Harry Jelínek, certifikovaný prodejce Karlštejna

Featured Image

Nevím kde, jak a proč jsem si zakoupil knihu Neprodal jen Karlštejn, která popisuje životní osudy nejznámějšího českého podvodníka, proslaveného prodejem státního hradu Karlštejn. Na Harryho jsem narážel třeba při četbě Hrabala a v dalších dobových knížkách. Je to tedy reálná postava a je rozhodně zajímavá. Na motivy jeho nejznámějšího kousku, kdy prodal státní hrad byl dokonce natočen vtipný film s Kaiserem v hlavní roli.

Jak se člověk stane podvodníkem ve velkém a jaký je život takového ortodoxního lumpa? Na to musíme od začátku, do jeho mládí.

Harry se nejmenoval Harry, ale Josef, Pepa, Pepan. Pepík ovšem neznělo světově, takže si sám vymyslel Harryho, prý kvůli tomu, že na gymnáziu bylo Jelínků několik a Josef se chtěl odlišit.

Narodil se 14.10. 1905 jako prvorozený syn špičkového lékaře ve Vlašimi. Jeho otec patřil k tamní honoraci, což se ještě umocnilo, když si ho jako osobního lékaře vybral kníže Auersperg sídlící na Vlašimském zámku. Je jasné, že každý, kdo ve Vlašimi něco znamenal, chtěl mít za lékaře právě MUDr. Karla Jelínka, který podle toho skvěle nastavil ceny za své úkony a později si nechal postavit přepychovou vilu o 12 místnostech umístěnou v rozkošném parku. Tehdy to byla nejlepší vila ve městě. Jelínek byl opravdu výborný lékař a jeho um a pověst přesáhly hranice kraje. Ve vile měl špičkově zařízenou ordinaci a připravoval i zubařskou praxi, kterou měl provozovat druhorozený syn. Harry měl po otci převzít jeho skvěle vynášející řemeslo. Je tedy jasné, že Harry pocházel z bohatých poměrů a pokud by se patřičně vzdělával, mohl jít v otcových šlépějích.

Jenže Harry na školu kašlal. Byl silná a nezávislá osobnost a poslední co ho zajímalo, bylo tupé biflování a lezení do zadku nudným profesorům. Prošel tedy dvěma gymnázii a skončil na reálce, kde nějakým zázrakem, možná už prvním podvodem získal maturitu.

Kde se v Harrym vzala ta nechuť ke studiu? Jeho maminka, jako většina žen toužila po společenském ocenění, a protože byla hezká, tak ji na Vlašimském zámku rádi viděli a vyhověli jejím prosbám, aby Harry mohl vyrůstat společně s potomky knížete. Francouzská učitelka a anglický společník byli zárukou, že k češtině a němčině Harry ovládal i francouzštinu a angličtinu. Ale nejdůležitější, co se na zámku naučil bylo něco, co je vlastní všem úspěšným psychopatům a lidem, kteří chtějí udělat díru do světa, nebo zeměkouli vyhodit do vzduchu. Vědomí vlastní nadřazenosti a jistota totální výjimečnosti. Přesně tyto vlastnosti popisují ve svých životopisech mnozí úspěšní a slavní lidé. A přesně tyto vlastnosti se v lidech, kterým se nedaří v životním boji, snaží probudit knihy a semináře o seberozvoji. Jenže proti tomu jde výchova, dětství, škola, kterou absolvujeme my, normální jedinci. Psychopati se s vědomím nadřazenosti, gigantické osobní hodnoty a jedinečnosti rodí, a to jim dává ohromnou výhodu před normálními lidmi z davu – kdo chce, přečte si Moudrost psychopatů. Sorry, odbočil jsem. Je tedy jasné, že Harry s vědomím toho, že patří na zámek k těm, co vládnou, nechtěl sedět ve školních lavicích.

