Lež není názor - zpět na článek

Počet komentářů: 361

  1. Jen taková drobnost, co mě napadla. Aby bylo jasno v termitech. S názornou ukázkou.

    Mějme následující hypotetický fakt: u Charkova ukrajinská armáda úspěšně napadla a zničila útočící ruské BVP-2 i s celou posádkou.

    Dezinformace styl Lavrov: „Ukrajinští fašisti zmasakrovali na území Luhanské Lidové Republiky 10 nevinných neozbrojených ruských turistů“
    (Nejenže lež, ale naprosto brutálně nehorázná lež, která démonizuje druhou stranu. Viz doopravdy ruskou státní televizí vypuštěné „Jaroš byl zvolen prezidentem UA / Ukrajinci ukřižovali ve Slavjansku 10let chlapečka / Ukrajinci nasadili u Mohyly chemické zbraně.“)

    Manipulace: „Ukrajinská ozbrojená skupina zabila u Charkova 10 občanů Ruské Federace“
    (Nepopiratelná naprostá pravda, akorát půlka pravdy chybí a ta, která přežila cenzuru, byla úmyslně vyňata z kontextu a byly zdůrazněny podružné nesmysly, aby výsledný dojem otočily o 180°)

    Propaganda pro UA – „Volodymyr Zajcev molotovým koktejlem úplně sám vyřadil útočící ruský tank a 10 pěšáků, který se chystal zmasakrovat civilní obyvatelstvo Charkiva“
    (Vytvořit inspirujícího hrdinu coby antropomorfní personifikaci namísto celé jednotky, zasadit do moralizujícího příběhu)

    Propaganda pro RU – „Hrdinové 4.msp byli zákeřně napadeni drtivou přesilou fašistických žoldáků, ale ačkoli bylo jejich BVP těžce poškozeno, za cenu vlastních životů se bránili, útočníky zničili a zachránili konvoj s humanitární pomocí, který doprovázeli“

    1. To jakože na rozloučenou ;-) Hezký den všem normálním diskutujícím.

    2. A co to nechat u původního znění: u Charkova ukrajinská armáda úspěšně napadla a zničila útočící ruské BVP-2 i s celou posádkou.
      Prostě pravda. S malým p.
      Ty se neluč Jene, Tebe je tady potřeba. Zavřít těm Zergům, ještěrkám a jiným kriplům držku.
      Kdo nelže, nemůže být poražen.

      1. Nerad bych se s Tebou loučil jako s Coverem42.
        Taky ho umlátili zmrdi v čele s Urzou a Lojzou, že se na to radši vysral.

  2. Dík za článek, zvlášť poslední odstavec je skvělý a trefný. Ostatně, jako obvykle :)

  3. Fiala:
    „Já lidem lhát nebudu, 35 korun za litr by bylo krásné, ale to nejde, to není ani v Evropě“

    Maďarsko:
    Maďarská vláda prodloužila cenový strop na hranici v přepočtu 32 korun za litr benzinu i nafty.

    Může mi někdo vysvětlit, jak mám téhle mluvicí hlavě cokoliv věřit?

    1. Nu, Fiala je lhář a zloděj již desítky let, takže co jste čekal? Stát má dnes nejméně 20,- korun z každého litru, jen tak, na daních, o kterých rozhoduje. Ale prý Evropa ….. a Ukrajina. Fiala vás okrádá, nikdo jiný ….

  4. Jenom technická, těch „zablokovaných“ webů už je asi 30. Vláda ale oficiálně nic nezakázala, je to prý soukromá aktivita CZ NIC. Ono i v tom Rusku o zablokování webu rozhoduje prokuratura, čili stát se k cenzuře hlásí. U nás cenzuru provádí nelegálně jakési „zájmové sdružení právnických osob“, protože prostě může, a vláda dělá, že se jí to netýká. Hlavně slušně.

    1. to víš, nejsou jako voni, což je pravda pravďoucí, todle si ani Bureš nedovolil

      no jako obvykle platí, pro naše vohnoutí spoluovčany…máte, co ste chtěli, kokoti

    2. Nejsem moc rád, že vládě nevadí kybernetické útoky.

    3. Pokiaľ sa niečo deje nelegálne, tak s tým treba ísť na súd.

      1. a pro co pudeš na soud, pro rozsudek?

      2. Tady ses v demokracii, o jakym soude se bavis, o nejakym ‚nezavislym‘? V demokracii?? :-D

        1. Tady žijeme v zemi, kde Ústavní soud změní půl roku před volbama volební zákon na míru eurolevici, aby zaručeně „vyhrála“. A on tady klidně napíše „ísť na súd“ :-D

        2. V demokracii nemůže existovat nezávislý soud. Z principu.

          1. Na vládě? A proč ne?

            1. Kdo rozhoduje o platech soudcu?

              1. Zákonodárce. Vláda určitě ne.

  5. Já se nejvíc těším, až Fiala prohlásí „Nejsme jako my“.

    1. To jsou ale oskliva slovicka, tohleto. Pan Fiala se aktualne projevil coby hrdina, protoze vyjel do Kyjeva, aby tam jednal se Zelenskym:

      https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Fiala-v-ohrozeni-Cesta-do-Kyjeva-se-zvrtla-695934

      No, nezbyva nez prat GRU spravne informace, navodcim spravne souradnice a rakete Kalibr spravnou funkci po celou dobu letu. I kdyz… ona by misto Fialy prisla zase jina vymastena loutka, takze je to vlastne jedno. :-/

  6. Jinak, pokud by se někdo pídil po alespoň přibližně pravděpodobných informacích, doporučuju web https://strana.news/
    Jsou to Ukrajinci, píšou web rusky, nemají rádi Zelenského ani Putina a fungují pěkných pár let, čili žádná válečná rychlokvaška. Akorát se zájemce musí poprat s tím domečkovým písmem :-)

    1. No. Teď mě mrzí, že jsem tu azbuku, co jsem se musel na záklace učit skoro zapomněl. Po roce 1990 mě toiž ani nenapadlo, že ji budu ještě někdy potřebovat.

      1. Ale to přeci jen potvrzuje, jak to měla naprostá většina školních děcek: Jedním uchem tam, druhým ven, resp. maximálně do posledních písemek. Mně toho větší část v palici zůstala asi proto, že v oboru jsem musel ruštinu čas od času používat. Je to úplně stejný, jako s jakýmkoliv jiným jazykem. Když ho nebudete roky používat, zapomenete ho.

        1. Ja jsem mel rustinu u madurydy, paxem ji asi pet let nepotreboval vubec, pak jen sporadicky a poslednich par let naopak intenzivne a ono se to cloveku vybavi. Nejprve rozumi a moc nemluvi a paxeto mluveni prida. Je to jako jizda na kole, ta se nezapomene. Samozrejme, ze nepouzivany slova vypadnou, no booze.

