Jsme na světě proto, abychom žili, ne jen přežívali. Nikdy nepřestávejte dělat to, co vás určuje, jinak se blíží váš konec. Práce, Projekty, Rodina, Přátelé, Koníčky, Cvičení, Pohyb, Zábava, Odpočinek, Rovnováha, Psychická pohoda a Řád.
Tento článek píšu hlavně pro tu část lidí, kteří už roční koronafašistické šílenství přestávají nějakým způsobem zvládat. Myslím tím především psychicky. Ale hlava a psychika dělá 90% těla a zdraví. Jak odejde psychika, následuje ji i tělo a zdraví. Těch povzdechů režimem za rok psychicky a fyzicky ztýraných lidí vidím všude hodně. A mám pro všechny plné pochopení.
Neporadím vám tady, jak vyřešit finanční potíže, ale dám určitý jednoduchý návod, jak mírnit dopady nesmyslných opatření na psychiku, tělo a zdraví. V principu platí to, co vždycky. Být aktivní, něco dělat doma i venku, udržovat si tělo, duši i mysl. Řád, rovnováha, pohyb, pohoda a dýchání.
Když už něco děláte – nikdy nepřestávejte a nezastavujte se. Udržovat svůj standardní stav je vždy nesrovnatelně snazší, než začínat jednou zase od začátku. Předem všeho – nepropadejte nečinnosti, rezignaci a depresi.
Dělejte COKOLIV smysluplného, ale dělejte to. Každý den, pravidelně. Mějte svou pravidelnou denní rutinu ráno, během dne a večer. Vykonávejte nějakou fyzickou či duševní práci. Dělejte k práci nějaký koníček a něco tvůrčího, co vás baví a vidíte za tou činností nějaký výsledek nebo se u toho zrelaxujete. Držte si zdravé návyky u jídla a pití. Jezte pravidelně menší porce, nepřejídejte se ani nejezte moc málo. Stravu je potřeba mít vyváženou a různorodou. Pitný režim pravidelný (nemyslím chlastat). Spěte 8-10 hodin. Ponechte si čas na pasivní zábavu (filmy, seriály, hudba, posezení s přáteli atd).
Pokud možno pravidelně resp. každý den cvičte. To můžete jednoduše i doma: strečink, kliky, dřepy, zkracovačky (kdo má možnost, tak i shyby). A v rámci možností se aktivně hýbejte venku na čerstvém vzduchu, samozřejmě bez zakrytí dýchacích cest (jinak by to jako kondiční i zdravotní prevence přestalo dávat smysl). Podle vašich možností procházky, kondiční běh, nějaký sport.
Není v úvodu vůbec důležité, jestli cvičení a pohyb máte rádi nebo ne. Cvičte a hýbejte se, je to otázka zdraví a kondice. Dobrý vztah přijde časem i u těch, kteří to předtím nemuseli (cvičení a sport není manželství).
Kdo žil denně pro práci nebo pro jakoukoliv činnost, tak pokud je tato rutina přerušena, může rychle spadnout do propasti psychických problémů, nicnedělání, alkoholu, drog, přejídání, obezity a dalších fatálních potíží. To pak dopadá i na zdraví a projevuje se nemocemi. To platí úplně stejně pro aktivní sportovce, jako pro nesportovce.
Nesmíte si nikým a ničím nikdy nechat vzít to, co jste rádi dělali. Jakkoliv to může být za doby koronafašismu obtížné, v rámci možností to dělejte dál.
A pokud to nejde? To je sice smutné, někdy tragické, ale jděte prostě dělat něco jiného. Já vím, ono se to kecá, když jste pro něco žili celý život a dávali tomu všechno. Ale právě proto. Musíte se udržet v psychické i tělesné kondici, abyste se k tomu zase časem mohli vrátit a nestaly se z vás trosky.
V životě platí, že jste to, co děláte. Žijete jen do okamžiku, dokud nepřestanete dělat to, co vás určuje.
Vaše práce, projekty, koníčky, aktivní odpočinek – to je dnes podrobeno krutému testu. Jakému?
Jestli to jde dělat i ve válečných podmínkách či v koncentráku. To je důležitý test, kterým ne každá činnost projde. Kdo vsadil na typy činností úzce navázané na stát nebo na nějakou míru organizovanosti, má velký problém. Kdo se věnuje spíše volnějším a svobodným činnostem, má větší šanci se jim věnovat dál.