Otec Harryho trval na jeho studiu a maminka mu podstrkovala velké částky peněz. Harry tedy nastoupil na studium medicíny. Jenže o nějakém studiu vůbec nemohla být řeč. Máme srovnání třeba Richardem Bransonem a dalšími self made many, kteří přesně rozpoznali fakt, že studium tak jak je praktikováno dnes, člověka spíše otupuje a ponižuje. Harry se tedy dostal do Prahy v pravém rozpuku tehdejších dvacátých let, které jdou přirovnat k létům devadesátým po pádu socialismu. Najednou bylo možné všechno, lidé z ničeho dělali miliony. Padla monarchie, zanikla šlechta, proti tomu průmysl, bankovnictví, ale především obchod raketově vzrůstal a vzduchem létaly desítky a stovky milionů. Ti šikovní nastavili klobouky a chytali do nich zlato. A Harry se pokládal za nejšikovnějšího. Opět maličko odbočím k psychopatům. Tito lidé absolutně nepřemýšlí nad tím, zda si něco něčím zaslouží. Všechno a všichni jsou zde pouze k jejich osobnímu prospěchu, za nějž platí svým osobním magnetismem, vrozenou drzostí a nepřekonatelným šarmem.

Harry tedy z medicíny zběhl a jediné co mu zbylo, byly impozantní vizitky M.U.C Harry Jelínek a známosti ze studia, které náležitě využitkoval.

Čím se živil? Neuhodnete… Dělal gigola. Ovšem nebyla to ta upocená profese, jak si ji představujeme pod vlivem jistých románů a Hollywoodu. Bylo to naopak. Praha se stala evropským centrem kultury, obchodu, průmyslu a přijížděli sem na obchodní jednání stovky obchodníků, a protože už tehdy fungovala emancipace, přijížděly i zdatné a bohaté obchodnice. Bohaté dámy, které se chtěly po ukončení svých jednání pobavit, ale přitom být v bezpečí a jaksi na úrovni. Netoužily po tom, aby je obtěžoval každý otrapa. Harry tedy fungoval jako takový placený společník bohatých dam. Byl vždy draze a vkusně oblečený podle poslední módy, byl inteligentní, hovořil světovými jazyky a měl úroveň aristokrata. Podle Hrabala byl neskutečně krásný a disponoval podmanivým tónem hlasu. Dámu většinou na závěr společně stráveného večera dovedl do hotelu a odešel. Pokud došlo k něčemu dalšímu, to už záleželo čistě na sympatiích. Jak se k tomu dostal? Rád chodil do barů a seznamoval se s děvčaty, která poskytovala rozkoš za hotové a díky svým kontaktům na fakultě jim dokázal zařídit tak choulostivé věci jako kyretáž nechtěného plodu a zajisté i kvalifikovanou léčbu nemocí spojených s vykonáváním nejstaršího řemesla na světě. Od dívek se dostával k majitelům lokálů, od nich k recepčním na hotelech a pak už to šlo samo. Harry byl v této profesi velice úspěšný.

Jak se z něj stal obchodník se starožitnostmi? Cherchez la femme. Jednoho dne přijela do Prahy hraběnka Lizy v rozpuku nebezpečných 42 let, kdy ženy naprosto přesně vědí, co chtějí a nehrají už žádné zbytečné hry. Lizy díky svému starobylému rodu a šlechtickému titulu měla ohromnou síť kontaktů na slavné a důležité šlechtické rodiny, které nová doba semlela. Přišli o panství, postavení a moc. Potřebovali peníze, aniž by ovšem ztratili glanc. Lizy fungovala jako decentní a diskrétní zprostředkovatel prodeje rodových majetků do bohatých a chtivých rukou nové finanční šlechty majitelů továren, bankovních domů, velkostatkářů, či prostě zbohatlíků, kteří si potrpěli na přepych. Zkrátím to. Lizy se do sladkého Harryho zamilovala až po svá rozkošná ouška ověšená brilianty. Když chytí stará stodola, oheň nejde uhasit, jak by vám potvrdilo tolik postarších pánů, ale i dam, kteří chytnou druhou mízu a jedou na doraz. Aby si Harryho k sobě připoutala, tak ho udělala společníkem ve své firmě a svěřovala mu provedení některých obchodů. Nutno přiznat, že Harrymu nebyla hraběnka lhostejná, byla na úrovni, o kterou usiloval, byla krásná, přitažlivá a měla šlechtický titul. Takže se spojil byznys s láskou. Harry se v tomto oboru okamžitě osvědčil.