          1. No to já taky, za ty 4 roky se to úplně z palice nevykouří a za 2 to dycky nějak dáš.
            Taky jsem úplně nepočítal s tím, že bych ruštinu mohl někdy v budoucnu potřebovat. Ale byly to prostě roky, jaký byly a úplně to nezapomenout, byla čas od času výhoda. Když třeba přišly tlustý servisní manuály od ruských výrobků, no tak byly většinou v ruštině a pak takové divně toporné angličtině. V dané době pro mě byla ta ruština prostě srozumitelnější, nemusel jsem nic hledat v Č-A technických slovníkách.
            Dneska to může vypadat divně, že pro mě bylo srozumitelnější naprjaženije a nikoliv voltage, ale tak to holt bylo.

            1. U ruskejch manualu byl obvykle brutalni popis soucastek. Ty šč, ju a dalsi znaky rvaly oci. A na co vubec byli experti, byl osazovak. Zatimco na zapade se jelo 2D, Rusove sli pokrokove do 3D, takze ty jejich tranzistory v pouzdrech jak UFO namalovany z boku nad tistakem s rozcapenyma nohama jak stara kurva, jo, panecku, v tom se paradne orientovalo…

              1. Jako harant jsem jednou dostal stavebnici Jůnij časovščik. Byl to budík, kterej po sestavení podle návodu kupodivu fungoval.

                1. Hoho, mel jsem doma budik Elektronika, s itronama. Velkejma, zelenejma. Kurva, ten kdyz spustil alarm, tak vstavala pulka panelaku. Ten umel lidi presvedcit, ze maji jit na sichtu.

                  1. Doma jsme měli velký, přenosný ruský radio, snad na šest (možná osm) velkejch buřtů. Pokud si pamatuju dobře mělo to min. tři pásma krátkých vln, kde se dala parádně naladit svobodná Evropa.

                    1. To mohl být VEF-204 či 206, případně Selena B211-214, nebo Meridian 201-206. Ty byly všecky ale na šest. Na osm velkých buřtů byly jen asi velký Rigy 103 a 104, to byla fakt děla, to mělo ne troje, ale rovnou šestery KV a uvnitř karusel jako kráva. A kupodivu Riga 104 měla i FM-CCIR, sice jen do 100MHz, ale s výbornou citlivostí.
                      Z jednoho ruského webu jsem stáhl zip s takovým kvantem podrobné dokumentace sovětských přijímačů, jakou jsem neměl k dispozici ani tenkrát v práci. Od těch nejmenších Orbit a Něv až po několikakilový krávy typu ta Riga. Prošlo mi toho rukama pěkných pár stovek, než jsem přešel na jiný úsek.

                    2. VEF jsme meli, to bylo letadlo. Vzadu i DIN s audiovystupem, rovnou se z toho dalo nahravat na MK-27. Na cesky domaci pomery dobry.

                    3. Zvlášť v sedmdesátkách se jich dovážely fakt velký kvanta, protože Bratislava buď nestíhala, nebo to byla taková mizérie, že lidi dali přednost (za ± stejný peníze) tomu sovětskému.
                      Sovětský přijímače byly obvodově řešený velmi tradicionalisticky a konzervativně (zesilovače měly až do půli 80.let budicí a výstupní trafa), ale nijak dramaticky nežraly a měly tu výhodu, že oproti tuzemským přijímačům byly schopný bez zkreslení stále hrát i s články, vybitými i pod 1V na článek.
                      To vyplývalo zřejmě z tamní, sovětské situace s blbě dostupnými bateriemi, takže ty přijímače musely být řešený tak, aby články maximálně využily.
                      Když to porovnám s čímkoli tuzemským, co odmítalo hrát, nebo škaredě zkresleně už při 1,2V na článek, tak ty sovětský přijímače z toho vycházely, jak vycházely. Když ještě přičtu tu robustnost, odolnost proti nešetrnému zacházení (všecky větší přijímače měly festovní šasi-rámy, lisované z 1mm plechu, nebo z lehkých slitin), k tomu nešetření materiálem na nesprávných místech (oni vůbec ničím šetřit nemuseli), tak nebylo co řešit. Ostatně ani design, byť byl takový „tradiční“, tak byl často lepší a funkčnější, než u srovnatelného československého výrobku.
                      Taková tuzemská Carina, v podstatě největší a nejlíp vybavený čs. přijímač, odmítala po asi půlhodině na sluníčku hrát. Byla tam mizerná stabilizace pracovních bodů, že to prostě zdechlo. Proti tomu třeba ten nejznámější VEF206, tomu nevadilo ani letní sluníčko na stavbě, nebo naopak -15°C ve vymrzlé maringotce lesáků. Čuměl jsem na to, jak puk – po příchodu do maringotky, kamarád suverénně otočil poťákem hlasitosti zrovna u toho VEFu, který se naprosto samozřejmě a normálně rozehrál, i přes zmrzlé baterie – a teprv pak šel zatopit v kamnech :D Za takových podmínek, by žádný tuzemský přijímač ani neštěkl..

                    4. Tak nakonec to bylo asi VEF 206.

                    5. FM-CCIR byla u nás úplně netknutá. Měl jsem konvertor CCIR na OIRT a v Praze jsem úplně v pohodě chytal Bayern 3 a Rias Berlin (tam už byl signál slabší).

                    6. Já mám ještě asi někde doma hodně starej českej tranzistorák. Bylo to snad jedno z prvních takovejch rádií v ČSSR. Vypadal trochu jako kabelka, protože to bylo celý v takovym modrym koženkovym obalu s uchem nahoře, za který se to dalo nosit. Vpředu to bylo celý pokrytý zlatou mřížkou. Vlevo nahoře byl malej konflík na zapnutí/hlasitost a vpravo to mělo obrovskej koláč, kterym se ladily stanice. To rádio ylo snad z padesátejch let, ale tátá ho používal venku, když dělal na zahradě ještě po plyšáku. Možná, že kdybych ho tady našel a dal tam baterky, tak by to fungovalo ještě teď.

                    7. Meli jsme doma taky takovy jakysi stary radio, puvodne na 3 V monoclanek, ale vzadu pres zavarovacku chycena plocha baterka a hralo to na to snad vecnost. Dokonce ty draty mezi baterkou a radiem byly nafest letovany, aby to neupadavalo a pajku tatik tahal jednou za moc tejdnu.

                      Ten rusak doma hraval paradne a pamatuju si, ze antenu mel dlouhou jako prase, jen nemela kloub. Ale kdyz se na tom brutalnim bocnim rachtacim saltru vybralo spravny pasmo a vepredu doladilo, tak to drzelo. Nevim, jestli uz tehdy Rusaci znali varikapy, ale fakt si to nechalo libit vsechno.

                      Kdyz to dneska srovnam s tema mp3 sragorama, co se kupujou co rok dva,… jina doba. Ja nevim, mozna se pletu a v prepoctu na tehdejsi cena/plat bych mozna jeste dneska koupil fortelny radio.

                    8. BaterkU!!! Bylo to snad na jednu plochou, ni? :-) Mimochodem, jestli to je to, co myslím, ta věc dostala mnoho ocenění za konstrukci a design …..

