Když jsem si před třiceti lety zakládal na platfus postáváním na náměstích, měl jsem pocit, že to má smysl. Ale to si jen Systém potřeboval přenastavit pár parametrů a připravil pro plebs divadýlko, které nám mělo vnutit iluzi, že měníme dějiny. Merde.
Přesto bych našel mezi komediemi tehdy a nyní několik zásadních rozdílů, které dělají ze současných „demonstrací“ čistou šaškárnu pro presstituty ČT a možnost vyhořelým politikům typu Kalouska
i členům Antify v rouše pirátím exhibovat v médiích a přihřívat si svou vlastní polívčičku. Hlavním účelem těchto akci je dle mého vytvoření kouřové clony, v jejímž stínu se odehrají mnohem zásadnější věci, které nás budou ještě dlouho mrzet. Zde je několik (ne všechny) příkladů:
-
Opravdové nebezpečí nikomu nehrozí. Tedy pokud si nedáte pozor a nepřejede vás tramvaj nebo vás v tom hicu bez vody sklátí mdloby. Když tehdy procházeli lidé kolem policajtů a milicionářů svážených z celé republiky, nebylo to tak easy jako nyní. Mnohdy stačila jen jiskřička k tomu, aby se z Prahy stala Bukurešť.
-
Řečníci měli obsah, formu a dávku slušnosti. A kýble odvahy. Nevěděli, jestli druhý den u jejich dveří nezazvoní vážní pánové a neodvedou si je kamsi. Někteří ze zúčastněných měli i zkušenosti z nakládaček a orientačních pochodů, které jim naordinovali policajti odvozem do polí za městem. O to víc jejich statečnost vyniká proti výkřikům kdejakého pitomce, který chtěl na Letné veřejně exhibovat.
-
Na demonstrace jsme jezdili za své. Ne jak jsem viděl v reportáži: „Já su Máňa, su Zostravy, jedu tu s Dášou, máme i svačiny, hele, natáčí tu i televize, uvidíme nějaké ty umělce, co taky budou demonstrovat, pěkně zblízka, to bude prima vejlet zadarmo, a eště si zanadáváme na Babiša…“ Tak tohle už bylo ve srovnání s tehdejší atmosférou vysloveně trapné.
-
Vybavení demonstrantů. Tehdy stačilo zapnout ampliony umístěné nastálo na stadionu Sparty, které sloužily k ozvučení prvních májů. Někdo sehnal klíče a zmáčknul vypínač. Dnes profesionální agentury postavily několik velkoplošných obrazovek, aby všichni dobře viděli a slyšeli, dokonce i Máňa Zostravy. Sakra, to muselo stát prachů. Kdo to platil? Já, protože neziskovkám odvádím výpalné formou svých daní.
-
Personifikace. Bojovali jsme (teda mysleli jsme si, že bojujeme) proti Systému. Nebylo to o konkrétních osobách, prostě nás sral ten zatuchlý aparát. Dneska se zvrací nadávky na jediného člověka, neboť to se může, jak zpíval Karel Kryl.
-
Vize. Měli jsme vizi. Věděli jsme především, co chceme. Svobodné volby, volný pracovní trh, zasloužené peníze za odvedenou práci, možnost podnikat a cestovat. Kromě nadávek na Babiše cítím absenci jakéhokoli programu – vidí ti chudáci vůbec dál než za demisi vlády? Tam vidí asi jen loutkovodiči toho nedostudovaného hipstera z Vodňan, který si hraje na Havla, a s jehož zrzavou kšticí si tito zákulisní šíbři vytřou prdel ve chvíli, kdy už ho nebudou potřebovat.
-
Pravda a láska. Vzhledem k nenávisti, kterou pravdoláskaři šíří, se mi zdá, že je to jejich heslo jaksi vyčpělo.
Nikdo z mých přátel mne nemůže osočit z toho, že jsem fanda Andreje. Každý třetí volič, který došel k volbám, mu ale ten lístek hodil. Řečníci dštící nenávist z letenského podia si neuvědomují, že svými dost často neslušnými výroky urážejí i tyto lidi, které bych nazval mlčící většinou. Pokud za skvělou PR formou nebude i obsah, mám obavy, že se mlčící většina semkne a v dalších volbách bude mít Andrej ještě víc hlasů.
A pak to teprve bude sranda.
26.06.2019 Pako
(463x známkováno, průměr: 2,59 z 5)