V tomto článku si na zjednodušeném příkladu ukážeme, jak funguje základní ekonomická úvaha developera, jak v ní zohledňuje přebujelou byrokracii našeho státu a jaké to má dopady na cenu stavěných bytů pro nás všechny.
Jsem alkoholik. Začínal jsem s jednou láhví vodky. Teď už jsou to tři za den. Zní to hrozně, vím. Ale celkem vzato, není to žádný extrém. Nemyslete si. To zvládne i ženská. A třeba starej Globus pil dokonce tři litry denně. A jak produktivně fungoval. Ani cirhóza ho nedohnala. Nakonec musel svůj bídný život ukončit rozkousnutím ampule s cyankáli. Ale to je zase jiný příběh.
V tomto článku reaguji na rozhovor s novou generální ředitelkou Generálního finančního ředitelství („GFŘ“) Tatjanou Richterovou, který byl publikován zde. Rozhovor doporučuji přečíst, nejlépe v sedě a s vhodným uklidňujícím prostředkem po ruce, je to fakt síla.
Výběrčí výpalného agenta Bureše rozesílají následující dopis:
Inu, zas ožijí hrady a zámky pro moderní kočáry, ostatním postačí zájezdní hostinec.
Dát štěnici na auto je asi to nejmenší a nějakej pancéřovanej vagón z 2ww Němcům určitě ještě někde stojí v depu.
Vladař je, jak píše Exupery, svorníkem. Celá loď se bez toho trámu vpředu uprostřed rozpadne a všechna prkna se k němu vztahují. Nezáleží na kvalitách vladaře, dokud alespoň trochu drží (...)
A to šetření na důchodech taky. Pfizer, resp. evropské vlády, těmi sračkami pobily hodně důchodců.
To sem nemáte dávat. My jsme se se svými žáky také obnažovali, ale bez chlastu a drog, ve vší počestnosti. Dělalo se to kvůlivá srandě a nějakému kolektivnímu stmelení či (...)