                    9. Jo, tak jse to našel. Je to tohle. ANi jsem nevěděl, že se to jmenuje T58
                      http://www.oldradio.cz/ts2800.htm

                    10. Tyvole osmapadesátka.
                      K tomu jen tolik, že těch pár lidí, který tohle dokázali třeba po 50-60 letech rozchodit tak, že na to zachytí třeba rádio Dechovka, nebo dokonce zahraniční SV stanice, tak to jsou fakt hustý šamani, na který bych se bál jenom křivě podívat :D

                      Vysvětlit proč, to by bylo zase na špalek a o to asi nikdo nestojí.
                      Ale pozor na ně :D

                    11. No.. pokial este funguju germaniove vf 154NU70 ci nf 103NU70 (ci ake tam boli) a nesumia ako vodopad.. nie je velmi dovod, preco by nehralo.

                    12. Kdepak, to není ten největší problém.
                      Sice, v T58 byly použitý tranzistory z výroby, kdy se ještě nevědělo úplně přesně, jaký vliv na životnost Ge tranzistorů má jednak čistota Ge, čistota příměsí, ale také hermetičnost pouzder a zda chemie ze zalévací hmoty, kterou je krystal zalitý, nebude např. po 20 letech difundovat do germania. Uvědomte si, že šlo o rok 1956 až 1958, v roce 1955 byly teprve vyrobeny prototypy hrotových Ge PNP tranzistorů 1NU40 až 3NU40 ve skle, hned poté 1NU70 až 3NU70 v plechu, obojí hrozná mizérie. Pokrok k výrobě NPN sérií 101NU70 až 103NU70 a vf verze 151NU70-154NU70 byl sice obrovský, ale rychlý, tlačili na to všichni, protože jiné státy východního bloku už měly koupený licence např. od francouzského SescoSem a vyráběly poměrně slušnou produkci.
                      Chtěl jsem tím říct, že z původního osazení z let 1958-1960 nebude normálně fungovat ani jeden vf-mf tranzistor a nf tranzistory budou mít natolik zvýšený zbytkový proud a zmenšenou betu tak, že to totálně rozhodí pracovní body a prostě to ani neštěkne.
                      A pokud Vám dneska někdo nabídne např. 10ks nepoužitých 154NU70 v původním provedení, tj. v pouzdrech se „sukýnkou“ a za 100,-Kč/kus, tak ony sice elektricky, po stránce vodivosti přechodů, sice budou jakoby neporušené, ale schopen funkce např. na 800kHz bude jen jeden z těch deseti. Ge polovodiče i při velmi šetrném skladování totiž degradují, ať jsou zapojeny v obvodu, nebo jen skladované. Podobně je to s nf tranzistory 103NU70. najít mezi 10ks jeden, který bude mít Icbo pod 10-15uA je skoro nemožné a modernější, hermetičtější a vylepšené provedení do 60 let starého T58 prostě použít nemůžete.
                      Ten stroj má svou (nemalou) historickou hodnotu jen tehdy, pokud po otevření ani velmi pozorným okem nepoznáte, že cokoliv není nepůvodní.
                      S tím souvisí také stav elektrolytů, svitkových i slídových kondenzátorů a při mizerném skladování odstaveného T58 také např. stav mf filtrů, nebo i kmitačky 10R reproduktoru ARO031, která je vinutá drátem 0,08.

                      Nemáte ani ponětí, co to dá práce a kolik to stojí času a úsilí, do pouzdra zcela vyschlého elytu typu TC901-TC903 (používané v T58) vpravit modernější a kvalitní, funkční „střívko“ tak, aby to vůbec, ale vůbec nikdo nepoznal. Ten elyt je celohliníková protlačovaná trubka s vnitřním D asi 6mm, minus vývod CuSn drátem 0,8 má zapertlovaný v hliníkovém krčku a plus drát 0,6, je vyveden přes spolehlivě zteřelou gumovou vývodku-ucpávku. Je třeba z pertlovaného krčku dostat ven původní CuSn drát (pak se krčkem provleče vývod nového střívka), vyrobit formičku na odlití gumové ucpávky, odlít ji z husté, tvrdší a správně zabarvené verze něčeho, jako byl Lukopren, nesmazat při tom všem původní tampónový potisk, který leze dolů už jenom potem rukou – a trefit se vším se trefit tak, že vizuálně není ani ostřížím zrakem poznat, že ten elektrolyt byl někdy otevřený.
                      Totéž platí pro svitkové kondenzátory řady TC151-TC155, zvané v branži „karamelky“. Naprostá většina jich má popraskané pouzdro z hmoty podobné bakelitu, ale jaksi řidší a praskající už po cca 10 letech od výroby. Musíte „někde“ najít stejný kus, se stejným potiskem, ale nepopraskaný. To proto, aby šlo pouzdro po obvodu rozříznout velmi tenkou minipilečkou, opatrně vytáhnout původní, zdegradovaný vnitřek s obrovským svodem, vložit malé, moderní axiální střívko stejné kapacity, obě půlky pouzdra slepit a všechno zapravit, zabrousit a zapracovat tak, aby bylo poznat jen pod velmi silnou lupou, že ten kondenzátor byl někdy otevřen.
                      MF filtry – často přerušená vinutí, takže rozpertlovat hliníkový kryt, rozmotat, spočítat závity (v sevismanuálu tento údaj není), převinout speciálním vf lankem 5×0,03, složit a zapertlovat znova tak, aby nikdo nepoznal, že byl mf filtr někdy otevřený.
                      Slídové kondenzátory, které jsou tvořeny postříbřenými slídovými destičkami, zalisovanými v termosetu, podle obsahu síry v ovzduší už při jejich výrobě zčernalé zcela, nebo jen zčásti (a s kapacitou i Q někde úplně jinde), to je taky samostatný příběh.

                      Snad jediný díl v T58, který obvykle nepotřebuje větší zásah, než vyčištění ložisek a nové namazání, je ladicí kondenzátor. I ten blbý potenciometr TP181 s vypínačem je nutné vymontovat, v šikovném místě vyvrtat dvě dírky D=0,8, jednou z nich do něj vpravit jehlou a stříkačkou speciální čisticí směs na nevypalované dráhy starých typů potenciometrů, tou druhou dírkou ji pak vypustit ven a za použití tenkého hliníkového drátu vyvrtané dírky „zanýtovat“ a zapravit tak, jako by tam nikdy nebyly.

                      Kastle a eloxované či polystyrenové doplňky, to je další, ještě složitější příběh. Už jen sehnat původní vzor umělé koženky, případě shánění toho druhu sololitu, který je možno v páře tvarovat..

                      To všechno je důvod, proč Vám dneska nikdo normální, neprodá takto perfektně zrestaurovaný, naprosto plně funkční T58 pod 10.000,-Kč.
                      Viděl jsem na Aukru dražbu jednoho tmavozeleného kusu, který ani nebyl takto pečlivě restaurovaný. V otevřeném byly vidět mnohem modernější součástky už z 80.let, úplně jiný držák baterií a úplně jiný reproduktor – a přesto se vydražil za neuvěřitelných 16.000,-Kč.

                    13. Za obdobnou částku jsem viděl vydražit zkoušeč elektronek Tesla BM215A, což je ve skutečnosti neuvěřitelná sračka, pokytující o zkoušené elektronce nanejvýš informaci, typu „úplně v prdeli“ / „eště trochu dá“. Tuším, že to bylo dokonce za 17 kKč. Totéž sledovač signálu BS367. Ten dopadl na Aukru „jen“ asi za pět.

