21. října 1967 se konala jedna z nejvýznamnějších protiválečných demonstrací, když se u Lincolnova pomníku shromáždilo asi 100 000 protestujících; asi 30 000 z nich pokračovalo později v noci v pochodu na Pentagon. Po brutální konfrontaci s vojáky chránícími budovu, byly stovky demonstrantů zatčeny.
Jedním z nich byl autor Norman Mailer, který zaznamenal události ve své knize „The Armies of Night“, kterou publikoval následující rok. V roce 1967 získalo protiválečné hnutí velkou podporu, když vůdce občanských práv Martin Luther King Jr. zveřejnil svou morální opozici vůči válce a odsoudil válečné čerpání federálních fondů a neúměrný počet afroamerických obětí ve vztahu k celkovému počtu amerických vojáků, zabitých ve válce.
Proč o tom píšu? Protože rok 1967 byl posledním rokem, kdy na Západě existovala demokracie a svoboda projevu a kdy se pravdivé, brutální a necenzurované zpravodajství mohlo dostat až k americké veřejnosti, která si mohla sama za sebe udělat názor a říct si „v tomhletom já nejedu“.
Martin Luther King byl zavražděn za záhadných okolností 4.dubna 1968. O armádách noci a armádách dne zpíval mimo jiné v 89tém Vladimír Merta, čímž se z prominentního odbojáře proti totalitě zařadil do kategorie troublemakera a zavřela se nad ním voda.
Po roce 1967 si totiž globální elity začaly dávat pozor, aby se už nikdy veřejnost neprobudila, tak, jako ve válce ve Vietnamu. Nezávislá žurnalistika se absolutně nedostane k veřejnosti. V televizi nikdy neuvidíte umírající americké vojáky. Když US tajné služby odposlouchávají Merkelovou, je to cajk. Když Huaweii vyhraje ve výběrovém řízení, je to riziko špionáže a jako první kvičí Američani. Hollywood, mainstream a politici od začátku valí unisono jednostrannou propagandistickou kampaň.
Když se dnes řekne „Vietnam“, tak se všem nejspíš vybaví Rambo, americký bijec, který ranou pěstí srazí komunistickou stíhačku z oblohy, rozšlape pilota na kaši, vytrhne z vraku letecký kanón a rozstřílí s ním nastupující tankovou divizi. Anebo M.A.S.H, kde partička rádobyintelektuálních sitcom figurek řeší své vtipné hlášky, zatímco reálná válka je někde až za čtvrtou oponou.
A nyní zpět k Madonně.
Druhořadá, netalentovaná, sprostá a blbá nána, která jede s veškerou podporou globalistických distribučních kanálů, se rozhodne „šokovat“ a „varovat“ proti elitám, které ji živí? Wow.
I když se populární hudbou absolutně nezabývám, jsem ochoten připustit, že takový Elvis (Pelvis) Presley měl výrazný hudební talent. Madonna má nožná talent vyspat se s každým, kdo v showbyznyznyse něco znamená, ale tím to hasne.
To už bych rovnou mohl tvrdit, že Rowlingová s jejím Harry Potratem je prvořadá spisovatelka a také bojovnicí za svobodu, že její Lord Woldemort je geniálním a nadčasovým varováním před temným Putinem, který má své komplice na každém demokratickém Ministerstvu Kouzel a jeho cílem je zdrtit nebohé kouzelníky (hlavně ty, kteří nemají prokázán správný dělnický původ) pod strašlivou kletbou, totiž kouzelnicko-komunistickou diktaturou.
Ještě, že přikluše geniální individualista, seroucí na jakákoliv pravidla a autority, zachránce lidstva Harry Potrat a sejme hajzlíka dřevěným klacíkem. Podobnost s Rambem čistě náhodná. Ona to totiž není až taková sranda. Ne, že by to autoři dělali schválně, ne že by pořád omílali ty samé scénaře záměrně, ale prostě mezi lidem je blbá nálada a ta blbá nálada hledá ventily.
A ventilem jsou ti Rambové a Pottrové a Hunger Games a další sračky, které mají fungovat jak flastr na rozcupované zápaďácké ego, které v podvědomí stále straší fakt, že tenkrát tu válku ve Vietnamu drtivě prosrali, navzdory nekonečné převaze v technologiích, materiálu, ekonomice atd, atd atd.
02.04.2020 zrg1
(245x známkováno, průměr: 3,72 z 5)