Co mají společného Lockdowny z roku 2020, Grétina Dekarbonizace z roku 2018 a masové přijímání migrantů z roku 2015? Překvapivě více, než by člověk čekal. Jejich vyznavači mají úplně stejnou mediální podporu a stejným způsobem démonizují jakýkoli nesouhlas nebo byť jen hledání alternativního řešení. Jsou úplně stejně zaměření na emoce a absolutně neochotni racionální, faktické diskuse jak o stanovení nějaké snesitelné míry, tak o poměřování přínosů a záporů toho, co požadují.
Jaké vzorce chování se tedy u Lockdownistů, Dekarbonizátorů a Přijímačů empiricky opakují?
1) absolutní neochota stanovit nějakou přijatelnou míru, za kterou není možné pokračovat:
Migrantů by do EU přijali klidně všech 1,98 miliard uprchlíků před konflikty a extrémní chudobou.
Dekarbonizovali by i za cenu úplné likvidace veškerého průmyslu.
A Lockdown by zavedli klidně na 100 let protože každý rok se přeci objeví nová mutace.
Fanatismus je nejsnáze definován třemi slovy: „za-každou-cenu“, neboli bez jakékoli hranice za kterou už prosazování agendy nestojí. Kategorické odmítání jakékoli míry a radikální oddanost dotáhnutí agendy až do hořkého konce totálního sebezničení je tedy ukázkovým fanatismem.
2) absolutní neochota zvažovat negativní následky:
Že dekarbonizace přímo, kauzálně a úmyslně způsobí radikálního zdražení jídla, energií, dopravy i spotřebního zboží a tím pádem zbídačí střední i chudší třídu? Nezájem.
Že masová nelegální migrace rozvrátí bezpečnostní situaci, stabilitu kultury a komunit a přetíží sociální systém? Nezájem.
Že Lockdowny způsobí totální likvidaci služeb, pohostinství a obchodů, tudíž i na ně přímo navázaných dodavatelů a výrobců, a tedy zlikviduje celý sektor malých a středních firem které dávají práci 50% zaměstnanců v ČR a tvoří přes 60% HDP? Nezájem.
Je to propojené s prvním bodem – pokud je někdo fanatik, který chce svou agendu dotáhnout do konce za každou cenu, pochopitelně jej nezajímají negativní následky – je předem rozhodnut je ignorovat.
3) manichejství, víra ve svou morální nadřazenost, požadavek bezpodmínečné jednoty a poslušnosti:
Manichejství je primitivní škatulkování lidí (či jiných entit) na „absolutně dobré“ a „absolutně zlé“ podle nějakého absurdně zjednodušeného klíče. Jsou jen dvě skupiny lidí: Dobří a Zlí. Kdokoli nesouhlasí s nekonečným Lockdownem, totální dekarbonizací nebo masovou imigrací, to je prostě naprostý morální odpad se kterým není možné se zahazovat nebo vůbec bavit. Je to „vrah starých a oslabených“, resp. „ničitel přírody a Popírač oteplování“, popř. rovnou „fašista“.
Jakákoli diskuse s takovým člověkem je zakázána, musí být onálepkován jako „popírač“ a karikován zhruba stejně přehnaně a nesmyslně, jako nacistické karikatury Židů. Je zakázáno šířit myšlenky Zla, takže pokud někdo veřejně hlásá Zlo z pohledu aktivistů, je lynčován – anonymové, novináři a aktivisté posílají petice za jeho vyzahov z práce, popř. mu dokonce posílají výhrůžné dopisy, vyndalizujů dům a auto, nebo pochodují před barákem.
Naopak ten, kdo neochvějně a nekriticky věří v Jediné Řešení Krize, to je morální autorita a elita vysoce nadřazena všem ostatním. To je ukázkové manichejství – Manichejství je z principu nekompromisní a fanatické, protože s Absolutním Zlem je pochopitelně nepřijatelný jakýkoli, byť sebemenší, kompromis nebo debata. Mahichejství také vyžaduje absolutní konformitu, jednotu a poslušnost, protože kdokoli se sebeméně odchýlí od Absolutně Správné Linie upadá do podezření, že prosazuje Absolutní Zlo a je to strašlivý kacíř a zrádce.
