Iveta Bartošová dnes, obrazně řečeno, nenastoupila do rozjetého vlaku. Těžko říci, co ji k tomuto zoufalému kroku dohnalo, ale mně to přimělo k úvaze na téma bulvárního tisku.
Nepochybuji o tom, že kromě jiných faktorů, jako chlast, zdravotní potíže či osobní poměry se na tragickém zakončení Bartošové života podílel především bulvární tisk. Musí to být ohromný tlak, číst o sobě denně sračky bez možnosti se tomu nějak bránit. Navíc mi ta kampaň připadala neuvěřitelně stereotypní a divil jsem se, že se najde vůbec někdo, kdo takové věci čte, protože jejich informační hodnota je nulová. Prostě jsem zase přes strom neviděl les.
Když přemýšlím nad neobyčejnou popularitou bulváru v Kocourkově, napadají mně dvě věci. Bulvár definuje realitu skrze sérii drobných neúspěchů vybraných pseudocelebrit, které buď nastanou, nebo si je novináři vymyslí. Dozvídáme se proto, co se komu nepovedlo, kdo ztloustl, opil se, zahnul partnerovi, onemocněl a podobně. Narozdíl od jiných podstatných věcí, jako například situace na Ukrajině, pozvolné budování čtvrté říše, rostoucí vliv státu a jeho institucí na naše životy a podobně, je tohle úplně bezvýznamné. Země bude stejně kulatá a nebe bude stejně modré i v případě, že se Rychtář nepohádá s Macurou, je to prostě jedno a nemá to vůbec na nic vliv. Nejsou to ani drby, jsou to prostě jen sračky. Je to kult neúspěchu. Myslím si, že kmenoví konzumenti bulváru jsou vohnouti, lůzři, dementi a socky, kteří mají potřebu si pravidelně dokazovat, že někde na světě existují ještě větší lůzři, dementi a socky než jsou oni. To generuje zlovolnost, kdy postiženého jedince uspokojí pouze zprávy o tom, že má někdo skutečně vážný problém, přišel o zdraví, partnera, peníze nebo že ho zavřeli, ideálně vše dohromady, a tím pádem je na tom ještě hůř než on. Doplatila na to i „umělkyně“ Iveta, protože vohnout v určitém okamžiku naznal, že jej Iveta dovede pobavit i jinak nežli zpěvem a začal generovat poptávku po jejím neúspěchu, který se zákonitě musel dostavovat. A tak i kdyby se snažila o comeback sebevíc a i kdyby na to měla, byla odsouzena do role, kterou hrála a dnes dohrála.
Druhým faktorem činícím bulvár v Kocourkově populárním je lidová obsese fízlováním. Tradičně zde nacházejí širokou podporu různé koncepty a záměry, kdy se něco provádí tajně, skrytě a jakoby stranou. Ideální zábava pro tradičního českého domácího fízlíka je natáčet někoho nebo něco skrytě, poslat někam nějaký bonz, schovat se do křoví s radarem, vyfotit sousedův komín, že se z něj kouří a podobné taškařice, které bulvár samozřejmě také náležitě reflektuje a vytváří usilovně atmosféru konspirace a téměř špionážní práce. A tak zatímco by to normálnímu člověku připadalo trapné, dětinské, úzkoprsé a přízemní, mediální kozument to naopak shledává zcela cool.
Zajímalo by mně, zda Bartošové zoufalý skutek bude znamenat nějaký morální apel a alespoň pár čtenářů Blesku, Super.cz a dalších podobných srágor si alespoň na nějakou dobu odřekne svůj každodenní ponor do hoven. Myslím si, že ne. Ačkoli poselství je zcela jasné.
Další story z bohaté studnice pokleslé zábavy pro idioty smrtí neskončila, víceméně náhodou.
Herci Potměšíl a Čtvrtníček spolu s realizačním týmem se rozhodli podpořit konto Bariéry zábavným klipem. Čtvrtníček poté dosáhl ještě výraznějších profesionálních horizontů a posunul laťku televizní zábavy na novou úroveň, když skvěle pobavil poblikum Zlatých slavíků vystrkováním prdele, ale teď máme rok 2012 a prdel se realizuje jinak. Pánové se převlekli za dopravní policisty a neobvyklé reakce kontrolovaných řidičů natáčeli skrytou kamerou. Jak jsem říkal, v ČR jsou populární věci prováděné skrytě. Vzhledem k očekávané a tradiční devótnosti řidičů k dopravní policii bylo na srandu zaděláno, jenže ono se to nějak zvrtlo.
Mimochodem, nikdo z řidičů v sobě nesebral tolik hrdosti, aby oba pseudopolicisty i s jejich podivnými požadavky odeslal do patřičných mezí.
V klipu cosi neuvidíme. Jednoho řidiče totiž po „kontrole“ postihl infarkt a přítomný štáb jej musel křísit. Nikde se o tom ani nepsalo, zatímco jindy se v bulváru propírá každý myší pšouk.
Tento týden soud ve zrychleném řízení odsoudil oba herce k podmíněným trestům. Ti podali odpor, takže proběhne regulérní soud. Pes zase jednou bude žrát psa.
Velmi mě zaujala jejich obhajoba v médiích, kdy se pan Čtvrtníček oháněl tím, že natáčeli podle schváleného scénáře. To je super. Příště natočme podle schváleného scénáře například defenestraci.
Ani se nedivím, že ten pán dostal infarkt. Denně nám média ládují do hlavy, že se policejním rozmarům máme bez výhrady podvolit, na nic nemáte právo, oni mají na všechno právo, každý řidič je potenciální pirát a policajt má vždy pravdu. Chápu, že to pro někoho musí být stres. Pronásleduje ho nějaké auto, blikají na něm nějaké nápisy, lezou z něj ven nepříjemní arogantní lidé se zbraněmi, mluví nesrozumitelnou řečí, nedovedou říct, co chtějí, vystupují jako by jim tato země patřila, neznají zákony a chtějí peníze. To by fakt jednoho mrdlo.
Představme si situaci, kdy oba herci přestrojení za policajty zastaví řidiče, přiženou se k němu a on je má na háku. Dá jim doklady poté, co je tři minuty hledal, tváří se otráveně, reaguje neochotně, je pln nezájmu a disrespektu k uniformě, odpovídá jednoslovně, pokud vůbec. Co s takovými záběry. Najednou se udělá trapno všude okolo. Rozhodně se to nedá odvysílat, protože veřejnoprávní televize přece něco takového do světa pustit nemůže a řidič odjíždí z místa natáčení pobaven, zatímco Čtvrtníček s Potměšilem listují scénářem, samozřejmě tím schváleným, a přemítají, co se stalo špatně a kde seženou dalšího hejla.
(6x známkováno, průměr: 1,17 z 5)