v prádelním kotli a prádlo pralo ve vířivé pračce…
                  Soused s manželkou pracovali v továrně v protisměnách, každý si pomohl, jak uměl.

                  1. Tak zvládnuteľné to je/bolo, keď musíš, tak musíš. Ale že by som pri tom prežíval nejaké potešenie, to sa nedá povedať. U žien sa nájde viac takých, ktoré tá starostlivosť aj baví a uspokojuje (a také sa málokedy sťažujú na to, aká je to hrozná drina. Keď sa človeku niečo nechce robiť, tak základom je sťažovať sa na preťaženie. Mali sme takého kolegu – viedol pár ľudí – čo pre svoj tím stále vyhlasoval „overload“ a pýtal pomoc od ostatných tímov. Keď odišiel, tak „overload“ zázračne zmizol…).

                2. Existuje takové rčení, že ženy jsou lepší cukrářky, a chlapi lepší kuchaři. Důvod je, že u cukrařiny je potřeba dodržovat postup, všechno vážit, měřit atd., zatím co u vaření se dá celkem improvizovat, měnit, dělat od oka atd. Mimochodem to je důvod, proč ve spoustě fabrik/dílen kde není fyzicky náročná práce bývaly hlavně ženy, protože na rozdíl od chlapů dokáží jet jeden postup mechanicky dokola. Chlapy tohle ubíjí.

                  No, pravda je taková, že když se podívám po svém okolí, tak to trochu nabouráváme. Ajťáci jsou zvyklí jet podle dokumentace, checklistů atd., takže ve výsledku u nás v kanclu uměli všichni vařit i péct, a občas jsme nosili k ochutnání svoje dorty, croissanty a podobné kraviny. A co se týče vaření ženských v okolí, ty uměly často třeba uvařit čaj nebo kafe. Ve výsledku mám při vaření možná minimální invenci, za to ale konzistentní výsledek. Když vidím, jak ženská něco vaří „od oka“ (bez ponětí o čase, o hmotnosti toho co tam dává), jednou neslané, podruhé přesolené, loupat česnek je moc práce, nakrájet cibuli taky…

                  Já třeba s malým neměl problém. Zásadní rozdíl byl v tom, že jsem se prostě vzbudil jak jsem zvyklý (takže hodinu před ním), a udělal jsem si předem všechno o čem jsem věděl, že s ním se dělá fakt špatně. Pravda, poprvé to nebylo ideální, ale podruhé jsem zoptimalizoval ranní proces, a v pohodě. Výsledek byl, že když žena přijela domů a zjistila, že v troubě je jídlo, na sporáku polívka, vypráno, vyžehleno, v rozumné míře uklizeno (to je s dítětem trochu svízel, protože tcháni mají v oblibě dávání dárků s extrémně špatným poměrem doba na úklid/doba na rozbordelení), tak byla akorát nasraná, že to druhý den zvládám líp, než ona po mateřské. V podstatě problematické byly akorát věci, kde má samozřejmě výrazně větší praxi – mně prostě koupání malého zabere o polovinu víc času než jí (aniž bych jakkoli řešil kvalitu výsledku).

      4. Jen tak pro info, není-li to příliš osobní – kolik let je vašim (společným) dětem?

      5. Rozdělení práce ve vztahu je jednoznačně na dohodě těch dvou a neexistuje žádný „princip“ a „férovost“. Nám oběma velmi vyhovuje klasické rozdělení rolí, kdy muž zajišťuje řekněme 4/5 peněz a žena vykonává 4/5 domácích prací.
        Moc nechápu, proč tenhle model dneska média dehonestují.

  4. Mě to příjde korektní.

    Ano, svině mezi ženskejma jsou, stejně jako mezi chlapama.

    Nejeden chlap se při rozvodu diví, čeho je bejvalka schopná. Nestačí se divit čeho je schopný člověk s kterým roky žil.
    Mám v okolí případ, kdy si bejvalka během tahanic u soudu vzpomněla, že manžel třískal jí i děti.
    Mám v okolí případ, kdy bejvalka přišla po rozvodu s trestním oznámením se sexuálního zneužívání dcery otcem.

    Divili by jste se k čemu se dají děti ve věku do +-10 let zmanipulovat. Oni nechápou, že to co někde na pokyn říkají tátovi ublíží.

    Kupodivu mě překvapil systém. Ty lidi co to dělají tohle všechno znají a poznají.

    To že jsou děti zmanipulované, že obvinění je nerealistické, že otec neodpovídá profilu pachatele atd. Ten ošklivý případ co znám skončil tak, že soud konstatoval, že matka holkou manipuluje, že se čin nestal (nikoliv nedostatek důkazů). Ospod se postavil proti matce, že maří styky s otcem a soudní rozhodnutí a podal na ni žalobu, kde to matka projela. Dále otec vyhrál soud o převzetí péče.

    Ale tak znám obrácený případy, kde taťka mamku fakt třískal. Taky znám případ, kdy taťka mamce do porodnice přišel říct, že už má rok jinou a že na ní sere. A taky znám případ, kdy taťka mamce řekl, že má jinou a i s vlastníma dětma jí vyhodil z baráku atd.

    Takže jak říkám, svině jsou na obou stranách.

  5. Umí/může/chce soud podchytit fakt, že u něj chce jedna strana trestat druhou skrz dítě, i když mu o něj vlastně vůbec nejde?

    1. To je složité.

      Stává se v praxi, že otec trvá na začátku na nějakém modelu, o kterém ví, že matce nebude vyhovovat, vysloveně z trucu.
      Ale to dlouho nevydrží, protože péče o dítě je náročná a nákladná, vyžaduje spoustu času a úsilí, a pokud má někdo motivaci, že to dělá jen proto, aby to druhé straně vadilo, tak to prostě vyšumí… teď to tedy zobecňuji.

      Nicméně existuje dost důrazný nástroj, kterým může soud potrestat třeba to, že matka záměrně maří styk s otcem. A to je řízení o změně výchovného prostředí z tohoto důvodu:

      § 889
      Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

      – a to je celkem masakr, sama jsem to zažila jen jednou, když to soud zahájil z vlastního rozhodnutí (a to bylo v případě strašně problematického otce, kterému matka nechtěla dávat dítě, ale v podstatě se tomu nikdo nedivil – nechci psát podrobnosti).

      1. Já totiž očekávám rozvod u jednoho takového podivného párečku. On je velký byznysmen, věčně v luftě, ona kost/asi modelka (dokud nepromluví), momentálně doma na mateřský. Nevím, jak se soud dozví, co asi neví ani otec, tedy že v době jeho nepřítomnosti dost chlastá a na ulici řeže tříleté dítě jak žito (a jak mu nadává). Tipuju, že ho v podstatě nenávidí, protože chce dělat něco jinýho a nemůže. Jenže k soudu určitě přijde v naprostém pořádku a bude milující matkou až za hrob, protože přes něj bude mít trvalý přístup k prachům otce. Tuhle lidskou nízkost, která nejde za hranu zásahu policie, asi těžko někdo podchytí…

        1. Aha. Tak soud by se to mohl dozvědět například od otce, který by si měl udržovat základní přehled o tom, co se doma děje.

          1. Tyhle ženský ve zlatý kleci, pokud jsou i trochu chytrý a mazaný, to uměj dělat tak, že otec se to dozví až jako poslední a stejně mu to nikdo věřit nebude. Tajní alkoholici jsou prostě tajní:-)

            1. Chápu, ale co tam tedy dělá ten otec? Jak se stará o svou rodinu, o svou partnerku, o dítě, jak s nimi tráví čas?
              Tohle je problém a staví to okolí před protivná dilemata.

              1. Já je nesleduju, ale je to ten typ, co je od pondělí do soboty v práci, dítěti dá po návratu pusu na dobrou noc a v neděli si s ním pohraje. Těžko mu ale bude tříleté dítě samo hlásit, že ho maminka tluče, když moc bumbá. Touto úzkou optikou pak vypadá rodina dokonale a jeden by se divil, co se děje, když není doma…

  6. Diskuse pomalu utichá, tak snad můžu napsat, že dobrý, a nezakřiknu to :-)
    Čekala jsem to horší, tak děkuji všem, kdo se do diskuse zapojili, bylo mi tu fajn, po těch letech.

