Jsem alkoholik. A je to na medaili.

Jsem alkoholik. Začínal jsem s jednou láhví vodky. Teď už jsou to tři za den. Zní to hrozně, vím. Ale celkem vzato, není to žádný extrém. Nemyslete si. To zvládne i ženská. A třeba starej Globus pil dokonce tři litry denně. A jak produktivně fungoval. Ani cirhóza ho nedohnala. Nakonec musel svůj bídný život ukončit rozkousnutím ampule s cyankáli. Ale to je zase jiný příběh.

Takže vodka, tři flašky denně. Už to samozřejmě dávno není ani finská ani ruská. Kvantitativní hledisko tak nějak postupně převážilo nad kvalitou. Nebo spíš ekonomické. Zkrátka více jak plus mínus něco málo přes stovku za půllitr nemůžu s touhle spotřebou dát. Díky Bohu za supermarkety a ty jejich akce. Vědí, po čem Češi prahnou. I tak ale vyklopím za chlast 10.000 korun za měsíc.

Taky kouřím. Krabičku denně. Je to nešvar, jasně. Ale když v jedné ruce držíte lahev, potřebujete něco i do druhé. Všechno by zkrátka mělo být v životě v rovnováze.

Asi si teď říkáte, že jsem hrozná socka. Ale nejsem. Poctivě si na svoje provozní potřeby vydělávám.

Mám firmu. A ta poskytuje služby. A náklady má nulové. Já vím, zní to divně. Ale když poskytujete služby a používáte k tomu jen svou hlavu a investujete jen svůj čas, možné to je. A taky mám mámu. Bydlím u ní. Nakupuje, vaří, pere, jsme spolu v úplně v pohodě. Ženskou nemám, na co. Ještě by mi upíjela. Ani děti nemám. Žiju nenáročně, spokojeně. Vodka a cigára. To mi stačí. Máma si dá občas se mnou.

Ale zpátky k firmě. Tu vlastním. A jsem v ní i jediným zaměstnancem. Dřív to samozřejmě bylo jinak. Dařilo se, velké kšefty, velký obrat, velký kolektiv a tak dále. Ale skončilo to takhle. Co byste taky čekali, když pijete první ligu. Ale nějak to pořád ještě funguje. Sám se tomu divím.

Ekonomické výsledky jsou pochopitelně chabé. Ale jsou stabilní. Každý měsíc fakturuji klientům stejnou částku. Už léta. Je to 25.000 Kč. V tom je samozřejmě započítáno i 21% DPH. V číslech 4.340 Kč. To pošlu finančáku. Takže státu. Mohl bych se samozřejmě odregistrovat od placení DPH. S tímhle směšným obratem na to mám nárok. Ale nějak jsem se k tomu ještě nedostal. Dost mě zaměstnává obcházet supermarkety a hledat, kde je vodka v akci. No nic, vraťme se k číslům. Zaplatím DPH a na firemním účtu mi zbude 20.660 Kč.

To víceméně celé padne na moji výplatu. Skoro celé. Pro jistotu a snad ze zvyku 2.500 Kč nechávám na účtu jako rezervu. Co kdyby bylo něco potřeba? Koupit do firmy. Tak jako dřív. Když to ještě fungovalo. No ale potřeba není nic. K čemu. Takže to neutratím. A stane se z toho firemní zisk. To se musí potrestat. Takže zdanit. Korporátní daň ze zisku je 19%. Za firmu teda 500 korun pošlu finančáku. Totiž státu. A mám z toho čistý zisk 2.000 Kč. Z toho si ale vodku nekoupím. Takže si to jako firma vyplatím sobě coby společníkovi. To je už je pak v pohodě. Akorát je to daňový příjem. A jako takový se musí zdanit. Sazba je 15%. Tři stovky teda – už jako občan – pošlu finančáku. Totiž státu. A máme z toho 1.700 Kč. A ty už jsou konečně jen moje. Hurá.