                    14. T58 jsem, pravda, s rádiem Plechovka zatím nerozchozoval, ale slušně mi tu hraje Country Radio 1062 kHz na Daně z roku 1965. Ruských „радиоконструкторов“ jsem také za život spáchal nějakých pár a potvrzuji, chodily vždycky na první zapojení. Jako perličku dodám, že v SSSR se dokonce vyráběla i dětská stavebnice televizoru! Sice šlo v podstatě o montáž předladěných bloků, ale motivační faktor pro mlaďochy byl obrovský …

                      http://www.radioscanner.ru/uploader/2016/127299847282281075.jpg
                      http://www.radioscanner.ru/uploader/2016/14327184788969334.jpg

                    15. Ano, na ty TV jsem vedle osciloskopů zapomněl.
                      Jedna byla mírně zjednodušenou verzí Elektroniky VL-100 a druhá byl v podstatě plnotučný Šilelis 402D už s UHF tunerem. Ale viděl jsem u nás jenom tyto dvě – možná jich pro sebe Sověti vyráběli víc typů, nebo verzí.
                      Jasně, bez předladěných a přednastavených desek, by to skoro nikdo nerozchodil-kolik asi lidí, kór v SSSR, má k dispozici kvalitní vf generátor a wobbler, že..

                    16. Inu, právě ze SSSR byl k sehnání i ten wobbler – X1-50. Mám ho schovaný dodnes. A nestál ani žádnou brutální vraždu peněz, jen byla trochu práce ho sehnat. Ale přes tamní kamarády, jimiž jsem, na rozdíl od různých vymaštěnců nepohrdal, šlo i to. I když to bylo po roce 1968 a já nějak zapomínal nenávidět správným směrem …

                    17. Z Ruska jsem mel doma zvetsovak. Stal 80 rublu. V kufriku. Mel spousty vychytavek, jako zvetseniny na zed a podobne finty. Byl skladaci a na rozdil od klasickych zvetsovaku, na ktere nekde sedal prach, nebo v lepsim pripade nekde zavazely pod igelitem, tenhle sel paradne slozit do maleho kufriku.

              2. 3D mohu potvrdit, měl jsem jako kluk pár ruských stavebnic ….. V tomto ohledu netřeba snižovat cokoliv starého ruského.

                1. To dělají jenom tupci, či spíše slepí fanatici, zhusta narození po převratu.

                  1. To jim nevysvetlis. Verici nepotrebuje argumenty. A jeste budes za staryho komara, nejlepe. Zrovna ted sedim u stolu, kde mam rusky hodinarsky sroubovacky. 65 kopejek je na krabicce napsano. Sest kusu, chromovany. Mam je 40 let. Porad jak novy, pritom s nima porad pracuju. V praci mame nemecky (asi) a po dvou letech se mi u dvou zacaly protacet sroubovaky v nasadce. Musel jsem to nechat zabodovat, odchromovat, pomedit a znovu pochromovat. Protoze kdybych koupil jiny, po case bych je opravoval zase. Ty rusky proste drzej.

                    Ja vim, ze je to z doby, kdy hodnotu nemel ani matrijal, ani lidskej zivot. Presto ale je to qalitni vec.

                    1. Zas je fakt, že některý vjecy (sic) se dělaj dobře furt i v kapitalismu. Mám šicí stroje z první republiky a ty ocele a ty pohyblivý věci jsou udělaný dobře, máme soustruh z čtyřicátých let, z Německa, je to taky dobře, a nedávno jsme do mrtě (do posledního šroubku) rozebrali dvojkovou vochváfku, motor, a je udělanej taky dobře.

                    2. Ale jo, kdyz se jde do minulosti, tak jsou veci treba mene presny, tezsi, ale robustnejsi. U nas v praci mame starej nemeckej soustruh, padesaty leta. Pusobi vedle tech japonskejch sestiosejch CNC tak nejak srandovne. Jenze, kdyz kdokoli potrebuje neco rychle, kampak asi zaskoci…? Pritom presnost obrobku na tisiciny.

                    3. jojo, soused na chalupě, starej nástrojař si toho odvezl ze Strakonic (z čezety) pár tun, dodnes má stroje ve stodole že by kdekdo čuměl. Dokázal by rozostřit vose žihadlo, jak říká. Ale taky má dohromady jenom šest prstů, asi to učení se obrábět stálo nějaký maso.

                    4. Já osobně jsem mu stěhoval dodávkou frézu a soustruh z Václavskýho náměstí kousek od dnešního Luxoru v roce 1996 – ano, tam byly dílny. Na této adrese.

                    5. V kovárně mám všechno z bazaru nebo pozůstalostí.Punce, sekáče apod. kovu ze starejch raznic.Když se likvidovala stará Avia v Letňanech, dostal jsem echo a odvezl mraky matroše.Luxusní starý uhlíkovky.Kamarád truhlář by si nové dláto taky nekoupil.Většinu má ještě z doby Rakouska-Uherska.

                    6. Ty sovětský stavebnice přijímačů byly skvělé v tom, že pokud to mladý složili opravdu přesně podle návodu, nikde nic nepřehodili a nespletli, tak ty přijímače fungovaly na první šup. Krabičky vypadaly perfektně, mělo to i slušný reproduktorky, takže výsledek vypadal i fungoval jako tovární výrobek.
                      Pokud by to nefungovalo, nebo to dělalo nějaký zásadní potíže, se kterými mladému neměl kdo pomoct, tak hned první takový neúspěch mladý lidi zpravidla odradil. Šlehnou s tím do kýblu a budou se věnovat něčemu jinému, zhusta pitomostem, nebo poflakování..
                      Ten funkční a hezký přijímač, který bylo možno bez uzardění ukázat a předvést kamarádům, v praxi znamenal, že takový úspěch toho kluka (ale znal jsem i jednu dívenku), pokud ho to opravdu bavilo, zpravidla popohnal dál. K lepším, větším a složitějším věcem, na kterých se už naučil třeba i správně nastavit/optimalizovat pracovní body, někde něco doladit, nebo i nějaký detail dodělat vlastními silami a hlavou.
                      A taky už to kluka donutilo, buď si podle AR postavit, anebo koupit nějaký slušnější měřák, pokud už předtím neměl starý Avo-M od Roučky, nebo si půjčoval tátův Avomet.
                      Kupovat klukovi na přelomu 60./70. let třeba Avomet DU10, který tehdy stál tuším 1.300,-Kčs, to si mohli dovolit málokteří rodiče. Často to byl celý měsíční plat jednoho z nich.
                      V sovětských prodejnách se ale dal koupit, za přesně 200,-Kčs (vylisovaná cena 20r) velejednoduchý, ale naprosto blbovzdorný A-V-Ohm-C metr, možnostmi velmi podobný tomu DU10, ale s bohatým příslušenstvím, precizním návodem i s hodně rozsahy, hlavně ale s vnitřním odporem 10k/V. Měřák měl označení C20. Později stejná pražská prodejna, prodávala asi šest-osm typů univerzálních měřáků řady C a k tomu stavebnice osciloskopů, nf-vf generátorů, elektronických voltmetrů s fety na vstupech a vedle toho určitě dvacet typů stavebnic nejenom přijímačů, ale byly tam tuším i dva-tři typy zesilovačů (všecko včetně kastlí) a dokonce jsem zaregistroval i jednoduchý kazetový magneťák, kombinovaný s rádiem (Vega, nebo tak nějak?) kde ale byla mgf mechanika a desky elektroniky už složené a oživené, mělo se to jen složit do kastle, správně „prodrátovat“
                      Ono těch 10k/V vypadá vedle dnešních, téměř jednotných 10MOhm u digitálů směšně. Ale tehdy, v obvodech převážně s Ge tranzistory a s odpory do cca 50-100k už to znamenalo, že se s tím už dalo relativně přesně měřit i v „měkčích“ obvodech, s vyššími pracovními impedancemi. Na střídavých rozsazích měřák s přesností asi ±5% fungoval až do cca 10kHz. Takže vlastně mohl mladému posloužit i jako „provizorní“ nf milivoltmetr. Základní ss rozsah byl tuším 0,15V, střídavý 0,6V a na proudech tuším 50uA.
                      Přepínání rozsahů se dělo blbovzdorně – zdířkami, přesunutím banánku do řady příslušných zdířek – vyloučil se tím potenciálně nespolehlivý, složitý přepínač a zlevnila výroba.
                      A i kdyby se mladej v zápalu práce spletl – což se často i stalo – a napral do proudových rozsahů tvrdý napětí, no tak uvnitř jedním šroubem otvíratelného měřáku, byly dvě tavné pojistky. Jedna na pár desítek mA, druhá na pár ampér, které naprosto všecko včetně bočníků zachránily. Jediné pohyblivé elementy na tom měřáku, byly dva jednoduché přepínače. Jeden pro přepínání A-V-Ohm, druhý ss/st a potenciometr nulování ohmmetru – všechny brutálně robustní, které by šly „překroutit“ jen úmyslně a asi jen kombinačkama :D
                      Měl jsem ten měřák od svých devíti let. Používal jsem ho, s mnoha dodělanými „přípravky“, např. na měření tranzistorů, či elektrolytů až do konce základky. Tehdy Ježíšek přinesl PU120, která mi vedle několika Fluke slouží dodnes.

                    7. PU120 mam taky porad. Jen uz ho nepouzivam.

                    8. Sysop: A není divu, odečítat ze stupnice, kam ukazuje ručička… digitální měřák ti to ukáže rovnou a má velký písmena.

                    9. Pokud u digitálu chybí přesný bargraf (u laciných skoro vždy), tak mám trochu problém s tím, sledovat například nepravidelně se měnící veličinu. To cukání ručky je holt sledovatelné líp, než nahoru a dolů hrčící číslice.
                      Ale uznávám, že to může být i o zvyku.

            2. Myslím, že to bylo taky tím, že ruský exportní „firmy“ moc dobře věděly, že se tady rusky učíme povinně a to docela dlouho, takže na český překlady zvysoka srali.
              Pamatuju se, že fakt kvalitní český překlady, byly pouze u těch stavebnic a elektronických laborek pro děcka, to Rusové fakt uměli, kvalitně si vychovat odborný kádry, už jsem tady o tom psal. Ale ty český překlady nepochybně zajistil někdo z místních, znalý elektroniky. Přestože se to prodávalo (za pár šušňů) jen v těch sovětských speciálkách ala Čajka, tak tam nebyly vůbec žádný formální, ani jazykový chyby.
              A bylo to takhle dostupný v letech, kdy náš vlastní stát na tohle zvysoka sral – myslím tím polytechnickou výchovu drobotiny. Merkur a těch pár kusů primitivních Junge Elektro-meister z NDR, co asi rok-dva prodávali v hračkárnách, to zachránit prostě nemohly.
              V těch sovětských speciálkách toho měli na skladě fakt tři prdele, kdo přišel, ten dostal a nejenom ty stavebnice a labáky, ale i měřáky, nebo IFK120 do fotoblesků a jiný „zajímavosti“ pro nás mladý.

              Zrovna ta IFK120, což je xenonová, 120Ws fotovýbojka se zápalem necelých 300V, stála v Čajce dvanáct korun. Na bílé krabičce, vevnitř s podrobným „datasheetem“ (ty ale byly i u elektronek a dražších polovodičů) byla fialovým tiskem natištěná cena 1r 20k.
              To se vyplatilo, pár jich napřed zničit, než se pokus-omyl přišlo na to, jak osm takových výbojek, umístěných v jedné velké parabole ze Š100 synchronizovat, aby z toho nakonec byl megavýkonný a docela držící stroboskop na diskotéky :D
              My prostě viděli v „datasheetu“ doporučenou kapacitu 400uF. Jenže až mnohem později nám došlo, že to byla kapacita pro úplně plný výkon výbojky a hlavně – pro jeden záblesk za několik desítek sekund, kdy se stihla ochladit. Ne pro deset až patnáct záblesků téže energie, ale za sekundu :D
              Jako byla to palba, ale těch prvních 8 výbojek bylo u elektrod roztavených doslova během pár sekund – a tolik to dalo práce se skládáním velkých kondenzátorů. Ona totiž každá výbojka musí mít svůj vlastní, protože i kvůli malým rozdílům v zapalovacím napětí by ze společného kondíku zapálila jen jedna, je to podobný jev, jako u paralelně spojených doutnavek, každá musí mít svůj vlastní odpor. A navíc musí mít každá výbojka i svoje vlastní zapalovací trafko, jinak se děje totéž, zapálí jen jedna „nejchytlavější“. Synchronizace pak, asi po několika měsících pokusů, probíhala na úrovni spojených gejtů malých tyristorů, který vybíjely malý kondík do primárů těch zapalovacích traf. Ty trafka se daly zase koupit hotový v servisu Fotoslužby, doslova za pár korun jako ND do sovětských fotoblesků.
              V té nejmenované Čajce, se asi po měsíci prodavačka divila, že máme spotřebu IFK120 větší, než nějaká velká Fotoslužba :D
              I tak ta sovětská výbojka vydržela naprosto neskutečný zacházení – předtím jedna pokusná, německá Presslerka, papírově mnohem výkonnější, kterou jsme ostatně zničili taky, ta to vzdala monstrózním výbuchem mnohem dřív :D

              1. Rusky vypinace byly taky neznicitelny. Sice na nahozeni clovek potreboval obe ruce, ale nejaky opaleny kontakty? Kdeze. A nebo Junyj chimik. Super vec, jako kluk jsem se s ni vyradil, co to jen slo. Dneska nic takovyho decka nemaji.

