Kdo nic neprovedl, nemá se čeho bát!

Tento článek je speciálně věnován těm naivním jedincům, kteří se falešně domnívají, že nedělají nic proti ničemu, takže jim ani nemůže vadit, že silové složky státu sledují jeho elektronickou stopu.

V minulosti jsme přinesli celou řadu argumentů, proč se fízlování mají obávat i ti, kdo nic neporušují. Asi nejjednodušší je ten, že v současném „právním“ státě existuje takové množství nejrůznějších skutkových podstat přestupků, přečinů a trestných činů, že si nikdo nemůže být jistý, že právě něco neporušuje. Ale mnohem lepší bude příběh jako ze Ženy a život.

Třicetiletý pan Zachary McCoy z Gainesville, Florida, USA je povolání zaměstnanec malé místní restaurace a má rád cyklistiku. Jednoho dne se chystal do práce a v mailu našel zprávu, ve kterém mu tým právní podpory společnosti Google sděloval, že si policie vyžádala informace související s jeho účtem Google a že má sedm dní na to, aby napadl tento požadavek soudní cestou, jinak bude vykonatelný. Protože sdělení od Googlu obsahovalo spisovou značku příslušného případu, cyklista McCoy využil webových stránek policie a dopátral se k tomu, že žádost policie souvisí s případem vloupání do obydlí postarší paní několik kilometrů daleko, ke kterému došlo před 10 měsíci a při kterém byly odcizeny předměty v hodnotě několika desítek tisíc korun.

McCoy propadl panice. S vloupáním neměl nic společného ani neznal nikoho, kdo by s vloupáním něco společného mít mohl. Nakonec navštívil svoje rodiče a ti mu poradili, aby se obrátil na právníka. Protože McCoy neměl peníze, museli mu na to půjčit. Právník zjistil, že důvodem k žádosti byl policejní příkaz k plošnému sběru dat na určitém území („geofencing warrant“). Plošný sběr dat zahrnuje data získaná prostřednictvím GPS, geolokace mobilního signálu, WiFi a bluetooth spojení. Policie tak slídila po všech zařízeních, které se nacházely v okolí domu poškozené a používaly uvedené služby.

McCoy měl totiž tu smůlu, že se ve volném čase věnoval cyklistice a ke sledování trasy, ujetých kilometrů a podobně používal aplikaci Runkeeper, kterou měl instalovanou v blíže neurčeném telefonu s operačním systémem Android. McCoy podobně jako většina cyklistů nebyl příliš nápaditý a jezdil pořád po stejné trase, která náhodou vedla kolem domu poškozené. A tak se stalo, že kolem něj McCoy projel na svém kole v inkriminované době třikrát.

McCoyem najatý právník se tedy obrátil na soud a dosáhl zablokování policejního příkazu, protože byl zjevně neopodstatněný. Proces výroby podezřelého se tak zastavil.

Policie navíc právníkovi prozradila, že se začala zajímat o McCoye poté, co obdržela první várku anonymních dat (pravděpodobně z geolokace mobilního telefonu v celulární síti, ale to se mi na základě internetových zdrojů nepodařilo ověřit) a protože neznali identitu uživatele telefonu, obrátili se na Google.

Zde poprvé vyniká absurdita celé situace. Aby právník dosáhl soudního zablokování příkazu, musel uvést nějaké skutečnosti, které potvrzovaly, že je neopodstatněný. Současně ale nemohl uvést nic o McCoyovi samotném, protože pak by vlastně uplatněním McCoyových práv dodal policii to, co policie chtěla, což by v případě neúspěchu stížnosti McCoyovi přitížilo. McCoye proto nazýval ve stížnosti John Doe. Právník (jménem Kenyon) si nebral servítky ohledně tohoto fízlování a komentoval je takto: Takový záměr není nepodobný scénářům některých sci-fi filmům ve kterých hraje hlavní roli dystopická fašistická vláda (“This concept is akin to the plotline in many a science fiction film featuring a dystopian, fascist government.”).

Druhý absurdní moment představuje sám postup policie. Policie totiž využila jen jednu malou specifickou část dat, které pan McCoy vyprodukoval a která byla využitelná v jeho neprospěch, zatímco jí totálně nezajímala další data, která pan McCoy také produkoval a teoreticky představovala pro McCoye dokonalé alibi. Z tohoto hlediska je policejní geofencing ideální nástroj na výrobu podezřelých.

Třetí absurdní moment spočívá v tom, že do dnešního dne policie nenašla pachatele vloupání. Kromě buzerování cyklisty McCoye se policii nepodařilo dosáhnout žádného úspěchu při hledání skutečného pachatele.

Policie v Gainesville odmítla případ komentovat. Policii nakloněná média uváděla, že obavy o soukromí v případě plošného vytěžování dat jsou přehnané a že policie tohoto postupu využívá pouze v případě, že má nějaké indicie. V jiné kauze Google uvedl, že počet policejních žádostí narostl o 1500% mezi roky 2017 a 2018 a o dalších 500% mezi roky 2018 a 2019.