Ještě jste se v tom neztratili? Zatím se moc nedělo. Pracovali jsme, vydělali, odvedli DPH, vytvořili mírný zisk a ten zdanili, vyplatili a znovu zdanili. Na firemním účtu po tom všem už disponujeme jen 18.160 korunami. Výplata tedy, jak je celkem zřejmé, nebude nic moc. Na minimální mzdu to ale dá. Ta je pro letošek 13.350 Kč. K tomu jako zaměstnavatel musím ještě něco málo přitlačit. Konkrétně 34% navrch. To jsou odvody na sociální a zdravotní pojištění. Takže v podstatě daň. V číslech 4.513 Kč. To pošlu pojišťovnám. Totiž státu. Jako zaměstnavatele mě to trochu podebírá, to vám řeknu. Není to fakt málo peněz. Ale nedá se nic dělat. Zaplatit to musím. Brzo by si na mě došlápli.

Z hlediska zaměstnance je mi tohle samozřejmě úplně šumák. Co je mi po zaměstnavateli? Vydělává, tak ať solí. Ale jako zaměstnance mě trápí, že i já musím odvést pojistné. Sakra proč? Když už tímhle směrem tak strašný prachy odtekly? No nic. Pojistné je souhrnně 11%, takže 1.469 Kč. A taky musím zaplatit daň z příjmu. Daň je 15%. Když se na to číslo podíváte, zdá se vám, že sazba daně z příjmu není žádné drama. Akorát, že to není tak úplně pravda. Protože tuhle sazbu neplatím ze své mzdy 13.350 Kč, ale ze superhrubé mzdy. Superhrubá mzda je moje hrubá mzda plus odvody zaměstnavatele. To znamená, že vlastně platím i daň z daně, kterou už ve výši 34% zaplatil zaměstnavatel. No jo. Je to tak. A pak nechlastejte.

(Poznámka: Buďme korektní. Daň je celkem 2.663 Kč, ale odvedu jen 615 korun. Existuje tu totiž něco jako sleva na poplatníka. To se musí zapít. Tak na zdraví a na slevu!)

Ale abych to už zkrátil. Výplata je pro mě jako zaměstnavatele v souhrnu celkovým výdajem ve výši 17.863 Kč. Na firemním účtu, až si banka strhne poplatky, mi tedy zbude nula. To je v podstatě uklidňující. Mám čistý stůl. Na můj osobní účet pak dorazí 11.266 Kč. Vztaženo k částce, kterou musel zaplatit zaměstnavatel, to není moc, pravda. Ale vyjde mi to v pohodě na 90 lahví vodky. A ještě mám 1.226 kaček na cigára. Heuréka!

Pozornější z vás se teď asi zbystřili, protože litr mi na cigarety nevystačí, že. Pravda. No ale máme tu přece ještě firemní zisk. Ten je – vzpomínáte na tu anabázi s dvojím zdaněním? – 1.700 korun. Dohromady tedy disponujeme 2.866 Kč. A to mi stačí na 30 krabiček na měsíc. Přesně.

Ale zpátky k vodce. Propít deset tisíc za měsíc, to je samozřejmě tristní. Když to takhle vidíte v číslech před sebou, máte chuť si nafackovat. Nebo – a to spíš – otevřít si další lahev. Připadáte si jako hovado. Nebo možná jako kanál. Lejete totiž nemalý prachy do kanálu. Na pomíjivý okamžik získáte jen dobrou náladu. Ale nic vám z toho nezůstane.

No ale záleží. Záleží, jak se na to podíváte. Ve stovce, co dáte za flašku, je totiž 21 korun DPH. To je tak vlastně další váš příspěvek státu. Pak je tu spotřební daň z lihu. V řeči čísel 57 korun na půllitrovou láhev. Opět pro stát. V této perspektivě je pak vlastně záliba v alkoholu docela levnou záležitostí. Celý měsíc jste v lihu a ten líh stojí vlastně jen něco málo přes dva tisíce. Dolce vita!

Je to pochopitelně dobrý pocit, když si to takhle spočítáte. Ale to se na to díváme trošku sobecky. Vnímejme to v kontextu. Jsou tu přece i celospolečenská hlediska. To už je pak jiná. Vezměte to tak: půllitrovou lahev vodky vypijete klidně na deset loků. A každým lokem – obrazně řečeno – do vás zajedou dvě koruny a do státní kasy osm. Jako on takový pořádný hlt zahřeje i tak. Aniž byste nad něčím bádali. Co si budeme povídat. Ale když máte v hlavě krom vodky i tohle, násobí to váš pocit štěstí. Zahřeje to i u srdce. Dopijete láhev a rozpočet je o 80 korun bohatší! Simply clever!

