Rodinné záležitosti - zpět na článek

Počet komentářů: 468

Přidat komentář
  1. Na komentáře se pokusím v diskusi odpovídat, bude-li to třeba.

    1. Christabel, máte můj ohromný respekt za to, jak věcně tady komentujete. Na diskusních fórech všeho druhu je to vzácnější než zlatý drak. ((c) Andrzej Sapkowski)

      1. Děkuji moc :-)

  2. Takže Církev měla zase pravdu. Panenství by se nemělo ztratit, ale vyměnit za manželství, jedinou ze sedmi svátostí, kterou neuděluje vysvěcený kněz, ale kterou si udělují snoubenci navzájem. A jediné manželství, které je hodné toho jména, je to nezrušitelné.

    Díky za připomenutí rozvodů celebrit, které se vždycky strašně milují, jsou navzájem nejlepší přátelé, ale nemůžou spolu být. Pokrytectví sladké jak cumel, hnusnější než všechno soudní házení špíny.

    1. Muhehe. Jako konzervativec, který tu x-krát nafasoval „Strážce Tradičních Hodnot“, ačkoli je nikomu nevnucuji, jen o nich drze nemlčím, si s gustem mnu ručičky jako křeček polní.

      Takovou kontrarevoluci jako tento článek a tento komentář aby jeden pohledal.

      :D B-)

      1. Viva Cristo Rey!

      2. Já bych byl umírněnější, neboť tento názorový směr má i druhý extrém, ve kterém se dotyční fakticky nesmí poznat, kromě posedávání v přítomnosti ostatních příslušníků rodiny (neznám úplně v této poloze, ale u jedné nyní již nebožky víceméně ano) a potom je zde tlak ve smyslu „vybral(a) sis jí/ho a není cesty zpět.

        Tedy potkávám i rozvody, kdy mohu říci, že se to „prostě pokazilo“, chyby stran nebyly až tak nepochopitelné a dokonce i ty, které končí stavem přátelství, leč není cesty zpět. A nevidím, proč jim z toho dělat papinův hrnec, do kterého je nutno pravidelně přisypávat antidepresiva, takže předvídavost, sebedisciplína, snaha a nezrušitelnost mají také své hranice.

        1. Doplňuji, že pokud sitauce a vůle klienta nejsou jednoznačné, na začátku se pokusím vysvětlit, co je čeká a zejména je vést k tomu, zda jim to stojí za to. Většinou z toho nejsou nadšeni, ale ve velké většině případů do toho jdou, občas s jiným kolegou.

        2. Hranice určitě. Ale zase by to nemělo být jako „Las Vegaské svatby s rozvodem za 24h“, popř. ekvivalentní islámské dočasné svatby nikah mut‘ah resp. v Íránu sigheh:
          https://www.mei.edu/publications/temporary-marriage-iran-and-womens-rights

  3. Paní doktorko obojího práva, ve vší úctě mám z Vašeho článku dojem, že se jedná o vynucený „satisfakční“ PR článek. Kdyby nepředcházelo odstranění původního článku, který Vás vylíčil v nelichotivém světle a nenásledovala omluva autora, tak bych se pouze podivil nad tím, jaký text se octl na d-fens…

    1. Vaše dojmy jsou zcela mimo.
      Nepožadovala jsem po nikom žádné omluvy a nemíním se k tomu vracet, už mne prosím žádnými staženými články ani odkazy na omluvu neobtěžujte.

      Prostě jsem si přečetla diskusi k tomuto tématu a došla k závěru, že pro utřídění myšlenek bude dobré dát tomu tvar samostatného příspěvku; ten jsem napsala, protože mne psaní baví, a poslala redakci.

      1. „Selektivní přecitlivělost“ má jistou výpovědní hodnotu. Jak říkali staří latiníci: „Multi famam, conscientiam, pauci verentur.“

        1. Tak se zeptejte vydavatele, když mi nevěříte.
          Na druhou stranu je milé, že tohle považujete za PR článek. Já čekám snůšku negativních reakcí, výtek a hejtů. Rozhodně jsem nečekala, že mi to tady někdo pochválí.

          1. Potěšit – ač neúmyslně – není tak špatné :-)

          2. Tohle je silně PR článek. Už tím, že ve sbírce toho, co tu vychází obvykle, ční jako maják umírněnosti a zdravého rozumu.

            1. @LWG
              Ano, bohužel je jednou z výjimek z obvyklého obsahu sestávajícího se z výplodů grafomanů posedlých konspiračními teoriemi a všeználkovstvím, naředěného více či méně trefnými články pana domácího a někdy příliš dlouhými rozbory Jana Mrcasíka a některých dalších, namátkou ten fyzik se zálibou v motorkách, amerikách a italských brokovnicích.

              1. souhlas :)

        2. Ona to fakt nežádala. Vše je trochu jinak.
          Autorku článku jsem víceméně bral jako archetyp advokátky mojí bývalé ženušky, která záměrně přilévala oleje do ohně, aby vyvařila. A já provařil. Účet za opatrovnické řízení byl 906 581 Kč overall 70 000 Kč pořádková pokuta included a cca 30 000 za vypracování znaleckého posudku, který byl sprosté justiční chamradi nakonec úplně k ničemu. Nicméně hradby jsem i při čtyřletém obléhání uhájil neporušené a justiční chamraď s nepořízenou odtáhla. Kdybych se spoléhal pouze na advokáta, měl bych nyní vypleněné město.
          Jistá satisfakce byla, že soudružka advokátka mé bývalé ženušky poté, co nás všechny oškubala, v závěru sporu svévolně ukončila advokátní praxi a moji ženušku nechala stát nahou v trní. Tím mě trochu nesportovně předešla, protože jsem si na ni brousil svoji nejostřejší kudlu.

          Já nechci nikomu primárně ublížit, ale ksindlům údery vracím a to za jakoukoli cenu.

    2. Blbost.

  4. Existuje nějaký konkrétní model urovnání, ke kterému se většina advokátů snaží své klienty směřovat (v případě standartního nastavení vztahu, tj. muž vydělává na chleba a žena pracuje méně a víc se věnuje dětem), nebo jde o spíše/naprosto individuální záležitost?

    1. Je to hodně individuální, záleží na okolnostech, bydlišti zúčastněných, na více aspektech.
      Není to tak, že bych měla v hlavě nějaký model, ke kterému máme pokud možno směřovat. Vždycky si poslechnu klienta, vyslechnu jeho představu, potom je to nutné konfrontovat s představami druhé strany a dítěte.
      Ale musím říci, že se zvyklosti posunuly; jak bylo dříve obvyklé, že dítě je u otce na víkend 1x za dva týdny, tak tento model se opouští ve prospěch častějšího styku s otcem, jsou tam delší víkendy (třeba od čtvrtka večer do pondělí ráno s dopravou do školy), kontakty i ve všední dny atd.

      1. Děkuji za odpověď, paní doktorko. Ale úplně nerozumím této části:

        Ale musím říci, že se zvyklosti posunuly; jak bylo dříve obvyklé, že dítě je u otce na víkend 1x za dva týdny, tak tento model se opouští ve prospěch častějšího styku s otcem

        Není to v rozporu s touto částí Vašeho článku?

        Vím, že to čtenáři tohoto fóra neradi uslyší, ale systémová diskriminace jedné nebo druhé strany v opatrovnických záležitostech je mýtus. Nějaké excesy v rozhodnutích mohou nastat, ale není to tak, že by justice nadržovala ženám. Někteří muži budou vždycky naříkat, jak je bývalka oškubala, některé ženy budou vždy přesvědčeny, jak jim jejich ex škodí. Soudy, poučeny z minulosti i autoritami typu Evropský soud pro lidská práva (pověstný Štrasburk) a českým ústavním soudem, se většinou snaží hledat vyvážené kompromisy a zohlednit zájmy všech zúčastněných.

        Vždyť to zní jako diskriminace par excellence která se „opouští“…

        1. No, ono to není tak, že rodiče/otcové vždycky chtějí střídavou nebo společnou péči a soud jim to kazí.
          Rodiče při rozchodu často sami volí ten model, že děti zůstanou u matky. Vyplyne to třeba z uspořádání poměrů.

