Nová vláda navázala na hodnoty vlád předešlých a i ona se rozhodla, že bude pomocí příkazů, zákazů a trestů budovat ráj na zemi. Pokud by tedy někdo z čtenářů nabyl dojmu, že to bude pro jeho blaho, v následujících řádcích jej zkusím přesvědčit, že ne úplně a má to určité stinné stránky.
1. Povinné retroreflexní prvky pro chodce
Je to téma, na které mají různí lidé různé názory a do ideologické stránky věci bych nerad zabíhal. Setrvám u toho, že dosud nebyla předložena žádná fakta, kolik chodců skutečně zahynulo nebo utrpělo zranění proto, že se pohybovali po silnici, řidič je neviděl a kolika z nich by bylo pomohlo, kdyby měli například varovnou vestu. Jedná se tedy o typické vaření z vody.
Paragrafové znění ještě neexistuje, ale předpokládám, že chodci bude uložena povinnost opatřit oděv retroreflexními prvky předepsaného provedení a nosit je tam, kde není komunikace souvisle osvětlena.
Jedná se návrh z prostředí Policie ČR, která se nám tu již nějakou dobu chová jako zákonodárce. To je mimochodem typický znak policejních států. Návrh je součástí kampaně policie za neustálé rozšiřování počtu skutkových podstat, za které by policie mohla někoho trestat, a výrobci retroreflexních prvků jistě budou za takovou věc taky rádi. Praktický přínos zákona vidím jako minimální, protože jej nikdo nebude dodržovat. Když uvažuji předpokládanou cílovou skupinu, totiž ochlasty, kteří se zdrželi v hospodě potmě a v noci se vracejí domů, patrně jen zcela malé procento z nich bude natolik uvědomělých, aby sobě přibalili při odchodu reflexní vestu. Chodíme přece jen „na jedno“ a „dneska přijdu brzy“. Myslím si, že skončí u nějakého kvaziopatření, například že v lepších knajpách budou mít k dispozici za pět korun nějaké retroreflexní samolepky, které se nalepí na bundu a tím bude zákonné povinnosti učiněno zadost (což by byl již dnes možná fungující podnikatelský záměr).
Předně není pravda, co tvrdí überpolicajt Lerch, totiž že za to nikoho nebudou trestat. Jakmile se to v tom zákoně objeví, tak to trestat budou. Řadoví policisté budou potřebovat čárky a zatímco se řidiči čím dál častěji brání a čárky z toho nekoukaj, chodci jsou vynikající zdroj.
Za druhé, a kvůli tomu to celé píšu, stane se jedna věc, která bude neblaze dopadat na hlavu vohnoutů. Dnes je to tak, že pokud řidič srazí chodce, je to v drtivé většině případů přinejmenším spoluvina řidiče. Kromě obvyklého hledání porušení nějaké povinnosti na straně řidiče, kterým řidič zpravidla napomůže upřímností při výslechu na kriminálce, přicházejí žalobci a soudy i s takovými argumenty, že řidič neměl zapnutá dálková světla nebo že měl předvídat, že v daném čase a místě budou na vozovce chodci, a dávají se za to podmínky. Jediné, co se dá použít ve prospěch řidiče je, že chodec šel po špatné straně, případně nešel při okraji vozovky, což se ovšem někdy těžko prokazuje. Pokud ovšem chodec nesplní další povinnost danou zákonem (nosit retroreflexní prvky), pak se situace změní. Dokonce by se v limitním případě mohlo stát, že přeživší chodec bude shledán jediným viníkem nehody a kromě trestu bude muset uhradit řidiči hmotné škody. Neříkám, že je to špatně (z mého pohledu je to dokonce správně, pokud jde o úhradu škody), ale pouze že se to bude stávat a nejsem si úplně jistý, zda s tím veřejnost počítá a zda nebude následně rozhořčena.
2. „Stáčení“ tachometrů
Aktuální P.R. kampaň velkých autobazarů a bude mít za následek, že se v legislativě objeví tresty za manipulaci s počítadlem ujetých kilometrů. Takový zákon samozřejmě nic nevyřeší, naopak, je ve své podstatě kontraproduktivní, protože zájemci o koupi ojetých vozidel poleví ve své obezřetnosti (stát se o to přece stará) a tachometry se budou falšovat dál, jen to bude třeba dělat méně okatě. V žádné zemi, kde již nyní sankce za manipulaci s tachometry existují, se nepodařilo tento problém vymýtit. Když to pomineme, jedná se kurvení právního řádu kazuistickými ustanoveními a to vede obecně ke zhoršení právního prostředí. Z téhož důvodu nepočetná pozitiva tohoto záměru ani zdaleka nevyvažují jeho negativa.
Zhruba třetina ojetých aut má nyní změněný tachometr a dokonce si myslím, že ve většině případů jej v rámci „předprodejního servisu“ nechali zmanipulovat přímo jejich původní majitelé, protože jsou to zmrdi a vychcánkové.
Ještě odbočím. Oběma velkým autobazarům, které se tak vehementně zasazují za očištění, pardon, vlastně zaplevelení právního prostředí, přece již nyní nic nebrání auta s nejasnou minulostí důsledně nevykupovat. Existují k vozidlu nějaké věrohodné záznamy, které zcela a úplně prokazují počet ujetých km? Ne?! Tak jděte do prdele. Úplně stejně to udělá rozumný kupec nebo ty různé firmy pomáhající s výběrem vozidel, je to fucking easy. Do takových bazarů by se najednou nahrnuly davy a ostatní by to mohli zavřít, auta se zmanipulovaným tachometrem by zmizela někde v oblasti šedého obchodu a jejich cena by klesla natolik, že by jakékoli manipulace s tachometrem pozbyly smysl. Přesto, když se tam jdete podívat, najdete tam každou třetí herku s utočeným tachometrem jako kdekoli jinde. Dostáváme se k tomu, že oni sami na tom profitují, protože méně km = větší cena = větší provize. A pochybuji, že se tohoto zisku jen tak vzdají.
V podstatě se prosazují dva koncepty, jak manipulaci s tachometry „ztrestnit“. Jeden koncept je založen na tom, že manipulace s tachometry bude trestná pro toho, kdo ji provedl. To znamená, že policie (která je dosud k podvodům s ojetými auty laxní a pokládá to za záležitost civilního práva, kterou to ve své podstatě také je) bude muset postavit najisto, že se s tachometrem manipulovalo, najít toho, kdo s tachometrem manipuloval a prokázat mu, že právě on s ním manipuloval a za jakým účelem, což je srovnatelné se stávající právní úpravou. Počet takových potrestaných bude tedy i nadále velmi nízký, což si uvědomuje každý, kdo se nad tím snad jen trochu zamyslel.
Je však slyšet i o jiném pojetí, totiž objektivní odpovědnosti prodávajícího za to, že počítadlo ujetých kilometrů je „správně“. A tady začne sranda. To by v praxi znamenalo, že kdo prodá někomu dalšímu auto, jehož počítadlo ujetých kilometrů nesouhlasí se skutečně ujetou vzdáleností, ten by v případě, že se na to přijde, byl vinen například správním deliktem s pořádnou pokutou, aby se stát na tom všem napakoval. Zavinění a osoba pachatele by se při tomto řešení nezkoumala, obojí by bylo dáno „ze zákona“ a byl by jím ten, kdo by auto prodával. A jak jsem říkal, třetina aut je momentálně zatížena tímto problémem a úplně obyčejný hejl, který si koupil auto někdy před pěti lety v dobré víře s tím, že je v pořádku, bude v okamžiku prodeje riskovat stíhání pro něco, co neudělal a nemohl ani ovlivnit. Další věc je, co se pak stane s tím autem. „Vyléčit“ ho další manipulací s tachometrem nebude možné a i kdyby bylo, tak není nikdo, kdo by garantoval, co tam nastavit, takže by předmět prodeje byl zatížen právní vadou a nešel by prodat. Jak říkám, týká se to třetiny aut.
Dobře zvažte, jestli to fakt chcete.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)