                1. Pche, kamarádka učí chemii na základce a dostali nařízení, že pokusy se smí dělat jen s běžně dostupnými chemikáliemi. Jenže, jak dloho asi vydrží deváťáky bavit prskání z koly a mentosu? Tak si kupuje chemikálie přes jednoho svého kamaráda s IČO :-))) . Zaplať Bůh, zatím nás žádnej spratek z jejich školy za to nenapráskal …

                  1. Jenže, jak dloho asi vydrží deváťáky bavit prskání z koly a mentosu?
                    Řekl bych, že stejně jako čumět na faraonovi hady….:-)

                  2. Tam bude asi ten problém, že díky internetu mladí dneska všechno přepočítávají na „wow efekt“.
                    Mentos v kole je prostě hovno, dokud to není nějaký záblesk, výbuch a optimálně očouzený ksicht či opálený vlasy učitelky, tak je to núúúda..

                    1. Jeden pan profesor na VSCHT v Pardubicich, kdyz jel s prvaky na skolu v prirode, tak jim ukazal, jak se vyrabi hexogen, tritol, jododusik, kyselina pikrova, nitroglycerin, HMTD, TATP… meli program na dva tejdny.

                      A proc to delal, kdyz by se to stejne nekteri casem ucili?

                      Protoze rekl jednoduchou vec – ‚ja jim to ukazu, ukazu jim jak se to dela a ukazu jim i to, jake je to svinstvo. Delam to tak uz leta a nikdo z mych studentu to doma nedela…‘

                    2. Tak to je zajímavý.Už na základce jel travex s cukrem, suřík s hliníkem, hypermangan s hliníkem, jododusík a peraceton.Pikrovku, třaskavý stříbro a nitrák jsme zkoušeli až na průmce v Křemencárně, hlavně kvůli přístupu ke kyselině dusičné.Byl přísný zákaz mít doma laboratoř.A chodit ke Flekům na pivo!

                  3. Pamatuju, jak onehdy naše základka nakoupila sovětské soupravy mladý chemik.Já ho měl už tehdy dávno doma a v tý knížce, co byla v češtině přiložena byly trapný pokusy.Např. srážení mléka kys.chlorovodíkovou nebo „živí červi z krevní soli“.Pro rodiče tam bylo sdělení, že souprava je zcela bezpečná.Když jsme pak v hodině chemie s kumpánem oběhli stoly a sesypali železné piliny a síru ze všech souprav, po zapálení se dostavil efekt evakuace celého patra.Pak se mi to podařilo ještě jednou, to byl odbarvovač Duha plus peroxid v tabletách.Smradu jak v hradu!

                  4. Jinak co se týče tý dostupnosti.Ve Zlatnické ulici se tenkrát dalo sehnat všechno.Třeba rozlévaný 40ti procentní peroxid.Anebo karbid.Na Vinohradský jsme postavili sněhuláka, komplet.Hrnec, mrkev, uhlí.Prostě se tvářil klasicky.Akorát v něm bylo kilo právě karbidu a pak hořel a čoudil…

              2. servisdok to vidí dobře, v Čajce jsme toho zamlada pokoupili dosti …..

              3. Milý servisdoku, právě proto je výkon té výbojky uváděn ve wattsekundách :-) Prostě ta výbojka víc tepla, než 120W za sekundu odvést nedokázala. Tedy při, např., 10 výbojích za sekundu měla dost při 12W. Ale to jen takové rýpnutí …

                Naproti tomu pro jednotlivé záblesky se dala přetížit docela slušně. Také to byl jeden z mých oblíbených kousků pro experimenty, od kamarádů z Leningradského polytechnického se to dalo vozit po kartonech.

                1. myslím, že už to nějakej pátek ví, ale tenkrát eště asi jako mladí raubíři ne :D

                  1. … „já si myslím, že on ví“

                    Tvl, Ty mi připomínáš soudce, co soudil mého tchána :-))) Za křesťanský písničky vrčel rok + propadnutí majetku.

                    Koneckonců, tchán už to má skoro rok za sebou po Pfajzru. Tři neděle po prvním vpichu. Ani kriminál ho nenaučil, že stát je prostě kurwa.

                2. Kadle, byla to devátá třída, prázdniny a část prváku..:D

                  1. Však jo … :-)

                  2. Ono nám totiž potom nevycházelo ani to prosté podělení kapacity deseti, při 10Hz. Zapomněli jsme na to, že československé elektrolyty byly vyráběný zásadně v brutálně plusové toleranci – oficiálně to bylo -20 až +100%. Takže úplně nový, „maticový“ elektrolyt 50uF/350V, měl kapacitu klidně i 90-110uF. Ubíralo se potom tak, až konce elektrod výbojek přestaly červeně žhavit :D
                    Bylo nám strašně líto té precizní patice na osm výbojek, která nám dala strašně práce. Přes půl roku jsme tak znova vynalézali kolo :D
                    I tak to byla slušná palba, 8 výbojek, každá tak 15Ws a ve velké parabole.

        2. Já z toho měl jedinčky, protože mi jazyky docela šly a ani jsem se to nemusel drtit. Ale jak píšeš, tak když to člověk desítky let nepotřebuje, tak to zapomene. Stejně za chvíli budou lidi, co umí azbuku poezřelí. (Kefalín vietě po americky?)

          1. Mi asi zavřou, dodnes si zpívám ruské písně (dokonce rád) a čtu si nějaké jejich knihy v originále. Mám je, probůh, doma. Stejně jako celé 64 Publishers a Edice Petlice.Je to tak již od sedmdesátých let.

            1. Zazil jsem KKryla, kdyz v hospode na Kampe zpival pro prdel rusky castusky. Nahodou jsem byl u kamose v Praglu na pive, zasli jsme a neverili vlastnim ocim a usim. Vyborne se bavil.

            2. No vidis, ja mam sice na playlistu modernejsi veci, ale jsou tam zastoupene „obe strany“: Pelageja nebo Otava Yo, stejne jako Ot Vinta nebo Joryj Kloc.
              Doporucuju treba tohle: https://youtu.be/V_M3VXDF22I

              1. Otava Yo dobry, znam. Tak to vypada, kdyz vystudovani kumstyri z konzervatore naoko delaji vesnicky krupany :-). Nektery pisnicky pro Cecha nic nerikajici, ale nektery castusky pekny.

              2. Joryj Kloc fakt hustej :-))

                1. No kdyz uz jsme u te exotiky, tohle v Cesku asi neni moc zname, ale do Nemecka uz to dorazilo – The HU
                  https://youtu.be/v4xZUr0BEfE?t=64
                  Musel jsem uznat, ze mongolstina je pro hardrock uplne genialni jazyk

                  1. Jojo, on to tadz pred par mesicema postoval pan domaci a na nemeckejch radiich to dost frci.

                  2. Preatorian 14.3.2022 v 19:27

                    Přesně.
                    Navíc je to, alespoň pro mě, jedna z ještě nevytěžených exotik (vzpomínám na naši dávnou diskusi o kultuře a kapitalismu).
                    Dokonce jsem nedávno četl detektivku drsné severské školy odehrávající se z části v prostředí mongolských čtyřkolkářů…

                    1. No, co se tyce mongolska a podobne (a zde se dopredu omlouvam, protoze Mongolsku rozumim asi jako prumerny american cesku), takze se nemusim obcas uplne spravne geograficky trefit…
                      https://www.youtube.com/watch?v=vztRqe_CHC0
                      moc hezke je https://www.youtube.com/watch?v=gAua3u3DXfU
                      osobne miluju tohle vystoupeni https://www.youtube.com/watch?v=rJFq-a9-oyc
                      a neco ukrajinskeho :-) https://www.youtube.com/watch?v=efGOx5I5J-o
                      a nakonec moje srdcova zalezitost, muzu to poslouchat po tisici a porad z toho mam obcas husi kuzi.. https://www.youtube.com/watch?v=LjRskDUq_eM
                      Ostatne, casto se ruzni interpreti prolinaji skrze ruzne kapely…i v techto videich mi prijde, ze jsou lide, co delaji s The HU a tak….

