Jak z nás udělaly dvě poslední české vlády kolonii západních států

Featured Image

Možná, že se mnou někdo nebude souhlasit, ale já tvrdím, že ani současná Babišova a ani minulá Sobotkova vláda, nepatřily mezi vlády, kterým by zájmy českého státu a českých občanů jakkoliv ležely u srdce.

Případ, se kterým zde chci čtenáře seznámit, je pak ještě trošku vyšší level, zde se podle mého názoru nejedná již jen o ochranu zájmů českých občanů, ale jde tu již o aktivní spoluúčast současné a minulé vlády na škodě způsobené českému daňovému poplatníku v zájmu cizí země a cizí firmy. Možná mé tvrzení zní trošku surově, ale já pro danou situaci jiné vysvětlení nenacházím a zkusím zde uvést čtenáře do této složité kauzy v co nejkratší možné podobě. Skutečný průběh případu obsahoval mnoho důležitých detailů, které dokreslují celou tu mozaiku pro pochopení skandálnosti tohoto případu, ale některá důležitá fakta tu budu muset v zájmu zjednodušení celé kauzy s těžkým srdcem opomenout, aby článek neztratil na své čtivosti.

Konkrétně tu chci popsat situaci, kdy se s pomocí vedení firmy Vítkovice Power Engineering a Babišovy a Sobotkovy vlády podařilo přenést škodu, kterou měl zaplatit viník selhání projektu výstavby tepelné elektrárny Adularya v Turecku, rakouská firma Andritz, na bedra českého daňového poplatníka. Po přečtení mého článku vás možná napadne otázka, na čí pokyn anebo z jakých pohnutek se tato současná a minulá vláda dopustily tohoto podrazu vůči českým daňovým poplatníkům, který nás bude stát 16 miliard korun? Mohu jen dodat, že obě české vlády dobře věděly od jistého momentu, kdo je vinen za toto zmaření vývozního případu české elektrárny do zahraničí, a ví to už dost dlouhou dobu na to, aby se pokusila alespoň ta poslední Babišova vláda, situaci napravit. Bohužel Babišova vláda neudělala v této věci vůbec nic, kromě toho, že se postarala, aby celá kauze ležela po tři roky u ledu a aby byla dobře zametána pod koberec.

Nemohu si připomenout, že by se za 100 let české anebo československé státnosti někomu podařilo takto zprasit exportní zakázku, jak se to podařilo aktérům na obchodním případu Adularya. Začátek tohoto smutného příběhu je však nutno datovat již do období vlády Topolánka s ministrem financí Mirďou Kalouskem, a to byla léta 2007 až 2009. Tehdy Topolánkova vláda přišla se strategií, že doprivatizuje všechno, co se ještě dá zpeněžit v tomto státě, a poněvadž již toho mnoho nezbylo k oprášení si starého sentimentu z divokých 90. let, tak se dali s Mirďou do rozkulačování alespoň organizací zahraničního obchodu tzv. OZO a nebo PZO. Tyto organizace vyvážely investiční celky do zahraničí již za dob socialismu, no a tak tyto dva privatizátory poháněl i ten ideologický náboj, zatočit se vším a s každým, kdo tu ještě má nějaký ten původ v socialismu. V jejich omezeném myšlení platilo, že to, co je privátní, tak funguje dobře, a to, co je státní, tak tam přece všichni jenom kradnú. Že jim na tuto jednoduchou lež někdo u voleb ještě skočí, tomu se divím a zkusím tu vysvětlit, jak ten oslavovaný privátní sektor připravil svou nekompetentností a prohnilostí nás daňové poplatníky o oněch zmíněných 16 miliard korun.

Jednou z takto rozkulačovaných firem v době vlády tandemu Topolánek – Kalousek byl i podnik zahraničního obchodu ŠKODAEXPOERT Praha, který se právě vývozem elektráren do Turecka a dalších zemí po dlouhá desetiletí zabýval. A mohu jen říci, že jsem měl tu čest v tomto podniku pracovat nějaká ta léta a měl jsem příležitost se naučit, co to představuje, vyvážet elektrárny do světa. Že se ŠKODAEXPORT prodal v rámci této Topolánkovy privatizační akce určité české firmě, kterou nechci jmenovat, protože je nyní pod těžkým policejním vyšetřováním za různé nepravosti, tak tato firma po odkoupení ŠKODAEXPORTU od státu vybrala z jeho účtu téměř miliardu korun a pak ten podnik již bez těchto peněz na účtu vrátila českému státu, a český stát ten ŠKODAEXPORT vzal zpět, no nekup to. To opravdu dokazuje, že to byl dobře prolobovaný kauf silně připomínající ona zmíněná sentimentální 90. léta minulého století, kdy se zhaslo a kradlo se jako o závod. Kdo chce volit opět tuto partu z ODS a TOP 09, jak je mu libo, ale než tak učiní, ať dočte tento můj článek až do konce. Už zase tato parta hovoří o privatizaci České pošty, no to by zase bylo dílo.

Ani není třeba dodávat, že dnes již neexistuje ani ŠKODAEXPORT, a ani ta firma, co tenkrát ten ŠKODAEXPORT si od českého státu “půjčila“, a po vybrání prachů z jeho účtu zase tuto firmu pěkně vrátila zpět českému státu. Proč tu o tomto příběhu mluvím? Poněvadž se tímto aktem privatizace podařilo rozprášit týmy zkušených obchodníků, kteří věděli, co je to vyvážet elektrárny do Turecka a jinam. A jak tady horovali Topolánkové a Kalouskové pro to, jak že to teď těm soukromým firmám půjde od ruky ten vývoz elektráren do světa, tak já byl jeden jediný, který měl možnost porovnat, jak se vyvážela elektrárna do Turecka pod státním ŠKODAEXPORTEM, a jak se tohoto úkolu zhostila soukromá firma po rozkulačení všeho, co jen náznakem smrdělo slovem „státní“. No a o tom je ten můj příběh dnes.

