Nedávno kdosi moudrý pronesl tento výrok: „Rozdíl mezi demokracií a liberární demokracií je jako rozdíl mezi aktem a pietním aktem.“ Nezbývá než souhlasit.
Demokracie je na tom stejně jako těhotenství ženy. Žena těhotná buď je, nebo není. Rozhodně nemůže být těhotná jen tak liberárně nebo napůl. A stejně tak to má naše země. Stačí se podívat do našich dějin, jak je to s přívlastky demokracie.
Například lidově demokratické zřízení, kterým komunisti zakrývali své diktátorské choutky, bylo prorostlé pracovními tábory, nekončícím řetězcem vyvlastňování, šikanou a likvidováním schopných lidí. Vedle toho byl na odiv dáván mladý duch lidové demokracie, optimismus, zářivá budoucnost v nastupujícím socialismu šedesátých let, kdy se přívlastek socialistický stal součástí názvu tohoto státu. Princip Overtonova okna čouhá z této nedávné minulosti jako sláma z bot: Kdyby komunisti vylezli se socialismem už v osmačtyřicátém, neměli by takovou podporu ohlupované veřejnosti jako s lidovou demokracií. Dnešní mládež nedokáže pochopit, jak se naši dědové mohli nechat tak oblbovat, aniž by přitom nová generace byla schopna vnímat vlastní indoktrinaci morem zvaným liberární demokracie.
Přívlastky jsou vždy zdrojem změn, které původní ušlechtilou myšlenku dokurví tak, že je pak lidmi zavržena jako celek, i když princip je správný a spravedlivý. Přívlastek dost často mění podstatu celé věci: Například určitě je prima být ve vatě. Ale už méně prima je zjištění, když je ta vata skelná. Je fajn brát mzdu, pokud nemáte tu minimální nebo vyplácenou v bolívarech. A podobně tak to máme s tou naší liberární demokracií, kteréžto slovní spojení je stejně nesmyslné jako hymen prostitutky či poctivý taxikář.
Demokracie západního střihu už je dávno zaplevelená fíčurami, které s jejími základními principy už nemají nic společného. Už nestačí myšlenka a vize. Program politické strany je produkt, který armády profesionálních píaristů prezentují v médiích. Kdo má prachy, má větší čáku vyhrát volby. Čas od času se stane zázrak a v soutěži uspěje idea, ale s tím už si prachokracie ví rady. Placení novináři nějakou tu špínu vždycky najdou nebo aspoň zkonstruují skandál, který sice vyšumí, nicméně rozmetané sračky už lpí na nechtěném konkurentovi, který nemá tolik prostředků, aby si koupil jiné presstituty, kteří by jej očistili. Ale pořád to není nic proti rakovině zvoucí se vznosně Liberární demokracie.
Sama definice už popírá základní princip demokracie, a to ten, že většina rozhoduje a menšina respektuje rozhodnutí většiny. Do výkladů definice liberární demokracie je vklíněno cosi o právech menšin a jednotlivce, kterážto jsou stavěna nad zájem většinové společnosti. Ve vizích reprezentantů liberární demokracie je nutné respektovat sto druhů genderových identit, práva parazitů a „národnostních menšin“ za současného ponižování, šikanování a dehonestování příslušníků většinové společnosti. Člověk aby se styděl být v liberárnědemokratickém světě bílým pracujícím heterosexuálním mužem.
Další metastází na tomto novotvaru je princip aktivního zasahování takzvaných neziskových organizací do řízení státu. Nemyslím tím myslivce, fotbalisty ani zahrádkáře. Ale podivné spolky financované anonymními mafiány, kteří mají z pojmu demokracie tak akorát prdel. Mluvící hlavy do těchto neziskovek se rekrutují z řad lidí neschopných vystudovat řádně vysokou školu nebo prostě parazitů štítících se normální práce. Pak můžeme být svědky i takových příběhů, kdy si jedinec honí péro v gaypornu a za pár let hájí evropské hodnoty, aniž by „novináře“ jakkoli zarážela minulost či skutečný zaměstnavatel takového hejla. Dalším příkladem budiž zrzek zběhnuvší ze studií s tajným kontem pro svůj plat profesionálního revolucionáře. A tyto nikým nevolení nýmandi si uzurpují právo pod vlajkou liberární demokracie rozhodovat o této zemi a diktovat mi, co je správné a co si mám myslet?
V naší zemičce je několik liberárnědemokratických uskupení, z nichž některá dokonce sedí v našem Parlamentu, aniž by to kohokoli děsilo. Je to nejspíše tím, že jako správní zloději ječí ze všech sil „Chyťte zloděje – Babiše.“ O tom žádná, ale je dobré, aby se liberární demokraté dostali k moci? Podívejme se, co tato parta na motýly vykonala za poslední dva roky v Praze: Nic. Tedy kromě načmárání modrých čar kolem chodníků a nákupu bonzáckých aut za miliony, která šmírují ilegálně zaparkované vozy a kdoví koho ještě.
Vyvarujme se lidí, kteří bolševickými praktikami prosazují drobné svobody a svobodičky, práva a právíčka bez nutnosti osobní odpovědnosti. Protože tyto jednotlivé „svobody“ tahají daňovému poplatníkovi peníze z kapsy a omezují skutečnou svobodu jako takovou. Braňme se, dokud je čas. Jak pravil páter Piťha – obhajoba svobodných lidí je snazší než vzpoura otroků.
Víte, jak poznáte liberárního demokrata? Úplně stejně jako majitele Iphonu: Řekne vám to.
31.05.2020 Pako
(253x známkováno, průměr: 1,58 z 5)