Hlavní myšlenkou tohoto článku je „Nehas, co tě nepálí, aneb nehledej na autě chybu, která tam není“.
Koupil jsem si v roce 2010 nové staré auto – pětiletý Hyundai Grandeur 3,3 V6. Najeto málo – 74 000 km, auto jezdilo jak víno, bylo to v květnu. Obuto bylo na zimákách, byly k němu i 18 palcové letňáky s 7mm vzorkem. Paráda, říkám si. Chystal jsem se právě na 400 km dlouhou cestu, tak je tam samozřejmě nasadím. Ovšem zmasírován médii a už tehdy všudypřítomnou eurosprávností jsem jel do pneuservisu, nechat je zkontrolovat.
Servisák, starej dědek se silnýma lupama na očích se hned sápal po noži, že strhne závaží. Říkám mu, co délá? Říkal jsem jen zkontrolovat. On na to že dobře, ale dokáže mi, že určitě ty kola budou rozvážené. Roztočil první a… bylo. Věděl, o čem mluvil, ale už neřekl, že to není až tak nutné převažovat. Odvážil a převážil. Takhle to šlo dál, až neměl co kontrolovat. Odchýlky byly 5 – 10 gramů. To má naprostá většina aut po ujetí pár km po vyvážení kol. Vysolil jsem 600 Kč a odjel se smíšenými pocity. Na jednu stranu neplánovaně lehčí o 6 kil, na druhou stranu ale s „perfektně“ vyváženýma kolama.
Absolvoval jsem onu dlouhou cestu a další den po ránu, kochám se na své nové auto, načež se mi oči zastaví na odlepeném závaží pod mým autem. Sakra, to není možný, to nemůže být z mého auta. Bylo a bylo to rovnou u třech kol. Někdo zřejmě odvedl špatnou práci. Vyřídím si to s dědkem potom, teď ale musím vyvážit kola znovu. Jedu do pneuservisu v místě havárie a vykešoval jsem 27 eur i s dýškem pro Zmrda. Krycí jméno „Zmrd“ jsem mu dal za pár dní, když jsem zjistil, co mi provedl.
Chystal jsem se takhle odpoledne vyměnit zadní destičky (přední byly v normě). To je pohodová práce na hodinku i s pauzou na kávu, ovšem pokud nenastane problém. Ten nastal hned na začátku, nemohl jsem povolit šrouby, abych sundal kolo. Mám křížák, jedna ruka nahoru, druhá dolu, páka jak Brno, nešlo to. Volám známého, který váží jednou tolik co já – 130 kg. Mordoval se, tlačil, páčil, energetický výdaj zaoceánské kontejnerové lodi při vyplouvání z čínského přístavu, nepovolil. Nakonec přinesl asi 3 metrovou tyč. Navlíkl ji na křížák a povolil, ovšem musel použít značnou sílu a křížák z kulatiny o průměru 25 mm určený pro Ávie zkroutil. Bylo to vidět na barvě odlupující se do krutu. Píchnout někde na cestě, nemám šanci si kolo vyměnit. Šrouby byly takhle utaženy u všech čtyř kol.
Destičky vyměněny.
Ne dlouho po tom, cruisuju si po Praze s otevřenými okny a slyším pravidelné dření od zadních kol. Radím se s přáteli a známými a odpověď je vždy stejná… „to je jasný, vyměň kotoučééé…“. Hm, myslel jsem si to. Koupil jsem kotouče, vyměnil a nic. „Počkej, až si to sedne…“, zněly další rady, klasika. Nesedlo.
Laboroval jsem, zkoumal, chodil po diskusích, až mě zaujal jeden příspěvek, který si pohrával s myšlenkou, že když Vám v servisu moc utáhnou kola, můžou se zkřivit náboje. Sundám kolo, disk, připravím si amatérský úchylkometr, provedu měření. Výsledek testu v hlavě analyzuju, vkládám do rovnice a výsledek rovnice vyřknu nahlas: Ten Zmrd!
No nic, koupil jsem zadní náboje od neoficiálního dovozce za 5 000 Kč (oficiální chtěl 11 000 Kč). Podotýkám, že to byly originály. Vyměnil jsem je a bylo po problému.
U předních kol stejný problém nenastal. Domnívám se, že to je proto, že jsou ty díly z pochopitelných důvodů bytelnější.
Dva roky žádný problém, až jednoho dne, zadívám se na levou zadní pneumatiku a říkám si, jestli ten kraj není víc sjetý než ten druhý. Nebyl, ale znáte to, pocit je někdy silnější než realita. Navíc, chytrolínské rady autorizovaných servisů v pořadech o autech taky udělají své. „My doporučujeme provést kontrolu geometrie po každé výměně kol, každém vjetí do výmolu, každém prudčím zabrždění, každém natankování, každém nastartování…“
Geometrii jsem nikdy nedělal, tak proč to nezkusit? Obvolal jsem Hyundaie v Praze a vybral si jeden z nich. Byl blízko a cenu měli příznivou. Objednal jsem se, dostavil jsem se.
