Ralf a jeho kejkle

Máme ve škole hosty. „Host do domu, Bůh do domu.“, říká se. V našem případě spíše přišel maják kapitalismu se dvěma nohama. A ten spíš než k Bohu, tak je blíže Satanovi.

Všichni máme nějaké nepřátele. Těmi mými jsou kytaristi, snowboardisti, fanoušci Ferrari, věřící učitelé základů společenských věd a primárně finanční poradci. Vzpomínám přitom na Richarda Romu z filmu Konkurenti. Ten sice nebyl tak docela finanční poradce, prodával bezcenné pozemky kdesik v Arizoně a u toho mu opravdu hodně záleželo na tom, aby se jeho kavka cítila jako jeho kamarád. Chvíli to s tím nešťastníkem možná myslel upřímně, podobně jako Standa Gross. V jádru je to ale stejně jedovatá, vypočítavá, kalkulující, hnusná, skrz naskrz zkorumpovaná, křivonohá a peníze sající pakáž. Vlastně opět podobně jako Standa Gross. „Odborníci z praxe“, jak jim náš nejvyšší vševidoucí s oblibou říká, navštěvující školu jako je ta moje, hledající kavky, které jejich pohádku o zázračném bohatství bez rozdílu pro všechny baští jako smyslů zbavení. Odborníci kapitalisté přišli vyčistit ten Augiášův chlév, kterým jsou naše, z velké části, finanční gramotností nepolíbené mozky. To je na ekonomicky laděném oboru poměrně zvláštní, ale je to tak.

Ono to celé totiž má relativně rozumný základ. Představte si totiž situaci: je Vám osmnáct, co je jedna z hlavních věcí, které chcete v tomhle věku mít? A nejen v tomhle věku. Škváru. Přijde chlapík, modré sako s knoflíky, co mají jeho iniciály, bílá košile, červená kravata a na hlavě brokolice nebo účes chirurgicky přesně na každé straně stejný a řezaný, protože chlápek chodí do barbershopu, místa, kde si drsní muži dokazují, jak jsou drsní a plní mužnosti. A stojí je to jen pětibábu. Což jsou pro lidi, jako oni, drobné.

„Ten chlapík to zvládl, vyhrál život“, mumlá si pod nosem kolega, sedící opodál. Dál od pravdy být nemohl. Finanční poradce, říkejme mu třeba Ralf, je finanční poradce. To je prohra číslo jedna. Neustále pleskal o všemožných bankovních produktech a o jejich skvělé návratnosti, skvělému zhodnocení našich peněz, prohra číslo dvě. Prohra? Však to zní dobře. Zní, ovšem ale do té doby, než nám vysvětlil, jak k oné finanční svobodě dojít. Jejich oblíbenou mantrou jsou investiční nemovitosti. Trh je na tom momentálně bledě a dá se na tom bezesporu dobře vydělat. Jakousi morální stránku toho, jestli to, kam jsme se s nemovitostmi dostali, asi nechám na jindy. Zmíním ale jeho povzdechnutí si nad skutečností, že v roce 2008 měl během globální recese kupovat domy. Já si naštěstí udělal domácí úkol a připomněl mu, že v té době byl tak ve druháku na střední. Do minulosti si vidí asi stejně dobře jako já sobě do prdele. Čemuž odpovídal jeho výraz v obličeji. Což bylo veselé. Co veselé ale nebylo ani trochu byl pohled nejvyššího vševidoucího. Naštěstí jsme se rychle vrátili zpět do časů, kdy Standa Gross udělal napodruhé, se značnými problémy, advokátní zkoušky a jeho manželka si po hampejzu pořídila další nemovitost, tentokrát v Miami. Ukázalo se totiž, že Ralf byl a je debil. Nejenom díky tomu, že je finanční poradce, ale taky protože nemovitost si v té době pořídit mohl. A stejně tak můžeme si ji můžeme pořídit i my dnes!

Důležité je, že pokud se domluvíte s rodiči, kteří vám podpisem schválí zastavení jejich nemovitosti oproti hypotéce, kterou si vezmete na byt, který budete nadále pronajímat, z čehož budete splácet hypotéku, přitom všem žít u rodičů, tak po tom všem budete finančně svobodní. A půjdete do důchodu v padesáti. Nabízí se otázka, jestli jít do důchodu v padesáti je výhra? Jestli má někdo tak šáhlé rodiče, že svému nepracujícímu dítěti nechají zastavit nemovitost na jeho (ne jejich) hypotéku? Budu-li se tříštit na maličkostech, nabízí se taková drobná formalitka: jestli je vlastně tohle legální?

Naštěstí pro ně je třeba totiž rozlišit legální a morální. Morální stránka je naprosto nezpochybnitelně špatně na tolika úrovních, že i typická mimoúrovňová křižovatka v USA je oproti tomu bobek. Když jsme u těch bobků, zazněla na té přednášce ještě jedna zajímavá rada, protože nám radil, co s naším životním stylem, protože on je odborník. Na všecko. Takže přátelé: pokaždé, co jdete na trůn, tak deset kliků! To se to radí, když jste vyhráli život.

Rady, které nám rozhodně ve své pracovní době dává jenom z vlastní dobré vůle a křišťálově čisté snahy nám pomoct, dělat světu dobře, abychom měli lepší život. Budoucnost zalitou finanční duhou a konsenzuálního štěstí s jednorožci, kteří grcají duhu a peníze. A nejen my, studenti, ale všichni jeho další klienti, kterých potřebuje opravdu hodně, aby otočil zisk, potřebný k povýšení. Protože povýšení přijde jen potom, co vydělá lidem nad ním dost peněz a klientů, na které má archy kontaktů, protože aby tenhle model fungoval, jsou potřeba lidé. Hodně lidí.

Vžuuuum, co to je? Ach ano, taky to slyšíte, ne? Rachot motoru, protože tohle nebezpečně připomíná letadlo. Co mi to připomíná ještě víc, je ta scéna ze Simpsonů, kdy na pódium vlítne dobře oděný chlápek a začne řvát „kdo chce dneska zbohatnout?“ Najednou všichni začnou řvát „já“ – kavky jsou nažhavené. A tak pokračuje. „Nejdřív bych Vás chtěl ujistit, že se nejedná o žádný ten pyramidový systém s pochybnou pověstí. Kdepak! My dáváme přednost lichoběžníku, který každému investorovi garantuje osmisetprocentní návratnost vkladu.“ A to je přesně ono. Nemyslete si ale, že to Ralf nemá zmáknuté. Ralf je totiž oblastní vedoucí. Jeho kolega je obchodní vedoucí, jiný zas oblastní ředitel. Že se to plete? To je naschvál, všichni jsou to totiž ředitelé a vedoucí, všichni se pleskají po zádech, jakého mají fištróna a jak ten život vyhráli. Ralf ví, že jeho podnikání připomíná letadlo. Ralf je ale na souši, dlouho v bezpečí, jelikož taky ví, že když bude mít nějaký výstup z činnosti, který je jiný než pouze zisk pro účastníky, tak nebude mít problém se zákonem a ojebávat lidi svými kecy může vesele dál, protože nedělá pyramidové schéma, ale multi-level marketing. Což je asi podobně ambivalentní jako chodit se striptérkou. Všichni se na vás dívají skrz prsty. Ale v hloubi duše by ty benefity chtěli taky. Takže je to legální? Ano. Je to morální? Ne.

Závidím jim jejich peníze? Možná. Tomu, jak si nahrabat rozumí rozhodně více jak já. A závist může být (a asi i je) silným motivátorem. Ale morální hledisko jejich zdrojů příjmů? Poradci, ti furt si cosi na firemních akcijach dávají, hecují se, na oko se podporují. Jsou jako kostelníci – sektáři. V momentě, kdy by se ale měli stát konkurenty, tak si vyškrábou oči rychleji jak Usain Bolt uběhne stovku. Vítejte ve válce. Jakpak asi vidí pověst německé holdingové společnosti v Česku a v celé Evropě? Mají s nimi podepsanou smlouvu, tak si toho musejí být vědomi, ne? Kromě toho, že jsou ředitelé jsou totiž taky jejími, v podstatě, zaměstnanci, schovávající se pod roušku jakesi jiné společnosti, která s „oufaubí“ přece nemá zhola nic společného. Proč by zrovna tihle Kelti měli být důvěryhodnými partnery pro lidi, kteří jim hodlají svěřit své peníze? Protože oni u nás ve třídě nejen že loví klienty. Ale taky další telata, co pod ně půjdou pracovat, půjdou si nahrabat a hezky si pojistit budoucnost. Ralf a jeho kumpáni úspěšně odlovili třeba na oboru technická zařízení budov. Bez urážky, ale opravdu se vám o finance bude starat opravář klimatizací? A když vidím některé ty dámičky od nás, které jim tam půjdou na jaře dělat užitečné idioty, tak víra v budoucnost, zalitou finanční duhou a konsenzuálním štěstím s jednorožci, kteří grcají duhu a peníze, slábne každou sekundou.

Ale také, kdo jsem já, abych je mohl soudit? Sice se jim snažím jít po krku, udělat správnou věc, ptát se na nepříjemné otázky a udělat jim pakárnu. Neřekl bych totiž, že je normální že nám do výuky chodí finanční poradce Ralf a jeho kumpáni a v našich hodinách maturitních předmětů si zcela nepokrytě dělají náborovou kampaň svého lichoběžníkového schématu. A že je k nám někdo vůbec pustí. Kde to žijem? Nelze ale říct, že by se mi nějak v odporu extrémně dařilo. Protože jsem narazil na velkou apatii spolužáckého kolegia, které jejich přítomnost vypouští, ale hlavně nejvyššího vševidoucího. Protože co čert nechtěl, oni jsou všichni kamarádi a spolužáci. A taky klienti. I proto se jim dobré vztahy hodí. Protože podobně jako sekta, ani téhle pakáži zas až tolik nezáleží na lidech pod těmi nejvyššími. Když se Ralf špatně vyspí, udělá ti pakárnu. Ale soucit byl na programu včera a litovat kavky, které na spolupráci s těmito existencemi dojeli je poměrně hloupé. Protože když prší, zmoknete. Nabízí se otázka, proč jsem se na ten dokument o těchto magorech vůbec na popud nejmenovaného spolužáka vlastně v prvé řadě díval. Nebo spíš, proč se tím zabývám a podobně jako spolužáci jejich z úst vypouštěný hnůj nevypouštím taky hned v momentě, kdy mi dorazí do ucha? Každý za sebe, žádné pocity, stejně jako v kolektivu finančních poradců. Tohle je ale nelítostný souboj až do hořkého konce.

Mám prosbu. Prosbu, se kterou bych se rád obrátil na své spolužáky a jiné přátele: pokud budete po pěti letech, co spolu nepromluvíme, volat s nabídkou zázračného zbohatnutí a vaší snahy mě do vašeho lichoběžníku naverbovat… zeptejte se raději na to, co říkám na cestu Standy Grosse od ČSD k ČSSD a nebo proč nejlepším německým pilotem F1 není mistr světa, ale vítěz tří Velkých cen. Možná se pobavíme lépe a neskončí to tak, že se dozvíte, že existujou slova, o kterých český jazyk ještě nemá sebemenší tušení.

A co z toho vyplývá? Asi nejsem ekonomicky zdatný. Ale tak co zrobíte? Než se nad tím rozčilovat a nervovat, nezbývá než věřit, že jednoho dne přijde déšť a spláchne všechnu tuhle špínu z ulic.

21.01.2024 A. B. Cooper

P. S.: Toto je má první snaha o publikaci na webu D-FENS. Dlouho jsem bojoval s určitou nervozitou něco zde vydat, ale díky tomu, že chapadla finančních poradců jsou stále silná, problém je přetrvávající, tak je tím pádem relevantní i dnes. Protože i dnes mě sere. Ventilovat své nasrání, to je něco, za co vděčím právě tomuto webu. Protože, když jej objevíte jako dvanáctiletý dřív než obrázkový časopis. Pro pány… poznamená vás to.

Související články: