Rodinné záležitosti

Featured Image

Vážení pánové, vím, že mezi čtenáři tohoto webu jsou i dámy, ale obracím se teď jen na vás.

Článek je totiž určen výhradně pro zdejší komentátory a jeho účelem je popovídat si o tom, co bylo načato v jiné diskusi, tedy o rodinných záležitostech. Konkrétně jde o několik tipů, jak projít rozpadem rodiny s dětmi. Tento příspěvek nebude obsahovat žádné paragrafy ani procesní technikálie, není to návod, jak vyřídit formality, není o modelech péče o děti ani určení výše výživného, to si můžeme nechat na jindy. Toto je jen návrh, jak o některých věcech přemýšlet. Nedělá si nárok na úplnost a jedinou pravdu.

Tak tedy, stojíme před vážným životním krokem, kterým je rozvod manželství, v němž jsou vychovávány děti. Co dělat?

I ve vztazích platí, že nejlepším lékem na nemoci je prevence. Už když si vybíráte matku svého dítěte, myslete na to, že s touto osobou budete řadu let úzce svázáni a že ona bude mít velký vliv na to, na čem vám v životě bude strašně moc záležet, totiž na vaše dítě. Vybírejte mezi ženami, které hrají fair. Nějaké úlety s démonickými potvorami, zlatokopkami, línými nebo hloupými exempláři mohou být fajn, ale s ochranou. Jakmile se rozhodnete počít dítě, vezměte si na pomoc i rozum. Tohle je asi nejdůležitější životní rozhodnutí, které činíte! Pokud si vyberete špatně, bude obtížné až nemožné takovou chybu později napravit. Takže: rozumná, pracovitá, laskavá a fair(!) žena, to je ta pravá pro vás.

To samozřejmě nestačí, úspěšný vztah předpokládá vklad obou stran. Žena může být třeba svatá, ale pokud se budete chovat jako pitomec, nedivte se, že vztah zkrachuje. Nebuďte lakomí, nebuďte sobečtí, buďte hodní a velkorysí. Vrátí se vám to. Ale to tady nemusím připomínat.

Tedy zpět k tématu. Nevyšlo to, co dál?

Předně doporučuji neinspirovat se našimi hloupými celebritami, které do bulváru vykládají, jak žijí se všemi otci všech svých dětí v báječné harmonii, skvěle jim to klape a všichni chodí v neděli společně na výlet. Na tohle rovnou zapomeňte, pokud neaspirujete na cenu Kliďas roku.

Pozor na frázi, že „jsme dospělí, rozumně se dohodneme“. Rozchod rodičů nezletilého dítěte není samo o sobě nic rozumného a je to z podstaty věci konfliktní záležitost. Uzavřené dohody, jakkoliv se jeví přijatelně, mají tendenci krachovat třeba ve chvílích, kdy jedna nebo druhá strana naváže nový vztah. Proto se snažte přemýšlet i trochu do budoucnosti, pokud jde uspořádání vašich životů, protože dobré rozhodnutí v tomto směru může mnohé usnadnit, nebo zkomplikovat. Třeba volba nového bydliště; není rozumné, když se rodič pětiletého dítěte z Prahy odstěhuje na Moravu.

Při úvahách o budoucích poměrech pracujte přibližně s číslem 15 jakožto s věkem dítěte, do kterého je nutná opravdu úzká a dobrá spolupráce obou rodičů. Pokud se zachovají do tohoto věku dobré vztahy, dítě od patnácti výš už si své cesty najde, může se pohybovat samostatně, je schopné většinou dobře formulovat vlastní názor, spoluurčuje svou budoucnost.

Mimochodem, cesta začíná už u slov. Na slovech záleží. Dítě matka otci nikdy „nepůjčuje“, ale realizuje se jeho kontakt s otcem. Dítě nechodí k otci „na návštěvu“, ale je u něj doma (a to i v případě, že otec má novou partnerku a další dítě). O matce dítěte nikdy, za žádných okolností nehovoříme před dítětem – a pokud možno vůbec před nikým – špatně, nebo dokonce vulgárně. Toho dosáhneme nejlépe tak, že o ní ani špatně nesmýšlíme, protože pak nehrozí, že nějak verbálně nebo neverbálně ty myšlenky dáme najevo. Ale když to jinak nejde a nemůžeme si pomoct, jdeme se vykřičet ven nebo vyplakat nějaké blízké duši. Pokud se kontakt opravdu nedaří a prostě se s tou ženskou nemůžete setkat, aniž byste se pohádali, pište si maily.

Dále je třeba si uvědomit, že rozchodem manželů obvykle obě strany chudnou. Najednou bude nutné platit dvě domácnosti, namísto dosavadní jedné. Do toho navíc vstupují náklady na cesty za dítětem a zpět, doporučuji myslet i na to, že dítě by mělo mít dostatek prostoru a zázemí v domácnostech obou rodičů. Placení výživného záleží na zvoleném modelu péče (výlučná, střídavá, společná) a je to široké téma, které necháme dnes stranou.

Nastane domlouvání o porozvodových poměrech: kde bude dítě bydlet, jak se budeme podílet na péči, jaké výživné bude kdo platit. Pokud jde o rozvod manželství rodičů nezletilého dítěte, ze zákona do toho vstupuje orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) jakožto tzv. kolizní opatrovník dítěte a soud. Vím, že to zní tvrdě, ale pokud se pomyslně rvete jako koně, instituce to za vás nevyřeší. Soud, OSPOD, poradny a advokáti mohou být velmi nápomocní při hledání dohody, vhodného modelu řešení a kompromisu, ale nenávist eliminovat neumí, to musíte sami. Pokud se dokážete v klidu a rozumně dohodnout, budou všichni rádi; není v zájmu žádné instituce, aby řešila rodinné tahanice, mají toho dost i bez vás.

Vím, že to čtenáři tohoto fóra neradi uslyší, ale systémová diskriminace jedné nebo druhé strany v opatrovnických záležitostech je mýtus. Nějaké excesy v rozhodnutích mohou nastat, ale není to tak, že by justice nadržovala ženám. Někteří muži budou vždycky naříkat, jak je bývalka oškubala, některé ženy budou vždy přesvědčeny, jak jim jejich ex škodí. Soudy, poučeny z minulosti i autoritami typu Evropský soud pro lidská práva (pověstný Štrasburk) a českým ústavním soudem, se většinou snaží hledat vyvážené kompromisy a zohlednit zájmy všech zúčastněných.

Na druhou stranu, pokud soudci tvrdíte, že máte příjem 25 tisíc, ze kterého hradíte dvacetitisícovou hypotéku a provoz domácnosti a dvou automobilů, nedivte se, že se na vás utrhne, ať si z něj neděláte dobrý den. Stejně tak nepůsobí dobře, když se u soudu zjistí, že jste loni jeli na výlet do Peru a na dovolenou do Řecka, nicméně dítě vás doprovázelo maximálně tak na víkend pod stan u rybníka. Dítě má participovat na životní úrovni rodiče. Soudci, kteří opatrovnické spory soudí, slyšeli všemožné verze všech možných situací už mnohokrát, a vědí obvykle přesně, na co se ptát. Ve většině případů se buď už předem, nebo u soudu, povede uzavřít nějakou dohodu. Dohoda je obvykle kompromis, se kterým není ani jedna strana zcela spokojená; prostě každý musel trochu ustoupit.

Nelze vyloučit, že jste fakt šlápli vedle a budoucí bývalá žena je chamtivá a nesoudná a dohoda se nedaří. Pak nezbývá, než se důsledně bránit.

Když slyším zklamané nářky nad výsledkem těchto řízení, mám často tendenci se ptát, zda byl dotyčný zastoupen advokátem. Nespoléhejte na to, že se to nějak uplácá na místě, zejména v případě, že je druhá strana právně zastoupena. Zkušený rodinný advokát velmi dobře odhadne, jaká dohoda je adekvátní, co lze čekat, kdy je třeba zbrojit a kdy přišel čas přistoupit na kompromis.

Advokáta je nejlépe hledat tak, že si necháte někoho doporučit. Já to genderově nerozlišuji, ale v tomto případě se zeptejte nějakého muže – ne takového, který z rozvodového řízení vyšel evidentně zraněný, nespokojený a frustrovaný, pro kterého je každé převzetí dítěte u dveří exmanželčina bytu stres a který nad třetím pivem nemudruje o ničem jiném než o proradných ženských. Zeptejte se toho, který je tak nějak v pohodě. Zeptejte se v práci, v hospodě, na fotbale nebo bratrance. Není třeba se vyhýbat ženám – advokátkám; je zbytečný předsudek, že žena nebude dost dobře hájit zájmy klienta – muže. Ale jestli chcete raději advokáta – muže, není to problém, je nás dost a každý jistě najde takového, který mu bude vyhovovat. Já navíc doporučuji pro tento typ sporů někoho místního; jezdit přes dva kraje kvůli úpravě poměrů dětí není obvykle moc efektivní, ale především: místní advokát zná zdejší poměry, zdejší soudce, potkává se s nimi při práci pravidelně, připraví vás na to, co vás v soudní síni čeká.

Advokát s vámi situaci probere a navrhne vám řešení, která vám třeba nepřišla na mysl, doporučí postupy, které budou preventivně bránit dalším konfliktům, varuje vás před riziky, která mohou u soudu vyvstat. Provede vás tím procesem pokud možno co nejšetrněji. Na konci nebudete šťastní, ale budete vědět, že jste dosáhli dosažitelného a rezignovali na nedosažitelné. Není vždy vhodné prosazovat vlastní představy na sílu, v těchto řízeních se to nemusí vyplatit. K čemu je slavně zvítězit ve sporu o styk s desetiletým synem, když vás kluk, znechucený spory v rodině, začne odmítat, nechce k vám jít, vyhýbá se vám? Takové vítězství je bezcenné a rovná se porážce. Nechte si poradit, naslouchejte tomu, co říkají ostatní zúčastnění, připusťte kompromisy.

Tady je třeba zmínit jeden aspekt: na poradě u advokáta se vám v jednom okamžiku bude zdát, že je skoro proti vám. Že vlastně mluví jakoby za druhou stranu. Nenechte se mýlit. Advokát bude hájit vaše zájmy, ale chce vám také předestřít, jak na to pravděpodobně bude pohlížet soud, který má v případě nedohody poslední slovo.

Je to proto, že advokát ví (a vy to také zjistíte), že tento typ řízení nelze zcela vyhrát, poražení jsou z podstaty věci tak trochu všichni. Být dobrým otcem dítěte znamená mimo jiné vycházet s jeho matkou. Jsou případy, kdy to opravdu hodně dře, ale pořád platí: už se stalo, dítě je tu a vy jste jeho rodiče. Není účelem zadupat se vzájemně do země, ale na té zemi spolu nějak koexistovat a neubližovat přitom dítěti.

Toto jsou jen takové prvotní tipy, jak k problému přistupovat. Téma je široké a třeba se k němu ještě někdy vrátíme.

Přeji vám všem, abyste tento článek nikdy nepotřebovali číst.

 


25.09.2022 Christabel

12345 (269x známkováno, průměr: 1,29 z 5)
18 855x přečteno
Updatováno: 25.9.2022 — 22:03

Reklama

D-FENS © 2017