Teď zpátky k cigaretám. Bez nich to nejde. To už jsme si řekli. Kupuju si jednu krabičku denně. Za 95 korun. Co se ceny týká, DPH z ní činí 16 Kč. A ani tady se to neobešlo bez spotřební daně. Ta je 27% z ceny krabičky plus 1,46 Kč za každou cigaretu. Ale bacha, bacha. Aby si tady snad někdo nemyslel, nečaroval s celkovou cenou a neutahoval kohoutek daňovodu. Na to pozor. Na to tu máme minimální spodní daňový limit. Daň z jedné cigarety, zahrneme-li fixní a kusovou část daně, nesmí být nižší než 2,63 Kč. To máme tedy fakticky 52,60 korun pro stát. Krabička je tedy vlastně za 26,40 Kč. Z toho vidíme, že ani kouření není vlastně tak nákladná neřest. Osm stovek za měsíc při krabičce denně. Paráda!

A teď to zrekapitulujme. Pracovali jsme a za to fakturovali 25 tisíc korun. Pěkná sumička. Pořídili jsme za ní pár litrů alkoholu v reálné tržní hodnotě 2.200 Kč a špetku tabáku v hodnotě 800 korun. Takže 3 tisíce pro nás a 22 tisíc jsme napumpovali do státního rozpočtu. To je skoro 90%. Úžasné.

Když to takhle spočítáte, získáte pocit, že nejpozději příští podzim by vás měli postavit ve Vladislavském sále před Zemana. Vedle těch jeho vlezdoprdelků a kapitánů průmyslu, co se zasloužili o stát. I když. Prej zasloužili. Kam se hrabou kapitáni. Kdo z nich naleje 90 procent tržeb do státního rozpočtu? Nikdo.

Poznámka 1: Neberte to úplně vážně. Je to legrace. A nezkoumejte to s kalkulačkou. Jsou tu některá zjednodušení a zaokrouhlení. Ale myslím, že zanedbatelná. Je to také samozřejmě celé i značně tendenční a účelové. A vůbec celkově nekorektní (tím myslím článek, nikoliv daňový systém, samozřejmě, co vás to napadlo, panebože!). A vlastně to vůbec není o chlastu.

Poznámka 2: Kdyby se mi chtělo, a to se mi už nechce, dalo by se pokračovat. Mohl bych skončit ještě v lepším světle a doložit to čísly. Ty litry alkoholu a krabičky cigaret musí totiž někdo vyrobit. Asi nějaké firmy a jejich zaměstnanci. I moje spotřeba se tak podílí na výsledcích jejich podnikání. I ze mne mají tržby. I ze mne mají zisk. A zisk samozřejmě zdaní. Devatenácti procenty. A moje peníze se tak malým, maličkým, titěrným, ale přesto dílečkem tohoto následného daňového toku též zúčastní. A skončí ve státní kase. Další část z mých utracených pár tisíc pomůže malou maličkou pomocnou ručičkou při výplatě mezd zaměstnancům. Pomůže zaměstnavateli s odvody ve výši 34%. A také pomůže spolufinancovat odvody a daň z příjmu zaměstnance. To je dalších 31%. Celkem 65% vztaženo k hrubé mzdě zaměstnance. Tady už zanechají moje peníze výraznější stopu. No ale to není všechno. Pokud se snad mezi zaměstnanci najde někdo, kdo – jako já – pije tři lahve vodky denně, pak…no, tohle už vlastně znáte.

Poznámka 3: Příští rok, ano, bude líp. Minimální mzda vzroste! Také spotřební daně z alkoholu a tabáku. Kupodivu. Ale vlastně i na štěstí. Všechno totiž bude zase v harmonické rovnováze. A nic se ve výsledku nezmění. Jen státu přiteče do kasy v absolutních číslech více peněz. A o tom to celé je.

22.12.2019 Tomlin

Související články: