Jak jsem sbíral podpisy pro kandidáta na prezidenta aneb malý vhled do duše českého národa

Vyskytl se jistý kandidát, který by v prezidentském křesle určitě znepříjemnil život všem vládním probruselským poskokům. Rozhodl jsem se proto vyjít s kůží na trh a oslovit co nejvíce lidí ve svém okolí. Zažil jsem přitom různé situace a čelil i nepříjemným dotazům.

Věřte mi, je to něco kvalitativně jiného než anonymní internetové diskuse. Jméno kandidáta uvedu až na závěr, takže článek můžete brát také jako malý kvíz.

Kandidáta téměř nikdo neznal

Osobně jsem oslovil okolo cca 50-ti lidí, z toho byla odhadem polovina neočkovaných. Kandidát ohlásil svoji kandidaturu poměrně pozdě a navíc se úmyslně nechtěl cpát do mainstreamu. Přesto, že kandidát byl docela výraznou osobností boje proti covidismu, znal jej pouze jeden ze všech mnou oslovených. Vyvodil jsem z toho závěr, že alternativu sleduje méně lidí, než jsem očekával.

Podivné podpisové formuláře

Kromě svého jména musel každý občan uvést číslo OP/CP, adresu trvalého pobytu a datum narození. Tyto údaje jsou pochopitelně zneužitelné, někteří se na tím pozastavovali, dokonce jeden člověk to striktně uvedl jako důvod pro nepodepsání. Argumentoval jsem tím, že když se půjdete ubytovat do hotelu, tak tam zanecháte stejnou identifikační stopu. Ze strany státu je to samozřejmě buď neschopnost nebo záměrná sviňárna, ale na druhou stranu všichni kandidáti mimo parlamentní politické strany měli stejné podmínky.

Už kandidátovo Desatero prezidentské funkce někdo neakceptoval

Kandidát má vyvěšeno Desatero na svých stránkách. Obsahuje mj. hájit demokratickou ústavu a bránit nástupu nové totality, podporu rodiny a rodičovství, vzdělání, dosažení soběstačnosti ve strategických komoditách jako jsou základní potraviny a energie, zahraniční politiku hájící národní zájmy … Člověk by řekl, že se na tom musí shodnout všichni normální občané.

Tady jsem u jednoho kolegy ihned narazil. Stačily dvě věty a neměli jsme se o čem bavit: „Soběstačnost neexistuje, jsme malý národ, musíme zákonitě k někomu patřit.“ Kolega si podle mě představuje, tak jako lidovci, že se nám bude nejlépe ekonomicky a bezpečnostně dařit jako součást spolkové říše. A to bez ohledu na dlouhodobou historickou zkušenost a kulturní odlišnosti. Toto „otrocké“ myšlení v kombinaci s leností a vymýváním mozků, je podle mého názoru hlavní ideovou příčinou, umožňující většinově tolerovat bezprecedentní vlastizrádné chování naší vlády. Pokud připustím myšlenku, že máme k někomu patřit, tak potom jako rovnoprávná sebevědomá republika. Sami nemáme šanci, proto je nutno si s nejbližšími podobně smýšlejícími zeměmi definovat společné zájmy a rozvíjet spolupráci. Jedině společným postupem s dalšími státy se můžeme vymanit z eurounijního marazmu a nadřazených globálních struktur. Dosazení prezidentských figurek, jako je na Slovensku Čaputová či u nás rozvědčík Pávek, má za úkol především rozbít spolupráci států V4. Korunu všemu (k naší smůle) nasadilo instalování česko-ukrajinské loutkové vlády Pjotra Zelenkoviče Fialenka, jehož cílem je dlouhodobě zadlužit ČR tak, abychom se stali snadným soustem těch, kteří lotra Pjotra řídí. Neboli nejlépe vás ovládá ten, kdo vlastní vaše dluhy. Na rozdíl od vlády agenta Bureše, který (dá se říci jednorázově) odevzdal svému páníčkovi povinný desátek ve formě objednání zázračných vaksín v počtu několikanásobně převyšujícím jejich plánovanou potřebu (o té reálné ani nemluvě), soudruh Fialenko pro nás u svého páníčka zajistil nejen dodávku předražených energií, ale navíc hodlá nakoupit řadu sofistikovaných zbraní, jejich údržba zaručí vytvoření dalších penězovodů na desítky let dopředu. Na tuto černou práci byla prozíravě najata duševně nemocná militantka Bělochová, protože zdravý člověk by se z toho nejspíše pozvracel. Vzkaz pro mého zde také píšícího kolegu: neztrácejte prosím čas zbytečnými technickými rozbory stíhaček F-35, o ty vůbec nejde. Kdybychom zaplatili výpalné tím, že za stejné peníze dovezeme místo zbraní kontejnery plné hoven, bylo by to pro nás mnohem užitečnější. Pohnojením polí bychom odvrátili očekávanou potravinovou krizi a nestali by jsme se potenciálním terčem ruských jaderných sil.

Psychologicky zajímavý moment na bývalém pracovišti – žena versus muž

S podpisovým archem jsem zamířil do mého bývalého zaměstnání. Zde, v jedné z kanceláří, pracuje několik lidí a s nimi také paní Sylva a pan Petr, kteří si navzájem nejsou úplně sympatičtí. Sylva je společensky zodpovědná, uvědomělá vaxerka a mého kandidáta striktně odmítla (aniž by ho znala, pochopitelně). Petr nepřítomně civěl do monitoru na kandidátovy stránky, evidentně přemýšlel jakým způsobem se mě zbavit.

Sylva: „Tak už se na něj Petře vykašli, ne?“

Petr okamžitě ožil, jako by ho píchlo šídlo do zadnice: „Víš Sylvo, já si myslím, že by každý měl dostat šanci! Kde je ten papír, ať to podepíšu!“

Otázky a odpovědi

Pár lidí mělo potřebu se mnou diskutovat o globálních problémech lidstva, takže někdy dávali otázky s kandidaturou na prezidenta přímo nesouvisející. Spíše jsem měl dojem, že tito lidé podvědomě trpí určitou rozpolceností pod nekonečným přílivem pozitivních evropských hodnot a chtěli se ujišťovat, že stále ještě žijí v tom správném světě a ne v Rusku, kde vládne zlý démon Putin.

On: „Že je ten tvůj kandidát proruský?!“

Já: „Snaží se zachovat neutralitu. Dodávku zbraní na Ukrajinu by asi neschvaloval.“

On: „Takže je proruský!“

Já: „Vím, že tě trápí, že bez západních zbraní Ukrajina prohraje. Tohle však není naše válka. Je to zástupná válka mezi dvěma civilizačními modely. USA nechce ztratit pozici hegemona. Ryze pragmaticky, až padne poslední Ukrajinec, kdo nám za ty naše dodané zbraně zaplatí? Zbrojním firmám, které mají zájem na dodávkách a z toho vyplývajícího prodlužování konfliktu, to nakonec zaplatí stát, tedy daňový poplatník.

On: „RuSSáci jsou pro nás největší bezpečnostní hrozba, ti se na Ukrajině nezastaví!“

Já: „Proto snad jsme v NATO, ne? Rusko kvůli nám určitě nebude riskovat jadernou válku. Nebo si myslíš, že by nám naši spolehliví, pravdou a láskou překypující spojenci nepřišli na pomoc?!“

Bohužel, skutečně existuje reálná možnost lokálního jaderného konfliktu v Evropě. Ten by mohl být vyvolán např. vpádem polské armády na Ukrajinu. V tom případě by pravděpodobně následovala ruská odveta na vojenské cíle po celé Evropě. USA, podle mého názoru, Evropu raději obětují, než aby riskovaly vlastní zničení spojenými silami Ruska a Číny. Je to obyčejná šachová partie, postrádající jakékoliv prvky lidství.

Ona: „Není to můj ideální kandidát.“

Já: „A koho nebo jakého by sis ideálně představovala?“

Ona po několika nesouvislých větách: „Já vlastně nevím, musela bych asi kandidovat sama.“

Patologická touha po dokonalosti má zpravidla na člověka zhoubný vliv. Pokud má tuto vlastnost vysoce postavený manažer nebo majitel firmy, pak zpravidla není ochoten delegovat žádné pravomoce a je jen otázkou času, kdy se z té práce zhroutí.

On: „Kdyby Putin obrovsky neuplácel Čečence, tak by muslimáci nikdy nebojovali za Rusko, ale proti Rusku!“

Já: „Můžeš mít pravdu, iluze si nedělám. Ale vím na 100%, jak evropské země uplácejí migranty, aby jim doma nedělali bordel a jak naše banánová republika dlouhodobě řeší otázku (ne)přizpůsobivé cikánské menšiny.“

On: „Dokážeš si představit, že ve 21. století je někde v Evropě fašismus? Důvody Putinovy agrese jsou ryze mocenské.“

Já: „Tím, že situaci na Ukrajině sleduji už od masakru v Oděse 2014, tak si to bohužel představit dokážu. Pro dovzdělání doporučuji shlédnout následující dokumenty různých prokremelských živlů, např. Mrtví na náhradní díly (pro shlédnutí zde, Německo, Francie, 2010), Donbass (Anne-Laure Bonnel, 2016) nebo Ukrajina jiná pravda (italská televize contro.tv, 2022).“

On: „I kdyby se na Ukrajině dělo cokoliv, nikdo nemá právo tam vstupovat a zahájit agresi. Je výlučně v kompetenci daného státu, jak si svoje vnitřní problémy vyřeší. Navíc je to kousek od nás.“

Já: „Čím se tedy řídí demokratický západ? Principem nedělitelnosti hranic (Ukrajina) nebo právem národa na sebeurčení (Kosovo)? Řekl bych, že pouze a jedině tím, co se mu hodí.“

On: „Ano, Kosovo byla chyba, nikdo není neomylný. Je to už stará a promlčená záležitost.“

Já: „V Kosovu se od té doby nachází jedna ze stovek amerických zahraničních mírotvorných základen, jejich druhá největší v Evropě. Pokud by humanitární bombardování Srbska bylo chybou, tak bych předpokládal, že američtí mírotvorci ze základny odejdou a Kosovo bude navráceno Srbsku. Nemám si snad myslet, že pravým důvodem celé mírotvorné operace bylo vybudování mírotvorné základny? Doufám, že si na svůj profil vyvěsíš srbskou vlajku a budeš požadovat okamžité vyhoštění amerických diplomatů!“

On: „Rusko je velmi zaostalou zemí. Zmůžou se leda tak na vývoz surovin bez další přidané hodnoty. Dokážeš si představit, že by ses tam odstěhoval?“

Já: „Narodil jsem se tady a nechci bydlet ani v Rusku, ani v Americe. Co se týká zaostalosti, považuji za nejnáročnější odvětví vojenský, kosmický a jaderný průmysl. Ve všem je dnes Rusko na špici.“

On: „Zásadní jsou čipy! Prostí lidé tam žijí v bídě!“

Já: „Před třiceti lety bych ti dal určitě za pravdu. Od lidí, kteří do Ruska občas jezdí vím, že se za Putina životní úroveň Rusů hodně zvedla.“

On: „Podívej se na vyspělost západu. Moderní výstavba, průmyslové technologie, počítače, mobily, auta, atd. Kam se hrabou ti tvoji Rusáčci?“

Já: „Chceš mi tím naznačit, se máme vždy přiklonit na stranu toho, kdo je momentálně technicky vyspělejší a silnější? Co když to za pár let bude Rusko nebo Čína? Budeš se stejnou vehemencí obhajovat Čínu a dehonestovat Ameriku? A co se takhle nebát, nekrást, mluvit pravdu, před nikým se neponižovat a nad jiné se nepovyšovat?“

Rozvědčík Pávek nebo agent Bureš?

Výsledek 1. kola prezidentských voleb vnímám jako totální úpadek morálky českého národa (pokud se ještě tento shluk lidí dá nazvat národem). Absolutně nechápu, co si lidé od těchto cizáckých slouhů slibují? Chtějí snad objednat více amerických stíhaček? Každé ráno pro všechny koblihu zdarma? Vyřazené americké vrtulníke a další vaksíne? Nebo snad došlo k omylu a volilo se největší zlo? Jít volit do druhého kola doporučuji pouze masochistům.

Hodně se diskutuje o vytvoření paralelní společnosti. V době přicházející technokracie si však nejsem jistý, jak dlouho by takový projekt mohl reálně existovat.

Závěr

Dovolte mi připomenout pohádkový příběh 9/11 dvou letadel, která sice narazila do dvou mrakodrapů, ale k zemi se zcela ukázkově složily mrakodrapy tři. Málokdo si už dnes uvědomuje, že tato událost se stala záminkou (boj proti terorismu) pro pozdější beztrestné humanitární bombardování Afghánistánu, Iráku, Jemenu, Libye, Pákistánu, Sýrie a Somálska. Ano, všichni přece ví, že v těchto zemích vládli zlí despotové a nežijí tam lidské bytosti, protože to je daleko od Evropy. Oproti tomu na Ukrajině, vládli po fašistickém převratu, který zasponzorovaly 5 mld. dolarů USA, samí demokraté. To jen, aby si každý uvědomil, komu se klaníme.

Jsme společností dluhů. Ti co mají hypotéky, se na veřejnosti bojí cokoliv říct, aby je nevyhodili z práce. Nemusel by to být až takový problém, kdyby se mj. nejednalo taky o novináře. Jak už jsem psal výše, nejlépe vás ovládá ten, kdo vlastní vaše dluhy. Za 30 stříbrných je většinová společnost ochotna rezignovat na hledání pravdy. Z lidí se stali konzumní brojleři.

Nechci tady vypadat jako Putinův advokát, Rusko osobně neznám. Akorát se podivuji nad tím, jak je snadné najít viníka všech našich neduhů a kolik lidí je tomu ochotno uvěřit. A jsme zase u morálky a životních hodnot.

Jinak můj favorit nakonec získal jen 42 tis. podpisů. Rád jsem mu přispěl těžce získanými 32 podpisy.

Malá poznámka na závěr. Z technické praxe víme, že každá regulovaná soustava musí mít zpětnou vazbu, jinak se regulovaný proces „utrhne ze řetězu“. Příkladem zpětné vazby může být u vás doma třeba pokojový termostat, který podle nastavené teploty zapíná a vypíná kotel. Tento princip se aplikuje i v demokracii. Zpětnou vazbu tvoří svobodná sdělovací média a svobodné volby. Leč tato zpětná vazba se nějak porouchala. Dobře nám tak!

V Kocourkově 15.1.2023 Terbo

Související články: