Kdo je tady sobec? - zpět na článek

No tak tenhle text nade mnou, ukazuje přesně tu míru nepochopení.
Zaprvý – nikdy jsem nebyl velký hrdina a až na jednu roční epizodu, jsem se jím nepokoušel být. Takže to moje vnitřní předpětí mě vylučuje z hrdinských činů prostě proto, že znám svoje spoluobčany. Špatně.
Zadruhý – vůbec nešlo o to, že „někdo“ řekl, že nejsme jako oni a tím se zabránilo rozvěšování skalních bolševiků po kandelábrech a po třech.
Pár náznaků bylo, hodně ze strany padesátkových i osmašedesátkových perzekuovaných lidí. Ale bylo jich pořád zoufale málo na to, aby se o nějakým rozvěšování vůbec mohlo začít mluvit.
Ten velký zbytek, těch cca 13,8M lidí si tak úlevně vydechl, že už o nějaké krvi nemohlo být řeči. Až na těch nízkých pár stovek tisíc jmenovaných, co by to dělali rádi, s chutí a nekompromisně, neboť o tom z lágrů věděli svoje, kdo je kdo.
S odstupem času se to kurvám tvého typu jeví jako neodpustitelná chyba, ale sám jsem to už někdy 1995 viděl jinak.
Bylo by totiž nutné postupovat navýsost nekompromisně – máš rudou knížku? Máš – tak nejseš žádná výjimka a jdeš nahoru. Je nám jedno, čí seš fotr a proč jsi k nim vlezl.
Komunistů s knížkou tady bylo hrubě přes dva milióny. Myslím, že okolní země, možná až na Maďarsko s dobrou tradicí, by nedopustil politickou genocidu takového rozměru, ty vole.
Jedna věc je správná myšlenka, druhá je morálka člověka a třetí je ta pitomá praktická proveditelnost.

Jenže ono to jinak, než pořádně a bez výjimek udělat nejde. Buď všecky, aby nezbyl ani jeden, co by se mstil, anebo nikoho.
A že se jejich potomci či pohrobci uměli a umějí mstít, o tom vůbec nepochybuj. Mstili se kurva ještě celý devadesátky, pokud náhodou zůstali někde, kde měli sebemenší vliv.
Jako s dřevomorkou – dokud to nespálíš plamenem do posledního kořínku a spóry, nejsi v bezpečí. Ale celý to prostě stojí a padá s důsledností, tím jejich šíleným počtem a návaznou proveditelností. I kdyby národ sebevíc chtěl, tak se nemohl konat ani maličkej Norimberk. Na to bylo Československo moc malá země, byť nás Gorbačov nechal být.

Jo a ještě „maličkost“ – co estébáci a hlavně jejich informátoři a donašeči? Jen těch registrovaných bylo dost přes milión!
Přitom vůbec není pravda, že co estébák či esenbák, to automaticky člen strany! Slyšels někdy o tom, že StB měla vysloveně vnitřním předpisem zakázáno „lovit“ mezi členy strany?
A představ si, že to zčásti fungovalo i opačně. Znal jsem jednoho aktivního, dotáhl to tuším na poručíka a člen KSČ to nebyl. To samý pravidelní TS, KTS a další kategorie.
Už jenom dokázat jim nevyvratitelně to, co doopravdy dělali a udělali, by bylo na léta letoucí při těch počtech, kolik jich bylo.
A to bychom kromě tohoto, nesměli dělat nic jiného, jen se zabývat řešením spravedlnosti směrem do minulosti. Už jen otázka, kdo by měl být tím, kdo rozhodne o bytí a nebytí bolševika či estébáka – znáš někoho takového? Morálně naprosto neposkvrněnou osobu, co si nijak nezadala s režimem a současně na tohle měla žaludek? Znám jenom jednoho a vím určitě, že by na to žaludek neměl.

Vidíš to, jak to máš celý blbě?
Právě proto, že tím tabulkovým postupem /např. podle skutečně dosažených prebend dotyčného straníka/ bys poškodil naprostý minimum lidí!

Jak bys naložil s nešťastníkem, co vlezl do KSČ JEN kvůli studiu dětí?
Jediný, co měl společný se Stranou, byla průkazka, placení známek, členství v ROH, občas školení jedním uchem tam, druhým ven, brigáda či subotnik, bo straníci museli jít příkladem.
Kdyby ve straně JEN kvůli dětem, NE kvůli prebendám nebyl, na celý subotnik by se byl zvysoka vysral, protože dobře věděl, co to je za zbytečná akce, kde se hovno udělalo, ale byla za to fajfka k prémiím.
Byli to lidi, někteří s kurva blbým třídním původem, co fakticky nikomu nic neudělali, nikomu kariérně nelezli po zádech. Prostě jen chtěli, aby se jejich děti, kvůli tomu blbýmu třídnímu původu, kvůli dědovi živnostníkovi-vykořisťovateli, dostaly na vysněnou školu, protože moc chtěly, byť to byla průmyslovka, místo které by je čekal jen učňák.
A tata, papírový komunista dřel u mašiny, aby děcka na té škole udržel.
Co s takovými, ha?

Mám takovou teorii, že Havel či jeho blízké okolí něco podobného tušili, že by se mohlo stát. Protože těch, co jiným bezdůvodně ničili a zničili životy, tu byly opravdu spousty – v každé ulici bys našel 3-4, co někomu ublížili.
Možná i proto vymysleli to heslo, že nejsme jako oni – aby si mstitel prostě připadl nepatřičně, jednoduchý jak facka.
Těch facek a rozbitých rypáků bylo i tak dost. Sám jsem několik exekucí vlastnoručně provedl a na dalších se podílel, přičemž ani po 30 letech z toho nemám špatný pocit.
Do jednoho, bez sebemenších pochybností to byli lidi, co skutečně mnohým jiným ničili životy. Jednou jsme měli ale fakt namále – vytáhl dvaapadesátku a mohl nás postřílet jak králíky. Myslím, že zrovna jemu by to prošlo. Jen díky duchapřítomnosti kamaráda sice vystřelil, ale jen jednou a mimo. Tušili jsme, že úplně všichni kvéry neodevzdali, ale nikdo si nepřipouštěl, že by se jimi mohli bránit. Udělali jsme z něj invalidu a už je dávno mrtvej, rodina si oddechla, všechno cajk. Kurva člověk, kurva chlap a ještě větší kurva otec a manžel. Chtěl jsem tím naznačit, že co si lidi tenkrát osobně nevyřídili sami, to za ně nový režim rozhodně neudělal, spíš naopak.