                    2. to sou super věci, díky za tipy :)

                  3. V Mongolsku jsou celkove talenti. :-)
                    https://www.youtube.com/watch?v=_f1aHWQcvro

                2. A co teprve Arkona, Slot nebo Kalevala. ;-)

              3. na východě se dá najít i slušnej třeba pop, co by ne, není to žádná země polodivokejch opic ze zemljanky, jak se leckdo snaží protlačovat

                1. On je spis problem v tom jazyku. Kdyz jsem slysel cinskej rock, tak jsem to proste nedaval. Pritom hudba dobra, ale kurva ten jazyk a tonina,… to fakt ne.

                  Ta rustina je taky brutalni, ale da se.

                  1. Copak čínskej rock, ale takovej japonskej grindcore! Pamatuju si, jak byla tak deset let nazpátek velká móda poslouchat japonský holčičí grindový kapely. A tam kupodivu ten jazyk vůbec neruší, protože ono je to stejně jen takový vytí a vyndavání vnitřností. Nicméně vždycky mi přišlo srandovní, jak na podium docupká něžná křehká asiatka, plaše se zaculí, pak popadne mikrofon, opře se do kytary a začnou se linout zcela mimozemský zvuky, něco jak když se mrouskaj divoký kočky a současně rachtá nádobí v myčce :-) Je zajímavý, že lidský hlasivky něco takovýho vlastně vůbec dovedou :-)

                    1. A z tý asijský hudby se mi ještě vybavuje PSY. To byla teda Korea a byl to popík, ale musím se přiznat, že i když jeho Gangnam style nebo Daddy byl kýč jak bič, mě to strašně bavilo :-) A ten jazyk to ještě umocňoval :-)

                    2. Jojo Japonsko je bizar – treba Babymetal. :-)

                    3. Znám :-) Naposled holky zvažovaly, že se pustí do spolupráce s Bring me the horizon a chtěly s nima na tour.

              4. Joryj Kloc je fakt super, díky za tip :)

            3. vobčas se taky k nějaké mňůzice přidám, ale ruštiny v podstatě tři semestry jako volitelnej jazyk, no, velký špatný, s velkou bídou přelouskám odstavec (a to eště samozřejmě ne všechna slova)…:-/ a přitom se to hodí, informací je na ruskejch fórech furt nejvíc

              1. Rusky fora jsou problem, protoze tam je spisovna rustina asi tak jako tady spisovna cestina.

                1. Ruština u mne znamená vzpomenout si na ty umělé modré gramofonové desky, dávali nám to ve škole. A pak ta prdel, když se ruštinářka musela přeučit na angličtinu a říkala the jako dz. Dzkvín, fredimerkuri. Chudák ženská, ani jsem se tomu nesmál.
                  Pryč od toho…

                  1. Jo, ty parkrat vysly v ABC. Ja jsem myslel, ze byly z Lodenice.

                    1. To nebylo v ábíčku, to byly nějaké ruské časáky, co nám dovezli v rámci výměnných pobytů. My jim Kofolu, oni nám modré desky. Nebo tedy z ábíčka si to nepamatuji, tam byly lepší věci.

                    2. Byl to samej děda mráz a totálně zpíčená grafika, dneska bys to neprodal ani fanouškům Teletubbies. Už nevím jak se to jmenovalo.

                    3. KOLOBOK…

                    4. díky, za připomenutí noční můry

                    5. Tak to jsem neznal. Znal jsem Murzylku a Putesestvije a pak takovy omalovanky s tistenejma vodovkama pro blby, stacilo mit stetec namocenej do vody. Grafika hrozna.

                    6. Jo, to si taky pamatuju, dělalo to hrozný fleky, máma šílela.

                    7. ale to, na co jsem upozorňoval asi nebyl Kolobok, to se jmenovalo jinak – byly u toho přidaný takový modrý gramodesky, jakoby gelový, ohebný, který jste mohli normálně pustit na gramci a hrálo to šílenou murzilku furt dokola – bylo to a Dědovi Mrázovi – hrozný…bleděmodrý zlo jsme tomu říkali s bráchou.

                    8. jo, to si pamatuju. Ty desky byly čtvercový a musely se nejdřív obstříhnout, ne? Nám to ve škole nabízeli k odběru, ale nikdo do toho nešel, odebírali jsme něco jinýho, levnějšího, bez těch desek.

                    9. misaka:
                      „…ale to, na co jsem upozorňoval asi nebyl Kolobok, to se jmenovalo jinak – byly u toho přidaný takový modrý gramodesky,…“
                      – – –
                      Ale samozřejmě, že to byl KOLOBOK…

                      *
                      A ze všech těch jejich plátků byl pro mě nejpřijatelnější Modelist-konstruktor. Jednou tam byl jako příloha plán britského aeroplánu (skutečného, ne modelu) Sopwith 1-1/2 Strutter – dokonalý, včetně výkresů kování draku, lanovodů apod.

                    10. No jasně. Slusaj plastinku, smotri kartinku!

                  2. Heh, tu umelou modrou gramodesku si vzpominam :D jak vysly v ABC. Uz ale ani netusim co tam bylo. Pamatuju jak jsem jako dite zasnul že to hraje a pritom je to pruzny.

                    1. Jo jo ABC. První byla v 18. čísle ročníku 78-79 a druhá vyšla v 15. čísle ročníku 82-83.

                    2. Fascinující byly desky z rentgenových snímků.Většinou tam byl nějakej rokec a dost to šumělo.Jako malej si pamatuju ty kostry…

  7. Za nezájmu mainstreamových médií připravuje Eurosajůz se soudružkou Goebbels-Jourovou cenzuru a zastrašování svobody slova a tisku od dob komunismu
    https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/rozhovor-z-bruselu-prichazi-cenzura.A220310_213711_p_zahranici_wag

    1. Tak Brusel sere (protitankové) ježky úplně z čehokoliv, co se odchýlí od mainstreamu. Státní televize i státní rádio jsou placený státem a tak jejich práce i vypadá.
      Myslím, že nejméně posledních 10 roků, jsme brutálně dezinformováni a podle toho to tu vypadá.
      Potvrzuje to krok, ke kterému se jinde sahá naprosto výjimečně a vždycky okolo toho bylo plno řevu – doslovná likvidace názorově nepohodlných webů.
      Tady jich sekli rovnou třicet, možná i víc – a co?
      A hovno, mlčící většina i zbytek světa mlčí.

