Prosím neobtěžujte pana premiéra s tím vaším žrádlem - zpět na článek

Aby nebyla mýlka:
Je toho kurva hodně, co těm předchozím komoušům vyčítám a nikdy nezapomenu.
Osmačtyřicátý i padesátky, během nichž zbytečně přišla o život spousta lidí při rozkulačování a zakládání JZD, také přišel o prosperující živnost ten, kterému z velké části vděčím za to, co umím a který mě naučil systému práce, jaký byl obvyklý ve vyhlášených, prvorepublikových radiotechnických firmách.
Politické procesy – tady samozřejmě všecko špatně.
Na druhé straně, kdo vyloženě nevyjebával do režimu (což neznamenalo mít ohnutá záda), tak měl klid a měl se poměrně dobře. Díky nejebání do režimu, nebo tzv. vnitřní emigraci, si takového člověka, notabene s dobrou pracovní morálkou a nějakou odborností, režim neměl proč všímat. Dotyčný pak měl klid v životě, žádné nervy co bude zítra a měl tu odbornou práci jistou, ze které pak pohodlně a sám uživil rodinu i přesto, že žena byla na mateřské s druhým děckem. Mezitím stihli pořídit bydlení (často přistavěné patro u rodičů, nebo postaveno vedle, na jimi darovaném pozemku), vybavit kvartýr vším potřebným a až děti trošku povyrostly, tak i na ty dovolené a na levnější auto zbývalo i přesto, že ti daní manželé nijak zvlášť neškudlili – ale taky je třeba napsat, že nerozhazovali za naprosto zbytné píčoviny.

Zrovna já to takhle měl, ačkoli nepionýr, nesvazák a nekomunista. Byť jsem s režimem měl nějaké „“neshody““ (ty dvojí uvozovky nejsou chyba) co se týče muziky a jejích původních autorů (necelé 4 roky v kapele), nebo potom toho, jestli s oficiálníma papírama od KKS i od Pragokoncertu a s nejvyšší kvalifikací můžu, nebo nemůžu, zvučit kromě oficiálních akcí i koncerty, nebo minifesťáky pankáčů, skinů či metalistů.
Takže až na pár sezení u kafe a bábovky v úřadovně v UH, se to obešlo bez větších excesů a fakticky to bylo, zpětně hodnoceno, jen takové nafoukané tytyty, jestli nás fakt nasereš, tak ti ty papíry sebereme. Měl jsem je v podstatě v prdeli, byl to přivýdělek k normální práci, kde na mě páky neměli. Někdy to ani nebyl přivýdělek, ale spíš sčítání škod a hodnocení, co je ještě použitelné, nebo co po několikaterém nablití do subbasových horen smrdělo tak, že se muselo zlikvidovat – zvlášť po těch „povedenějších“ akcích pankáčů a skinů :D
Nemělo to u mě vliv ani na práci a její náplň, na přístup šéfa a 13 kolegů, ani na výjezdy na Západ, ani na další studium mých dětí. Měl jsem, až na pár závistivých udání, celkem klid i na tu „práci po práci“, což od 1986 už šlo za kolek legálně.

Nejsem takový nafoukaný pitomec, abych nepřipustil, že mnozí na tom nemohli být hůř, zvlášť u míň atraktivních profesí, nebo v jiných krajích, kde měli okresní a krajští tajemníci občany, nebo vedoucí pracovníci podniků své pracovníky fpiči.

Píšu o tom, že za tehdy platných zákonů se prostě nevyplácelo do režimu jebat.
Ti chytřejší to pochopili už poměrně brzy, někdy ještě i před ZVS, ale nejpozději po ní a po zkušenostech z ní. Kdo to nepochopil, nebo pochopit nechtěl, tak to byla čistě jeho volba, zda jeho děcka zůstanou bez fotra, mezitím co on bude za tu svou „pravdu“ hnít v base, žena zůstane bez prostředků a na pospas tomu režimu, do kterého pan manžel tak usilovně jebal.