Manichejství je zde klíčový „enabler“ předchozích bodů – právě představa, že prosazují Absolutní Dobro, kdežto jakákoli alternativa nebo opozice představují Absolutní Zlo, způsobuje fanatismus typu „za každou cenu“ a „bez ohledu na negativní následky“. Jakýsi psycholog při zkoumání válečných zločinů prohlásil, že ta největší zvěrstva nepáchají zločinci a psychopati, nýbrž slušní lidé absolutně přesvědčení, že páchají dobro a bojují se zlem.
4) vysloveně perverzní vyžívání se v krizi a sebedestrukci:
Vždy údajně existuje „jen jediné řešení“ – a to sice řešení spočívající v represi, zákazech a ekonomické likvidaci.
Například při migrační krizi byla jako „jediné řešení“ nastolena linie, která přísně zakazuje odrážet nelegální migranty, zakazuje vracet je do poslední bezpečné země, naopak přikazuje jim poskytnout štědré sociální dávky a zakazuje to všechno kritizovat.
Jako „jediné řešení“ na změny klima je zase předepisován zákaz spalovacích motorů, zákaz masa, „silně nedoporučováno“ mít děti, zákaz průmyslové ekonomiky a naopak příkaz brutálně zdanit novými daněmi všechno, co si ještě dovolilo přežít, a ožebračit populaci o stejné procento financí, o jaké je „potřeba“ snížit emise CO2 na základě teorie, že finanční příjem je přímo úměrný uhlíkové stopě.
A jako „jediné řešení“ COVIDu jsou předepisovány nikdy nekončící extrémní Lockdowny, ačkoli ty prokazatelně a empiricky nikde na světě nefungují (každá země, která odmítla Lockdowny, má lepší statistiky než demograficky, klimaticky a zdravotnicky komparativní země s Lockdownem – viz Florida vs. Kalifornie atd.), nic neléčí, nikoho neochrání a nijak nemohou vyhladit virus, který se přenáší i na zvířata a z nich zpět na lidi (zoonóza) a nešíří se lineárně (R číslo) nýbrž ohniskově (K číslo) – společně s vakcinací o které se však jedním dechem dodává, že nebude fungovat proti mutacím, takže Lockdown na věčné časy a nikdy jinak.
5) zákaz adaptace – to by totiž znemožnilo vyžívat se v krizi
Vždy se dá vymyslet konstruktivní adaptační strategie, která je alternativou k marnému či neúspěšnému „boji“ či spíše oddalování nevyhnutelného.
Například namísto zakazování emisí CO2 a následné sebedestrukce ekonomiky i finančních zdrojů se dá naopak posílit zemědělství vč. hydroponického, zadržování vody v krajině, ekonomika, doprava a zdravotnictví tak, aby lépe zvládaly extrémy počasí.
Namísto Lockdownů je možné cíleně chránit zranitelné, kteří tvoří přes 92 % úmrtí na/s COVIDem, ale naopak adaptovat na nový virus tu část populace, kterou neohrožuje, a naučit se s virem žít.