    1. Je to těžká práce, a je ještě těžší dát po šichtě píchačku a mít čistou hlavu…

    2. I nám. :) Ale ta předmanželská smlouva, ta by si propagaci zasloužila…

      1. Aha, k té předmanž. smlouvě.
        Tak obecně má význam ve dvou směrech:
        – když je nějaký majetek. Pokud se berou dva mladí lidé, kteří nic nemají, tak o čem by dělali smlouvu?
        – když jde o manželství druhého životního kola, tj. berou se dva ovdovělí/rozvedení lidé, s dětmi z předchozího vztahu – tam bych to vysloveně doporučila.

        Jinak myslím Plzák píše, že dělat předmanž. smlouvu tam, kde dva lidé zakládají rodinu, ve které chtějí vychovat děti, tj. chápu to tak, že jsou na startu života, to není moc mravné… viděla bych to jako žádoucí tak maximálně u nějakých podnikatelů…

        Může to být citlivé téma, někdo to třeba nechce z principu – znamená to, že se už dopředu chystáme na rozvod.
        Ale chápu, že jsou případy, kdy to tak má být.

        Jinak taková smlouva se musí sepsat u notáře, to je povinná forma pro tento typ smlouvy.

        1. Naopak. Jestliže se berou dva mladí, kteří toho moc nemají, tak si smluvně vyvazují ze SJM např. podnikání. Určitě to víte. Což byla v případě mého prvního manželství zcela zásadní věc. :-) Druhá věc jsou dluhy; také je bezpečnější mít v SJM co nejméně věcí.
          Jestli jste někdy učila se dítěte nebát ve tmě bubáků, víte, že nejdůležitější je, si za světla bubáka do detailu představit. A potom už nenahání takovou hrůzu. A podobně je to s rozvodem. Jako ve všem platí, si vis pacem, para bellum.
          Za připomenutí notáře díky, to je důležitá věc.

          1. Vždyť píšu, že u podnikatelů to má nějaké racio.
            Ano, dluhy jsou také problém, ale co vím, tak lidé vězící v exekucích a insolvenci spíš do manželství třeba právě z tohoto důvodu ani nevstupují.
            Problém je, když někomu přeskočí a začne dělat dluhy najednou, ačkoliv dřív žil bez nich, třeba v důsledku nějaké závislosti, to jsou hodně smutné případy.

            Pro mne tedy rozvod strašák docela je, a měl by být obecně pro rodiče nesamostatných dětí. Trocha strachu neuškodí, aspoň se budeme snažit se tomu vyhnout :-)

            1. No jo, ale nikdo neví, zda podnikat bude, a byť tu smlouvu lze uzavřít i během manželství, je to mnohem jednodušší v době, kdy „ptáčka lapají a pěkně zpívají“.
              Ale jinak nejsme ve při. :)

              1. Víte, možná jsme ve při.
                Na mne by tedy neudělalo ani nejmenší dojem, kdyby mi muž se žádostí o ruku předložil smlouvu, že si bude hrabat na svou hromádku. Mně se naopak líbilo, že se od zasnoubení choval finančně velmi velkoryse, tak jako by jeho peníze byly i moje (ačkoliv jsem je nepotřebovala).
                Asi jsem poučena praxí a vím, čeho si všímat…
                A jestli existuje v opatrovnických řízeních zvlášť odpudivý typ muže, tak jsou to lakomí a nevelkorysí počtáři.
                Asi jsem Vás zklamala :-)

                1. Zklamala. Protože dopředu vymezené mantinely nevylučují velkorysost.

                  1. Velkorysost je způsob jednání a myšlení.

                  2. Běž spát, a ráno se moudře předmanželsky zamysli.

                2. Pro spoustu vnitřně nejistých mužů jsou peníze nástrojem kontroly a líbí se jim,když je partnerka prosí o příspěvek na každý pár ponožek. Naštěstí těhchle štěstíček nekoluje v populaci moc. Osobně na to mám jednoduchý test. Domluvila jsem si vždy s mužem schůzku v opravdu drahé restauraci a když začal vypruzovat,jak je to tam drahé a jestli se nedalo vybrat něco ekonomičtějšího s úsměvem jsem zapravila svůj účet a odebrala se středem domů. ( P.S. Ten účet bych si zaplatila tak jako tak,ale v tom byl právě test dotyčného přísedícího) Ku slávě mužů ale spravedlivě provolávám, že držgrešlů s výchovnejma kecama byla pouze cca pětina.

                  1. Moment, kotě.Takže nechtěl do testu a pak tam byl a jelo to napůl?Nojo, amerika!

                    1. NN. O testu subjekt nevěděl,leč vlezl tam a školil mě. A to blondýna nerada. Ale naštěstí jak výše řečeno, školil mi jen málokdo. Můj současnej muž třeba dotančil na rande s tulipány. A v lednu! Tomu říkám romantika, pač zimní cena pomalu přesahovala brilianty i s Ažbětou a Buckinghamským palácem:-)

                    2. Jak nevěděl.Bylo domluveno.U nás v kráteru pozveme někam a neškudlíme.Vybírá pán.Pokud to projde, víme, že že směr je správný.Asi jsem so blbě pochopil.Pokud tě někdo pozval do Podniku a pak nechtěl platil půjčovné za oblek, anžto tam přišel v mikině tak je otázka, proč rande?

                  2. Tak přemýšlím, jestli mne na základě toho předchozího komentáře někdo nařkne, že je to jasné, že já/ženy obecně jdou jenom po penězích :-) Ale to je v něčem jiném.
                    Opravdu je toho potřeba si velice všímat, protože to je tak: pořád oba dva vydělávají, užívají si, a pak kách, žena je na mateřské a nemá… když jedou každý za svoje, musí pak o peníze muže žádat, on jí je dává… Tady se to pak láme.
                    Je mi mnohem bližší model, že co vyděláváme za manželství, je naše společné, bez ohledu na to, kdo to vydělá a kdo je doma, protože se musí starat nebo z jiných důvodů nemůže.

                    Takže podrobit muže nějakému takovému testu není vůbec od věci.

                    Předmanželská smlouva, že někdy v budoucnu, jestli bude náhodou podnikat, to bude jenom jeho, chacha :-D
                    Jo a někdy v budoucnu si Tě třeba vezmu, chytráku.

                    1. @Christabel 29.9. 23:19
                      Amen

                  3. SL – Teď si tročku rejpnu, ale nemělo by to přece jen bejt o něčem trošku jiném? Samozřejmě pokud jsi nějaká top strop baba, chápu, že buď pracháč, nebo utřinos, ale přijde mi to tak trošku komické. Prachy přece o kvalitě partnera skoro nic nevypovídaj. Je to s nima lepší, než bez nich, ale… možná jsem to jen špatně pochopil.

                    Ono co tak tuším, tak drahá restaurace in USA je kolem 1000USD za večer pro dva, oder? Tady v Plzni to za 3000 sfouknu i s lahví dobrýho vína, ale to je tak nějak easy, že? :) :D

                    1. Jejda, to ne…top baba vůbec nejsem. Taková normálně hezká, co je prostě štíhlounká ale zas má třeba tlapu 38 a mezeru mezi jedničkama. To myslím zubama, pro prasáky :-) Ale jinak ten finanční test je docela důležitej,podívej, já byla imigrant, takže potřebuju někoho,kdo dá najevo, že není krupicová kaše a kdyby lezlo tlustý do tenkejch, tak mě neloví jen jako repre princeznu, ale budem sdílet průsery ve dvouch. A ano, i finanční.

                    2. mám

                    3. Mezeru mezi jedničkama má i Madonna a jak je pořád parádnická.A finanční test uděláš i v bufetu na nádraží.O ústřicích to asi nebude:-)

                    4. stejne nejakej test s restauraci mi prijde uchyknej. Prece vidim, jak se oblika, jak se chova, cim prijel, kde a na jake pozici pracuje. Test jestli je schopnej utratit balik za kytky nebo zradlo nechapu. Babu, ktera by chtela hned na zacatku jit do lepsi restaurace bych poslal do prdele expresem uz z principu, na zlatokopky nemam naladu. A to rikam jako chlap, jehoz zadna zena nikdy nemusela pracovat a utratili jsme spolu dost penez. Ale za dovolene, za techniku, za bydleni. Ne za restaurace nebo kytky.