Abych uvedl čtenáře do obrazu, zmíním některá fakta o tomto projektu vývozu elektrárny Adularya do Turecka. Správný název elektrárny je YUNUS EMRE, ale obecně je spíše tato elektrárna známá pod názvem Adularya, což je ve skutečnosti jméno firmy, která byla založena tureckým investorem NAKSAN HOLDING, aby tu elektrárnu postavila a provozovala. Elektrárna měla celkový výkon 290 MW a sestávala ze dvou bloků po 145 MW postavených na bázi technologie tzv. cirkulující fluidní vrstvy. Kontrakt mezi tureckým investorem – NAKSAN HOLDING a generálním dodavatelem privátní firmou – Vítkovice Power Engineering a.s. (dále VPE) byl podepsán v roce 2010 s tím, že první blok elektrárny by měl být fyzicky připraven k předávání zákazníkovi na konci prvního pololetí roku 2014.

Turecký investor projevil na začátku zájem o exportní úvěr od České exportní banky (dále ČEB) ve výši 433 milionů EUR, jehož splacení bylo pojištěno u české státní pojišťovny EGAP. Úvěr turecký investor celkem překvapivě dostal, a jak se potom ukázalo, bylo to ke škodě jak tureckého investora, tak i českého daňového poplatníka. O tento bláznivý úvěr z ČEB se postarala vláda rozpočtové odpovědnosti, pokud si vzpomenete, kdo se tímto názvem zde pýřil. Byl to opět privatizátor Mirďa a tentokrát v holportu s Nečasem, tak pod jejich rozpočtově odpovědným vedením byl schválen v roce 2010 tento úvěr tureckému investorovi. A že tento úvěr z českých státních peněz nebyl jen tak úplně „zdarma“, o tom vypráví moje první trestní oznámení podané v listopadu 2018 na Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Iniciátorem tohoto mého prvního trestního oznámení byla stížnost tureckého investora, že mu bylo naznačeno v rámci bezproblémového schválení úvěru na České exportní bance, že by určitá pěkně kulatá sumička v USD tomu vůbec nečinila žádnou překážku. Ta zaplacena tureckým investorem skutečně byla, a návazně vše na České exportní bance a pojišťovně EGAP hladce prošlo. Že generální dodavatel této elektrárny Vítkovice Power Engineering byl do té doby „jen“ dodavatelem kotlů pro projekty českých elektráren, a nyní zde měl figurovat jako generální dodavatel celé elektrárny a to ještě do zahraničí, to nikdo na České exportní bance jako rizikový faktor neviděl. Ona opravdu ta sumička byla pěkně kulatá a navíc ten ředitel rizik, co tenkrát v roce 2010 na ČEB posuzoval ta rizika na tomto projektu, tak ten byl pak odměněn tím, že se mohl objevit v roce 2016 u generálního dodavatele elektrárny VPE jako finanční ředitel. A pak už tu řídil jen likvidaci tohoto projektu, a v roce 2017 pak i likvidaci generálního dodavatele jako takového. Takže projektu, kterému v dresu ČEB pomáhal v roce 2010 se narodit, tak ten pak s podobnou vervou v roce 2016 a 2017 likvidoval jako finanční ředitel u generálního dodavatele. Trošku razantní obrat, není liš pravda.

Jen dodám, kde skončilo toto moje první trestní oznámení podané na Vrchní státní zastupitelství v Praze v listopadu 2016 na podezřelý úvěr z ČEB, kdy toto moje první trestní oznámení zaťalo do vlády rozpočtové odpovědnosti? Zkuste si tipnout, věřím, že nebude daleko od toho místa, kde skončilo svou pouť toto moje první trestní oznámení, a když trošku předběhnu, tak v zásadě na tom samém místě skončilo pak i to moje druhé trestní oznámení.

Pro objasnění, tato vláda rozpočtové odpovědnosti se chtěla tzv. proinvestovat z hospodářské krize těch let 2009 – 2010 tím způsobem, že bude půjčovat státní peníze každému, kdo má otvor někam. Údajně úvěrová činnost vlády rozpočtové odpovědnosti přišla český stát na 40 miliard Kč. To bylo možné si přečíst na facebookové stránce premiéra Babiše, a o tomto byl také pořad na TV Barrandov „Kauzy Jaromíra Soukupa“ ze dne 2.5.2018, jehož přepis si můžete přečíst na webové stránce Parlamentních listů:

Zde je citace z Facebookové stránky premiéra Babiše:

„ Těch 12 miliard je teď čistá ztráta. Dáreček od minulých vlád pro nás všechny daňové poplatníky. Vlastně jeden z mnoha. Takovéhle nepovedené zahraniční projekty v České exportní bance, za které jsou zodpovědné tradiční demokratické strany, stály náš rozpočet už 40 miliard. A jsou tam další rizikové úvěry, které jsme zdědili.“

Naprosto s tímto tvrzením premiéra Babiše souhlasím a ani nechci domýšlet, co za tím bylo.

Jen k tomuto pořadu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov ze dne 2.5.2018 mohu ještě doplnit to, co nemohl říci ten pořad na TV Barrandov otevřeně, že tento úvěr nebyl jen tak za „zaplať Pánbůh“. Takže až se na vás budou někde na rohu usmívat ty tři osoby ze spolku „Spolu“, tak se uvědomte, za čí peníze se na vás tak mile mohou usmívat.

Vraťme se ale k projektu Adularya, jehož vyšetřování pak skončilo přesně tam, kde skončilo to vyšetřování podezřelého úvěru od České exportní banky z doby vlády vlády rozpočtové odpovědnosti.

V konci roku 2011 se potom začaly rozjíždět aktivity na stavbě v Turecku a je nutno dodat, že se ten termín na dokončení výstavby o téměř dva roky překročil díky nezkušenému personálu u generálního dodavatele. Když už se předtím podařilo rozprášit ty zkušené obchodníky do všech možných stran, tak kde ty odborníky nejednou vzít tamhle v Ostravě? Toto překročení doby výstavby však nebylo to nejhorší, co tento projekt potkalo. Tím kritickým momentem, který předurčil pád tohoto projektu, byl výběr dodavatele klíčového zařízení elektrárny, a to byl dodavatel dvou kotlů. Je k neuvěření, že si vedení VPE vybralo jako dodavatele kotlů rakouskou firmu Andritz, což byla firma, která se nemohla prokázat tím, že již někdy předtím kotel na stejnou technologii a podobný výkon úspěšně vyprojektovala. Přesto ten kontrakt od VPE dostala, i když Andritzi nemělo být vůbec dovoleno, aby nějakou nabídku do soutěže u generálního dodavatele předložil.