          To máte jako s rozvodovou statistikou: určitě se někde dá najít, že většinu návrhů na rozvod podávají ženy. Jenže z toho ještě neplyne, že ženy se chtějí víc rozvádět. Je mnoho případů, kdy se člověk rozvádět nechce, ale druhá strana se chová tak, že dotyčného vlastně k rozvodu „nutí“. Takže na ty statistiky pozor, může to být zavádějící.

          Nevím, jestli to píšu výstižně, ale skutečnost, že děti jsou častěji svěřovány matce a otec se s nimi stýká, ale nežije s nimi trvale, není nutně výsledkem diskriminace, ale prostě toho, že rodiče tento model častěji volí.
          Ale jistě jsou případy, kdy otec má zájem o střídavou péči a nepodaří se mu jí dosáhnout, to se také stává, v praxi se s tím potkáváme.

          1. Vidíte, to mne ani nenapadlo, že by to muž tak chtěl. Ještě jednou díky za odpověď!

            1. Tak jsou i tatínkové, kteří se s dětmi stýkají jenom formálně, nebo vůbec.
              A zase se můžeme bavit o tom, nakolik to tak plánovali a nakolik se na tom podílela matka dítěte.
              Je to individuální. Opravdu se najdou i muži, kteří rodinu prostě opustí a na kontaktu s dítětem nemají zájem. Nebo ho chvíli předstírají, ale pak to tak nějak vyšumí.

              Mimochodem, v praxi se setkáváme i s matkami, které řeší, jak otce po rozvodu přimět k tomu, aby se dětem více věnoval. Tedy nejsou jenom matky, které otcům brání ve styku s dítětem, ale i takové, které trápí, že otec má jiné zájmy.

        2. Jestli to ono není o tom, že dříve to tak chlapi chtěli.

          1. Bude to znít divně, ale i v rodinném právu máme nějaké „trendy“.
            Řekla bych, že teď se více pozornosti věnuje aktivnímu otcovství, otcové chtějí na výchově participovat. A to je těžší, když nejsou s dítětem každodenně doma.
            Ono to má ještě jeden aspekt, o kterém se tak moc nemluví: když má matka dětí nového partnera, se kterým žije, tak je otec v situaci, kdy jeho děti vychovává jiný muž.

  5. Krasny a moudry clanek, dekuji.

    1. Děkuji.
      Čekám snůšku hejtů na svou hlavu, ale znám to tady trochu z minulosti, tak snad to zvládnu.

      1. Zvladnete. Jste mimoradne nekonfliktni a velkorysa.

        1. …coz nemyslim ironicky, opravdu si to o vas myslim. Me by treba pan doktor tim svym legendarnim clankem jinak rozparadil, ale kdyz jsem videla Vasi reakci, tak jsem se zastydela, ze jsem malicherna. Jste dobra!

          1. Děkuji. Zase tak nekonfliktní nejsem, ale snažím se rozlišovat, nad čím se rozčilovat :-)

            Ono by to asi rozparádilo víc lidí, protože z reakcí vidíte, že řada diskutujících se mylně domnívá, že jsem vyhrožovala žalobami, požadovala omluvy, nebo dokonce že tento příspěvek je tady uveřejněn z donucení (všechno omyl). Jako by si ani neuměli představit, že se taková věc dá řešit i jinak a celkem v klidu.

            S tím článkem byl v zásadě jen ten problém, že já tento web dost doporučuji a sdílím, a obecně je dobře, abych se mezi zdejší komunitou cítila aspoň elementárně bezpečně. Kritika, výtky, polemika, s tím nemám problém, ale jak bych se měla zdejších pistolníků zastávat, kdyby tady vyvěšovali takové věci? Tak proto je dobře, že se to spravilo.

            1. Tuším, že i Záhumenská to tu doporučuje, jsem tuším někde od ní četl… :-)

            2. gd ba vrzalové bývají nejvíc nahlas, fčet..
              https://www.youtube.com/watch?v=8L6T6Yj5u4k

            3. Paní doktorko, vše je o pravděpodobnosti a také o použité formě argumentace viz …“protože z reakcí vidíte, že řada diskutujících se MYLNĚ DOMNÍVÁ, že jsem vyhrožovala žalobami, požadovala omluvy, nebo dokonce že tento příspěvek je tady uveřejněn z donucení (VŠECHNO OMYL)…“ Jistě máte z vlastní bohaté praxe zkušenost, v jakých případech se v prohlášeních stran objevuje nějaké tvrzení s nadbytečnou četností a důrazem.