                  4. Pokud šlo o nějaký vychovávání atd., v tom souhlas samozřejmě. To je trapné, kort na první schůzce.

                  5. Asi oceňuju Vaši upřímnost, zřejmě to splňuje Vaše nároky. Ale já bych do „opravdu drahé“ restaurace nešel. A není o tom, že bych nechtěl zaplatit za Vás, já bych to nechtěl platit ani pro sebe. Kdybych se dostal do Vámi popisované situace, do drahé restaurace bych vůbec nešel a rovnou bych Vám navrhl jinou pro mne cenově přijatelnou restauraci. Pokud byste nesouhlasila, pak bych schůzku ukončil s tím, že se prostě k sobě nehodíme.

                    1. To Pohan:

                      To je pro mě ovšem zcela jiná káva.Vadí mi muži, kteří do exkluzivních restaurací jdou a pak mají nevhodně šetřivé hemsty, ale pohodář, co mi řekne, že půjdem na BBQ v pojízdný restauraci nebo na hermoš v Praze na stojáka, no co by ne…. Ale samozřejmě dlouhodobý trend to není, já taky zvu na lepšejší místa, tož čekám opak. Tedy…zvala jsem :-) Teď už můžu zvát kamarády leda tak k nám domů na koláče

                    2. Tak to jo :)

                    3. Patřilo pod SL

                    4. Ještě jsem přemýšlel nad svou odpovědí na Vaši „drahou restauraci“ a změnil jsem názor. Nenavrhoval bych cenově přijatelnou restauraci, ale rovnou bych to odpískal. Nicméně, oceňuji, že jasně dáváte najevo, co chcete. Alespoň ani jeden neplýtváme časem ani financemi na člověka, který nevyhovuje požadavkům. :-)

                  6. „Domluvila jsem si vždy s mužem schůzku v opravdu drahé restauraci a když začal vypruzovat“

                    Tak s takovymhle testovanim bych te poslal okazmite DO PRDELE. Ty bys jela jak namydlenej blesk. Vodtahla bys s vocasem mezi nohama jak spraskanej pes!

                    Ty ses mi taky pekny hovado, ty kravo s kecama o drzgreslich. Vis o zivote TOTALNI HOVNO. Vokazovat se v luxusnich restauracich a rozhazovat prachy je posledni co by clovek mel v partnerovi hledat.

                    Kdyz se to vezme kolem a kolem, tak nejdulezitejsi na partnerovi je aby te podrzel v nejaky tezky chvili. At uz pro tebe nebo pro vas oba dva. To teda tim testem jestli ti zaplati nejaky zradlo v nejakym snobskym pajzlu rozhodne nezjistis.

                    Ses blba jak troky.

                    Nedivim se ze picy a curaci jako ty v zivote narazi a pak se rozvadej a skuhraj u toho jaky jsou chudaci a jak je svet nespravedlivej.

                    1. Podle mne nejde o nějakou jednu večeři, nějakou jednotlivost, ale o to, jak se k sobě lidi chovají, jestli škudlí, nebo ne, jestli chtějí mít z druhé strany hlavně prospěch, co považují za společné a podobně… o přístup ke vztahu, který se pak promítá do každodenního chování. Asi tak.
                      To s tou restaurací je spíš jen příklad.

                    2. „jestli škudlí, nebo ne, jestli chtějí mít z druhé strany hlavně prospěc“

                      Prestoze si to asi neuvedomuji, tak vetsina lidi zije v extremnim blahobytu. Vubec si nedokazou predstavit ze by meli nedostatek a i ti kteri nedostatek maji, tak maji spis absenci prebytku nez vylozene nedostatek. V CR se za poslednich 30 let prosperita extremne zvysila, povetsinou vlivem favorable historickeho vyvoje, coz lidi mylne zamenuji za svou zasluhu a vyjimecnost (cimz nechci rict ze by si to nekteri nezaslouzili tvrdou praci). Jinymi slovy, prosperita lidem spadla do klina diky kolapsu the Iron Curtain pred 30 lety.

                      Ja mam trochu odlisnou zivotni zkusenost. Nejenze mne v urcitych dobach slo o preziti ale taky me do jiste miry vychovala babicka ktera s dedeckem bojovali v Odboji za WWII kde teda o preziti slo doslova. Dedecek mimochodem neprezil.

                      Ja jsem jako mlady kluk utekl z holkou za svobodou a prosli jsme si ruznejma utrapama kdy nejaky zvasty o skudleni jsou uplne mimo. To neni o skudleni. To je o tom mit vubec neco k jidlu, strechu nad hlavou.

                      Tyhle snobsky zvasty o luxusnich restauracich jsou smesny. To samy vetsina z tech hoven ktery tady lidi serou. Ve vztahu lidi respektive v zivote dojde ke krizovym situacim – tezka nemoc, zemre dite, uraz, neco jinyho, financni nebo profesni krach, atakdale. That’s when people find out what they’re made of and what matters. Everything else is superficial crap spewed out by entitled brats.

                      Pokud nekdo chce mit ze svyho partnera jenom prospech, tak takovej clovek is a piece of shit who doesn’t deserve one iota of attention. Lidi maj bejt spolu aby si pomahali, lizali jeden druhymu rany – teda ve spatnejch casech, v dobrejch cases si muzou lizat jiny veci, sli spolu zivotem.

                      Tydle vypocitavy kecy me nebetycne serou.

                    3. +1 patřilo to Jacq 30.9.2022 v 11:17

                    4. Já tomu rozumím, ale v typickém dnešním vztahu nejde hned na začátku zrovna o přežití a o vyhrocené situace. I tak je dobré zjistit, koho si to vlastně chcete vzít, kdo bude druhým rodičem vašeho dítěte. Tak si toho prostě všímáte v každodenním životě.
                      Už když mi bylo dvacet, tak mi jedna paní poradila, ať si u budoucího partnera všímám, jak se chová v nekomfortních situacích.

                    5. „nekomfortních situacích“

                      Jako kdyz Gestapo vtrhne do bytu a vodtahne vas do koncentraku? Nebo kdyz zjistite ze vase dite ma rakovinu?

                      Jo, TYPICKY dnesni vztah je o hovne. Je to nazirani na zivot s ruzovejma brejlema a predstavou ze mate narok na spokojeny prosperous life.

                      MAm takovej pocit ze se dostavame do historicky etapy kdy vsicky tydle pozivacny lidi vysazeny na luxus dostanou hodne tvrde pres drzku.

                    6. ona pro první představu úplně stačí primitivní a jednoduchá nekomfortní situace ujel nám autobus a zkejsli jsme v horní dolní, nebo propršená dovolená s kánoí a stanem. v dnešní době je krásně nekomfortní situace pro náctileté víkend s vybitým telefonem.

                    7. Lukas B: Přesně tak.

                    8. a vůbec výborným rychlým testem osobnosti pod zátěží jsou společenské deskové hry s prvkem náhody. počínaje unesením prohry v blbém člověče nezlob se, a skvělý je dixit a téměř dokonalé jsou krycí jména.

                    9. Lukas B: Dostihy a sázky.Občas hrajeme dodnes.

                    10. monopoly (a jejich varianty obcházející duševní vlastnictví) mají nevýhodu, že hra trvá děsně dlouho a pořádně zahraná hra s využitím celého jejího potenciálu je jedna partie na celý víkend. neříkám, že je to špatně, ale pro mě je optimální délka partie tak půlhodina-hodina. někomu vyhovuje scrabble, ale mě ukrutně nudí, nemůžu si pomoct.

                    11. Monopoly nás nelákaly nikdy, ale dostihy je hra pro rodinu na jeden večer.A vnoučata to taky baví.

                    12. dostihy jsou samozřejmě fenomén, něco jako remoska, svého času to bylo v téměř každé domácnosti. ale v málokteré rodině se to přehouplo přes skupování koní a poplatky za prohlídku stáje do opravdu dostihů a sázek, čili do monopolů, z kterých to vychází, a pak to logicky vede k obchodování a přeprodávání a pak je to fakt nadlouho.

                      zpět k věci, společenské deskové hry jsou super na testování reakcí člověka ve srandazátěžové situaci, a nejlepší jsou takové, kde se vytváří týmy, a je možno člověka otestovat nejen jako protivníka, ale především jako chybujícího spojence tolerujícího naše chyby (což je fakticky definice funkčního manželství).

