Když nebudete kokot, budete mít život snazší - zpět na článek

Tohle jsem nedávno zažil v servisu já:

Nikdy nevíte, kde na ně natrefíte. Dneska ráno v servisu. Byl jsem tam dát auto na záruční prohlídku.

Zatímco jsem čekal na přejímacího technika, všiml jsem si, že za mnou ve frontě je nějakej nervózní chlápek. Hned během prvních deseti sekund se ukázalo, že je to kokot. Asi prochází krizí středního věku. Už od pohledu bylo zřejmé, že je to typ podobný mé bývalé manželce – ví všechno nejlíp a má potřebu neustále a do všeho kafrat.

Když technik dorazil, začal jsem s tím, co všechno bude na té mojí staré plečce dát do kupy. Byly to naštěstí samé drobnosti. Protože se ke mě z různých stran dostává, že starší modely byly poctivěji dělané než ty aktuální (v této souvislosti si matně vzpomínám na články o “katování kostů” na nějakém serveru tuším dment-cz.com), toto téma jsem před technikem nadhodil. Přikyvoval, že je to skutečně tak, že prý dnes mnohem víc než dříve věci odcházejí, což je úspěchem product lifecycle managementu.

Ten chlápek za mnou se začal tvářit, jako by šlápl do hovna a utrousil něco ve smylu, že “všechno to vyráběj, aby se to na konci záruky rozpadlo”. Myslel to ironicky, ale kdyby si o tom něco zjistil (třeba na tom serveru, o kterém jsem psal v předchozím odstavci), tak by zjistil, že to tak kupodivu je.

Ty lidi něco berou.

Do toho bych se vsadil, že ten chytrolín je takovej idiot, že si bude myslet, že můj dotaz na tu zkušenost s novějšími modely servisnímu technikovi bude vadit a že si to technik bude brát osobně, jako že mu cpu, že prodává lidem sračky. To si ten vůl fakt myslí, že servisní technik prodává auta? Hovno, servisní technik auta opravuje a tudíž je rád, že má zajištěnej kšeft.

Pokračoval jsem ve výčtu toho, co bych na autě potřeboval udělat. Jedna z věcí byly vrzající dveře u řidiče. Když jsem to tu v servisu měl minule, dostal to do ruky nějakej vohnout a namísto pantů nastříkal zámek, což vrzání pantů kupodivu neostranilo. Pro jistotu jsem technika požádal, zda by mohli prostříkat hlavně ty panty. Uslyšel jsem zafunění. Byl to ten magor za mnou a z obličeje mu šel vyčíst výraz, jako že bych si to snad mohl udělat sám. Je to extrémní debil. Kdybych si to chtěl udělat sám, tak to nevozím do servisu. Až se ten mamlas půjde nechat ostříhat a popíše, jak by to chtěl, bude vtipné, až mu kadeřnice řekne “Tak si to udělej kokote sám, když to tak dobře umíš popsat.“

Vzpomněl jsem si také na to, jak mi žena kdysi ulomila takovej malej plastovej čudlík. Chtěl jsem ho tenkrát nechat vyměnit, ale to bylo: váženej pane, samostatný čudlík neprodáváme, je to pouze součást kompletního dílu, který i s elektronikou stojí 3,500. Tak jsem se na to vyflákl, když potřebuju jen jeden malej čudlík, jehož výrobní cena je dvacet halířů a zas tak v autě nechybí. Zkusil jsem poprosit technika, jestli se jim tu někde neválí, zda by mi ho tam nedal. Aspoň u nás ve firmě to tak děláme – když nám zbydou nějaké použitelné díly, které původní majitel nechce, tak je svým zákazníkům nabídneme za babku či zadarmo, když jsou samostatně nesehnatelné. Nás to nic nestojí a oni mají pocit z dobré služby. Ale zpátky k servisu. Jak jsem řekl to “neválí”, upoutal mě pohyb za mnou. No co myslíte – ten blbeček se začal rozhlížet po zemi, jako by čekal, že se to tam bude doslova válet. Ufff, tenhle že má volební právo? Docela by se hodil na politka. Hodil by se do party k Machovi.

Jak rád bych žil v zemi, kde když dávám auto do servisu, tak prostě řeknu, co s tím asi je a co je na tom třeba opravit Oni potřebují moje prachy, já potřebuju jejich služby, zavolejte mi, až to bude hotový, děkuji, nashle. Jenže u nás je to samej vohnout a zmrd (opět doporučuju poměrně vtipné čtení na různých serverech) a když se v tom úplně nevyznám, ojebou mě všude. Servisů jsem za svůj život vyzkoušel habaděj a všude byly větší či menší problémy. Tak se aspoň snažím co nejpřesnějc popsat, co potřebuju udělat.

Protože tenhle servis je trochu z ruky a jsou si toho vědomi, nabízí zákazníkům odvoz zdarma. Možná teda ne všem, ale u mě to tak zatím vždy bylo. Taky dávají občerstvení. sice jen kafe a koláč, ale potěší to. Navíc to není blbej tah,stojí je to reálně pár korun na nákladech a přitom získají dobrou konkurenční výhodu. No a jako bych to těma myšlenkama na benefity přivolal, technik se hned ptá, zda si kafe s koláčem dám. Poděkoval jsem, že ano a technik vstal a odešel.

Za sebou opět slyším funění. Kokot za mnou protahuje obliče skoro až na zem. Už mě pořádně sral. Navíc nevím, co to mělo znamenat. Jestli mu vadilo, že mi technik nabídl kafe a já řekl, že ano, těžko říct. Fakt jak moje bývalá. Vadilo jí všechno a pořád a tohle bude to samý.

Zatímco jsem snídal, on si vyřídil svoji objednávku. Trvalo to tři minuty. Šel na standardní záruční prohlídku, tak to ze sebe dostal celkem rychle. Technik se ho, stejně jako mě, dotázal, zda bude potřebovat odvoz, že když už povezou mě, že by se to vyřídilo najednou. On s díky odmítl, protože na něj prý před servisem čekalo auto.

To mě probudilo. Možná ten člověk není takovej kretén, byť se tak po celou dobu choval. Ale co, dám tomu šanci, třeba se v něm pletu a ty jeho úšklebky a zvuky se netýkaly mě, třeba má jen blbej den nebo problémy doma.

– „Kam jedete, pane, že bych se s váma svezl.“

– „Do centra“.

– „A vezmete mě?“

– „Ne.“

Zjištění: Někdy se to sice nezdá, ale když je někdo kokot, tak většinou absolutní.