OK, člověk by si tedy řekl, kde je tedy problém. Pan McCoy se obhájil, policajti ho neobvinili, soud ho nezavřel a tak o co jde. Takové věci typicky říkají lidé, kteří nikdy nečelili nedůvodnému obvinění a bez výjimky je přestanou říkat vždy, pokud mají tu čest nějakému čelit. McCoy totiž musel zaplatit účet za právníka (ve výši několika tisíc dolarů) a prožil nějakou dobu v nejistotě a nervozitě. A to všechno jen proto, že byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě v profízlované zemi. Samozřejmě pan McCoy nedělal nic nezákonného.

Pan McCoy měl štěstí, že se do problémů dostal v USA. Český občan si může jen nechat zdát o tom, že by ho operátor nebo Google upozornil, že kolem něj slídí fízlové, stejně jako nemá žádný právní prostředek k tomu, nečemu takovému zabránit. Vše totiž probíhá zcela za jeho zády. Určitě si také nevyhledá vyšetřovací spis na internetu, aby se dozvěděl, co na něj policie chystá. I Policie České republiky používá geofencing, a to v naprosto enormním rozsahu. Pokud jste tedy byli na nesprávném místě v nesprávnou dobu, policie bude s touto informací pracovat minimálně pět let.

V následujících dnech a týdnech budeme pravděpodobně čelit jedné z největších intruzí do našeho soukromí, která se odehraje v rámci „boje s koronavirem“. Data o lokalizaci mobilních zařízení, data o platebních kartou a další údaje budou použity k tomu, aby pomohly sestavit mapu pohybu nakaženého jedince. Tato data budou zpracovávat soukromé subjekty. Je to vlastně takové jako EET, ale na lidi.

Zhruba 750.000 osob (k datu vydání článku) bylo navíc tak hloupých, že sami a dobrovolně poskytli data o své lokalizaci firmě seznam.cz a serveru mapy.cz pro účely trackingu nemocných, nakažených a potenciálně nakažených. Všichni se dušují, že zavedli celou řadu opatření k ochraně citlivých dat a že se to „na konci všechno smaže“. Zajímalo by mně, jak dalece jsou tyto záruky vymahatelné a zda Seznam.cz ponese nějakou odpovědnost za následky zneužití těchto dat, pokud by k němu došlo. Vsadím se, že ne. Vždyť účastníci poskytli svá data dobrovolně.

Také je třeba uvést, že prd se smaže. Data o poloze zařízení, uskutečněných hovorech a textových zprávách jsou operátoři povinni archivovat půl roku nazpět. Tato povinnost jim plyne ze zákona a umožnit do nich bezpečnostním složkám online přístup. Tuto praxi s hlubokou úklonou bezpečnostním složkám požehnal Ústavní soud komunisty Rychetského.

Ale i kdyby tomu tak bylo, o ta data je už nyní velký zájem. Tvoří se fronta. Například o ně jeví zájem starostové, protože mají náramnou chuť zjišťovat, kdo v jejich obci je nakažený a kde se pohyboval, eventuálně pohybuje. Je to sice naprosto nepřiměřené, protože zde je o koronavirus a nikoli lepru nebo ebolu, ale zjevně tomu nemohou odolat. Tohle je přece sen každého obecního slídila. Mít k dispozici mapu, kdo kde s kým, o tom se nesnilo ani staré Kelišové ze známé české komedie. Skutečně jste si jisti, že neděláte nic proti ničemu? Je spousta činností, které nejsou zákonem zakázané, ale spolehlivě vás dostanou do problému. Například pícháte někomu starou. Nebo jste navštívili nevěstinec. Již sama skutečnost, že jste COVID-19 pozitivní, vám může v nějakém zaostalém vidlákově slušně zatopit na mnoho týdnů.

A když ty údaje dobrovolně poskytneme, kdo vlastně zaručí, že se neobrátí proti nám později? Náhodou se při sestavování „vzpomínkové mapy“ ukáže, že dotyčný jedinec byl na nesprávném místě v nesprávnou dobu, podobně jako pan McCoy se svým bicyklem. Nebo ty údaje poskytneme za účelem sestavení vzpomínkové mapy, ale systém je následně použije za účelem sledování dodržování režimu v karanténě, protože sice byly poskytnuty za jiným účelem, ale společnost po potřebuje k boji se zabijáckou nákazou a na právní obezličky nejsme zvědaví, protože i kdyby to mělo zachránit jen jediný lidský život…

Fízlové celého světa musí být z koronaviru nadšení jak malé děti, protože jim umožnil otevřít pandořinu skříňku, která dlouho odolávala. A pochybuji, že ji ještě někdo zavře.

04.04.2020 D-FENS

Související články: