Řád a důstojnost. Už je to tady.

Featured Image

Začátek je to nepochybně impozantní. Morálně rozdvojený agent Pávek podepsal zákon upravující růst důchodů směrem dolů, ale prý to má zkouknout soud, protože se mu to nelíbí.

Abychom se vyhli alespoň z části nějaké té postranní diskusi o důchodech a mohli se soustředit na to, jaký je generál zoufalec, předesílám, že s valorizačním automatem na důchody nesouhlasím principiálně bez ohledu na jeho nastavení. Pokud akceptujeme jako výchozí průběžný důchodový systém provozovaný státem, musíme také akceptovat fakt, že výše důchodů bude záviset na tom, v jaké kondici se právě státní důchodový systém nachází. Pokud není důchodový účet oddělen od státního rozpočtu, pak je výše důchodů závislá na celkovém stavu státního rozpočtu. Protože se občané většinově vyslovili pro model, kde je ministr financí elektrikář a ministr sociálních věcí traktorista a WEF ovládaná vláda se oddává likvidaci průmyslu a zelenému blouznění s eurokomunisty, lze existenci něčeho jako valorizační automat těžko ospravedlnit. Rozhodnutí vlády valorizační automat oslabit (v žádném případě se nejedná o jeho vypnutí) chápu jako správné a za situace, kdy produktivní populaci kvůli devastující politice vlády klesají reálné mzdy, musejí klesat také reálné důchody. S čím mám problém, je způsob, jakým to strany vládní koalice provedly.

Seběhlo se to asi nějak takhle. Elektrikář, traktorista a mnoho dalších klíčových postav Fialenkovy vlády vědělo už nějakou dobu, že bude nutné nastavení valorizačního automatu změnit, protože byl svými parametry navržen na menší inflaci, než jakou se jim povedlo vyvolat. Nemohli to ale provést, protože probíhala kampaň k prezidentským volbám a přihrálo by to hlasy Babišovi, takže by se nepovedlo prosadit vládního kandidáta agenta Pávka. Tím ztratili čas. Aby to nahnali, rozhodli se prohlasovat příslušnou změnu zákona ve stavu legislativní nouze. Ten MPA vyhlásila, podle mého názoru v rozporu se zákonem, který připouští pouze tři možné okruhy důvodů – jestliže jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu anebo když státu hrozí značné hospodářské škody. Zde se uplatnil ten poslední. Fialenkovi ohýbači zákonů se tak dopracovali k pozoruhodnému závěru, totiž že legitimní vyplácení důchodů na základě platných zákonů je pro stát ekonomicky škodlivé. V tomto stavu schválili změnu zákona, která je navíc ještě retroaktivní. Nedost na tom, aby se projednávání ve sněmovně neprotahovalo, omezili poslanci vládní koalice práva jiných poslanců, přičemž se jednalo pravděpodobně o největší zásah do výkonu zastupitelské funkce od roku 1948. O tomto posledním aspektu 108-čkového vnímání parlamentní demokracie média skoro vůbec nereferují. Nakonec odhlasovaný návrh zákona je tedy sporný hned třikrát.

Agent Pávek se tak již v roli prezidenta ocitl v prekérní situaci. Tři dny po inauguraci dostal k podpisu procedurálně vadný zákon, který se týká 3 miliónů lidí a ty procedurální vady vznikly proto, aby se on dostal na hrad. Rozvědčík se chytil do pasti Fialenkova populismu. Vnímáte takovou situaci jako dostatečně důstojnou? Já si nemohu pomoci, mně to tak nepřipadá. Připadá mi to zhruba tak důstojné, jako si pochcat vlastní boty.

Ale tady ještě nebyl konec.

Zde to ještě mohl Pávek zachránit a zákon nepodepsat. Mohl prohlásit, že stabilita důchodového systému je důležité téma, ale základní hodnoty právního státu jsou přednější a bude podepisovat pouze zákony, které pokládá za procedurálně bezvadné a schválené v souladu se zásadami parlamentní demokracie. Nicméně Pávek se rozhodl odlišně a zde právě silně pocítíme ten řád, který Pávek do našeho prostředí vnesl.

Řád jsme tedy odepsali, nicméně vrátíme se ještě k tématu důstojnosti. Pávek měl pořád šanci uchovat svoji důstojnost, už ne celou, ale část ano. Kdyby to podepsal a nějak přesvědčivě vysvětlil, proč to podepsal, bylo by to alespoň částečně OK. Existuje pořád dost lidí, co si myslí, že účel světí prostředky a správných věcí lze dosahovat i nesprávnými postupy. Nakonec by to nebylo tak složité vysvětlit. Mohl prostě prohlásit, že byl postaven do situace, kdy si musel vybrat ze dvou zel to menší. Zda souhlasit s valorizací důchodů za situace, kdy je to pro státní rozpočet neúnosné, nebo posvětit procedurálně vadný předpis. Oboje je špatně. Nicméně rozvědčík si ze dvou špatných možností vybral tu třetí a ještě horší. Slabošskou a alibistickou možnost.

Možná si v této souvislosti vzpomeneme na ksindla MUDr. Arenbergera, během jehož 48 dnů trvajícího vedení resortu zdravotnictví v době corona games došlo k tomu, že byly přijímány zjevně nezákonné vyhlášky. Prof. MUDr. Arenberger tehdy prohlásil něco v tom smyslu, že ty právní akty jsou sice možná protiprávní, ale že je musí zrušit soud a dokud se tak nestane, tak budou platit a občané je budou muset dodržovat. Jinými slovy, stát v ten moment rezignoval na zákony.

Stejný postup praktikuje nyní rozvědčík Pávek. Nakonec, asi po dlouhém přemýšlení svými 107 IQ body, se dopracoval k následujícímu řešení:

Podepsal jsem to,

Ale nelíbí se mi to.

Ať se na to podívá ústavní soud.

To je ovšem důstojnost sama.

Modla našich lepšolidí a lev v boji za pravdu, řád a důstojnost to projel ve velkém stylu a hned v prvním zahřívacím kole. Je to ještě větší loser, než by kdokoli čekal.

Tolik tedy impresivní začátek soudruha agenta ve funkci. Kromě toho, že se avizované řád a důstojnost vytratily ještě dříve, než se podařilo přelepit volební billboardy, mám z generála navíc ještě dojem, že kromě celkem očekávané bezpáteřnosti navíc není zrovna nejostřejší tužka v penálu.

 


16.03.2023 D-FENS

12345 (696x známkováno, průměr: 1,63 z 5)
37 576x přečteno
Updatováno: 16.3.2023 — 22:44
D-FENS © 2017