V tomto článku si na zjednodušeném příkladu ukážeme, jak funguje základní ekonomická úvaha developera, jak v ní zohledňuje přebujelou byrokracii našeho státu a jaké to má dopady na cenu stavěných bytů pro nás všechny.
Jsem alkoholik. Začínal jsem s jednou láhví vodky. Teď už jsou to tři za den. Zní to hrozně, vím. Ale celkem vzato, není to žádný extrém. Nemyslete si. To zvládne i ženská. A třeba starej Globus pil dokonce tři litry denně. A jak produktivně fungoval. Ani cirhóza ho nedohnala. Nakonec musel svůj bídný život ukončit rozkousnutím ampule s cyankáli. Ale to je zase jiný příběh.
V tomto článku reaguji na rozhovor s novou generální ředitelkou Generálního finančního ředitelství („GFŘ“) Tatjanou Richterovou, který byl publikován zde. Rozhovor doporučuji přečíst, nejlépe v sedě a s vhodným uklidňujícím prostředkem po ruce, je to fakt síla.
Výběrčí výpalného agenta Bureše rozesílají následující dopis:
Kéž by to šlo...
njn, na starý kolena zpátky do dětskejch let :o)
Tak ponorka, šance že u toho člověka nachytajou je blízká nule. Po 40 letech začli buzerovat lidi za takový ty trubky trčící celý ty desetiletí z břehu do vody co (...)
No na rizecky pujde jelen, vsak pisu ;-)
Stačil by jenom podvozek a kousek trati, vyblbnul bych se ještě dnes, jako starý kokot. Odrážet se třeba bidlem, sofistikovaná drezína později.