                    13. To Jacq:
                      Kristepane…Ani v tý restauraci se mnou neseděl, ale stejně mě školí. Hele,já na rozdíl od tebe rozvedená nejsem, takže to asi tak blbě nedělám :-).
                      Jestli ses dostával v životě do situací, kdy šlo o přežití, tak jsi asi moc dobrý plány ani realizaci neměl. Debatu končím, vnímám věci jinak. Ty si žij taky po svým a všichni se budeme mít fanfárově. Další porce Tourretta netřeba, byť to bylo kouzelné :-)

                    14. Klidne se z toho poser. Podstata veci zustava stejna – bys jenom cekla neco vo nejaky luxusni restauraci a testovani a jela bys jak namydlenej blesk ty namyslena nano. Co si vo sobe myslis ze budes nekoho testovat jestli je drzgresle? Ten kdo ti to drahy zradlo zaplati aby te moh parkrat vojet se na tebe pri prvnim problemu zvysoka vysere ty pitomce.

                      A vodpal. Snobs like you make me depressed!

                    15. Z takovejchle blbin mas depky :-)? Ok, tak to jo.

                    16. Co se tu rozčiluješ Jacqu? Můžeš si za to sám, že se bavíš s fiflenkama a blbkama. Co inteligentního od nich očekáváš?
                      Dnes se mladá blbka rozvádí kvůli tomu, že místo 2x ročně k moři do egypta manžel zaplatí jen 1x protože je firma v krizi a musí šetřit.
                      A pak ta blbka i s malýma dětma skáče z jedné postele do druhé, po roce či dvou sexuálně chlapa omrzí a on ji vykopne.
                      Protože blbka nepochopila, že žádný soudný chlap nemá zájem platit miliony na CIZÍ děti.
                      A že skoro třicítka s dětma není pro chlapa ani zdaleka tak atraktivní jako bezdětná dvacítka. A myslí si že si jich omotá na každý prst půl tuctu jako za svobodna.

                      Před lety jsem zažil jednu navztekanou čtyřicítku na „disco oldies“. Byť byla ještě na svůj věk ještě docela atraktivní, tak prostě DJje nedokázala ukecat aby jí zahrál její oblíbenou písničku, jak to běžně dělala když jí bylo 20.

                    17. jacq: Wau, jacq seřval sprostě po svém sl jako všechny ostatní. Svět se v pr..lepší obrací. :,)

                3. Víte, ono jde taky asi trochu o to, kdo se bere. Pokud oba vydělávají nějaký rozumný obnos, z kterého v pohodě přežijí, ušetří, a pak se vezmou, proč ne. Pokud je mezi oběma značný rozdíl (což často znamená, že chlap vydělává i 2-3+x víc než žena, pak je to logické. Ono dívat se, jak žena která v podstatě žila z ruky do huby, vařit se naučit neobtěžovala, takže většina těch peněz skončila v restauracích/dovozu jídla, a podívala se nejdál na Mácháč má najednou po svatbě požadavky na zahraniční dovolené, nové auto, baráky… víte co, ona žena je na mateřské možná v blbé pozici, protože je závislá na penězích manžela, ale manžel je zase v pozici kdy ví, že když ona si sbalí svých pět švestek, protože jí přeletí přes nos, že si měla vzít Pištu Hufnágla, tak je v hajzlu on.

                  Paradoxně chytré a pracovité ženské co jsem v životě potkal byly vlastně ty nejméně náročné, přitom byly taky nejschopnější. Zato kdejaká sekretářka co vaří kafe… ta už potřebuje prince ze Saudské Arábie. Minimálně.

                  1. Karkulka:

                    Asi tomu nerozumím. Takže žena,která předtím jezdila na Mácháč a neuměla vařit,má dál jezdit na Mácháč a živit se konzervama :-)? Protože přeci si nemůže dělat nárok na partnerův příjem? No zákon je v tomhle hnusnej, může :-) Jestli ale vedeme akademickou debatu, co je či není mravné, nikoliv legální…chápu vaše rozhořčení. Sama jsem vždy v pozici zabezpečeného člověka byla

                    1. Nicméně, když si někoho beru, tak si ho beru i s jeho slabůstkami…Tedy třeba i s touhou po cestování…Kupecký počty mi přijdou drobátko odpudivý. Ale opět je na to řešení, komu to vadí, ať si ultra chudou partnerku nebere. Fakt to není povinnost.

                    2. Slecna Ling:
                      „… ať si ultra chudou partnerku nebere. Fakt to není povinnost…“
                      – – –
                      Hele, ty „jacqujé“, si fakt myslíš, že nelze poznat, který seš debatér…?

                      :OD

                    3. Nikoli, mám tím na mysli ten rozdíl v chování, který je patrný mezi lidmi co si na majetek museli máknout, a lidmi, kterým tak říkajíc spadl do klína (ať už jakoukoli formou), a začnou mít pocit že prachy prší z nebe. U těch druhých je pak v podstatě jistota, že jak jednoho dne pršet přestanou, půjde to celé do hajzlu.

                      Takže chápu, že pokud vyberete drahou restauraci, nejspíš jste do ní chodily i bez partnera, a jde o test chování. Když chlap zaremcá, zatáhnete to a je to. Naproti tomu holka, která se tam podívá jen když ji tam někdo pozve (protože sama by za to prachy nedala) je prostě v jiné pozici. A pak jsou holky, které se snaží se tam nechat pozvat od jednoho, druhého, třetího…

                    4. Kdybych vzal v potaz váš příklad, s drahou restaurací bych neměl problém na druhém, třetím rande. Ale na prvním ano.

              2. Takze si to nejak sesumarizujme.

                Dissenter and Dissenterka se do sebe zakoukaji. They presumably fall in love, get the hots for each other, and can’t resist getting into one another’s pants. They do get into each other’s pants, start fucking each other, and kinda enjoy it and want more of it. On a rather permanent basis. Everything’s cool up to this point.

                Now, why the fuck would they visit some institution, like the church or the city hall, to give them a certificate that they’re a couple, fucking each other’s brains out and quite likely producing a baby sooner or later? Why the fuck do you need some authority to certify your life? And why the fuck would you go see a notary to certify some contract between the two of yous? So that you would have something to go to the same authority later on when you decide that you no longer wanna fuck one another and presumably wanna fuck somebody else?

                You’re too scared to live a life of your own? You need some dickhead to stand under and obey their rules …?

                Boggles the ol‘ mind …

  7. Že já se s tím vůbec píšu, tady už je stejně vymalováno a webové forum až na pár výjimek diskusně obsazeno placenými i neplacenými režimními kádry (krom většiny autorů článků).
    Jsem si samozřejmě naprosto vědom, že bych mohl to samé napsat umírněněji a diplomatičtěji, čímž by to bylo na foru s normálními poměry uživatelů většinově přijato. Tady je to ovšem jedno a není proč.
    Článek vnímám jako účelovou provokaci, dokončení procesu femifašisace webu potažmo diskusního fora dfense a vytření si prdele se všemi posledními muži, co na dfensi zbyli.
    K orgastickému hýkání a známkování přivede femifašistickou kliku. Tím neříkám, že se neměl publikovat, to je věc majitele a pro vyváženost k hodnotové protistraně naprosto v pořádku.
    *
    Věcně a fakticky.
    Článek je konformní a od v oboru zasvěcené autorky vědomě lživý, desinformační a neslučitelný s realitou fungování českých ospodů, opatrovatelských soudů a především skutečné praxe předávek dětí matkami otcům.
    A právě ona to MOC DOBŘE ví, stejně jako těch dalších pár kádrů od fochu, co jí tady přizvukují.
    Jděte to říkat na skutečná chlapská fora, kde ti skuteční tátové od rodin s popisy svých soudních řízení i praxe přístupu k dětem jsou a ne půlka fejků či agentů a půlka polopaniců nebo děvkařů z bordelů, kteří neviděli rodinu ani z letadla.
    Jen hrotíte situaci a chcete ty chlapy nasírat až za bod varu jako Fiala s energiemi a rusofobií.