Předchozí úspěšná dodávka podobného zařízení pro nějaký projekt je vždy podmínkou nutnou v takovýchto soutěžích, kdy jsou ve hře miliard korun a nakonec i skutečná existence generálního dodavatele. Tam když něco selže, tak to mívá mnohdy fatální důsledky, jak se přesvědčíte dále. Nakonec tato „drobnost“, že neměl dodavatel kotle žádnou tzv. referenci, netížila u srdce ani vedení VPE a dokonce ani ne toho ředitele odboru řízení úvěrového rizika na České exportní bance. U toho druhého je to celkem pochopitelné, ten přece sázel do rulety peníze, které patřily státu a ne jemu.

Konkurentem rakouské firmě Andritz v soutěži na dodávku kotlů byla nejlepší firma na světě na tuto technologii, a to americký Foster Wheeler, který dokonce nabídl v prvním kole o několik milionů levnější cenu za dodávku obou kotlů než rakouská firma Austrian Energy. Pro vysvětlení je třeba dodat, že tato rakouská firma Austrian Energy po svém výběru jako vítěze této soutěže nám pak v době kontraktačních jednání zbankrotovala a koupila ji potom další rakouská firma Andritz, a s touto firmou Andritz se pak podepsal vlastní kontrakt.

On, po pravdě řečeno, tím nositelem fluidní technologie byla nejdříve rakouská firma Waagner Biro, která na přelomu posledního tisíciletí zkrachovala a převzala ji rakouská firma Austrian Energy a ta za pár let taktéž zkrachovala a koupila ji rakouská firma Andritz, která nikdy tepelné elektrárny nedodávala. Takže na jedné straně stojí 2x zkrachovalá firma, která na stejnou technologii nikdy tak velký kotel nedodávala, a na druhé straně stojí firma se spoustou úspěšných projektů na podobný výkon a dokonce i s levnější nabídkou do soutěže a dostane ten job nakonec ten rakouský dodavatel bez příslušných zkušeností. Asi cítíte, že tu něco neladí, a máte pravdu. Já již 3 roky zbytečně žádám, aby se policie podívala pod prsty tohoto podezřelého výběru, kde nenajdete žádnou logiku, jen tu, že za to snad musel někdo někomu z vedení VPE strčit nějaké ty drobné za podvazky.

Jen bych připomněl, že do podobného hazardu se hodlají pustit české státní autority tím, že k dostavbě Dukovan plánují přizvat zkrachovalou americkou firmu Westinghouse. Copak jeden tento krach projektu a firmy se škodou 16 miliard korun české vládě nestačil? To chtějí, aby tentokrát již zkrachoval celý český stát? A že by tato vláda nevěděla, že na počátku celého tohoto martýria se zmařeným projektem Adularya byl výběr dvakrát zkrachovalého dodavatele fluidních kotlů? Ale ví a ode mne.

A tento výběr dodavatele kotlů se pak ukázal jako smrtelný pro projekt Adularya i pro firmu Vítkovice Power Engineering, poněvadž když se pak v začátku ledna 2016 první kotel uvedl do provozu, tak se objevily neklamné znaky toho, že se firmě Andritz napoprvé ten projekt kotle ale vůbec nepodařil. Již po uvedení bloku do provozu v lednu 2016 bylo jasné, že kotel nepracuje na bázi cirkulující fluidní vrstvy, tedy technologie, která byla v kontraktu zasmluvněna a vedení VPE bylo na tuto skutečnost písemně v tom lednu 2016 upozorněno obsluhou kotle.

Když se pak po cca tříměsíčním provozu kotle tento zatavil 150 – 200 tunami spečeného popílku, tak to bylo jen vyústěním technických problémů existujících na kotli od počátku provozu, kam patřila například i vysoce překročená maximální teplota hoření ve spalovací komoře. Logika věci snad v této situaci velí, že na tento špatně pracující kotel podám reklamaci k výrobci v době platnosti záruky poskytované dodavatelem. Toto snad každý víme i z domácnosti, do kdy je povinen výrobce nám zdarma opravit špatně vyrobený produkt. Jenže vedení VPE jako by bylo kompletně mimo a nechalo projít tuto záruční dobu, aniž by kotel u firmy Andritz reklamovalo. Není toto opět podezřelé? Podle mě to smrdí opět špinavými penězi na hony, stejně jako na začátku celé kauzy ten výběr firmy Andritz jako vítěze soutěže pro dodávku dvou fluidních kotlů.

K tomu je třeba ještě přičíst, že pracovníci vedení firmy VPE připravili pro rakouského dodavatele kotlů takový kontrakt snů, kdy se firma Andritz dostala za povinnost prokázat funkčnost jimi dodaného zařízení a nutnost prokázat nasmlouvané parametry kotle vůči odběrateli VPE už asi tak v době, kdy bylo smontováno jen tak 2/3 kotle od Andritze pro blok č. 1. A když se pak uvedl kotel č. 1 do provozu v lednu 2016, tak již zbývalo jen 3,5 měsíce do konce dvouleté záruční doby poskytované dodavatelem – firmou Andritz za správnou funkčnost a technickou kvalitu produktu.

Přestavte si, že si jdete koupit automatickou pračku, na kterou vám poskytuje výrobce dvouletou záruku a v obchodě vám sdělí, že protože ta pračka už leží 21 měsíců na skladě, tak že ta dvouletá záruka již ted´ bude trvat jen 3 měsíce. To byste se asi divili, a takto to bylo nasmlouváno s dodavatelem kotle firmou Andritz.

Dlužno jen dodat, že tak, jak obecně držela dvouletou záruční dobu za dodaný kotel firma Andritz vůči VPE, tak samozřejmě držel i dvouletou záruční dobu za kotel Andritze i generální dodavatel VPE vůči tureckému odběrateli – firmě Adularya. V době, kdy ještě ani nezačala běžet dvouletá garanční doba VPE vůči investorovi Adularyi na tyto kotle, tak garanční doba firmy Andritz vůči VPE již skončila, to je k neuvěření. Kdo je trošku kovaný v oboru výstavby investičních celků, tak zajisté rozumí, jaké ďábelské konspirace se tu musely odehrávat za oponou mezi vedením generálního dodavatele VPE a jeho subkontraktorem Andritzem, že tento Andritz dostal takovýto kontrakt snů. Ale podobný kontrakt snů se dá podepsat jen jednou, pak už jde takovýto generální dodavatel zpravidla do kytek, a to se také VPE stalo, do kytek skutečně šel díky takto podepsanému kontraktu.

Asi po onom podezřelém výběru firmy Andritz na začátku díla ani nepřekvapí, že takovýto výhodný kontrakt dostala jen jedna jediná dodavatelská firma od generálního dodavatele – VPE, a to právě rakouská firma Andritz, a proto Andritz nemusel vůbec podstoupit žádné zkoušky, žádnou opravu chybně dodaných dílů na tuto elektrárnu, nebylo vůči němu vystaveno žádné penále za nesplnění parametrů kotle, ani nemusel opravovat v záruční době žádné závady, zkrátka Andritz nemusel dělat vůbec nic z toho, co každý jiný dodavatel nějakého provozního souboru pro elektrárnu musí podstoupit do doby, než dostane vyplaceny zadržené platby a jsou mu uvolněny bankovní garance. Tak to snad hovoří za vše.

Ale přesto osud nabídl VPE jednu velkou příležitost. Ono se totiž v dubnu 2016, to je týden před uběhnutím té faktické 3 měsíční záruční doby firmy Andritz na kotel, zjistilo, že kotel je zataven 150 – 200 tunami popílku. Takže jasné varování, že je třeba velmi rychle vyběhnout a reklamovat kotel u firmy Andritz. Upozornění, že ten kotel správně nepracuje, to již mělo vedení VPE od začátku ledna 2016 a tak po objevení se problému se zalepeným kotlem popílkem snad nebylo třeba vůbec váhat, jen rychle běžet.

Já uvedu opět příklad té automatické pračky, která vám přestane pracovat týden před doběhnutím záruční doby. Tam přece každý ví, co je třeba rychle udělat. Jen to vedení VPE jako by nechápalo, co se v takovýchto situacích dělá. A tímto nepochopitelným aktem nereklamování špatně pracujícího kotle v době záruky, pak vedení VPE velkou měrou přispělo k pozdějšímu zmaření tohoto projektu. Takže to už máme třetí výraz neuvěřitelné přízně, který věnovalo vedení VPE rakouské firmě Andritz.

Abych byl zcela objektivní hned na začátku, tak těmi aktéry, kteří tak úspěšně kopali ve prospěch rakouské firmy Andritz a byla některá vedení generálního dodavatele VPE. Vedení VPE se měnilo v průběhu projektu asi tak 4 x a nechci házet všechna vedení firmy VPE do jednoho pytle, ta velice penězi páchnoucí rozhodnutí byla zejména na začátku projektu a pak zhruba z prostředku projektu, a pak už to jelo až do konce.

Ale ještě není všem těch hrátkám kolem špatně funkčního kotle a projevované přízně vedení VPE vůči Andritzi konec. Co udělám v situaci, kdy jsem jako odběratel zařízení nechal projít záruční dobu dodatele, aniž bych špatně funkční zařízení reklamoval? Jednoduchá odpověď, vymyslím si zástupný důvod, který snímá odpovědnost z dodavatele kotle, v jehož prospěch samozřejmě kopu, a tak se dohodlo vedení VPE s Andritzem, že budou ted´ po skončení garanční doby do světa vytrubovat, že za celou tu špatnou funkčnost kotle může uhlí, které je údajně jiné, než bylo zadáno v kontraktu pro návrh kotle. Jak řekli, tak udělali, a začali hlásit do světa, že za celý ten problém může prý špatné uhlí. Nutno dodat, že ten jejich argument o špatném uhlí měl pouze jednu vadu na kráse.

Česká exportní banka a EGAP si totiž nechali rok a půl před tím, než se uvedl kotel na bloku č. 1 do provozu, provést analýzu uhlí na dolech elektrárny Adularya, a to od české pobočky firmy Bureau Veritas, a ve výsledné zprávě Bureau Veritas pak bylo zcela jasně uvedeno, jaké složení uhlí se kde na uhelné sloji nachází. Tuto zprávu poskytla ČEB vedení VPE, a to ji poskytlo zase Andritzi. Takže všechny tyto strany věděly dopředu, jaké uhlí přijde na zahájení provozu kotle za rok a půl, a přesně takové uhlí pak skutečně přišlo. Přestože věděli oba tito aktéři – VPE i Andritz z té zprávy Bureau Veritas, jaké uhlí má přijít na zahájení provozu kotle, tak pak spolu sehráli hezkou komedii na překvapení a údiv, „óóó, jaké že nám to špatné uhlí přišlo do toho kotle na začátku, a s jakým že to vysokým obsahem chloru!“. Ale jak již jsem uvedl, ten obsah chloru byl přesně takový, jaký ukazovala ta zpráva Bureau Veritas rok a půl dopředu, a to se v interview pro tisk ze strany vedení VPE taktně zamlčovalo.

Navíc, ta zpráva Bureau Veritas zcela jasně říkala, že uhlí, které bude těženo v začátku provozu kotle, bude mít sice vysoký obsah chloru, ale že chlor nám spalovací proces v kotli neovlivňuje. Tato formulace pak vyloučila chlor jako důvod pro zanesení kotle popílkem, když už se zjistilo za rok a půl poté, že kotel je zataven popílkem. S tímto argumentem o špatném uhlí se tu hraje nepěkná šaráda již po dobu 5 let, i když se ví, že ten argument byl jen bohapustá blamáž, která měla zafungovat do doby, než se Andritz dostane kompletně ze své zodpovědnosti.

Jen připomenu, že informaci, jaké uhlí přijde do kotle, měli prvně ze zprávy Bureau Veritas ČEB a EGAP a to již zmíněných rok a půl dopředu před nastartováním kotle na uhlí, a přesto nechali nečinně od VPE a Andritze zde sehrát v českém tisku takovouto nechutnou komedii o zlém uhlí a dobrotivém kotli. Tato blamáž je již odhalena v článku v Hospodářských novinách z konce roku 2017 „Turecká elektrárna, na kterou Česko půjčilo 12 miliard, stále nefunguje. Na vině nejsou Turci, ale Češi a Rakušané, ukázala studie“ https://archiv.hn.cz/c1-65962180-turecky-prusvih-za-miliardy

Tak proč tuto komedii ze strany vedení VPE ČEB a EGAP zavčas nezarazili, když přece museli vědět, že je to lež? ČEB i EGAP měli v rukou zprávu Bureau Veritas jako první a mohli klidně odpovědět VPE již v květnu 2016, že přišlo přesně takové uhlí, které ukazovala tabulka analýz z uhelné sloje a navíc se i odvolat na citaci ze zprávy Bureau Veritas, kde se píše, že chlor nám spalování v kotli neovlivňuje. Přes tyto silné nástroje, které měli v ruce ČEB i EGAP, tak drželi ústa a nechali této lžikampani vedení VPE v českých sdělovacích prostředcích volný průběh. Navíc, ČEB i EGAP se mohli přece opět obrátit na tuto odbornou firmu Bureau Veritas a důvody, proč se nám zalepil kotel popílkem, s nimi konzultovat. Neudělali to a nechali řádit vedení VPE po českých sdělovacích prostředcích (televize, rádio a tisk) s těmito lživými argumenty bez omezení. A je na místě se ptát, proč?

Potud bylo možno veškeré ty manipulace, at´ již s výběrem dodavatele kotle, tak i s extrémně výhodnou smlouvou mezi VPE a Andritzem, připsat jen do kompetence generálního dodavatele elektrárny – firmy VPE, tak ted´ se již dostáváme do oblasti, kde začal „selhávat“ český stát jako hospodář s vybranými daněmi českých poplatníků. A řeknu hned ze začátku na rovinu, že bez podivné netečnosti ze strany českých státních orgánů by zbavení zodpovědnosti firmy Andritz za špatně vyprojektované kotle zase tak úspěšně neproběhlo, tak jak se to ve skutečnosti událo. Takže, výsledek je ten, že tu dnes máš, český daňový poplatníku, to potěšení zaplatit za rakouskou firmu Andritz 16 miliard korun škody.

Tak to bylo první zaškobrtnutí státních orgánů při řešení záhady zalepeného kotle na projektu Adularya, ale říkejme tomu třeba neutrálně „chyba“. První, ale bohužel ne poslední.

Tou druhou, již fatální chybou, bylo to, že se dohodlo v lednu 2017 vedení VPE s ministerstvem financí a ČEB a EGAP, že by bylo dobré, aby se ukončily veškeré kontrakty na tomto projektu jejich vypovězením, a tím se rozumělo samozřejmě, že se vypoví i smlouva s Andritzem, kterému VPE, na rozdíl od ostatních českých dodavatelů, nic nedlužilo. Jen tam pořád stál mezi oběma firmami VPE a ANDRITZEM k řešení ten špatně funkční kotel, který se vlastně od dubna 2016 vůbec neřešil.

Pokud se mám vrátit k příkladu oné automatické pračky, výhoda té elektrárny je v tom, že se dá naprosto jednoduše zpětně zdokumentovat, kdy se tento problém s funkčností na kotli objevil, a že to bylo v době, kdy ještě platily záruky firmy Andritz. Nakonec i ti pracovníci Andritze byli u toho kotle na stavbě přítomni, když se zalepení kotle popílkem odhalilo, takže zapřít se to nedalo. U vaší automatické pračky je to složitější, že kdybyste přišli pár dní po vypršení záruční doby do obchodu a tvrdili, že se vám ta pračka porouchala ještě předtím, než vám vypršela ta záruční doba, tak tam máte problém to skutečně zpětně dokázat. Zde u elektrárny ten problém dokázat, že se špatná funkčnost kotle objevila v době platnosti záruční doby, nebyl.

Jenže vy přijdete k tomu prodavači v obchodě a řeknete mu, „mně se porouchala pračka, na kterou vy dáváte … měsíců záruky, a já jsem schopen dokázat, že se mi ta pračka porouchala ještě v době platnosti záruky, ale víte, co? Necháme to být a já vám nakonec podepíši papír na to, že ten kontrakt o nákupu té pračky si ted´ vzájemně zrušíme, vy jste mě nic jako by neprodali, a já po vás nic nechci“. Takto to prosím proběhlo s VPE za mlčenlivého souhlasu ČEB a EGAP, kteří v tom měli minimálně 433 milionů EUR našich peněz. Chápete tu logiku postupu? Dnes už je ta škoda 18,5 miliardy korun s načtením všech úroků za dobu nesplácení původního úvěru.

U vedení VPE, tam není co chápat, tam byl jen jeden jediný zájem, a to, aby se Andritz dostal ze své zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel, protože tam byly ty prachy za podvazky. Ale u českého státu se nad tím zamysleme, co ty státní orgány k tomu vedlo, že se stát takto dobrovolně vzdal u firmy Andritz jakýchkoliv dalších možností po Andritzi něco chtít, logicky tedy, aby ten kotel spravil, anebo zaplatil kompenzace za škodu způsobenou českým firmám a českým daňovým poplatníkům. Poté, co je kontrakt zrušen, tak už přece není o co žádat, na to snad nepotřebuje nikdo žádného velkého fištróna, aby si to uvědomil.

Myslím, že Andritz nemohl věřit svým vlastním očím, když obdržel ten dopis o ukončení kontraktu, na jaké to stádo mimoňů tu narazil, anebo to bylo trošku jinak? To zatím nevím a nevylučuji, že se tam také něco mázlo do státní sféry, jinak je to těžko vysvětlitelné.

Andritz si byl dobře vědom, že má na triku špatně funkční kotel, a věděl, co je důvodem té jeho špatné funkčnosti, a také musel počítat s tím, že tato jeho lež o „zlém uhlí a dobrotivém kotli“ může vydržet jen do doby, než si konečně najde český stát nějakou tu odbornou firmu, která mu tento problém rozsekne. A to trvalo prosím rok, než někoho ze státních autorit napadlo, že by věc mohl dát posoudit odborníkům. Ještě je třeba také dodat, že za tento rok proběhla rozsáhlá korespondence mezi zákazníkem – Adularyi a ČEB a mezi Adularyí a VPE, kde turecký investor jasně argumentovat, že na vině za špatnou činnost kotle je jeho špatný technický návrh, takže netvrdil jsem to jen já a obsluha VPE na kotli, že kotel je špatně navržen, ale tvrdila to prokazatelně i turecká firma Adularya.

Přes tato veškerá varování, která na ČEB a EGAP přicházela z uvedených stran, český stát čekal rok, než si objednal expertní zprávu, která by odhalila důvod pro zalepení kotle popílkem. Tato expertní zpráva, kterou zpracovala firma ŠKODA Praha, byla hotova v listopadu 2017 a ta samozřejmě ukázala, že s tím špatným uhlím a s tím vysokým chlorem jako důvodu pro zalepení kotle, že to bylo celé od začátku jen jedna velká blamáž. Právě výše uvedený článek „Turecká elektrárna, na kterou Česko půjčilo 12 miliard, stále nefunguje. Na vině nejsou Turci, ale Češi a Rakušané, ukázala studie“ byl zveřejněn na základě této zprávy ŠKODY Praha v listopadu 2017.

A když dostal Andritz v lednu 2017 ten dopis o odstoupení od kontraktu ze strany VPE, tak si řekl, že je třeba kout železo, dokud je žhavé, tak proč by z toho ještě něco nevyrazil, když má proti sobě takou sestavu mimoňů? A tak Andritz podal ještě po tomto ukončení kontraktu žádost na VPE o vyplacení 66,5 milionů Kč jako kompenzace za to, že ho VPE prý nenechalo ten kontrakt dokončit. Tak to byla další bomba! Jak je možné, že se takovýto dopis poslal na Andritze přes všechna ta varování, že ten průšvih je na straně špatného návrhu kotle? Copak nemělo ministerstvo financí, ČEB a EGAP svoje právníky, kteří mohou posoudit důsledky takového dopisu?

A aby nebyl Andritz smutný, že ten Klondike na konto českého daňového poplatníka se chýlí pomalu ke konci, tak ČEB ještě přislíbila vytáhnout v závěru roku 2016 další peníze z bohaté státní kasy, a že by si prý z toho opět mohl Andritz znovu něco přivydělat na realizaci tzv. zimních opatření na kotli. Na tento slib VPE vůči Andritzi, že Andritz nezůstane stranou tohoto dalšího porcování českého medvěda, existuje zápis mezi VPE a Andritzem z konce května 2017.

Takže se ptám, je vůbec možno pochopit logiku uvažování VPE a českých státních orgánů? Než aby byl Andritz přinucen opravit dva špatně navržené kotle s jejich uvedením do správného provozního režimu, tak se s Andritzem zruší kontrakt, aby už ani nikoho v budoucnosti nemohlo napadnout, že by požádal Andritze, aby ty kotle po sobě opravil. A k tomu se Andritzi ještě slíbí, že za chvíli přijdou další prachy od České exportní banky, kde si bude moci do nich opět pěkně hrábnout.

Je ještě dobré připomenout, že v době, kdy se slibovalo ze strany ČEB, prodlužit ten český Klondike pro Andritze, byly stále ještě v platnosti bankovní záruky Andritze za správnou funkčnost jimi dodaného zařízení. Podle mého mínění se stále dalo podat reklamaci na špatnou funkčnost kotle vůči firmě Andritz i po tom zaslání dopisu o odstoupení od kontraktu, ale v každém případě se daly alespoň zkonfiskovat tyto bankovní záruky, vždyť ta poslední bankovní záruka platila až do 31.7.2017. Ale to by nesměli mít ve vedení VPE a na České exportní bance a na EGAP takovou „slabost“ pro Andritze.

Zkrátka, nechali společně VPE i ČEB a EGAP projít Andritzi v tichosti i ty poslední záruky v hodnotě cca 1,4 milionů EUR za správnou funkčnost obou kotlů, které ve skutečnosti správně nefungovaly, a tím se tento skandální příběh uzavřel.

Já již ani nechci připomínat, že jsem zavčas varoval jak vedení VPE, tak i ČEB, než odeslali na Andritze, ten dopis o zrušení kontraktu s Andritzem, že ten problém je špatný návrh kotle a nikoliv uhlí, a že jsem informoval i vedení EGAP před tím, než vypršely ty bankovní záruky firmy Andritz, že je chyba na straně špatného projekčního řešení kotle, a že je třeba kotel vůči Andritzi reklamovat do doby, než vyprší jeho bankovních záruky. Neuspěl jsem ani u jednoho z nich, oni to zkrátka nechtěli slyšet, a divíte se, když ti všichni jmenovaní trpěli tou neskonalou nákloností pro firmu Andritz?

Takže pokud jste správně zachytily průběh událostí, tak se uskutečnily tři postupné kroky, které dokonaly dílo zkázy započaté výběrem firmy Andritz pro dodávku kotlů na tento projekt, a prostřednictvím těchto tří kroků se podařilo přenést škody za špatně vyprojektovaný kotel z firmy Andritz na českého daňového poplatníka.

Já tyto tři kroky zopakuji:

  • vedení VPE nechalo projít k 17.4.2016 záruční dobu firmy Andritz, aniž by reklamovalo špatně funkční kotel u Andritze

  • vedeni VPE za plného vědomí ČEB, EGAP a ministerstva financí zaslalo dne 11.1.2017 na firmu Andritz dopis o ukončení vzájemného kontraktu mezi VPE a Andritzem

  • vedení VPE za plného vědomí ČEB a EGAP nechalo v tichosti projít bankovní záruky firmy Andritz vystavené ve prospěch firmy VPE za správnou funkčnost kotlů, a to, k 30.4.2017 za kotel č. 1 a k 31.7.2017 za kotel č. 2

Tento případ zmařeného projektu elektrárny Adularya má ještě navíc i druhou stránku, kdy další ztrátou pocházející ze zkolabování tohoto vývozního případu a vzniku oné částky 16 miliard škody, je i faktické zkrachování firmy Vítkovice Holding, jako podniku, který tu vyráběl na českém trhu již od roku 1828 a má tedy za sebou již téměř dvousetletou historii. Třetím postiženým na české straně jsou pak čeští dodavatelé pro projekt Adularya, kteří museli oželet 15 % ze zakontrahované ceny na nevyplacených zadržených platbách, přestože si svoji část díla na projektu úspěšně splnili.

A nyní uděláme výčet toho samého na rakouské straně. Tam firma Andritz neutrpěla žádné finanční ztráty, protože jí byly vyplaceny veškeré zakontrahované peníze, včetně i toho 15% zádržného, o které čeští dodavatelé přišli. Zatímco na české straně následovala po zkolabování tohoto případu vlna bankrotů ve struktuře podniku Vítkovice Holding, tak rakouská firma Andritz nadále prosperuje a tváří se, jako že se jich tento 5 let odstavený projekt s rezavějící nefunkční elektrárnou v Turecku vůbec netýká a ještě si elektrárnu Adularya umístila firma Andritz do svého katalogu jako úspěšný referenční projekt. Pak ještě něco zřejmě dostane firma Andritz z rozdělení konkurzní podstaty z oněch 66,5 milionů Kč za to, že ji nenechalo vedení VPE ten kontrakt dokončit. No tak tomu já tedy říkám drzost, a netvař se česká vládo, že o tom nevíš, já vám to přece všechno napsal.

Možná, že by se mohla česká vláda bránit, že jejich podíl na tomto transferu škod na bedra českého daňového poplatníka byl jen marginální proti převažujícímu podílu vedení VPE na této škodě. S tím bych i tak nějak souhlasil, avšak pak by mi měly české státní orgány zdůvodnit, proč, když jsem podal před třemi roky trestní oznámení na podezření z korupce ve vedení VPE, tak proč česká policie (Národní centrála proti organizovanému zločinu) neprosto arogantně ignorovala moje trestní oznámení a vlastně vůbec nic nezačala nikdy vyšetřovat. Je zcela evidentní, že si někdo, kdo má moc ovlivňovat policii, rozmotání tohoto klubka podivných rozhodnutí v neprospěch vlastní firmy na VPE nepřeje.

V listopadu 2018 jsem, vážení, podal trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství do Prahy na podezření z korupce a do současné doby mě nikdo nepozval k žádnému konstruktivnímu výslechu, nikdo dobrovolně nepozval jediného mnou jmenovaného svědka, aby si ověřil, že moje tvrzení jsou správné, a ani policie nepozvala k výslechu jediného svědka, kterého já jsem označil ve svém trestním oznámení jako podezřelého z braní úplatků. Sepsal jsem 400 stránek popisu událostí, které vedly ke zkolabování tohoto případu, a policie stále nevidí důvod, proč by se někoho z vedení VPE měla na něco ptát. Ta skandálnost tohoto případu snad musí přímo čišet z tohoto mého popisu událostí, ale policie české republiky = mrtvý brouk.

Avšak, nejen policie, ale já jsem si během těch tří let nevyšetřování této kauzy několikrát stěžoval i na Vrchní státní zastupitelství v Praze, kde je pro tento případ jmenován dozorující státní zástupce. Stěžoval jsem si, že vyšetřovatel nic nevyšetřuje, ale žádného progresu jsem se nedočkal. Takže u obou těchto státních orgánů je zcela evidentní snaha, aby byl tento případ zameten pod koberec. Jediné, co tu zatím dokonale zafungovalo na případu Adularya, bylo právě to zametení této kauzy pod koberec.

Proč v nadpise používám formulaci, že jsme se stali kolonií západních zemí? Myslíte si, že toto přenesení škody z viníka zkolabování tohoto projektu – rakouské firma Andritz na českého daňového poplatníka bylo ze strany této české vlády nevědomé? Že nevědomě nechaly tyto dvě poslední české vlády zlikvidovat českou firmu s dvousetletou tradicí jen proto, aby rakouská firma Andritz přežila jimi vytvořený špatný projekt dvou kotlů na projektu Adularya? Já mám dojem, že to bylo vědomé, když se něco rakouské firmě nepodaří, tak se tu hlásí česká vláda, že za tu rakouskou firmu ty škody přece ten český daňový poplatník zatáhne. Tak mě napadá na tento případ epitaf od K.H. Borovského, “nechoď Vašku s pány na led…“.

Chápu, že je čtenář unaven neustálým povídáním o korupci, avšak pokud se s korupcí člověk nesetká tváří v tvář a nezažije ten pocit bezmoci z předem prohraného souboje se státní mašinerií, tak tvrdím, že o korupci nic neví. 16 miliard korun škody z této kauzy, to přece není zanedbatelná částka, vůči které by občané této země měli zůstat neteční. K tomu musím dodat, že se mi zatím nepodařilo posunout tento případ do centra pozornosti sdělovacích prostředků, i když jsem pro to vyvinul dosti značné úsilí. Kdo si projde to, co jsem si prošel já za 3,5 roku své války proti této prohnilé státní mašinerii, a někdo vám tu bude vykládat nějaké plky o tom, že tu nezávislý tisk něco stráží, a že investigativní novináři tu bdí a provádí tu nějaký očistný proces ve společnosti, tak vás to jen dále popudí. Nedělají nic z toho, co se tu pokrytecky podsouvá veřejnosti.

Já bych tu mohl jmenovat dlouhý seznam poslanců parlamentu, na které jsem se obrátil s případem Adularya, politických stran, kterým jsem napsal, investigativních novinářů, televizních stanic a protikorupčních nadací, které jsem oslovil a musím říci, že 90% z oslovených neměli ani tolik slušnosti, aby mi obdržení mého e-mailu alespoň potvrdili. Spíše po mnoha neúspěšných pokusech o navázání spolupráce s tiskem a různými TV získáte pocit, že tu za scénou stojí nějaký dirigent, na jehož pokyn se na danou kauzu vrhnou naši novináři z různých stran jako nějaká zběsilá smečka divokých psů, anebo také nevrhnou. Ale dokud ten skrytý dirigent nedá pokyn zdviženým palcem, tak zkrátka můžete chodit od čerta k ďáblu, a je vám to prd platné, nikdo o publikování story s 16 miliardami škody pro české daňové poplatníky neprojeví zájem.

Že se tu občas rozpumpuje nějaká ta aféra, jako současná Pandora Listy? Nenechte se mýlit, tento skandál je živen ze zahraničí přes jimi placené novinářské štětky. Tento můj příběh má natolik silný náboj, že by mohl shodit tuto vládu, mohl by ji shodit ale čestným způsobem za to, jak naložila se 16 miliardami našich daní, ale o ten čestný způsob zájem ze strany novinářů není. Musí v tom přece být ta novinářská špína, ty podrazy, ty falešné brýle, smyšlené informace, pak to má teprve ty správné grády pro české novináře. Jen připomenu Kubiceho zprávu a ted´ ty Pandořiny Listy, fuj, je mi z toho na zvracení.

Vše, co jsem tu napsal, to jsem schopen prokázat na korespondenci, nic z toho jsem si nemusel vymýšlet. Ale přesto s tímto příběhem můžu chodit od redakce k redakci, nikoho tento příběh nezajímá.

Dovolte mi říci moji zkušenost, ty kauzy, které tu občas hřmí mediálním prostorem, ty vybírá někdo účelově ze zahraničí, a vůbec není jeho snahou tu něco napravit. Bohužel jsme jen diváci na představení, které organizuje a platí někdo ze zahraničí, a o případ elektrárny Adularya nemá tento zahraniční dirigent zájem a tak není ani zájem českého tisku.

Já tři a půl roku válčím s hydrou představovanou dobře sehraným týmem policie a státního zastupitelství a bombarduji dopisy nejen orgány policie a státního zastupitelství, ale píši například i na Ministerstvo financí, na Ministerstvo průmyslu a na Ministerstvo zahraničních věcí atd., kdy tato všechna ministerstva byla akcionáři České exportní banky a státní pojišťovny EGAP v letech 2016 a 2017, a to je právě ta doba, kdy se rozhodovalo, kdo zaplatí škody za tento zkolabovaný obchodní případ, zdali český daňový poplatník, anebo viník – rakouská firma Andritz. Nakonec škoda padla na nás.

Rád také zmíním, že když jsem četl nedávno v tisku, že ministr zahraničních věcí Kulhánek vystavil fakturu ruskému státu za kauzu Vrbětice, tak jsem sedl a napsal jsem mu dopis, ať vystaví fakturu na rakouský stát a na firmu Andritz, ať zaplatí 16 miliard Kč škody českému daňovému poplatníku. Někdo mi z Ministerstva zahraničních věcí dokonce odpověděl, že prý oni neměli s tímto případem nic společného. Já jim na to zase sdělil, podívejte se, vážení, Ministerstvo zahraničních věci přece bylo akcionářem ČEB a EGAP v době, kdy se tam děly ty největší prasárny na případu Adularya, takže přestože uběhlo 5 let od té doby, co se škoda za případem Adularya překlopila na českou stranu, tak přece stále zodpovídáte za rozhodnutí těchto orgánů 5 pět let zpět, když jste vlastnili jejich akcie. Pak už mi ale Kulhánek neodpověděl.

Ještě se vrátím k tomu, jak jsem na začátku mého článku popisoval, s jakou ideologickou vervou tu likvidovali Kalousek s Topolánkem podniky zahraničního obchodu. Tak tady na příkladu Adularye vidíte výsledek tohoto procesu, kdy se pokusila privátní firma Vítkovice Power Engineering vyvést do zahraničí elektrárnu, kde ale mnou předpokládaná korupce na této soukromé firmě rozhodla o osudu této elektrárny již v době, než se vůbec ještě koplo v Turecku poprvé do země.

Nedávno tu Schwarzenberg prohlásil do risku něco v tom duchu, jako že jsme tu zlikvidovali staré výroby u nás, a že je to prý dobře. Dělá si ten dědek z lidí ve světle případu Adularya srandu? To, co jsme tu zlikvidovali, je schopnost tohoto státu vyvážet investiční celky do zahraničí. Že je tomu Schwarzenberg rád? Tomu věřím, on se vždy jen snažil tomuto národu škodit.

Na závěr se musím omluvit Kalouskovi s Topolánkem, že jsem se nějakou hříčkou osudu ocitl jako bývalá stará hnusná struktura ze zlikvidovaného socialistického ŠKODAEXPORTU na tomto skandálním případu Adularya ve firmě VPE, a mohu teď těm dvěma privatizátorům natruc zdokumentovat výsledek jejich privatizačních zlotřilostí, které zde stály českého daňového poplatníka 16 miliard korun. Vím, že tento osud projektu Adularya píši až pro budoucí generace, aby tyto věděly, jací jsme tu byli.

Pokud si někdo chce poslechnout na Svobodném vysílači moje dva dvouhodinové pořady o tomto projektu, zde jsou k disposici:

https://www.youtube.com/watch?v=WbQhjb4UoAs&t=105s

https://odysee.com/…2:6, vysíláno 19.5.2021 na https://www.svobodny-vysilac.cz/category/archiv/page/41/

Já v současné době řeším dva konflikty s policií. Kromě tohoto případu Adularya, kdy tři roky tu policie hraje mrtvého brouk, tak tu mám ještě delší případ, kdy jsem se zúčastnil demonstrace proti údajné brutalitě běloruské policie s transparentem „Ať žije Lukašenko ..“ a byl jsem brutálně napaden českou policií. Ten případ je popsán zde:

A zde o nás psaly ještě Žumpa listy.

Víte, co je na tom zajímavé? Že jsem dal odkaz na tento článek publikovaný na stránce Národní demokracie na svou facebookovou stránku a oni mi tu facebookovou stránku zavřeli na nějaký čas. Když tam viselo před rokem na facebookové stránce nějakého Romana Máci asi tak 6 dní moje jméno s rokem narození a moje foto a pod tím výzva, „ať toho zmrd… někdo sejme“, tak si představte, že to žádné zásady Facebooku neporušovalo. Neodstranila tuto výzvu z facebookové stránky Máciho žádná administrativa Facebooku, ale odstranila tu výzvu až policie, kam jsem si stěžoval.

Nyní jsem se ohledně toho mého napadení policistou na té běloruské demonstraci prostěžoval až k ombudsmanovi Křečkovi, oba případy mají společné to, že demonstrují, že se tu policie chová jako stát ve státě.

A na úplný závěr odpovím na dotaz, zdali se v této republice dají spokojeně krást peníze českého daňového poplatníka. Odpovím, dají, a za bílého dne si můžete přijít a ze státní kasy si naložit plný pytel peněz, ale musíte být kamarádem třeba s Hamajdou, pak se nemusíte bát, že se toho vašeho případu policie po tři roky dotkne. Tož v takovéhoto zemi žijete.

Ten příběh o Adularyi má další pokračování, kdo si myslí, že těch lumpáren už tam bylo dost, tak to se tedy velice mýlí. Já sepíši, pokud se mi něco v brzké době nestane, další pokračování případu Adularya a bude to neméně špinavé a neméně zajímavé a bude se týkat prodeje této elektrárny, který se nyní realizuje.

Že jsem napsal tento článek v předvečer voleb, to neznamená, že bych chtěl nějak průběh voleb ovlivnit. To je jen shoda okolností, nejsem přece žádná Sorösova děvka.


10.10.2021 Kelly

12345 (211x známkováno, průměr: 1,64 z 5)
20 619x přečteno
Updatováno: 12.10.2021 — 21:50

Reklama

D-FENS © 2017