Napadlo mě v souvislosti s volebním úspěchem Freiheitliche Partei Österreichs, že došlo potichu k převrácení významu pojmu „populismus“.
Opatřil jsem si definici, že
Termíny populistický či populista také používají politické strany v pejorativním významu. Těmi haní své soupeře, které viní z prosazování rychlých a líbivých, ale těžko uskutečnitelných, řešení na složité socio-ekonomické problémy.
Anglická wikipedie na tom byla trochu lépe:
Political parties and politicians often use the terms populist and populism as pejoratives against their opponents. Such a view sees populism as demagogy, merely appearing to empathize with the public through rhetoric or unrealistic proposals in order to increase appeal across the political spectrum
Hej! Já mám rád rychlá a líbivá řešení, i když jsou těžko uskutečnitelná. Co je alternativou? Odporná a pomalá řešení, která lze uskutečnit snadno? Něco jako „je to dál a horší cesta, ale zato to déle trvá“.
Většina úspěšných řešení je rychlých, líbivých a těžko uskutečnitelných. Podíváme se opět do Rakouska. Co třeba taková pistole Glock? Sice to vypadá jako kolík na dloubání mrkve, ale celý mechanismus má svoje kouzlo. Je určitě líbivý a elegantní svou jednoduchostí a účelností. Je to také rychlé řešení, celý návrh je naprosto podřízen jednomu záměru, totiž aby to bez dlouhého rozmýšlení a manipulace s různými ovládacími prvky vystřelilo do toho, do čeho se rozhodl vystřelit ten, kdo to drží v ruce. A vývoj určitě nebyl snadno uskutečnitelný, Gaston Glock se s tím prý dost nadřel. Vytvořil jednoznačně populistický koncept.
Uzavřít nějakou smlouvu? Hlavně aby nebyla srozumitelná a jasně formulovaná. Bylo by to moc jednoduché a příliš lidové. Fascikl papírů psaných šestipixelovým písmem hutnou právničinou je rozhodně lepší.
Jistě si vzpomenete i na mnohé další příklady. Když budou mít v krámě nějaký pěkný laptop s SSD diskem a vedle něj nějaký úděsný rozvrzaný plastový křáp od HP s displejem, ke kterému by měli dávat jako bonus vlčáka a bílou hůl, nebudete náhodou preferovat líbivé, těžko uskutečnitelné (dražší) a produktivnější řešení? Nebo si řeknete, ale fuj, to žihadlo s hliníkovým obalem je dělané čistě na efekt, já se budu raději vztekat s tím pomalým krámem, protože je to tak nějak poctivější?
Moc logiky ta jejich argumentace nemá.
Ale tohle jsou sračky, kterými nás krmí. Úplně se jim povedlo ten pojem převrátit. Chtějí v nás politické elity uvrhnout v podivný masochismus, kdy vědomě budeme preferovat zamotaná, idealistická a neprůhledná řešení? Jak budou pak vystupovat sami politici? Dobrý den, já jsem vaše nová naděje, nebudu dělat nic, abych náhodou nepřišel s nějakým jednoduchým elegantním řešením, za které byste mě vzápětí odsoudili a prohlásili za populistu.
Když se vrátím k příkladu FPÖ, které čeští intoši spílají do populistů, aniž by se obtěžovali plebsu byť jen vysvětlit, v čem ten populismus spatřují. FPÖ je euroskeptická strana, ale rozhodně nepožaduje vystoupení Rakouska ze Svazu evropských socialistických republik. Podmínečně požaduje referendum o setrvání v EU. Jejím programem je subsidiární Evropa, tedy taková, kde je maximum rozhodování přeneseno na národní úroveň. Co je na tom rychlého, líbivého a těžko uskutečnitelného? Vůbec nic. Naopak, přinejmenším zpočátku je tato vize namáhavější, pracnější, náročnější na komunikaci a výhodnější je až v dlouhodobém horizontu. Podstatně líbivější a rychlejší řešení by bylo extrémní EU-vlezdoprdelství, jaké praktikují české vlády v podstatě kontinuálně.
Sebastian Kurz, opravdový vítěz rakouských voleb a v očích českých intošů nepřítel číslo 2. Není euroskeptik, naopak, je pro hlubší integraci EU, ale čeští intošové ho také prohlásili populistou, protože se zdráhá praktikovat nadšené vítání uprchlíků a to je skutečně ohromná kádrová skvrna. Nebylo by spíše líbívou politikou, kdyby se připojil k evropské promigrační internacionále soudružky Angely, vykřikoval prázdná hesla jako „Wir schaffen das“, provozoval vítání uprchlíků a sbíral ocenění od různých nadnárodních elitářských spolků a nadací?
Jestli je tohle populismus, tak ho chci taky.
Už mi to přijde, že populismus je něco jako automaticky generovaná nálepka, která vypadne ze stroje na evropskou politickou korektnost pokaždé, když se někdo zachová jen trochu autenticky. Když už máme postdemokracii, tak můžeme mít také postpopulismus, tedy systém, kde jsou populisté v podstatě všichni a nikdo není schopen rozpoznat, kdo je jím doopravdy.
Pro mě je populismus pravý opak, například přístup „catch all party“, jaký praktikuje Babiš a jeho „politické hnutí“. Jenže toho intoši napadat nebudou, protože neví, jakou redakci si koupí zítra a bojí se, aby na ně jeho lidi neklekli a nezavřeli je i s kavárnou.
19. 10. 2017 D-FENS
(255x známkováno, průměr: 1,24 z 5)