    Chlapské weby s osudy nespočtu normálních otců, soudících se roky marně o přístup ke svým dětem, doporučuji místo této účelové agitky všem těm kolegům, kteří chtějí znát krutou realitu, místo této mýtické feministické fikce, hájící český femifašismus, ospody, opatrovatelské soudy a krkavčí matky.
    A sprostě s arogancí sobě vlastní popírající existenci tisíců a tisíců protirodinných rozsudků proti zájmům dětí, ale hlavně následné praxe, kdy se dobří otcové k dětem vůbec nedostanou nebo se musí 5-10 let soudit. A po vysouzeném rozsudku si krkavčí matky často s rozsudkem vytřou zadní část těla a neexistuje standardními prostředky v ČR řešení, jak se dostat k dětem. Nehledě na to, že zatímco podání matek se vyřizují obratem, tak podání otců i prarodičů v termínech měsíce sem roky tam, takže pokud omylem vyhrají, matka už stejně dávno dítě poštvala proti nim nebo vydíráním, zastrašováním zpracovala (což je v útlém věku stejně otázka 1-3 měsíců).

    Pro zajímavost všem naivkům dám k dobru z jednoho z mnoha zdokumentovaných řízení, jak se na moravě zdraví otcové, když poprvé vejdou do soudní síně, aniž by něco vůbec ještě řekli: „Nemyslete si, že když platíte výživné, že máte právo vidět své dítě!“
    Pro pořádek, to byla ta průměrná, ne špatná nebo nejhorší soudkyně + rodiče se už na ospodu dohodli a doufají v laskavé schválení návrhu.
    Další dobrá historka je ta, jak naprosto zoufalá matka dvou dětí válčí s pracovnicemi ospodu, že fakt nechce podávat k soudu návrh na výlučnou péči, leč střídavou či nějakou podobnou formu dohody pro pořádek nebo nic, protože se mezi tím s otcem druhého dítěte usmířila, opět sestěhovala a budou se nejspíš brzo brát.
    Ano, ospod a opatrovatelské soudy jsou vyloženě prorodinné instituce – až najdete 3 (slovy tři) rodiny, které se jim podařilo udržet místo (deseti)tisíců, které účelově pomohly rozbít nebo stav vyhrotit k letité válce, zdokumentujte to, dostanete Oscara.

    Nutno dodat, že zákon máme v tomto překvapivě relativně dobrý a teoreticky vyváženě hájící práva obou stran s důrazem na nejvyšší zájem dětí, to nemůžu říct. Ale vzhledem k tomu, že podle zákonů se tady nesoudí a už vůbec nepraktikuje, tak je to úplně jedno. Dodávám, že i nebohý Ústavní soud se s praxí předávek matkami skrz tyto předávky často týraných dětí (protože o ty tady jaksi jde a ne o rozsudky, vy kavárenští teoretici) poslední roky snaží něco udělat a snaživě opakovaně vydává fikaně precedensy, aby první předávka byla u otce, což zvyšuje šanci, že taky možná proběhne. Nicméně, ony na to ty prvoinstanční soudy stejně serou a dělají, že to neexistuje, že.
    Když proto vidím někde na chlapských forech úžasné rady jít do toho bez právníka a ušetřit, omývají mě. Bez něj vás na moravě nenechají ani mluvit natož něco říct nebo uplatnit nějaký precedenční rozsudek (no a protože do kdysi krásného stověžatého otce Prahy se tyto manýry poslední roky naplavují, tak už to začíná i tam, kde kdysi se práva dovolati někdy dalo, tož dcérečky a ogaři).

    Sebelepší rozsudek je vám totiž úplně na hovno, pokud matka prostě udělá vše, aby se dítě otci nepředalo a státu je to v případě otců úplně u prdele (nebudu tady v té žumpě popisovat, čeho všeho je 70% matek schopno ve své nenávisti a mstění se otcům dělat, zcela bez ohledu na malé děti nebo úmyslně s dopadem na ně, protože na to nemají místní internetoví hrdinové nervy a žaludek, a opět by tomu nevěřili).
    *
    Článek vnímám ve skutečnosti jako velice přímou reakci na mou opakovanou zmínku, že jsem stáhnul z publikace po kordinovaném hejtu femifašistů svůj připravený článek ohledně funkčních rad otcům před, při a po rozpadu rodiny. Čekal jsem to (ještě chybí obdobná profi náhrada za stažený článek na téma NP nebo vybydlení pražského bytového fondu po převratu).
    V článku jsem shrnul poznatky tisíců otců z praxe života, rodiny, ospodů, soudů a předávek dětí, ne teoretizování režimních sufražetek z kanceláře.
    Místo toho je tedy tohle žvatlání. Nedokážu si představit žádného otce po rozpadu rodiny, kterému by tohle mohlo jakkoliv čímkoliv pomoct, krom klepnutí pepky a ušetření si let zbytečných likvidačních soudů. Ostatně, jak by jim v tom mohla radit nějaká ženská, která si tím nikdy neprošla a vůbec netuší, čím si otcové prochází a jak to funguje od státu z druhé strany a hájící zjevně protistranu i rozhodčí orgán.
    Což z jejího článku přímo sálá, že žije v jedné malé advokátní a ženské socbublině. A opět klasicky po feministicku používá 4-14% výjimky ze všech rozsudků jako obecné pravidlo.
    Jsem dalek toho poučovat advokátní stav o tom, že obecně platná pravidla se netvoří z výjimek či podle menšin, ale z většinového pravidla a v zájmu většiny – tedy v dobře fungujícím právním státě.

    Známku výtečně, i nadšené pochvaly a nalézání až po nos do zadnice autorčiny i přes její aroganci jsem už z hlavičky článku a pohlaví autora na v podstatě feministicky laděném diskusním foru s femifašistickou pátou kolonou předem očekával. Ostatně, je přímo povinností páté kolony, aby známka byla opačná než články páně autorů Aliena a Challengera, i kdyby čtenářům autorka vynadala do kokotů.
    Její trapný hraný podiv považuji za extrémně pokrytecký výsměch osobám, které ve své realitě považuje za vykastrované kretény, nebo pokladničky, které dojí za jejich slabost nebo naivitu. Protože s takovým legračním přístupem by v praxi českých natož moravských femisoudů nevysoudila ani absenci sprostých urážek účastníkovi řízení a sobě samé.
    NE. Šanci má táta reálně jen s opakem osoby podepsané pod článkem. Tedy s bezskrupulozní, lež zásadovou profesionálkou s úspěšnými referencemi takových případů, která z osobních důvodů nenávidí krkavčí matky, je tendenčně na straně otců i dětí místo jen matek a je schopna a ochotna vůči krkavčím matkám dělat všechno to nutné pro výhru a zajištění praktického přístupu k dítěti, co chlap skrz svou morálku a charakter dělat nezvládne. A tento úspěšný proces obnovení práv dětí a otců zdaleka neobsahuje jen standardní opatrovatelské/rozvodové řízení (autorka nějak nepostřehla, že i nesezdané páry mají děti), což zde nebudeme rozebírat.
    Ale kdo na to nemá prachy, žaludek, jednu z několika top profesionálek v zemi a neobětuje roky svého života šíleným soudům pod kuratelou šílenců neurčitého pohlaví v talárech, ten už se ke svým dětem jednoduše až do puberty nikdy nedostane. Nenávistné krkavčí matky umožní korekci svého přístupu jen a pouze v případě, že dostanou hodně přes prsty a začnou se protistrany bát. Sebrání prachů či vymahatelná pohledávka, strach, veřejná ostuda nebo dokonce zázrak v podobě odebrání dítěte ve prospěch otce, je to jediné, co na ně platí, dohoda neexistuje, to je mýtus z pohádek.
    Rozumně se po rozpadu rodiny chová jen tak 30% matek a to jsem velice, velice optimistický (a 20% z nich bude dělat problémy později nebo dohody vypoví).
    Od začátku do konce procesu stojí naprosto všechny rozhodčí orgány na straně matek, i kdyby byly zcela nezpůsobilé pro výlučnou péči a vždy ve všem ad absurdum proti otcům, což se tak nějak od žen dá předpokládat. Otec je vždy v pozici zločince (spíš je přístup horší než k vrahům) a matka světice.
    Cokoliv u soudu tohoto typu muž-otec řekne, tak je to vymyšleno tak, že to bude vždy použito proti němu na obou polech konstatování – takže v praxi nemůže říci nic, co by nebylo použito proti němu. V případě, že to nějak zvládne udělat, tak si to ospod a soudkyně vymyslí nebo překroutí to, co řekl či napsal (opět – bez špičkové advokátky tam nelez a jestli na to nemáš a matka ti nepodepíše dohodu, jdi si dělat jiné děti, končíš).
    Až když matka roky dítě týrá, chlastá, fetuje, střídá deset otčímů ročně, bydlí napůl na ulici – občas si na sto upozornění zoufalého otce a jeho neúnavné pitbullky orgánky povšimnou, že by bylo možná potřeba někdy v horizontu pěti let něco vyřešit jinak. Pokud mají zrovna svůj den.
    Netendenčně se v první fázi procesu od ospodu a soudu nechová žádná zaměstnankyně státu placená i z daní otců. A chlapa potkají otcové jen na vrátnici nebo na policii, když kvůli nezájmu ospodu dokumentují, že jim matka opět nepředala dítě a na rozsudek zvysoka sere a nikoho to nezajímá.
    Už samotný fakt, že rozhodují na každé úrovni procesu JEN A POUZE ženy, může za objektivní proces k otcům označit jen osoba v pokročilém stádiu debility nebo vědomě pracující pro tuto stranu. A pochválit ji za to může už pouze naprostý debil nebo placený femifašistický kolaborant.

    Zatímco, kdyby jakýkoliv otec jedinkrát nepředal zpět matce dítě, vlítne k němu na objednávku ospodu do 24h urna a dítě už nikdy neuvidí i de iure.
    *
    Potíž je, že normální chlapi a tátové se prostě soudit nechtějí nebo to z více důvodů do 2 natož 4 let očistce vyhodnotí jako menší zlo než těmi letitými soudy projít nebo nechat dítěti ubližovat těmi předávkami. Nemá to dobré řešení, když se matky chovají jako šílenci a stát je natolik od rozpadu rodiny nahecuje, že se cítí naprosto beztrestné.
    Za tu dobu můžete mít další rodinu s více dětmi s normální ženskou, vybudovat prací zázemí pro všechny děti, ušetřit si zdravotní potíže a naprosto nechutné střety s bejvalkou i jejími advokátkami, což jsou zástupkyně ospodu resp. města a soudkyně, takže matka na rozdíl od otce nic platit nemusí.
    *
    Myslím, že všem tátům od bývalých rodin, kteří si prošli českou realitou, se z tohoto článku i reakcí údajných mužů pod ním udělá leda tak zle, takže jim opravdu doporučuji to nečíst. Mají svých starostí dost, aby se jednou možná dostali ke svým dětem a ony k nim.

    Musel bych být velice, VELICE sprostý a to opravdu na tyhle provokace režimních kádrů, navíc tyjících z lidského neštěstí a rozpadů rodin, nemá smysl.

    Ps: Tohle považuji za jeden z největších blábolů a lží roku:
    „systémová diskriminace jedné nebo druhé strany v opatrovnických záležitostech je mýtus. Nějaké excesy v rozhodnutích mohou nastat, ale není to tak, že by justice nadržovala ženám. Někteří muži budou vždycky naříkat, jak je bývalka oškubala, některé ženy budou vždy přesvědčeny, jak jim jejich ex škodí. Soudy, poučeny z minulosti i autoritami typu Evropský soud pro lidská práva (pověstný Štrasburk) a českým ústavním soudem, se většinou snaží hledat vyvážené kompromisy a zohlednit zájmy všech zúčastněných.“

    Beru to tak, že článek jen stvrdil přeměnu osazenstva dfense na feministickou neziskovou organizaci (omlouvám se těm, kteří jsou placeni za to, aby hejtovali autory mužského pohlaví, kteří na dané téma píšou pravdu a popisují realitu života, ne nesmysly, lži a mýtické fikce). To by jeden blil.
    Závěrem, už je možná na čase, aby to samé co vůči bílým tátům od rodin, frajerky z ospodů a soudů ze zvyku omylem předvedly vůči arabským a ukrajinským otcům. Třeba se pak něco skutečně hne k lepšímu, místo statistik odpovídajícím realitě asi jako průměrné platy.
    Jak normálně nezbytně nepřeskakuji autory článků dle nicku, tuhle prapodivnou autorku z dob bloguje příště přeskočím.
    Pro pořádek se jí jen zeptám, jestli se tehdy také přidala podpisem pod „tajnou“ zákulisní petici požadující na adminech smazat nejmenovaný blog. Jen pro pořádek, český internet je totiž malý a ne každý si pamatuje jen 14 dní po volbách.

    Pps: Zcela výjimečně za 5. A já jinak zásadně nehodnotím, pokud nemohu dát za 1. Výjimku dělávám napříč internetem jen jednou maximálně dvakrát za rok u nechutné protičeské nebo feministické, protirodinné propagandy. Zde to hodnotím i v rámci celého kontextu vývoje posledních měsíců na tomto webu.

    1. Zdravím!Tady se ale ty ani JPG nechytáte.Jde o děti.

    2. „Věcně a fakticky.“

      Aliene, vole. Nektery tvoje postrehy jsou zajimavy a nekdy i trefny. To se ale neaplikuje na tvuj misogynisticky nazor na zeny nebo na vztahy. V tomhle ohledu jsi naprostej kokot. Pokud si nekdy vubec nejakou zenskou mel, tak na tebe maximalne vyzbyla nejaka debilni pyzda protoze normalni holka by z tebe vycejtila jakej ses bezmeznej curak.

      Zkus teda nejdriv hledat chybu sam v sobe a ne skuhrat ze stat nezajisti aby se zensky chovaly tak jak tvoje psychopaticky ja vyzaduje vole Aliene vole.

      1. Jacqu, já ti nějak nevím jak ti to napsat decentně a ohleduplně. Ale ty fakt žiješ v nějaké své zvláštní sociální bublině, díky které máš nepochopitelně optimistický a naivní názor na ženy.
        Možná je to jen tím, že jsi měl kliku, a potkával partnerky, co měly nelehký život a tak jsou rozumné a pokorné. Na rozdíl od rozmazlených nevychovaných fiflen, kterých je v ČR dnes většina.

        Vem si nevychovanou fiflenu Ling, jak tu vyvádí. A můžu tě ubezpečit, že ta je ještě z těch lepších. Většina žen pod 40 je spíš na úrovni jakou popisuje Alien. Já mám obdobnou životní zkušenost.

        1. „životní zkušenost.“

          To je tvuj problem. Ja zadny problemy se zenami nemam. Tech par na ktery jsem narazil ktery byly pizdy jsem poslal do hajzlu. Ta se kterou momentalne ziju je naprosty zlaticko, ve vsech ohledech. S temi se kteryma jsem zil v minulosti mam povetsinoi dobry vztahy a jsme v kontaktu a vzpominame na sebe v dobrym.

          A ubezpecuju te ze rozhodne nejsem zadnej pussywhipped podpantoflak. Naopak – jsem sebevedomej clovek.

          Je mi lito – vy skuhralove o zenskejch proste nejste schopny si najit normalni zenskou a nejak se srovnat s realitou sveta. Problem je ve vas, v nikom jinym.

        2. kabrnak: Jacq je panic. Naprosto prototypový.
          Anebo má pouze jednorázové sex zkušenosti, nic víc.
          O vážném vztahu nic netuší, tím ani o podstatě žen nebo života natož rodiny s nimi.
          To ho vůbec neurážím. Problém to může být u mužů až přímo úměrně vyššímu věku 30+.

    3. @Alien
      to muselo dát práce takový dloooooooouuuuuuuhý příspěvek…
      Vlastně se sám sobě divím, že jsem ho přečetl celý.
      Oproti článku je to snůška domněnek bez ladu a skladu s prvky zhrzenosti a ublíženosti, typickými pro Vaši tvorbu.