Jenže to by nebyl Harry, kdyby řadu obchodů nejel po své linii, kdy jedné straně zbyly oči pro pláč, zatímco Harryho kapsa bobtnala. Byl to skutečný mistr podvodu, během 10 let na něj bylo podáno 502 žalob, tedy průměrně skoro každý týden jedna. Harry díky osobnímu šarmu a inteligenci ze všech soudních pří vyšel vítězně, nebo se domluvil na vyrovnání. Musela to být neuvěřitelná osobnost. Jediná žaloba se vymyká a ta se mi líbí nejvíce. Harry měl osobní vůz Bugatti, de facto závodní stroj s otevřenými výfuky, které burácely v úzkých pražských uličkách. Jednoho dne ho zaujal zadeček slečny jdoucí po chodníku tuším v Kaprově ulici. Harry se naklonil z auta a zadeček znalecky ohodnotil rukou. Bohužel maminka zadečkové bohyně neměla pro jeho ocenění pochopení a podala na něj žalobu.

Kdo měl tehdy prachy, kupoval si vozy jako Bugatti a zúčastňoval se v nich i závodů, jako třeba Eliška Junková, nebo příslušníci šlechtických rodů. Jelínek se chtěl také cítit jako vítěz, ale pojal to svým osobitým způsobem. Zakoupil motocykl takové kubatury, že neměl v republice konkurenci, takže vznikla kategorie čistě pro něj, a tedy vítězství na trase Praha – Zbraslav měl v kapse. Byl to takový frajer, že nesmírně opulentní vavřínový věnec pro výherce si zakoupil sám a na stupni vítězů mu byl s náležitou slávou předán. Maličko mi to připomíná nynější zbohatlíky, kteří také holdují vozům se závodními parametry, ale protože výrobci nechtějí o tyto skvělé zákazníky přijít, jsou všechny vozy vybaveny takovými stabilizačními systémy, že s nimi může jezdit i opice, co slezla v manéži z bicyklu. Řídit tehdejší vozy bylo skutečně umění – úzké pneu, které tak rády praskaly, přemotorované bestie s kompresory, bez ABS, ESC a dalších vymožeností, navíc na prašných cestách plných hřebíků z podkov. Harry proto měl i osobního řidiče. Jak jinak. Tento řidič později vyprávěl, že Harryho firma, která za celou dobu své existence a milionových obratů nikdy nezaplatila ani haléř na daních občas měla přebytek kapitálu a občas nebylo ani na benzín. K dokreslení jeho osobnosti nutno přidat ještě bonbonek. Harry jezdil i po automobilových závodech, kdo ví, jestli se jich přímo účastnil, jisté je, že si dovedl hezky přivydělat zcela osobitým způsobem. Jeho šofér se někde před luxusní restaurací jako hrabal v motoru Bugatky a Harry seděl v bílé závodní kombinéze a sexy závodnických brýlích někde na terase, aby na něj bylo vidět. Stačilo, aby šofér prohodil, že – támhle sedí Caracciola… a hned se k němu přiřítili fandové. Harry jim prodával za 10 korun připravené Caracciolovy fotky od brněnského fotografa, které mistrně podepsal. Díky těmto nevinným žertíkům mohl držet krok s ohromně bohatými závodníky na oslavách vítězství, kde opět sbíral kontakty, třeba s bývalou šlechtou.

Baví vás to ještě? Ok, popojedeme. Jak tedy Harry prodal Karlštejn a komu? Komtesa Ludmila z rodu Lobkoviců se měla vdávat za šlechtice Lichtenštejna a jak už to v takových případech bývá, nápadník se zajímal o věno budoucí nevěsty. Věno se mělo vyřešit prodejem části obrazů z rozsáhlých sbírek, které byly v majetku rodu. Jako kupec se nabízel americký žvýkačkový král, který byl tou dobou se svou chotí poprvé v Evropě na turistické cestě. Jako prostředník takového prodeje se nabízel Harry, který měl úroveň, rozuměl věci a mluvil anglicky. Jenže Američan neměl o obrazy zájem, naopak ho fascinovala šlechta, erby, hrady a zámky. Hrad by prý použil jako ochrannou známku svých žvýkaček. Jiří Kristián Lobkovic, který miloval humor, skvěle nahrál Harrymu, kterého nazval baronem a ptal se, zda by neprodal své rodové sídlo? Harry se ihned chytil a se zeptal Američana, zda už viděl Karlštejn? Neviděl. Tehdy nebyl internet, a tak nemohl vygooglit ani podobu tohoto hradu, natož vlastníka. Harry domluvil, že oba manžele nezávazně provede po svém hradě za 14 dní. Spolu s Lobkovicem ukecali kastelána, že se bude jednat o malou filmařskou etudu, kterou si na zkoušku projeli v pondělí, kdy bývá hrad zavřený. A další pondělí už se jelo naostro. Harry dovezl Američany na Karlštejn, sbor hereček a tanečnic, který hrál pážata všechny uvítal, vrchní z Alhambry si zahrál správce a Harry provedl Amíky po svém rodovém sídle. Harry byl špičkový herec a všechno klapalo jedna radost, ostatně na penězích pro herce, kastelána a občerstvení neskrblil. Král žvýkaček byl nadšený především z drahokamů a zlata v kapli. A došlo na plácnutí rukou. Částka v řádech desítek milionů USD. Američan nabídl Harrymu 30 000 USD na právní úkony spojené s převodem hradu a sepsání všech smluv podle českého právního řádu. Den na to Harry převedl na své konto oněch 30 000 USD a rozhodl se pro změnu vzduchu a podnebí. Lákal ho jih. Vynechal Francii a Itálii, protože tam by mohl napálený páreček potkat v rámci jejich honosné cesty po Evropě a rozhodl se pro milované Chorvatsko, jmenovitě Split. Za tři dny byl na místě (nebyly dálnice). Harry přesně uměl dát najevo, že je něco víc, choval se jemně a aristokraticky, ale svou šekovou knížku náležitě předvedl na pravých místech. Nebylo tedy divu, že za ním po krátkém čase přišel zdejší loďař, který měl právě na prodej nádhernou jachtu. Nabídl movitému pánovi z Prahy nezávaznou projížďku, po které se bude moci rozhodnout. K projížďce přidal kapitána a kuchaře v jednom. Harry souhlasil a vydal se do kaváren Splitu sehnat nějakou dámskou společnost. A teď pozor, teď se ukáže, co byl Harry opravdu zač. Střihoun velkého kalibru. V jedné kavárně totiž potkal….ano…žvýkačkového krále s chotí!!! Harry nezbledl, ani se nedal na útěk, neomdlel, ale protože viděl, že se na něj usmívají, tak si k nim přisedl a pozval je na „svou“ loď, kterou jim obratem prodal za 10 000 USD!!! Američané byli nadšení, protože už se viděli, jak na této lodi připlouvají do Monte Carla. Harry se po uskutečnění obchodu omluvil s ohledem na neodkladné obchodní záležitosti a odjel do Prahy až se za ním prášilo. Amík si najal ještě majordoma a s lodí šťastně doplul až do Terstu, kde na mole poskakoval skutečný majitel jachty, ohromně naštvaný Chorvat, který náležitě předvedl svůj balkánský temperament. Královi žvýkaček došlo, že byl podvedený a oblil ho studený pot, protože mu bylo jasné, že s Karlštejnem to zřejmě také nebude košer. Promptně zavolal na pražské velvyslanectví USA a zeptal se, komu patří hrad Karlštejn. Po tom, co se dozvěděl pravdu, sedl na první letadlo a nikdy se už do Evropy nevrátil. Z hlediska své obchodní cti se nikde a nikomu nezmiňoval o tom, jak jsou v Čechách skvělí obchodníci. Jako náhrada za 40 000 USD mu zbyl obraz Karlštejna vlna na kanavě, který kdesi Harry pořídil za babku a o kterém Američanovi tvrdil, že je to nesmírně stará a cenná rodová výšivka a kterou kupci předal jako zálohu. Žvýkačkový král měl tuto výšivku až do své smrti na zdi ve své pracovně, ostatně, vyšla ho skoro na víc, než nějaký menší Picasso.

Další, co se mu povedlo a v čem je znát jeho jistá genialita, je prodej tramvajové linky. Harry v době všesokolského sletu v roce 1938 přijel před Obecní dům, zaparkoval (v té době to ještě šlo) a sedl si k venkovnímu stolku. Dal se do řeči s Čechoameričanem Nowakem, který přiletěl z Montany, kde měl farmu, aby poznal rodiště svých předků. Jak tak povídali, tak kolem jela tramvaj číslo 1. Nowak, který viděl tramvaj plnou sokolek a sokolů začal mluvit o tom, že taková tramvajová linka musí skvěle vynášet. No, a Harry nezklamal. Milého Nowaka přesvědčil, že jde o vysoce ziskový byznys, a že by šla taková tramvajová linka zajistit pro chtivého Američana a že mu do zítřka zjistí podrobnosti. Fígl byl v tom, že si vytipoval správného průvodčího, kterého dokázal přesvědčit ke spolupráci na podařeném vtípku, za odměnu několika set korun. Následující den tedy Harry s Nowakem nastoupili do té správné tramvaje, kde operoval komplic – průvodčí, který Harryho nazýval panem ředitelem a byl mu plně k službám. Harry se ho optal na denní tržbu, kterou ochotný průvodčí nejen sdělil, ale ukázal přímo v brašně. A pak už byla řeč čísel – kolik je tramvají na dané lince, jaká výtěžnost v jednotlivých ročních dobách, spotřeba energie, údržba, odvody atd. Všechno si Harry dokázal vymyslet. Zkrátím to. Dohodli se na tom, že Nowak koupí tramvajovou linku číslo 1 za 500 000 kč. Jelínek bude fungovat jako zprostředkovatel. Nowak Harrymu vnutil šek na 4 000 USD, které si Harry promptně vyzvedl z banky.