Namísto přijímání a neúspěšných snah o hromadnou integraci nelegálních imigrantů je možné poskytnout zemím vytvářejícím migrační vlny cílenou a racionálně (nikoli ideologicky či politicky) podmíněnou rozvojovou a bezpečnostní pomocí; vytvořením bezpečných zón pro pronásledované etnické menšiny; a zejména a v prvé řadě masivním zafinancováním uprchlických táborů v zemích okolo původního zdroje emigrace tak, aby v nich nebyly nesnesitelné podmínky nutící k re-emigraci nýbrž aby v nich lidé zůstali. Přijímání má silnou negativní zpětnou vazbu, protože každý migrant přijatý do Evropy odčerpá obrovské „eurosociální“ množství zdrojů které pak chybí v uprchlických táborech v Jordánsku aj., což tam vytváří nesnesitelné podmínky které generují další re-emigraci do Evropy…
Lidé, kteří přijdou s adaptační strategií, jsou však uráženi a označeni za „popírače“ či „neetické a nevědecké šílence“, za „cyniky kteří nemají úctu k životu“ a jiné emotivní urážky vždy postavené tak, že kdokoli by si dovolil hledat jakoukoli alternativu k „jedinému povolenému řešení“, to je zločinec. A to i kdyby se jednalo o stovky vědců z oboru ověšené tituly a vědeckými citacemi – víte například, že několik prominentních vědců citovaných první zprávou panelu IPCC opustilo IPCC na protest proti tomu, že byly jejich závěry překrouceny dekarbonizátory k jejich politickým cílům? Víte, že deklaraci za alternativu proti Lockdůwnům – Barringtonskou deklaraci za selektivní ochranu zranitelných – podepsalo o několik tisíc akademiků více, než srovnatelný Manifest Johna Snowa propagující Lockdowny?
Je to proto, že Lockdownisté, Dekarbonizátoři a Přijímači nechtějí aby krize skončila a tudíž nemohou dovolit, aby kdokoli přišel s trvajícím, ekonomicky přijatelným a realisticky dosažitelným řešením namísto nekoenčného nic neřešícího „Boje proti krizi“.
6) extrémně emotivní prožívání, které je ovšem považované za „racionální“
Veškerá politická a strategická rozhodnutí jsou ospravedlňována emocemi, protože silné emoce znemožňují klidnou debatu a jednak rámují manichejský narativ. Posuďte sami.
Symbolem Lockdownů jsou „umírající babičky“ a fotky „přeplněných italských nemocmic“. Povězte sami: chete zabíjet babičky? Nebo nutit nebožáky aby leželi na chodbách a umírali na COVID bez lékařské pomoci? Nechcete? No tak to musíte schválit Lockdown na věky věkův, jiná možnost neexistuje!
Nevhodné otázky je zakázáno pokládat – například jak je možné, že italské nemocnice v jednom okrese byly tak strašlivě přeplněné, že ty fotky oběhly celý svět, kdežto ve vedlejším okrese byla velká volná kapacita ale nikdo nepřevezl pacienty z plné do prázdné nemocnice?
Nebo drze se ptát jak je možné, že v Itálii byly „přeplněné nemocnice“ 12.3.2020, tzn. v době kdy měli 190 mrtvých na COVID, kdežto o rok dříve nemocnice záhadně nebylypřeplněné ačkoli v chřipkové sezóně od 42. týdne 2016 do 17. týdne 2017 zemřelo na obyčejnou chřipku 24,000 Italů, tzn. v tupém průměru 127 lidí denně a reálně ve špičkách výrazně více?
Symbolem Přijímačů byl utonulý chlapeček Alan Kurdi a jeho emotivní fotka. Povězte sami: chcete topit tříleté chlapečky? Nechcete? No tak je musíte pustit do Evropy i s jejich tatínky, strýci, dědečky a bratranci! Jiná možnost neexistuje!
Nevhodné otázky je zakázáno pokládat – například jaká je kauzalita toho, že se Alan Kurdi utopil a zda za to náhodou nemohl jeho otec, který zavlekl svou ženu a děti na moře ačkoli nechtěli a zda nemohl za potopení člunu, který sám řídil.
Symbolem Dekarbonizátorů jsou katastrofické počítačové vizualizace hladin oceánů stoupajících o mnoho metrů, extrémního počasí a umírajících roztomilých zvířátek. Chcete utopit všechny Nizozemce a obyvatele tichomořských ostrovů? Chcete aby se topili roztomilí lední medvídci? Nechcete? No tak musíte zakázat CO2, průmysl a auta, jiná možnost neexistuje!
