S přelomem roku se na Ministerstvo dopravy snesla kritika na rychlost výstavby nových dálnic. Ministr hned svolal tiskovku, na které oznámil příčiny a na viníky také hned ukázal prstem. Děti země. Ano vážení přátelé, Děti země a podobné zákeřné organizace, které stojí v cestě našeho rozletu a směřování vpřed.
Vlády tohoto státu se často potýkaly s podobnými nepřáteli, kteří brzdili náš rozvoj. Když zavzpomínám, byla to svého času třeba mandelinka bramborová.
Také to byli onoho času živnostníci, nebo rolníci, kteří neměli pochopení pro odevzdání majetku plánovačům lepších zítřků. Jen připomenu, pohled na živnostenský stav se od té doby nijak nezměnil. Mohl bych jmenovat i další škůdce, ale přeskočím až do doby polistopadové.
Vrátím se k oněm dětem. Jako svobodní občané máme právo zakládat spolky, sdružení, dokonce i politické strany, že ANO. A tak se někteří rozhodli založit spolek, který bude podporovat snahu státu o ochranu některých živočichů a lokalit jejich výskytu.
Je to přece tento stát, který přijímá zákony na ochranu přírody a živočichů. A byli to spolustraníci ministra Ťoka, kteří bez myšlenky přijímali stále komplikovanější postupy, zasílané z EU, právě na posílení ochrany životního prostředí. Kdo tedy nese odpovědnost? Kdo už je pátým rokem ministrem dopravy?
Ministr tedy pláče krásně, ale jak praví klasik, na jiném hrobě. Každopádně nepřítel byl označen a jako vždy, tato strategie u části veřejnosti spolehlivě zafungovala.
Ministr také považuje za zákeřnost, že sdružení využívají nejzazší termíny pro svá podání. Pan ministr tu opět pozapomněl na to, kdo tyto termíny schvaluje. Jsou to opět jeho spolusoudruzi, kteří je odhlasovávají ve sněmovně.
Jsou zde tedy nějaká pravidla a možná by s nimi ve svých plánech a harmonogramu výstavby mohlo ŘSD počítat. Jsou celkem jasně předvídatelná. Na druhou stranu když se podíváme, jakým způsobem přistupuje k termínům a lhůtám stát, či samosprávy, tak z tohoto pohledu může ministra dodržování lhůt ekology určitým způsobem zaskočit.
Možné je i to, že pokud by se ministerstvo dohodlo s těmito organizacemi předem, nemuselo by se roky soudit. Ono táhnout dálnici chráněným územím, snad není zcela nutné. Nebo naplánovat estakádu močálem a pak se divit, že se potápí. Popřípadě si nechat dálnici zavalit a pak rok vyhrabávat. Čímž nechci říct, že vše musí fungovat dokonale, ale.
Ale zpět k nepřátelům. Příklad si můžeme udělat na dálnici z Prahy do Hradce Králové. Zde údajně blokovala výstavbu dálnice jakási rolnice a to dokonce čtvrt století. Asi tři kilometry před Hradcem se jednoho dne stavba dálnice zastavila a stála a stála a stála.
V médiích se často paní Havránková objevovala jako ta zlá paní, která nemá pochopení pro veřejný zájem a potřeby našich motoristů a byla prezentována jako příklad zpátečníků. Ovšem je to opět stát, který dává občanům jistá práva a někteří občané jich ku podivu i využívají. Navíc paní Havránková pracovala celý život v zemědělství, takže má i něco, čemu se říká selský rozum. Je tedy stejně chytrá jako soudruzi na ŘSD, a nabídnutá cena 3,- Kč za metr ji nepřipadala až takové terno, zvláště když tuší, za kolik se kousek za Hradcem prodávají stavební pozemky. A protože tuší i to, že na ŘSD je napojen zástup politických podnikatelů s dlouhými prsty. Tak ví, že pouhým úderem razítka se dá z pozemku zemědělského vytvořit stavební parcela s nárůstem ceny i o 1000%.
Rozhodla se tedy vést se státem dlouhodobý boj za přijatelnější podmínky. Nakonec se po čtvrt století bagry zase rozjely. Paní Havránková alespoň částečně uspěla, i když si umím představit, co to muselo stát nervů, vzdorovat armádě úředníků, jenž ji hrozila i vyvlastněním. Na druhou stranu musím i uznat, že od dob mandelinky se způsoby přeci jen trochu změnily. Tehdy by se soudruzi na soudech o názor nějaké rolnice nezajímali.
U této dálnice ještě chvilku zůstaneme. Je to již drahně let, co se chataři v podkrkonoší, jenž relaxovali ve dnech volna v chalupách po němcích doslechli, že přes jejich chalupy povede dálnice. Vyvolalo to všeobecné vzrušení. Časem však opadlo a postupně skoro vymizelo. Chalupáři totiž zjistili, jakou rychlostí výstavba pokračuje. Dnes v těchto chalupách relaxuje třetí generace a chalupáři jsou v klidu. Dálnice je zatím v nedohlednu.
Pokud bychom zkusili spočítat, jakou průměrnou rychlostí tato dálnice roste, dojdeme k závratným číslům. Jestliže je to z Prahy do Hradce přibližně 100 km a staví se od roku 1978 a to nepočítám plánování, to bych se dostal až k roku 1938, tak samotná výstavba trvá již 40 let. Dálnice se tedy staví závratnou rychlostí 2,5 Km za rok. Uf. Myslím, že dvěma betonářským partám s větší míchačkou by to nemohlo trvat déle.
Snad je na tomto příkladu každému jasné, že Děti země jsou čistou výmluvou, která má odvrátit pozornost od MD a ŘSD. Příště to možná budou archeologové. Vždyť už se v té hlíně za Hradcem hrabou rok. Ale možná jsou archeologové zatím v záloze.
Dlouhodobě, již desetiletí je ŘSD kritizováno za neprůhledné zadávání zakázek. Za katastrofální předraženost výstavby dálnic, jež stále trvá, jen se dnes méně kritizuje. Za přeprodávání vysoutěžených zakázek menším firmám, což ŘSD a MD nechává klidné, přestože se tak děje v rozporu se zákonem. A další nešvary či přímo protiprávní jednání.
Ze strany ministerstva jsou zde zřejmé prvky chování, nesoucí znaky sabotáže, popřípadě naprosté neschopnosti, čemuž se však věřit nedá, vzhledem k otitulovanosti hlav, které to tam vedou.
Onehdá jsem četl příběh. Byl o úředníkovi, ovšem z jiné doby, snad z královského města Kutné Hořy. A ten si myslel, že má vlastní hlavu, jak vykonávat úřad svěřený králem. Až jednoho dne o tu hlavu přišel.
Jeho hlava pak byla vystavena na bráně onoho města ještě sto let, než další panovník vyslyšel prosebné supliky konšelů a povolil onu lebku odstranit. Sto let tak připomínala obyvatelům města, jak by mohlo být trestáno případné další sabotování králových nařízení.
Myslím, že i nad Ministerstvem dopravy by se vyjímalo pár takových hlav, aby každý úředník, který projde vchodem věděl, že svéhlavost se nevyplácí. A když je přijat nějaký strategický plán na výstavbu páteřních spojů, tak rychlost výstavby 2,5 km za rok, je naprostým výsměchem a sabotérstvím ouřadů na MD. Zatím se ale osvědčuje strategie vnitřního nepřítele.
Ale jednou bude líp, že ANO.
17.03.2018
Stanik, drsnej manik.
Související články:
(164x známkováno, průměr: 2,01 z 5)