Lež není názor - zpět na článek

Tyvole osmapadesátka.
K tomu jen tolik, že těch pár lidí, který tohle dokázali třeba po 50-60 letech rozchodit tak, že na to zachytí třeba rádio Dechovka, nebo dokonce zahraniční SV stanice, tak to jsou fakt hustý šamani, na který bych se bál jenom křivě podívat :D

Vysvětlit proč, to by bylo zase na špalek a o to asi nikdo nestojí.
Ale pozor na ně :D

Kdepak, to není ten největší problém.
Sice, v T58 byly použitý tranzistory z výroby, kdy se ještě nevědělo úplně přesně, jaký vliv na životnost Ge tranzistorů má jednak čistota Ge, čistota příměsí, ale také hermetičnost pouzder a zda chemie ze zalévací hmoty, kterou je krystal zalitý, nebude např. po 20 letech difundovat do germania. Uvědomte si, že šlo o rok 1956 až 1958, v roce 1955 byly teprve vyrobeny prototypy hrotových Ge PNP tranzistorů 1NU40 až 3NU40 ve skle, hned poté 1NU70 až 3NU70 v plechu, obojí hrozná mizérie. Pokrok k výrobě NPN sérií 101NU70 až 103NU70 a vf verze 151NU70-154NU70 byl sice obrovský, ale rychlý, tlačili na to všichni, protože jiné státy východního bloku už měly koupený licence např. od francouzského SescoSem a vyráběly poměrně slušnou produkci.
Chtěl jsem tím říct, že z původního osazení z let 1958-1960 nebude normálně fungovat ani jeden vf-mf tranzistor a nf tranzistory budou mít natolik zvýšený zbytkový proud a zmenšenou betu tak, že to totálně rozhodí pracovní body a prostě to ani neštěkne.
A pokud Vám dneska někdo nabídne např. 10ks nepoužitých 154NU70 v původním provedení, tj. v pouzdrech se „sukýnkou“ a za 100,-Kč/kus, tak ony sice elektricky, po stránce vodivosti přechodů, sice budou jakoby neporušené, ale schopen funkce např. na 800kHz bude jen jeden z těch deseti. Ge polovodiče i při velmi šetrném skladování totiž degradují, ať jsou zapojeny v obvodu, nebo jen skladované. Podobně je to s nf tranzistory 103NU70. najít mezi 10ks jeden, který bude mít Icbo pod 10-15uA je skoro nemožné a modernější, hermetičtější a vylepšené provedení do 60 let starého T58 prostě použít nemůžete.
Ten stroj má svou (nemalou) historickou hodnotu jen tehdy, pokud po otevření ani velmi pozorným okem nepoznáte, že cokoliv není nepůvodní.
S tím souvisí také stav elektrolytů, svitkových i slídových kondenzátorů a při mizerném skladování odstaveného T58 také např. stav mf filtrů, nebo i kmitačky 10R reproduktoru ARO031, která je vinutá drátem 0,08.

Nemáte ani ponětí, co to dá práce a kolik to stojí času a úsilí, do pouzdra zcela vyschlého elytu typu TC901-TC903 (používané v T58) vpravit modernější a kvalitní, funkční „střívko“ tak, aby to vůbec, ale vůbec nikdo nepoznal. Ten elyt je celohliníková protlačovaná trubka s vnitřním D asi 6mm, minus vývod CuSn drátem 0,8 má zapertlovaný v hliníkovém krčku a plus drát 0,6, je vyveden přes spolehlivě zteřelou gumovou vývodku-ucpávku. Je třeba z pertlovaného krčku dostat ven původní CuSn drát (pak se krčkem provleče vývod nového střívka), vyrobit formičku na odlití gumové ucpávky, odlít ji z husté, tvrdší a správně zabarvené verze něčeho, jako byl Lukopren, nesmazat při tom všem původní tampónový potisk, který leze dolů už jenom potem rukou – a trefit se vším se trefit tak, že vizuálně není ani ostřížím zrakem poznat, že ten elektrolyt byl někdy otevřený.
Totéž platí pro svitkové kondenzátory řady TC151-TC155, zvané v branži „karamelky“. Naprostá většina jich má popraskané pouzdro z hmoty podobné bakelitu, ale jaksi řidší a praskající už po cca 10 letech od výroby. Musíte „někde“ najít stejný kus, se stejným potiskem, ale nepopraskaný. To proto, aby šlo pouzdro po obvodu rozříznout velmi tenkou minipilečkou, opatrně vytáhnout původní, zdegradovaný vnitřek s obrovským svodem, vložit malé, moderní axiální střívko stejné kapacity, obě půlky pouzdra slepit a všechno zapravit, zabrousit a zapracovat tak, aby bylo poznat jen pod velmi silnou lupou, že ten kondenzátor byl někdy otevřen.
MF filtry – často přerušená vinutí, takže rozpertlovat hliníkový kryt, rozmotat, spočítat závity (v sevismanuálu tento údaj není), převinout speciálním vf lankem 5×0,03, složit a zapertlovat znova tak, aby nikdo nepoznal, že byl mf filtr někdy otevřený.
Slídové kondenzátory, které jsou tvořeny postříbřenými slídovými destičkami, zalisovanými v termosetu, podle obsahu síry v ovzduší už při jejich výrobě zčernalé zcela, nebo jen zčásti (a s kapacitou i Q někde úplně jinde), to je taky samostatný příběh.

Snad jediný díl v T58, který obvykle nepotřebuje větší zásah, než vyčištění ložisek a nové namazání, je ladicí kondenzátor. I ten blbý potenciometr TP181 s vypínačem je nutné vymontovat, v šikovném místě vyvrtat dvě dírky D=0,8, jednou z nich do něj vpravit jehlou a stříkačkou speciální čisticí směs na nevypalované dráhy starých typů potenciometrů, tou druhou dírkou ji pak vypustit ven a za použití tenkého hliníkového drátu vyvrtané dírky „zanýtovat“ a zapravit tak, jako by tam nikdy nebyly.

Kastle a eloxované či polystyrenové doplňky, to je další, ještě složitější příběh. Už jen sehnat původní vzor umělé koženky, případě shánění toho druhu sololitu, který je možno v páře tvarovat..

To všechno je důvod, proč Vám dneska nikdo normální, neprodá takto perfektně zrestaurovaný, naprosto plně funkční T58 pod 10.000,-Kč.
Viděl jsem na Aukru dražbu jednoho tmavozeleného kusu, který ani nebyl takto pečlivě restaurovaný. V otevřeném byly vidět mnohem modernější součástky už z 80.let, úplně jiný držák baterií a úplně jiný reproduktor – a přesto se vydražil za neuvěřitelných 16.000,-Kč.