Linka číslo 188

Featured Image

„Sakra, už zase prázdná pneumatika“ pomyslel si Jaroslav, řidič pražského městského autobusu. „To je tenhle měsíc už podruhé a stává se to na téhle lince i dalším řidičům. A na jiných linkách ne.“ Volá tedy dispečera vysílačkou a žádá o výjezd náhradního autobusu, který následně převezme a mechanici pak na tomto vymění prázdnou vnější pravou zadní pneumatiku. Když projíždí znovu zastávkou Jezerka v opačném směru, všímá si u odstaveného autobusu s prázdnou pneumatikou také policistů.

„Z jakého důvodu může policii zajímat prázdná pneumatika autobusu?“ pomyslí si Jaroslav a pokračuje v cestě s cestujícími směrem z kopce dolů. Jaké je však jeho překvapení, když večer, po zatažení do vozovny, dostává od vedoucího příkaz, aby se druhý den dopoledne dostavil v Nuslích na místní policejní oddělení…

„A ničeho podezřelého jste si nevšiml?“ ptá se druhý den nadstrážmistr řidiče.
„Ne, čeho bych si měl všimnout?“
„No, jestli se vám někdo příliš neochomýtal kolem zadní části autobusu.“
„Jistě, že ochomýtal. Cestující. Víte, oni to při nástupu do autobusu dělají. Zejména ti postarší.“
„A žádného podezřelého cestujícího jste si nevšiml?“

Jaroslav se zarazil. Vlastně většina cestujících v pražské MHD je nějak podezřelá. Agresivní geronti, bezdomovci a jiné sociální případy, narkomani, opilci a podnapilí, Ukrajinci, turisti, cikáni, Číňani a Vietnamci, nenápadně se tvářící celostátně hledaní, rozjívená zlatá mládež, co ještě nesmí řídit auto a tak se v autobuse alespoň realisuje se sprejem, homosexuální revizor Eduard, co občas osahává načerno jedoucí studentíky — v podstatě od nich vybírá pokuty v naturáliích, dalo by se říci — a otylý městský strážník Roman, co se obvykle rýpe při jízdě autobusem prstem v nose, aby si pak mohl vyšťouraného holuba prohlédnout a následně jej s gustem pozřít. Ti všichni jsou podezřelí. Když se nad tím tak zamyslel, v MHD nejezdí nikdo, kdo mu podezřelý není, kromě kolegů řidičů, které občas sveze.
„Vlastně ne“ odpoví nakonec.
„No, to jste nám moc nepomohl.“
„To je mi líto.“
„Nojo, co se dá dělat. Tady nám podepište protokol a můžete jít.“

Zase má odpolední a zase zjistí, tentokrát v zastávce Plynárna Michle, prázdnou vnější pravou zadní pneumatiku. Rovnou už volá kromě dispečinku také policii, která se dostavuje krátce po příjezdu dispečerského vozu Dopravního podniku.


Policie míří na místo činu (ilustrační foto).

Policie opět prohlédla pneumatiku a znovu nalezla, co hledala – vpich nožem, šroubovákem či snad rýsovací jehlou na pravém boku pneumatiky ve smyslu jejího otáčení. Bylo jasné, že pneumatiku propíchl některý z cestujících. Zase náhradní autobus a zase ty samé otázky. Viděl jste někoho podezřelého? Kdo to podle vás může dělat? Řidič neví, kdo to může dělat a také neví, jestli ho více štve ten pitomec, co mu propichuje pneumatiky, nebo stupidní otázky bezzubé policie.

Každopádně policie se činila. Jestli zatlačilo oblíbené skladatelské duo DvořákMartinů nebo zda to byla jen snaha místního oddělení či snad dokonce náhoda, to už se dnes asi nedozvíme. Není to však důležité, mnohem důležitější je, že policisté pomocí záznamu z kamerového systému nedalekého erotického klubu zjistili podobu pachatelů, kteří pražskému dopravnímu podniku opíchali ty pneumatiky.

Šlo o starší manželský pár, jehož zadržení se zdařilo za cenu další propíchnuté pneumatiky v zastávce Kloboučnická. Pochopitelně při zatýkání došlo k incidentu, při němž agresivní paní gerontová bránila pana geronta, naše čacká policie však po přivolání posil povedený páreček důchodců hravě přemohla a zadržela předmět doličný – vlastnoručně podomácku vyrobené šídlo.

Výslech manželů v důchodovém věku na policejní stanici probíhal zcela korektně.


Korektní výslech (ilustrační foto).

„Mluvte! Proč jste propichovali autobusům pneumatiky?“
„Všem autobusům ne. Jenom autobusům téhle náckovské linky!“ trval na svém kategoricky důchodce pan Ištvánek.
„Jak to myslíte?“ opáčil se nadstrážmistr. „Jaké náckovské linky?“
„Cožpak jste si toho nikdy nevšiml? Ten autobus má číslo 188. Jednička znamená á, osmička znamená há. 18 je AH, Hitlerův monogram. 88 je HH, Heil Hitler, nacistický pozdrav. A tento autobus kombinuje obojí!“
„Zbláznil jste se?“
„Ne! A to zdaleka není všechno. Odkud jezdí? Z Kavčích hor na Želivského!“
„No a? Vy mu nemáte co propichovat kola i kdyby jezdil třeba z Hostivaře do Hrdlořez!“
„Jenže co je na Kavčích horách?“
„Televizní studio“
„Správně. Studio veřejnoprávní České Televize. A to není všechno, to nejhorší teprve přijde! Co je na Želivského?“
„Metro, mrakodrap, špitál a hřbitov.“
„Jenže jaký hřbitov? Hned k autobusovému terminálu tam přiléhají Židovské hřbitovy! Chápete? Židovské!“ skočila jim do řeči doochodkyně.
„Co se tím snažíte naznačit?“
„Tím chci říci, že dopravní podnik je spolkem nácků. Propojit autobusovou linkou, která kombinuje Hilterův monogram a nacistický pozdrav, nejvýznamnější a největší televizní studio v zemi, místo kde se vytváří veřejné mínění a židovský hřbitov, to nemůže být náhoda. Navíc po cestě je ještě plynárna, chápete? Plynárna! Nejdřív do plynu a pak až na hřbitov!“
„Také jsou cestou Strašnice.“ namítl nadstrážmistr
„Vidíte, jak to do sebe zapadá… Strašnice, krematorium! Ještě se nám snaží naznačit, že nás dovedou tím splynováním, spálením a pohřbením pár Židů zastrašit. Za tohle se můj táta v pětačtyřicátým na barikádě panzerfaustem nezmrzačil!“
„Ale ten autobus taky spojuje Pankrác a Olšany. Vy jste se fakt zbláznili. A když už blázníte, tak byste mohli aspoň bojovat za mnohem větší kravinu. Třeba na magistrátě teď leží žádost občanského sdružení Buzno*Šlap o zřízení cyklostezky mezi levým a pravým pruhem dálnice z Prahy do Brna. Protokol mám, takže návrat na cépézetku a uvidíme, jestli nám pro vás schválej tu vazbu.“


Agresivní geront (ilustrační foto).

12345 (3x známkováno, průměr: 3,00 z 5)
553x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017