      1. Dachsmeister: Vy jste to přečet celý? Nevím, jestli Vás mám obdivovat nebo odsoudit:-)

  8. To Lukas B.
    Gaussova křivka se uplatňuje nejen v distribuci IQ, ale i v dalších kompetencích. Třeba rodičovských. Osobně mi přišla péče o kojence jako lázeňská relaxace. Dítě často spí, můžete relaxovat na procházkách a samosebou se vytváří pouto mezi dítětem a rodičem. Kdyby matka vydělávala, šel bych na rodičovskou. Pokud koukám okolo, tak vidím taťky na hřištích, na procházkách s kočárky, vidím je přebalovat ve vlaku a nikomu to nepřipadá nepatřičné. Co se týče představy dítěte, připraveného na víkend i s domácími úkoly, škoda hlavně pro dítě, mozek se vyvíjí (respektive tvoří synapse) neustále. Nedávno tu D-Fens popisoval, jak se syn umí postavit k práci s nářadím, protože od mala asistoval při opravách aut. Je to vaše dítě, vaše odpovědnost.

    Druhou věcí je schizofrenní postoj státu, na jedné straně podporující zapojení otců do péče o dítě prostřednictvím otcovské dovolené, na straně druhé otcovskou péči prostřednictvím soudů+OSPOD odmítající. A to i přes odborné důkazy hovořící pro sdílenou péči obou rodičů. Jak už tady ze slov advokátky vyplynulo, systém je nastaven na rozšířený styk. Jakmile otec žádá péči, je jeho požadavek problematizován, respektive vyvinul se celý manuál k problematizaci péče obou rodičů. Stačí se začíst třeba do materiálů OSPOD, popřípadě si s příslušnými úřednicemi promluvit a sledovat jejich řeč těla. A v tom tkví jádro diskriminace. Poměr 85/15 je její výsledek, jedno, zda do něj započteme všechny otce, nebo jen otce, kteří o péči žádali, protože i ti, co o ní nežádali, byli nastavením systému (názory OSPOD, advokátů – viz názory zde diskutující advokátky, soudců, psychologů v roli soudních znalců, ale i školních apod.) a jeho výstupy ovlivněni. Pokud otec nemá čas či vzdělání si informace vyhledat a zasadit do kontextu, tak jej systém prostřednictvím manipulací zmasíruje po linii rozšířeného styku jako nejlepšího řešení pro dítě. Který rozumný otec by chtěl svému dítěti ublížit sdílenou péči s matkou (zvláště, když se blíží zima a je třeba dítěti pořídit zimní boty, které možná bude muset nosit i ve třídě či v obýváku). Stejně jako je pro vaše dítě žádoucí očkování (hexavakcína) a nemusíte se v důkazní rovině bát následků v podobě autismu, tak je pro vaše dítě sdílená péče lepší než minoritní či rozšířený styk.

    Co se týče výživného, myslím si, že hrdý otec rád dítě zafinancuje, problém vidím v transferu výsledků jeho (třeba náročné) profese do rukou matky bez možnosti jakékoliv kontroly výdajů (případy, kdy otec platí tučné výživné, ale dítě je mu předáváno v roztrhaných teplácích, popř. mu musí hradit veškeré jeho potřeby od sportovních po technologické, se vyskytují). Bianco šek není z tržního hlediska efektivní v žádném oboru lidské činnosti. Ostatně i v úplných rodinách se diskutuje o koupi zimních bot, představa, že tuto (jak tady úsměvně zaznělo – mravenčí práci – provádí pouze žena – je utopistická již jen z toho titulu, že např. v moderních technologiích – vodo, větru, chladu odolnosti – opírajících se o fyziku – se muži zpravidla orientují lépe a mohou dítěti pořídit účinnější ochranu proti nastuzení, což je jistě v jejich nejlepším zájmu). A tak by se dalo pokračovat a vyvracet jeden mýtus za druhým.

    1. „schizofrenní postoj státu“

      Ty si proste s tim statem nedas pokoj.

      Proc se porad stavis do role poddaneho statu? Proc potrebujes stat aby ti definoval vsechno v tvym zivote, vcetne tak naprosto osobnich a intimnich veci jako je koncepce a vychova potomku? Uvedomujes si jak ze sebe dobrovolne delas otroka?

      Nejhorsi na cteni tech hoven ktery tady lidi serou neni to jak se stavi ke vztahum, tam jsou nektere pripomniky celkem i validni, ale to jak dobrovolne a bezpodminecne lidi akceptuji ze stat je jakysi determinator toho jak se maji chovat.

      Kurva tak se na ten stat vyser a zij si zivot podle svyho!

    2. Tak tedy z mých příspěvků rozhodně nevyplynulo, že „systém je nastaven pro rozšířený styk“, netuším, kde jste na to přišel.
      Systém preferuje dohodu rodičů.

      Nemám už čas vést tu s Vámi polemiku, která by byla zcela bezvýsledná; myslím, že zaznělo vše podstatné a každý si může učinit své závěry.

      1. Komentáře Christabel:

        1. …obecně je opravdu model střídavé péče bez souhlasu rodičů problematický, a když se prosadí na sílu, nemusí to moc dlouho vydržet. Vyžaduje opravdu dobrou spolupráci. Prosadit střídavku tam, kde se rodiče nezvládnou ani pozdravit, aniž by se vzájemně neurazili, není úplně dobrý nápad. První problém nastane už ve chvíli, kdy je potřeba děcku koupit zimní boty.

        2. ….pokud jde o vztah k dítěti, protože vazba mezi matkou a dítětem je jedinečná a upřímně….

        3. ….Další věc, na kterou jsem zapomněla, taky je, že Vy o těch dětech píšete jak o nějakých hračkách rodičů. Střídavka, a hotovo.
        Napadlo Vás, že třeba do střídavky vůbec nechtějí? Ne každému vyhovuje vlát mezi dvěma domácnostmi, děti jsou taky lidi.

        4. …. Nějaké studie k věci se určitě dají vygooglit, pro zajímavost to může být dobré a ráda si takové věci přečtu, ale zase k čemu je mi v praxi studie, která říká, že to třeba X% dětí vyhovuje a prospívá a Y% nikoliv? Stejně potřebujeme vyřešit tuhle individuální rodinu, k tomu jsou nám obecné závěry tak nějak nanic.
        Spíš ty různé studie a zkušenosti můžou pomoci v tom, na co si máme dát pozor, kde jsou slabá místa uvažované úpravy a mohlo by to skřípat.

        5. … Stává se v praxi, že otec trvá na začátku na nějakém modelu, o kterém ví, že matce nebude vyhovovat, vysloveně z trucu.
        Ale to dlouho nevydrží, protože péče o dítě je náročná a nákladná, vyžaduje spoustu času a úsilí, a pokud má někdo motivaci, že to dělá jen proto, aby to druhé straně vadilo, tak to prostě vyšumí… teď to tedy zobecňuji.

        6. … A jestli existuje v opatrovnických řízeních zvlášť odpudivý typ muže, tak jsou to lakomí a nevelkorysí počtáři.

        Z vašich komentů jasně vyplývá, proč systém preferuje dohodu rodičů v modelu dítě do péče matky, otci rozšířený styk.

        Ad1) Problematizace péče obou rodičů, ačkoliv při širokém styku není oproti střídavé péči žádný reálný rozdíl co do potřeby rodičovské spolupráce, a to z důvodu platnosti rodičovské odpovědnosti dle §858 NOZ. Ostatně spolupráce nebývá ideální ani v úplných rodinách, takže není důvod se domnívat, že pouhou formální změnou modelu se problém komunikace vyřeší, jestliže četnost předávání a kontaktů mezi rodiči bude vyšší či min. stejná. Mohu vás ujistit, že existuje studie, která prokazuje, že zapojením obou rodičů se úroveň komunikace oproti výlučné péči v čase zlepšuje. Možná je leitmotivem bránění střídavé péči výživné, možná obyčejná nevzdělanost, aktuální (doporučený) předpis kalkulace již zohledňuje podíl péče.

        Ad2) Už jsem komentoval, obecně viz kult mateřství, založený na attachment modelu výlučného pečovatele (matky)

        Ad3) Takže raději malému dítěti omezíte kontakt s jedním z rodičů (velkého se totiž soud zeptá). Prof. Matějček ve své publikaci „Co děti nejvíc potřebují“ konstatuje důležitost vztahů a výslovně uvádí, že dítě není vázáno na prostředí (jedna postýlka:-), ale na blízké lidi. Děti nevlají, ale sdílí svůj život s oběma rodiči, protože jsou to kupodivu také lidi a mají právo sytit své základní lidské potřeby. Jinak manipulujete citově zabarveným slovníkem.

        https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25922471/
        Background: In many Western countries, an increasing number of children with separated parents have joint physical custody, that is, live equally much in their parent’s respective homes. In Sweden, joint physical custody is particularly common and concerns between 30% and 40% of the children with separated parents. It has been hypothesised that the frequent moves and lack of stability in parenting may be stressful for these children.
        Methods: We used data from a national classroom survey of all sixth and ninth grade students in Sweden (N=147839) to investigate the association between children’s psychosomatic problems and living arrangements. Children in joint physical custody were compared with those living only or mostly with one parent and in nuclear families. We conducted sex-specific linear regression analyses for z-transformed sum scores of psychosomatic problems and adjusted for age, country of origin as well as children’s satisfaction with material resources and relationships to parents. Clustering by school was accounted for by using a two-level random intercept model.
        Results: Children in joint physical custody suffered from less psychosomatic problems than those living mostly or only with one parent but reported more symptoms than those in nuclear families. Satisfaction with their material resources and parent-child relationships was associated with children’s psychosomatic health but could not explain the differences between children in the different living arrangements.
        Conclusions: Children with non-cohabitant parents experience more psychosomatic problems than those in nuclear families. Those in joint physical custody do however report better psychosomatic health than children living mostly or only with one parent. Longitudinal studies with information on family factors before and after the separation are needed to inform policy of children’s postseparation living arrangements.

        Ad4) Vygooglit si můžete i nějaké studie třeba k léčbě dětské nemoci, pro zajímavost to může být dobré, ale zase k čemu je mi v praxi studie, která říká, že třeba 80% dětí léčba prospívá a 20% nikoliv? Stejně potřebujeme vyřešit tenhle individuální problém, k tomu jsou nám obecné závěry tak nějak nanic.
        Chápete, jakou kravinu tvrdíte?

        Ad5) Stává se, že jeden rodič chce proti vůli druhého rodiče jej odstřihnout od péče o dítě, s čímž je spojeno omezení kontaktu mezi dítětem a tímto rodičem, říká se tomu výlučná péče a statistika je 85/15% ve prospěch jednoho pohlaví.

        Ad6) A jestli existuje zvlášť odpudivý typ ženy, je to vypočítavá (a k tomu líná) zlatokopka… Čímž nijak nepolemizuji s potřebou zajištění ženy po dobu těhotenství a mateřské, ostatně pamatuje na to i právní institut neprovdané matky.

        Ještě k péči o děti, ono takové 15tileté dítě je nejen starost, ale také již vydatná pomoc, o kterou jeden rodič přichází. Zajeďte si někdy do zemí tzv. třetího světa a pochopíte nesmyslnost lineárního zvyšování výživného s věkem.

        —————————–
        Pod čarou to Jacq vs. slečna Ling:

        principielní souhlas s Jacq, já bych slečnu Ling pozval na chalupu v horách, ať ukáže jaká je hospodyně, jak umí kooperovat a vyrovnávat se s nepohodlím. Žvatlat v drahé restauraci umí každá nána, mne u ženy zajímá její přístup k práci a řešení problémů. Pokud jsem měl možnost pozorovat ve světě, setkal jsem se u mužů se stejným přístupem.

    3. geos: Perfektní. Respekt a děkuju za naprosto výborný příspěvek, který podepisuju. Člověk už to tady neočekává.

      1. I ostatní jsou výborné, ale psal jsem k: 30.9.2022 v 1:28
        Ps: Já už bych tu trpělivost jako vy neměl, kolego.
        Ale holt už jsem na df nějaký čas snahu o slušnou diskusi měl (i proto jsem v rétorice přitvrdil). Po čase to člověka přejde.

  9. Alien
    Sebelepší rozsudek je vám totiž úplně na hovno, pokud matka prostě udělá vše, aby se dítě otci nepředalo a státu je to v případě otců úplně u prdele (nebudu tady v té žumpě popisovat, čeho všeho je 70% matek schopno ve své nenávisti a mstění se otcům dělat, zcela bez ohledu na malé děti nebo úmyslně s dopadem na ně, protože na to nemají místní internetoví hrdinové nervy a žaludek, a opět by tomu nevěřili).

    Tak já četl, jak matka před předávkou otci nadopovala cca 3-leté děti léky na bázi flunitrazepamu (asi aby děti spaly a nemusela je předat, fakt mi uniklo, čeho tím chtěla dosáhnout), ale asi to přehnala. Přítomnost léku detekovali na fakultce, kde byli hospitalizování poté, co to jejich organismus trochu nedával. Viděl jsem jejich fotky, myslel jsem, že jsou odněkud z subsaharské Afriky. Byli hodně podvyživení. Předběžné opatření o svěření do péče otce zamítnuto. Kult mateřství? Každý nechť si přebere sám.

    1. „Sebelepší rozsudek je vám totiž úplně na hovno, pokud matka prostě udělá vše, aby se dítě otci nepředalo“

      Nekde jsem cetl nejaky text ve kterem dotycny upozornoval ze clovek by nikdy nemel sukat s clovekem o kterem neni presvedeceny ze by to byl vhodny partner k plozeni deti. Uplne nevim jestli je to mozny, ale kdyz se tak podivam zpatky na svuj zivot tak asi s naprostou vetsinou partnerek co jsem mel bych si rozoumel a deti bysme vychovali. S mnohejma jsme tak nejak na dalku v pratelskym kontaktu a vidim jak zijou.

      Jinejma slovama, pokud si vyrobis dite s nejakou kravou tak je to tvuj problem a neskuhrej ze stat za tebe nevyresi tvoji spatnou volbu. Ditto pokud jsi podobnej curak jako vona ja pica. To za vas nikdo nevyresi.

    2. Ano, to přesně jsem psala shora, že když si matka fakt postaví hlavu, že to dítě otce zavrhne, tak se jí to bohužel nejspíš podaří, protože k tomu má nástroje, nemá cenu si nalhávat, že se to nemůže stát. Viděla jsem i takový případ, vím, že všechny instituce se mnoho let snažily pomoci tomu otci, ale krachlo to.

      Jak tady píše Jacq, to ale není primárně vina těch institucí, je to hlavně špatná volba partnerky.
      Tohle se kupodivu stává i ve vztazích, kde spolu ti lidé dlouho chodí… takže se přece poznají dost.

      Je to ale ojedinělé, naprostá většina rodičů má zájem spolupracovat a takové rozvraty se nedějí. Ale když už k tomu dojde, tak je to samozřejmě peklo, někdy se to i medializuje, okolí to vnímá a zevšeobecňuje.

    3. geos: Ohledně toho, co dokáží některé krkavčí matky dělat před předávkami a během předávek – radši to necháme být, na to nemají normální muži žaludek a přeji to nikomu nezažít, jde skutečně o nejhorší zážitky v životě.
      Dodejme, že jak už tu správně několik dobrých tátů nakouslo, vlastní děti jsou zlaté a už pro trochu organizačně schopnější muže je péče o ně sranda resp. poctivě a férově bych řekl – od 2 let věku. Do 2 let je to jiný level a ta máma je tam dle mě nezastupitelná, navíc ženy zvládají řádově lépe spánkovou deprivaci, mají na to od přírody přizpůsobenou genetiku.
      Ale odmítám tu feministy neustále nastolovanou nesmyslnou soutěž mezi muži a ženami, natož oběma rodiči.
      Mají spolupracovat a má to být symbioza, ve prospěch dětí.
      Ale najděte dnes bílou ženskou pod 35, která to chápe, když jí to doma v dětství nikdy neřekli ani neukázali.

Napsat komentář

D-FENS © 2017