Konečné řešení muslimské otázky

Islám je poslední dobou žhavým tématem, o kterém slýcháme v médiích, čteme na nejrůznějších internetových blozích a svádějí se o něm dalekosáhlé boje v diskusích, takže se opět vytvořily nesmiřitelné tábory „zastánců“ a „odpůrců“; a kdo do žádného nepatří, je příslušníky obou skupin označován za člena té druhé, o čemž jsem se mohl mnohokrát přesvědčit na vlastní kůži. V tomto článku bych se však spíše než na teoretizování o tom, zda je islám čisté zlo, nebo náboženství míru, případně něco mezi, zaměřil na konkrétní problémy pro nás z toho vyplývající a samozřejmě především na jejich řešení.

Na jedné straně máme různé pravdoláskaře, kteří jsou schopni tvrdit (a také to dělají), že zde muslimy potřebujeme, poučovat nás o kulturním obohacování, v extrémních případech pak zakazovat vánoční stromky a koledy, abychom tím náhodou neranili něčí city; na straně druhé pak (virtuální) muslimobijci obviní každého, kdo dostatečně nadšeně nepřitakává tomu, že islám je absolutní zlo, z toho, že nevidí blížící se hrozbu, což je typ doomsayingu, na kterém se tito lidé shodují bezvýhradně: je zapotřebí NĚCO dělat, jinak přijde zkáza; v tomto bodě však paradoxně typicky končí, neboť jejich články sice sdělují, že muslimové jsou špatní a je proti nim třeba NĚCO podniknout, ale konkrétní řešení chybí, takže jde vlastně jen o šíření nenávisti beze smyslu.

Existuje tedy nějaká hrozba? Čímž nemyslím žádné verše vytrhané z kontextu nějaké knihy, ani nemluvím o historických bitvách a skutcích pro změnu vytrhaných z kontextu doby. Hrozí nám něco v současnosti či budoucnosti? V tomto bodě souhlasím s islamobijci; přijmeme-li do naší země mraky imigrantů z islámských zemí, je rozumné předpokládat, že dopadneme jako ostatní evropské demokracie, ve kterých to bohužel není žádná sláva (Šaría zóny s Šaría policií, kriminalita, zneužívání sociálního systému, utlačování původních obyvatel a tak dále). S ohledem na to, že základní parametry našeho státu se od Švédska, Francie či Německa příliš neliší, neexistuje nejmenší důvod se domnívat, že stejná akce vyvolá jiný výsledek.

Nejprve si pojďme rozebrat, jaká opatření (ne nezbytně úspěšná a už vůbec ne vždy správná) může demokracie západního typu a její občané přijmout ve snaze výše uvedeným potížím předejít (případně je vyřešit, pokud už nastaly); u každého řešení se pokusím rozebrat pozitiva i negativa, ačkoliv ne u všech jsem schopen nalézt obojí, na druhou stranu věřím, že v diskusi pod článkem budu čtenáři doplněn, každý konstruktivní komentář je vítán.

Konečné řešení muslimské otázky, version: classic
Popis: Nainstalovat na Blízkém východě demokracii, islám zakázat za každou cenu, muslimy tady pozavírat do koncentráků; islám je zlo, od kterého je třeba očistit svět, a když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky.
Výhody: Už to tady jednou bylo, existují osvědčené techniky a metody, vojensky se blízkovýchodní země nemohou západní civilizaci zatím rovnat, vše by mělo proběhnout hladce.
Nevýhody: Komu nejsou zjevné, tomu není rady ani pomoci.

Konečné řešení muslimské otázky, version: light
Popis: Zavést striktní imigrační politiku, přítomné muslimy deportovat (nevzdají-li se své víry) je-li kam, pro zbytek zakázat (v dané zemi, ne celosvětově) islám a jeho propagaci, podobně jako je tomu dnes s nacismem.
Výhody: V rámci tohoto řešení nezemřou miliardy lidí, drtivé většiny nemuslimů se to bezprostředně v krátkém časovém horizontu nedotkne.
Nevýhody: Když pomineme ty zjevné, tedy že mnoha lidem bude ublíženo, jedná se o další zákazy a zákony, další krok k tvrdé totalitě skrze salámovou metodu (zakazování nepohodlných myšlenek se stane běžným prostředkem, otázka zní, co bude na řadě příště).

Konečné řešení muslimské otázky, version: laissez-faire Popis: Zrušit sociální politiku, zrušit všechny regulace vztahů zaměstnavatel-zaměstnanec (počínaje minimální mzdou, konče tím, koho a proč kdo nesmí nezaměstnat), zrušit veškeré anti-diskriminační zákony (každý má možnost kohokoliv obsloužit či neobsloužit jako zákazníka, ale zdaleka nejen), zrušit veškeré regulace kolem prodeje a držení zbraní, zapomenout na pojem „nepřiměřená sebeobrana“ (jedná-li se doopravdy jen o obranu, vše je přiměřené) a zprivatizovat školství.
Výhody: Výše uvedené změny, krom toho, že učiní pro parazity danou zemi celkem neatraktivní a dají prakticky každému možnost se účinně bránit (nejen proti imigrantům), především řeší mnoho jiných obrovských problémů, se kterými se západní demokracie potýkají a které jsou například pro ČR momentálně daleko větší problém než všichni muslimové světa (nastínění některých problémů i s vysvětlením najdete zde; bližší analýza přesahuje rozsah tohoto článku).
Nevýhody: Mnozí tvrdí, že nevýhodou tohoto řešení je jeho „politická neprůchodnost“; obávám se ale, že například v rámci ČR je „politicky neprůchodné“ cokoliv krom toho, co zde už je (tedy celkem přísná imigrační politika ze zemí mimo EU).

Konečné řešení muslimské otázky, version: haters gonna hate
Popis: Psát články a pořádat demonstrace na téma „islám je zlo“ v mnoha variacích bez návrhu na to, co s tím dělat; šířit maximální možnou nenávist vůči všem muslimům, nahnat jim co nejvíce strachu, zradikalizovat je a celou situaci vyeskalovat tak moc, jak to jen půjde.
Výhody: Žádné mě nenapadají. Nevýhody: Mnoho lidí (na obou stranách) bude nenávidět, mnoho lidí (na obou stranách) se bude bát, mnoho lidí (na obou stranách) bude zoufalých, mnoho lidí (na obou stranách) se v zoufalství uchýlí k zoufalým činům; výsledek bude… zoufalý.

V jaké situaci se nyní nachází ČR vzhledem k potenciální hrozbě? Kupodivu v celkem dobré; momentálně nebezpečí nehrozí, neboť tu skoro žádní muslimové nejsou, takže zatím nemáme problém, za což můžeme poděkovat naší přísné imigrační politice (a možná také tomu, že ČR není v porovnání s Německem a podobnými zeměmi příliš atraktivní lokalita). Současný stav tedy řešit netřeba.

Co nám v ČR může tedy hrozit v budoucnu? (Vynechávám katastrofické scénáře, se kterými stejně nelze nic rozumného dělat.)
1/ Změna pravidel pro přijímání imigrantů v tom smyslu, že sem začneme pouštět každého.
2/ Příliv muslimů skrze EU (když získají občanství členské země EU, mohou pak přijít i sem a naše přísná imigrační politika tomu nezabrání).
Vynecháme-li z výše uvedených řešení verze „classic“ (ze zjevných důvodů) a „haters gonna hate“ (protože to vlastně není řešení), zbývají nám dvě možnosti: „light“ a „laissez-faire“. A právě v tomto bodě asi začíná být zjevné, proč argument o „politické neprůchodnosti“ verze „laissez-faire“ neberu jako příliš velkou nevýhodu oproti verzi „light“: dojde-li nějakým způsobem k tomu, že bude zmírněna naše imigrační politika (což je dle mého názoru zatím dost nepravděpodobné, ale v budoucnosti se to samozřejmě stát může), bude k tomu muset dojít skrze změnu politické situace do té míry, že i verze „light“ se stane politicky neprůchodnou; no a možnost sem nepouštět občany členkých zemí EU je politicky neprůchodná už teď. Výsledkem je, že každé řešení případného problému, se bude prosazovat jen velmi těžko.

Reálně se tedy můžeme budoucím problémům bránit buď tím, že dáme jednotlivcům více svobody, nebo tím, že ještě více posílíme pravomoci státu a uděláme další krok směrem k tvrdé totalitě; naše je volba, leč následky rozhodnutí většiny bohužel ponesou všichni, jak už to tak v demokracii bývá.

Související články: