Ne že by ta vládní opatření pro šíření infekce byla nějak extra dobře vyargumentovaná a odůvodněná, ale tohle jedno je úplně největší debilita.
Aby se bojovalo s tím hrozným virem, přišla vláda na skvělý nápad omezovat počet lidí v obchodě. Ale ještě než se tomu budu věnovat, tak trochu zdravotnické osvěty s panem plukovníkem.
Pan profesor Prymula si mezi organizováním různých zdravotnických šmelin a přípravou comebacku na pozici ministra našel čas a ozřejmil alarmistickému webu Život v Česku, kde se lidé nejčastěji nakazí. Sestavil následující žebříček:
- – Při verbálním projevu bez roušky.
- – Podáním ruky.
- – Přes dotyk na předmětu – klika od dveří, tlačítko od výtahu, numerická klávesnice bankomatu a další.
- – Kontakt s kontaminovaným jídlem či pitím.
- – Při verbálním projevu s rouškou.
Vida. Moje rouška už nechrání tebe. Jinak se jedná v podstatě o výčet všech myslitelných způsobů, jak se dá nakazit běžnými respiračními nemocemi a vážně by mě zajímalo, jaou částku pan plukovník za tuto expertní činnost inkasoval.
(Weby zivotvcesku.cz a mix24.cz žijí z PR článků. Jejich hlavním posláním je stimulovat poptávku veřejnosti po různých opatřeních, kterým zcela dominuje Lockdown nejsvětější. Jeden z nich prezentuje názory plk. Prymuly, druhý toho magora Flegra).
A já se kurva ptám, proč musím mít do krámu košík, na kterej zrovna před chvílí sahal nějakej uchrchlanej chodící infekt. To je bod 3 v tom seznamu pana plukovníka. Skoro taky bod 2 realizovaný nepřímo.
No vážně, proč si musím brát do krámu košík, na který předtím hrabala nějaká zavirovaná píča? Protože to tak vláda národní blbosti vymyslela svojí úřední a mozkovou činností. Vláda nařídila majitelům obchodů zajistit, aby se v nich nacházel jen určitý počet zákazníků na jednotku plochy. Jmenovitě jeden zákazník na 15 m2 plochy. Obchody to prakticky zajišťují různými způsoby, ale nejčastěji tak, že snížily počty košíků a vozíků tak, aby odpovídaly počtu zákazníků a do vchodu postavily nějakého retarda, který nutí lidi, aby si košíky brali a podávali si je z ruky do ruky.
A tak se vládě národní blbosti, která zatím dosrala na co sáhla, povedlo konečně něco vytvořit.
Vytvořit vektor.
Vektor šíření nákazy.
Oni jsou fakt úplně marný.
Je to dokonale absurdní. V různých firemních a úředních budovách se uklízečky zaměstnávají tím, že pořád dokola dezinfikují dveřní kliky. V obchodech kolem dokola pořvávají z reproduktorů na zákazníky, aby sahali na rohlíky a na jabka jen v rukavicích nebo si navlékli na ruce pytlíky jako při branné výchově za Husáka. Ale tohle není branná výchova za Husáka, tohle je promořování za Blatnýho.
Mám v kufru u auta takový skládací košík. Dokud neřádil ten smrtící virus, tak jsem s ním chodil nakupovat. Já ten košík z krámu na nic nepotřebuji. Nekupuju nic těžkého, žádné basy s pivem a podobně, a tak mi košík stačil na nákup pro rodinu na dva dny. Byl jsem rád, že nemusím hrabat na nějaký madla, které předtím držela nějaká lopata rukou, kterou se předtím vrtala v prdeli a když obchod fungoval na scannery, ušetřil jsem si jedno překládání nákupu. Byl jsem s tím spokojený a šlo to rychle. Jednou za rok jsem koupil nový skládací košík a jelo se dál.
Jenže pak přišel zdravotnický Vasil Biľak s jeho životy zachraňujícími opatřeními a vypukla doba neplodných diskusí s retardama, kteří v obchodech hlídali, zda zákazníci respektují systém a berou si košík. Nebylo prakticky možné vysvětlit těmto lidem, jejichž IQ odpovídalo ceně balíčku špaget ve slevě, že nemohu mít jeden košík svůj a druhý kvůli vládním nařízením, protože by mi nezbyly žádné ruce na nakupování. Retard v Lidlu se mě například zeptal, co kdybych nechal svůj košíček v autě. Já se ho zase na oplátku zeptal, co kdyby takhle šel do prdele.
Naštěstí košíkový fašismus trval asi jen týden a pak se to začalo ignorovat, což trvá až doposud.
Už zase chodím nakupovat se svým košíkem a nehrabu na madla, která mi zkusil nanutit Vasil Blatný z Brna.
Je to sice detail, ale ukazuje na jednu věc. Vládnou nám diletanti, hlupáci a experimentátoři, kteří svými „opatřeními“ celou situaci zhoršují. Musíme se jich zbavit. Zbavit se Vasila Blatnýho i celé té jeho kohorty, různých těch Kulveitů a dalších takových šarlatánů. Je třeba jim pomoct, aby se už dál nemuseli veřejně ztrapňovat a mohli se vrátit k jejich pseudovědeckým úkolům, kde napáchají méně škod.
Omezenost vládních expertů je poslední dobou až úsměvná. Například členové České statistické společnosti už psychicky neunesli vládní numerickou lyriku a museli se ozvat, navíc velmi striktně. Naposledy se vláda národní blbosti pokusila najít korelaci mezi šířením viru a nadmořskou výškou, což je pravděpodobně pokračování nepříliš úspěšného hledání korelace mezi šířením viru a mobilitou obyvatelstva. Příště budou hledat třeba korelaci mezi šířením viru a délkou penisu nebo rozbíjet atom olova.
Takhle to přece nejde dál.
Setřesme ty blbce.
S určitým znepokojením sleduji, jak různé antilockdown iniciativy ztrácejí směr. Je sice hezké natruc otevírat hospody nebo protestovat na Václaváku, ale mám lepší nápad. Letošní rok máme ojedinělou příležitost se odlockdownovat svépomocí. Budou totiž volby. Teď je příhodná doba na registraci politické strany s nějakým hezkým názvem, třeba OpenUp. To je něco, co pomůže naprosto všem. Pomůže to panu Babišovi, aby opět řídil svoji firmu jako firmu. Pomůže to panu Blatnýmu, aby se mohl vrátit léčit děti a podepisovat petice, a pomůže panu Kulveitovi, aby zase odejel do USA řešit globální problémy odtud, protože ho tam určitě hrozně moc potřebují. A pomůže to nám.
02.02.2021 D-FENS
(482x známkováno, průměr: 1,17 z 5)