              Bylo by mi bylo zcela lhostejné, jestli jste autora článku a provozovatele WEBu přitlačila ke zdi, nebo ne. Jenže dobrovolná omluva člověku s právnickým vzděláním působí komicky. Sice je v lepším případě vysvětlitelná gentlemanstvím, ale spíše vypadá na pragmatické rozhodnutí/předposrání na základě donucení. Bylo by mi to jedno, ano, ale ne tady, na WEBu, který je jedním z mála ostrovů relativní svobody vyjadřování.

              Btw., moc by mě zajímalo, kde konkrétně jste se „zdejších pistolníků zastávala“ (asi nikde, máte tam přece kondicionál) a kde (opět konkrétně) tento WEB „dost doporučujete a sdílíte“. Jako tvrzení Vám to ale jde pěkně do figury, ne?

              Onen původní článek, který je prapříčinou Vašich reakcí, rozhodně neobsahoval ani argumentaci, ani analogii/závěry (UA), se kterými bych mohl souhlasit (a také jsem nesouhlasil). Byl dobře napsaný člověkem, který umí myslet a psát, (což ostatně Goebbels uměl také). Měl smysl jako projev reprezentanta pro mě bytostně cizí části názorového spektra. Jeho odstranění (spontánní jak tvrdíte) ale podle mě napáchalo velké škody. Vás neznám, takže jste mi lhostejná, stejně jako Vaše pověst. Navíc, jestli jste mohla být článkem na základě (ne)pravdivých tvrzení poškozena, nebo ne, nemohu posoudit. Viděno mýma očima (subj.) ale utrpěla pověst (resp. pocit z) d-fens a to je velká škoda…

              Za to Vám rozhodně vděčný nejsem – za to Vám pochvala nepatří.

              1. Klidně napište vydavateli nebo autorovi, ať sem ten odstraněný článek vrátí, je mi to jedno, nemíním se tím už vůbec zabývat.
                Třeba budou Vašim pocitům věnovat pozornost.
                Žádné vysvědčení, kde píšu, co píšu, koho se zastávám, co sdílím a na co odkazuji, tady sepisovat nemíním.
                Dobrou noc.

                1. Musím přiznat, že mi tento článek také připadá spíše jako fanfáry na oslavu přemožení soupeře. Taková vítězná audience po nečisté právní předžalobní výzvě.

                  Obsah článku je značně mimo realitu, tak jak to u vítězných fanfár po skolení nepřítele bývá. Musí být oslavný, šťastný a pozitivní. Vítěz, v tomto případě vítězka, přeci musí přinést naději a šťastnou budoucnost. A soupeř by se měl mezitím někam odkulit do zákulisí, neotravovat a neoxidovat – nerušit šťastnou chvíli opojného vítězství.

                  Nikdo nedělá chyby, ani adovkáti, ani úřady, ani instituce – sděluje vítězka po pohrůžce žalobou. Jen rodiče, jen oni. No, má to něco do sebe. Ještě že ty bezchybné OSPODy a úřady máme. Já jsem tak šťastná za ty perfektně pracující úředníky!

                  Tak si užívejte vítězných fanfár.

                  1. „Musím přiznat“

                    Von te Jestere nekdo dal na natahovaci zebrik a.k.a. the rack a nuti tvoje pleonasticke ja abys neco priznal? Hope not!

                    Mne teda clanek pripada jako protivaha misogynistickym blabolum presentovanym v ejakulacich z pera (pun intended) ruznych mudrcu challengeru a dalsim frustratum z faktu ze jini lidi, members of the opposite sex in particular, nejsou presne takovi jak by si jejich self-centered selves predstavovaly.

                    Text je takovou obecnou snuskou rad ktere jsou asi spravne ale vetsina lidi se na ne asi vysere protoze ti kdo ty rady nepotrebuji se vicemene podle toho co autor napsal chovaji a ti kdo ty rady potrebuji to nebudou poslouchat parce que ils sont les self-centered assholes mentiones ci-dessus.

                  2. Ono je rozdil mezi „vetsinou je to v poradku“ a „vzdy je to v poradku“. Asi nikdo nerika, ze vzdy je to v poradku, ale vetsinou jo.
                    Ostatne, kdyz si ten clanek nekdo skutecne precte, tak v tom najde takove ty pasaze typu „kdyz se ty lidi perou jako kone, tak nepomuze ani svecena voda“

                    1. Nicméně Christabel tvrdí, že vždy je v pořádku, bez jakékoli výjimky. Vždyť si to přečtěte!

                      „Vím, že to čtenáři tohoto fóra neradi uslyší, ale systémová diskriminace jedné nebo druhé strany v opatrovnických záležitostech je mýtus.“

                    2. „systémová diskriminace“

                      Jestere, tvoje semantically challenged self is clearly unable to understand what „systémová diskriminace“ a.k.a. „systemic discrimination“ means, specifically the word „systemic“.

                      To ze nejaky soudce, advokat, nebo jakakoli jina soucast judiciary neco zkurvi nebo harbors prejudice is not a systemic problem per se. For something to be „systemic“ vole Jestere vole, the something gotta be intrinsic part of the system, a built-in feature thereof.

                      That is not the case, Jestere vole Jestere.

                      Hope this clears it up for ya

                    3. Myslela jsem, že smysl výrazu „systémová“ je zřejmý.
                      Jinak ve všech procesech řízených a a spravovaných lidmi se chyby vyskytují. Důležité jsou pojistky, odvolací instance, Ústavní soud, i ti advokáti, kteří důsledně dbají na ochranu zájmů svého klienta.

                    4. „Důležité jsou “

                      Ne. Dulezite je se jakemukoli „systemu“ dusledne vyhybat protoze due to inherent reasons, i sebelepsi system je a) vytvoreny na zaklade one-size-fits-all premisy (jinak to nejde) coz znamena ze neexistuje nikdo komu bude system plne vyhovovat (pokud se nejedna o nejakeho generickeho normovaneho humanoida) a b) jakykoli system funguje jen skrze jednotlivce kteri uplatnuji svou subjektivni vuli a povetsinou zkurvi vsechno na co sahnou, at uz umyslne nebo neumyslne.

                      Why would anybody wanna have anything to do with any „system“ or „establishment“ or „government“ or any endlessly fucked up concept like that, me understands not. Me thinks that me is a free independent being, endowed with the right to do as I please and as I agree with other confident beings that happen to be inhabiting this planet. Nejakej system a jeho ucastnici ktery jsou predposrany z toho ze by zili svobodny zivot mne muzou polibit prdel a.k.a. kiss my ass.

                      Jestli me neco na tomhle serveru a diskuzi fascinuje, tak je to fakt ze lidi na jednu stranu incesantne mektaji skuhry o pravicactvi, svobode, odpovednosti ale na druhou stranu jsou naprosto primnknuti k tomu „systemu“, furt se staraj o jeho nejmensi detaily, etc.

                      Proc se na ten system nevyserou? Boggles the ol‘ mind …

                    5. To Jacq „Proč se na ten systém nevyserou?“
                      Protože dfens a diskuze na něm je součástí systému.

                    6. To jsou hodně široké otázky.
                      I ten systém je lidským výtvorem, vznikl asi proto, že jej lidé chtěli, k něčemu jim byl užitečný…

                    7. „hodně široké otázky“

                      Tak v dnesni „osvicene“ dobe neni zvykem aby se lidi zamysleli nad koncepty, jejich validitou, tim co dava smysl, etc. Lidi jsou presvedceni o jakemsi Fukuyamesque „End of History“, tedy naivni predstave ze civilizace dosahla ultimativniho stadia vyvoje kdy everything has been basically figured out and dorenavant things will just be fine-tuned and will be getting better abnd better.

                      Hovno.

                      Fundamentalni otazky jsou just as valid today as they’ve always been a akceptovat nejaky nesmyslny status quo protoze ho idioti ackeptovali desetileti nebo staleti zustava tou picovinou kterou je.

                      „systém je lidským výtvorem, vznikl asi proto, že jej lidé chtěli“

                      Ktery presne lidi chteli“system“ in the sense of a „governance system“? Jako lidi obecne? Tezko. System chteli lidi kteri chteli mit moc nad jinymi.

                      Lidi obecne se bez nejakyho systemu celkem snadno obejdou. Cim vic „systemu“, cim vic regulace, tim vic je vsechno na hovno.

                      Lidi by si to hlavne meli uvedomit a zamerit se na eliminaci HIERARCHIE (usporadani kde vyssi autorita ma vertikalni kontrolu nad nizsimi urovnenmi) a nastoleni ANARCHIE (absenci usporadani a horizontalni rovnost)

                    8. Tendence vytvářet hierarchii je jednou ze základních vlastností společnosti, zvířecí a lidské především. Rozbij stávající a ihned začne růst nová. Ostatně už když mě označíš za debila, nebude to nic jiného něž hierarchická snaha.

                    9. „Ostatně už když mě označíš za debila, nebude to nic jiného něž hierarchická snaha“

                      Na faktu ze jsi debil neni nic hierarchickeho. Jedna se jen a pouze of prosty fakt ze jsi debil.

                      As to the ‚tendency to form hierarchy“, kindly refrain from projecting your propensity to be a fucking slave onto the rest of the world. Nic takovyho jako spolecnost neexistuje – je to konstrukt v tvoji psyche debile (jak definovano vyse debile).

                  3. To Jesterka: nejen vítězné famfáry, ale i tanec na hrobě (resp. hrobech :-)

                    1. Tady snad žádný hrob není, doufám :-)

                2. @Christabel
                  Orel much nelapá…
                  Jedincům s utkvělou představou všechno je jinak je téměř cokoliv nevysvětlitelné a pro ně neuvěřitelné…

              2. To Tenzero
                Přijde mi, že na tu 2x zdůrazněnou lhostejnost ti v hlavě ty domněnkové kvasinky rozjely slušnou bublaninu, když vytekla až ven – téměř do 5 odstavců.

              3. Christabel sem přispívala v minulém životě webu, před zrušením diskusí. Občanským jménem ji neznám a tak mne to netrklo, ale přezdívku si pamatuji. Takže je zde mnohem zavedenější, než agresivní náplavy „trollů březňáků“.

                A pamatuji se matně, že tehdy před lety tu vystupovala a reagovala právě ohledně nějakých článků, kde někdo nasazoval majitelům zbraní psí hlavu.

                1. Když jsem hledala staré heslo, našla jsem, že jsem se snad registrovala v roce 2015.

  6. Picnu do toho manitoua a to že indiáni měli jako muži manželky nádobu na své semeno a radou starších se nerozptylujte, určitě nepěstovali prostituci a vykřičený dům pro své choutky. Ale určitě s mým potěšením :-) to zase jaté „intelektuálně nastartuje na nevídané nekontrovatelně uvolňované blitky. Kamasutry do toho a lambada se smrtí ze sexu – kauma vám z kláves nehrozí. Tak se odvažte, rozvoďky-idi.
    https://www.youtube.com/watch?v=iyLdoQGBchQ
    https://www.youtube.com/watch?v=djL24771ABk

  7. jj, s většinou v článku souhlasím. A ještě dodávám, že rodinné právo je pekelná disciplína. Ze které nikdo nevyjde jako vítěz. A pokud protistrana má lepšího advokáta, tak dopadnete fakt blbě.

    1. Moje mati za minule totality delala prisediciho soudce. Domu chodila dost na sracky. Uz se nepamatuju, kolik let to delala, ale mela toho docela plny kecky. Ony to nebyly jen rozvody, ale taky kdejaky socialni pripady.

  8. Článek je reklamou na advokátní zastoupení. U dělení majetku souhlas. V opatrovnických záležitostech popírá sám sebe, když na jedné straně vyzdvihuje primární odpovědnost rodičů za dohodu a na straně druhé podsouvá advokáty. Souhlasím s tvrzením o výroku „půjčování“ dětí – je široce rozšířené, ale stejně rozšířené, a vyskytlo se i v Rozhodnutí ÚS, je pojem vrácení dětí matce.

    Důkaz o absenci systémové diskriminace je založen na tvrzení advokátky, která je součástí systému, participujícím na čísle cca 20 tis. rozvádějících manželství ročně, k tomu je však nutné připočíst rozchod nesezdaných partnerů s dětmi. I kdyby jich před soudem skončilo 50% a úhrada za advokáta činila řekněme 5 tis. Kč, máme tady při konzervativním odhadu trh ve výši 50 mil. Kč /ročně. Na uživení všech určitě nestačí, ale jako příjem k zajištění dohody v opatrovnických řízeních, kde soud může rozhodovat i bez návrhu a prioritou je dohoda rodičů, proč ne.

    Otcové nežádají o sdílenou péči vzhledem k asymetrii 85/15 ve prospěch matek (byla na to i studie MU). Občas stačí jeden kontakt na OSPOD, který se podobá proceduře se žádostí o výjezdní doložku do kapitalistické ciziny za totality a otec nevolí předem prohranou strategii. Systém je nastaven na tzv. široký styk, který však nemá terminologickou oporu v zákoně a dělí rodiče na primárního pečovatele a plátce výživného. Ostatně i Mgr. Fučík z Masarykovy Univerzity, který v tomto směru prováděl výzkum, informuje o velké míře předsudků ze strany zainteresovaných orgánů – soudců, psychologů a pracovníků OSPOD (viz od 5. minuty: https://www.youtube.com/watch?v=TjQx0vQwUh0&t=637s). Ačkoliv dohledatelné důkazy (statisticky vyhodnocené studie a metastudie) jsou k dispozici a lze si je dohledat (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov).

    Popis diskriminace během soudního řízení v praktické rovině zde:
    https://www.liberi.cz/resources/190227_LIBERI_Dopis_ÚS.pdf

    A něco si k tomu řekl i ÚS:
    https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2022/I._US_3065_21_an.pdf

    Vypořádal se zde s nejčastějšími mantrami odpůrců zapojení otců do péče:
    Nízký věk dítěte
    Špatná komunikace mezi rodiči
    Stabilita prostředí, resp. špatná adaptace dítěte na změny
    Odmítavý postoj psychologů
    Pracovní vytížení otce
    Vzdálenost mezi bydlišti rodičů
    Nároky střídavé péče rodičů
    Rovněž zde rozebral rozdíl mezi péčí obou rodičů a širokým stykem se závěrem, že v takovém případě má soud volit péči obou rodičů.

    K zastupování lze vedle advokáta ostatně zvolit i odborové sdružení:
    https://www.liberi.cz/novinky.php

    Stávající stav opatrovnických řízení reflektuje mocenský postoj jednoho rodiče k druhému ve vztahu k výchově dětí. Ze systémového hlediska, za situace, kdy stát otcovství podporuje a prodlužuje otcovskou dovolenou, je to škoda hlavně pro děti. Symetričtější výstupy rozhodování státních orgánů by přispěly k snadnějšímu vzniku symetričtějších dohod (žádná ze stran by s ohledem na soudní statistiku neměla důvod blokovat dohodu ve prospěch dětí) a k úbytku soudních pří (nebavím se zde o okrajové patologii). Ve finále bychom vyhráli jako společnost (nepočítám-li devastaci dětí, jsou zde i ekonomické ztráty z poklesu pracovní efektivity z důvodu věnování se soudním přím).

    1. Článek je reklamou na to, aby se rodiče především dohodli a spolupracovali.
      Kdyby byly rady využity, tak žádného advokáta vůbec nepotřebujete.

      Představa, že advokátní praxe žije ze zastoupení rozhádaných rodičů, je úsměvná. Řada kolegů to nechce dělat vůbec, spíš je třeba advokáty přemlouvat, aby zastoupení převzali.
      (Některé kolegyně to po založení rodiny přestaly dělat vůbec, a třeba já dbám na to, aby tyto spory tvořily jen menšinovou část agendy.)

      Judikatura ÚS je určitě inspirativní, ale co jsem si všimla, tak v nálezech se najdou argumenty pro i proti… každopádně soud vždycky připomíná, že každý případ je individuální. Paušalizace do těchto úvah moc nepatří, podle mne.

      1. Taky mi přijde docela úsměvné, když se dva dospělí lidi sami spolu nedokážou dohodnout, a tak do toho zatáhnou ještě systém, aby to za ně rozhodl. A pak kromě partnera obviňují i ten, že třeba jednomu z nich snad nadržuje… :-)

        1. Z hlediska libertariána to chápu, ale ono když už to s panimámou pak vůbec nejde (a věřte, že dohadování snadno dojde do stavu, kdy se obě strany neshodnou ani na tom kolik je právě hodin), v zoufalství vám přijde stát jako etalon rozumu a logiky :D

          1. Tak to ano – n případě „zešílení“ jedné ze stran, asi nelze s ohledem na děti jednat jinak. To šílenství s tím rozhodnutím úřadů sice z našeho života asi jen tak nezmizí, ale dopředu bohužel nikdy ani jedna ze stran netuší, kam až vztah, když se sesype, a jsou tam děti, může zajít…

            1. Ano, člověk neví, co život přinese; jsou rozumní lidé, kterým nějak záhadně přeskočí, až to okolí nechápe.
              Pak taky závislosti, to je smutná kapitola. A tak.

      2. Reklama bude fungovat asi stejně jako jiná nabádání z knížecího pivovaru. Každý má sklony k pragmatickému jednání. Pokud nám stát prostřednictvím výsledků soudního rozhodování implicitně sděluje, že děti patří do péče matek, pak budou matky tíhnout k volbě strategií, které jim péči a výživné zajistí. Tj. soud, přičemž dohodu s otcem, který se chce podílet na péči o děti, bude blokovat.

        Každý případ je individuální, ale stejně jako každý jiný fenomén se dá třídit na základě společných znaků, kterých není nekonečně mnoho a ani se nevyznačují nekonečnými variacemi svých projevů.
        Víc už k tomu nemám co dodat.

        1. No, já po tolika letech praxe mám pocit, že právě ty variace jsou nekonečné.
          Tak jako nenajdete dva úplně stejné lidi, tak nenajdete dva úplně stejné vztahy a dvě úplně stejné rodiny.

          To si pište, že matky tíhnou k volbě strategií, které jim zajistí péči muže a výživu. To je přece základní biologie, promítá se už do sexuálního chování. K jakým strategiím by asi měly tíhnout?

          Ale z toho vůbec neplyne, že soud by nějak blokoval dohodu s otcem, který se chce podílet na péči. Proč by to, u všech všudy, dělal?
          Velká část matek má navíc vysloveně zájem na tom, aby se otec i nadále podílel na péči, a dost žen trápí, pokud to tak není.

          1. Aha, tam jsem to špatně přečetla. Jakože jdou raději k soudu, než se dohodnout?
            Co vidím v praxi, tak většina lidí dohodu preferuje a většina ji také uzavírá, byť někteří až v průběhu procesu, za pomoci zainteresovaných institucí. Taková dohoda vyžaduje schválení soudu, ale bývá to jen formalita.

      3. Bohužel je článek reklamou a také pohádkou Hanse Christiana Andresena.

        Čtenář to mohl pochopit nejpozději při čtení věty, že instituce a úředníci nikdy žádné chyby nedělají a přehmaty a excesy u nich nenastávají (zde konrkétně OSPOD).

        Článek už mohl rovnou začínat slovy „Bylo nebylo, za devatero lesy, devatero horami…“.

        A ne, nikdy jsem se nedostala do spárů ani OSPODu, ani rozvodových soudců či advokátů. Jen mám dojem, že…

        1. V článku je naopak uvedeno, že excesy nastat mohou.

          1. Obávám se, že je jich víc, než jste ochotna připustit… :-(

  9. Děkuji za skvělý článek. Lehký závan nostalgie článků ze starého dobrého D-Fense. Konečně něco, co má hlavu, patu a není to snůška blábolů. Klidně pište dál!

Napsat komentář

D-FENS © 2017