      1. Zena byla dneska rozpalena dobela. Nejprve si sla na urad vyridit OP, kterej mela asi sest, nebo kolik let propadlej. Tam po ni chteli otisky prstu, tak ve finale jim rekla, jestli si nechteji i vyfotit kundu. To bylo halo. A cestou z5 ji haltovaly svestky, kde nejaka vomundurovana pica po ni chtela obcanku, pricemz na urade ji tu starou sebrali a zadnou prechodnou karticku nevystavili s tim, ze se to uz nedela. Fizlanda nebyla schopna vstrebat, ze u silnicni kontroly se OP nepredklada a delala dusno.

        Takze zena prisla domu s tim, ze interakci se statem ma zase na par let vycerpanou a muze ji tento polibit prdel.

        1. a jak pořídila, vyfotila jim tam i štěrbinu, nebo zasáhl pan Seto a pan Udělá?

          1. Vymekla. Otiskla jim tam oba ukazovaky. Na foceni kundy nedoslo. Skoda. Mohla ji mit treba na titulni fotce. Ale aspon uhadala podpis, ma tam tri krizky.

            1. Na slovo fotce v Nemecku pozor! :)

              1. Ansonst genau dort gibt’s viele.

        2. Dá se tomu snímání otisků nějak legálně vyhnout?

          1. To nevim, taky bych to rad vedel.

          2. napadla mě varianta prasklé tuby se sekunďákem a pokus o utření papírovejma utěrkama (páč jistě mají metody pro nějaký postižený např.), ale zatím nevyzkoušeno

            1. Nene, ten softik, pokud nenacte otisk dostatecne, tak ho hodna pani bude chtit opakovat. Manzelka jim to tam otiskovala prej nekolikrat a uz ji tekly nervy.

              1. Berou nám otisky jako zlodějům a vrahům. To jsme to dopracovali v liberální demokracii.

                1. To je dukaz, ze System potrebuje ovecky ocejchovat. Lidi otisky nepotrebujou.

                2. co bys od kdemohkradcie čekal?

                  a bacha, vrahům a zlodějům je určitě neberou, zvlášť těm správně opálenejm, to by byl rasýsmuz

              2. dyž ho nenačte vůbec, tak to budou muset nejak zmáknout; mě ten jejich krám nezajímá, nech to navalijou

                1. Chapu te, ale myslim, ze ta hodna pani za prepazkou to nebude resit. Holt budes bez OP.

                  1. Odekdy se tam vyžadují otisky? Já mám nový OP z roku 2020, platný do 2025, ale otisky jsem tam nedával. Jenom je tam čip.

                    1. Myslim, ze je to novinka nejak pul roku.

                    2. Ja jsem si vyzvedaval novy OP kdyz to zrovna zavedli, a evidentne to udelali tak, ze kdo podal zadost pred tim nez to veslo v platnost, tak otisky davat nemusel. (tusim to bylo nejaky pondeli, a ja zrovna v to pondeli si mel OP vyzvedavat, tak jsem si ho jen vyzvedl a hotovo)
                      Ale kdyby po me otisk chteli, asi jim tam taky udelam trosku bugr. Premyslel jsem jestli se nedaji docasne nejak ty otisky prstu „znehodnotit“, jako treba ze bych tam sel zrovna po praci a mel polstarky zarovnany treba od nejakyho tmelu nebo tak neco.

                    3. Od loňska. Znáte pod hlavním diskusním tématem „chtěj zenckym povolit neprechyleny příjmení, kam se ten svět řítí“.
                      Na druhou stranu se biometrie dá chápat, schengenske doklady jsou žádané a dobře placené zboží.

          3. Ne, nedá. Od loňska je to povinné dle zákona.

          4. Ano, lze. Můžete odmítnout poskytnout tyto údaje. Existuje na to políčko pro zaškrtnutí. Co nemůžete odmítnout, je foto, ale to snad nešlo nikdy (alespoň u pasu a OP).
            Jako nemístné mi přišlo chtít po desetiletém klukovi podpis. Vy jste se v deseti uměli, unikátně a se schopností to udělat třeba třikrát stejně za sebou, podepsat? Já tedy ne.

            1. Tak se omlouvám Startero25, nyní jsem se podíval na stránky úřadu a má pravdu – zaškrtnutí políčka znamená showstopper. Není otisk prstů, není pas. Já ten souhlas dal. Ntvl.

    2. Soudruzka Jourova bere pul mice mesicne, jak ji muzes podezrivat z toho, ze by neco delala spatne?

      1. A určitě má vysokou školu. Takže je chytrá a má pravdu.

        1. A ma mandat lidu.

          1. Opisovali odsud:

            -V minulých dnech se dopustili neodpovědní, ve službách nepřátel Evropy jsoucí jednotlivci některých činů, namířených proti EU. Propagandou s tím spojenou pokusily se tyto živly dostati obyvatelstvo do rozporu se zájmy EU.

            Očekávám od obyvatelstva, které ve své většině uznává osudové společenství evropských národů jako skutečnost, že se nedá nikterak vyprovokovati těmito nepřáteli EU. Je třeba, aby každý zachoval klid a pořádek a šel za svou obvyklou denní prací. Každému, kdo dbá pořádku, je zabezpečena ochrana úřadů.

            1. Nebo se možná inspitovali tady (Jourová si určitě pamatuje):

              Pobuřování
              (1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje
              a) proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky,
              b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti, nebo
              c) proti spojeneckým nebo přátelským vztahům republiky k jiným státům,

              bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

              (2) Stejně bude potrestán, kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky umožní nebo usnadní šíření pobuřujícího projevu uvedeného v odstavci 1.
              (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
              a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, nebo
              b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti státu.

              1. Meli by v Bruseli uvadet zdroje. Z ucty k predchozim totalitam.

  8. Cituji ze stránek Ústavu pro studium totalitních režimů.

    Vyhlášení protektorátu Čechy a Morava znamenalo, že se na jeho území začaly uplatňovat zásady německé propagandy. Jejím nejmarkantnějším projevem bylo zrušení některých svátků či významných dnů z dob ČSR (7. březen – narození T. G. M., 28. říjen – vznik ČSR) a zavedení nových (16. březen – vznik protektorátu, 20. duben – narozeniny Adolfa Hitlera, 12. červenec – narozeniny prezidenta Emila Háchy).

    Změny se dotkly rovněž tisku. Záhy po vyhlášení protektorátu vydala vláda výnos o zřízení Tiskové dozorčí služby, podléhající Tiskovému odboru Předsednictva ministerské rady (PMR), dohled nad tiskem tak spadal do kompetencí protektorátní vlády. S vypuknutím války došlo ovšem v této oblasti k zásadní změně, kdy kontrolu tisku převzal od PMR přímo Úřad říšského protektora. Na území protektorátu tak byly definitivně zavedeny říšské mechanismy řízení médií, podle nichž byl tisk chápán jako nástroj prosazování státní politiky a propagandy.

    1. No co, setrime nase lesy. Fura starejch Vorschriftu se zase zavadi. Vsak jsou to levicacky nastroje.

      1. Kterejm nejvic aplaudujou „anarchisti“, co jim hori v kine.

        1. Pokud mas na mysli me…je zajimave, ze to rikas, kdyz jsem nekde vedle vyslovne psal, ze jsem proti tomu.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017