Nevhodné otázky je zakázáno pokládat – např. jak je možné, že se celá Evropa neutopila za Středověkého Teplotního Optima ačkoli byly teploty o několik stupňů vyšší, než dnes? Jak je možné, že po roce 2000 mělo globální oteplování desetiletý „výpadek“ ačkoli hladina CO2 rostla? Jak je možné, že když se na tu samou univerzitu, kde Margaret Thatcherová založila klimaalarmistický ústav s cílem aby oprášil obskurní teorii o CO2 z roku 1886 a Maggie mohla zakroutit krkem uhelnému průmyslu a odborům, provalily úmyslné podvody v práci s daty v popředí se „schováním poklesu teploty„, nebyly vyvozeny žádné důsledky?
Proč se to děje – a co proti tomu můžeme dělat?
Dekarbonizace, Lockdowny i Přijímání coby vysloveně propagované „krize“ vyžadující nákladná, iracionální a represivní opatření jsou třemi plody téhož mentálního, psychologického a kulturního podhoubí.
Tupě černobílého vnímání světa, které způsobuje jak primitivní manechismus a z něj plynoucí fanatismus, tak falešná dilema typu „jediné řešení je to naše“.
Apokalypticismu a eschatologismu, které lidem dávají nesmyslný pocit, že „něco takového tu ještě nebylo“, že se jedná o zcela bezprecedentní krizi která ospravedlňuje bezprecedentní zásahy a kvůli které není možné dlat žádná historická, ekonomická ani jiná srovnání a poměřování přínosů s náklady.
Psychóz, kdy se některým lidem nesmírně líbí žít v krizi, a to pokud možno nikdy nekončící krizi – protože (nekončný) „boj s krizí“ jim dává pocit, že jejich život má smysl; dává jim pocit, že nejsou sami ale „jsme v tom společně“; dává jim pocit morální nadřazenosti když hlásají ty jediné správní manichejské názory a bojují proti údajným „zhoršovačům krize“; a na krizi mohou vydělat i mediální slávu, kamarády a bohatství.
A rostoucí infantilnosti společnosti, která se vyznačuje charakteristikami desetiletého děcka – tzn. extrémní emotivností; neschopností samostatně řešit problémy ale touhou nechat se vést za ručičku a slepě poslouchat autoritu; strašný iracionální strach paralyzující myšlení i sebeovládání; a primitivní logiky, že každý kdo s dítětem/dětinou nesouhlasí je nepřítel a hnusák.
Takto deformovaní lidé si rozhodně nedají pokoj. Pokud se zamyslíte a zavzpomínáte, musíte si všimnout že nejrůznější „krize“, u nichž byly propagované výše analyzované vzorce chování, nám byly systematicky podsouvány posledních minimálně 10 let. Dekarbonizace byla první, která se masově ujala alespoň u mladých, kteří ještě nevyrostli z infantilního období – a Lockdown byla první krize, která se masově ujala i u starší populace.
Dá se tedy očekávat, že i pokud nakonec zvítězí zdravý rozum, je zde veliká skupina lidí, jejíž kulturní, mentální a psychické nastavení se bude dožadovat další „krize“, ve které by se opět mohli chovat jako infantilní, manichejští, sebedestruktivní fanatici. Jakékoli krize. A budou se snažit takovou krizi mediálně a psychologicky nastolit pomocí strachu, kdykoli se jim k tomu naskytne sebemenší záminka.
Zbytek společnosti se musí naučit bránit těmto hysterickým, infantilním „krizovým fanatikům“ skrze programové zastávání přesně opačných pozic. To znamená důslednému lpění na principu proporcionality (poměřování přínosů:nákladů a stanovení hranic, za které není přijatelné jít).
Trvání na otevřené, civilizované a ne-emocionální debatě bez nálepkování a manichejství.
Hledání konstruktivních alternativ a možností adaptace.
Odmítání narativu, že je jakási hrozba bezprecedentní, že akutně hrozí konec světa nebo alespoň civilizace a úplný zmar, a naopak připomínání že jako civilizace i lidstvo už jsme prošli srovnatelnými problémy a výzvami jak zdravotními, tak klimatickými a přežili jsme – a že se můžeme a musíme dívat do historie a empirie a poučit se z nich.
A odmítání manipulujících emocionálních obrázků, videjí, hysterie a paniky.
Hodně štěstí.
(351x známkováno, průměr: 1,28 z 5)