Dovedete si představit tu sílu osobnosti? Herecké nadání? Schopnost odhadu lidí? Sílu rétoriky? Umění vzbudit důvěru? A především rychlost reakcí a umění předvídat nepředvídatelné a okamžitě měnit za pochodu směr hovoru a otázek? Američan se třeba ptal, jak je možné, že všechny tramvaje, i když jsou v rukou jiných vlastníků mají stejnou barvu a znak? I na to uměl uspokojivě a kvalifikovaně Harry odpovědět.

A tím by asi chvála pana Harryho mohla skončit. Samozřejmě bych mohl psát o dalších jeho povedených kšeftech, třeba prodeji Cranacha, falzifikátů obrazů, dalším vylákání peněz z movitých jedinců, ale už to nemá takový šmrnc.

Po nástupu Hitlera se Harry přidal na stranu Němců, a především kovaných antisemitů, a i na tom dovedl velice profitovat. Přiženil se do známého vydavatelství a změnil ho na Evropské vydavatelství, kde vydal třeba knihu Světové židovstvo a stal se šéfredaktorem časopisu Znova. Toužil vydat i překlad Mein Kampf, který nechal přeložit, ale Vůdce vydání nedovolil a Harry měl pár problémů, protože v časopisu Znova už vydal pár ukázek z tohoto díla. Jeho antisemitismus byl nezměrný. Je otázkou nakolik to bylo z důvodů obchodních a zištných a nakolik se jeho antisemitismus rozvinul v době jeho podnikání, kdy s židy obchodoval a občas vydělal, občas naopak. Nebylo to vůbec nic hezkého, když zneužíval kontaktů na gestapu, jehož byl konfidentem, k obohacení se na Židech. Můžete se o tom dočíst.

Před koncem války usoudil, že bude muset změnit vzduch. Byl příliš známý a bylo mu jasné, jak by asi dopadl. Sbalil tedy veškeré cennosti a utekl. Byl prý v utečeneckém táboře v zajetí Američanů. Poslední jeho známý kousek je z roku 1954, kdy nám na hranicích byla Američany oficiálně předána jeho mrtvola. Ovšem, to by nebyl Harry, kdyby o rok a půl později nepřišel z Bavorska dotaz, zda Harry Jelinek není ženatý, protože se tam právě žení. Podruhé. Z Bavorska utekl do Itálie, kde začaly mizet umělecké předměty značné ceny vinou krádeží a loupeží. Občas ho někde někdo poznal. Zřejmě však šťastně a bohatě dožil.

Tak takový byl náš nejslavnější podvodník Harry Josef Jelínek. Na jednu stranu genius, na stranou druhou hajzl od kosti. Svým šarmem, inteligencí, absencí svědomí a morálky, svým umění jednat se dostal na špičku a dokázal si zajistit nákladný životní styl Zlaté mládeže a později zdání solidního podnikatele v atraktivním oboru a playboye s puncem automobilového závodníka. Ovšem vždy to bylo na úkor někoho. Otázkou je, kolik takových podvodníků, o kterých se moc neví kolem sebe máme dnes? Jak by zapadl mezi Mrázka, Krejčíře a další střihouny moderního věku? Založil by politickou stranu? Kandidoval na prezidenta? Vydával by časopisy a poutavé knihy o Evropských hodnotách, Americkém altruismu, NWO, Green Dealu, totální prohnilosti Ruska, globálním oteplování, a určitě by propagoval očkování ? Kdo ví… Rozhodně by se neztratil.

 


25.09.2022 QR

12345 (346x známkováno, průměr: 1,02 z 5)
11 382x přečteno
Updatováno: 25.9.2022 — 22:13

Reklama

D-FENS © 2017