Tím ani omylem nemoralizuji, každý člověk má mít právo věnovat se tomu, co uzná za vhodné.
Komu totalitní režim skutečně v celé míře zamezil to, co mu v životě dává smysl, co ho bavilo nebo co ho živilo, musí si najít dočasnou nebo trvalou alternativu. Třeba se půjde vrátit zpět, ale možná také ne.
Skoro vše špatné bývá i pro něco dobré. Lidé, kteří vsadili celý svůj život na jednu dvě snáze sestřelitelné karty, mají možnost sebereflexe a zkusit své možnosti rozšířit. U někoho to ale nejde, protože ho jeho životní smysly definují. Někoho práce, dalšího cvičení a sport, jiného chození do hospody, zábava s kamarády, malování, zpěv, interakce s lidmi, cokoliv.
Dám klasickou paralelu z života mužského. Muži se dělí na dva typy: rodinný a tvůrčí. Pozor, existují i ti, kteří zvládají obojí. Rodinný typ muže se vnitřně i vnějškem orientuje plně na ženu a rodinu. Když o ženu přijde, jeho život je zcela v troskách a často dopadá hodně špatně, protože najednou nemá vůbec pro co žít.
Pak je tu muž tvůrčí. Ten žije pro práci, projekty, koníčky A rodinu. Pokud tedy o ženu a rodinu přijde, jeho život je na nějaký čas sice ochromen, ale následně se rychleji vrací do normálu, protože se tím víc soustředí na práci, projekty a koníčky. Jeho život se následně nejen nehroutí, ale zpravidla startuje do další úspěšné epochy.
Co z toho plyne? Čím víc hlavních smyslů života máte, tolikrát jste člověkem. Často vám v krizích zachrání život. Specializace ano, ale k ní mít vždy i nějaké bonusové aktivity.
Víte, jak poznáte, že se blíží smrt člověka?
Když najednou přestane dělat to, co dělal celý život. Ne z donucení, ale dobrovolně.
Flexibilních činností je hodně, každý si může najít tu svoji. Důležité je JI MÍT.
Úzká specializace je důležitá, pokud chcete být v nějakém oboru opravdu dobří nebo se jím chcete živit.
Ale vždy si ke svému hlavnímu oboru přidejte nějaké flexibilní činnosti, které máte rádi a nejde je lehce sestřelit.
Jinak dopadnete jako některé současné učitelky, provozovatelé restaurací, komerční umělci, haloví sportovci, fitkaři, hospodští štamgasti a další, kterým ze dne na den vzali celý život a jeho hlavní smysl a řád. A oni propadají obrovským depresím, protože je najednou jejich život prázdný a to, pro co žili, je pryč. Upírají se každý den k tomu, že to šílensví skončí. Doufejme, že skončí, snad. Ale třeba taky ne, to záleží jen na nás.
Vidíme, že se někteří lidé z toho či onoho důvodu bohužel sebevraždí, místo abychom nasměrovali náš hněv správným směrem k viníkům. To je opět každého svobodná volba, ale značně nešťastná. Smysluplnější cesta je žít pro své blízké, pro svou práci, pro své projekty pro své koníčky, pro pomoc bližním, pro nějaké zvíře, pro boj proti totalitnímu režimu a proti sviním, pro cokoliv smysluplného. Ale hlavně ŽÍT.
Kdo jen přežívá, nežije. Kdo se vzdává bez boje, jako by nežil.
Povšimněte si zvířat. Ta vůbec netuší, že tady nějaká epidemie je.
Mají to v hlavě i v instinktech v pořádku. Jen asi nechápou, proč mají páníčkové na hubách ten hadr nebo proč s nimi chodí jen párset metrů od domu a klepou si packou na čelo. V přírodě je veškeré moudro a máme se od ní hodně co učit.
Epitaf
Potká Napoleon morovou infekci a ptá se jí: „Ahoj, kam jdeš a co jdeš dělat?“
Morová infekce říká: „Jdu zabít 1000 lidí.“
Zemře 200 000 tisíc.
Poté potká Napoleon opět morovou infekci a říká: „Vždyť jsi říkala, že zabiješ 1000 lidí a ono zemřelo 200 000…
Na to mu morová infekce odpovídá: „Já skutečně zabila jen 1 000 lidí – ti ostatní umřeli strachy…“
21.03.2021 Alien
(109x známkováno, průměr: 1,51 z 5)