Změřili, poštelovali, zkurvili.
Nevšiml jsem si toho hned, ale po čase jsem začal slyšet a cítit (přenášelo se to do kabiny) divné dření, neboli škrábání v pravidelných intervalech. Přicházelo s rychlostí 50 km/h a víc. To je zas co?
Opět porada se známýma, každého hned napadlo kotouče. Vyměnil jsem je (s nimi i destičky), stejnak měli nejlepší léta za sebou. Nepomohlo. Prohodil jsem kotouče mezi sebou, nepomohlo.
Řekl jsem si, že auto jezdí, tak co? Kašlu na to. Jenže po čase mi to nedalo, neskutečně mě to iritovalo. Na hladkém asfaltu do 100 km/h není motor slyšet, jen jemné odvalování gum a do toho to škrábání, chrrr chrrr…
Další podezřelý komponent bylo samozřejmě ložisko. Raději jsem sehnal i náboj. V živé paměti jsem měl stále zadní kola a případ s názvem Zmrd. kdyby náhodou, ať to nemusím rozebírat po druhé.
Ložisko 1 000 Kč, náboj 2 800 Kč (od poláka z Allegra, tady za něj chtěli 5 000 Kč).
Výměna proběhla v režii kolegy (říkejme mu Pepík). Je to národní všeuměl. Vyučen v oboru aut není, spraví ale všechno. Chtělo by se říct, že supluje práci autorizovaného servisu, ale to by nebylo pravdivé. Ve skutečnosti hoši v autorizovaných servisech vědí o konstrukci auta asi 30% toho, co Pepík.
Vše šlo hladce, rozebrání, lisování, složení. Nálada byla silně optimistická, až dokud jsem nerozjel auto a neuslyšel to škrábání. Autem zaznělo velmi silné, dlouhé Fuck!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nic, kašlu na to. Jenže zase mi to nedalo a rozebíral jsem situaci s kolegou Pepou. Poradil mi, ať zajdu na STK, prý tam za pár korun prohlédnou nápravu a jelikož to dělají roky, mohli by odhalit příčinu toho prokletého škrábání.
Pro kontrolu podvozku (tzv. Technická kontrola na přání zákazníka) jsem si vybral STK Bohdalec. Technikovi, který mě měl na starost, jsem vysvětlil, o co mi jde, co to dělá a nedělá a že netuším, čím to může být. On na to s úšklebkem, že „…to může být tím, že je to hůndaj. Víte, co si o těhle autech myslím?“. Aha, debílek, co má doma (tipuju) čiplýho pasáta B5 po taxikáři v dehtu a myslí si, že má nejlepší káru na světě, protože to žere 5 litrů na sto a je to držák. Nechávám ho v tom, ale každopádně, takhle by se k zákazníkovi chovat neměl, ať už má názor jakýkoli. Potkal jsem už takových jedinců hodně, jsou vždy stejní.
Vlezli jsme pod auto, rozklepal nápravu a hlásí mi, že tam nic nevidí, snad jen jeden silentblok v rameni, zrovna u inkriminovaného kola. Jelikož jsem věděl, že za tuto minutovou prohlídku vycáluju 350 Kč, řekl jsem mu, ať mi ještě zkontroluje brzdy. Neochotně zařadil D a vjel na válce. Tam bylo vše v pořádku, brzdy šli téměř na chlup spolu. Bylo zajímavé sledovat, jak postupně pookřál a na adresu mého „hůndaje“ začaly dopadat výrazy jako perfektní, úplně v pohodě, jak nový apod. Zřejmě změnil názor, když při vjíždění do garáže sešlápl plyn stylem, který používá u svého chrochta a takový katapult u něj nikdy nezažil. OK, neberte mě za slovo (jistě jste řídili mnohem silnější káry), není to žádná raketa, ale na jedničku to zatlačí pěkně.
Přistoupil jsem k výměně silentbloku. Práce šla od ruky, opět mi pomáhal kolega Pepík. Celá práce byla hotova do 2 hodin, včetně vy/ lisování silentbloku. Pepík se v životě navymeňoval nějakých ramen, ale tady to šlo ze všech aut nejlíp. Vše na šrouby, žádné mlácení nebo vylisovávání. Nesplnila se jeho předpověď, kdy řekl, že „…no, já si myslím, že to rameno ani nesundáme. Výměnu jsem totiž prováděl v polodomácích podmínkách bez heveru, pouze se zvednutým jedním kolem na zvedáku z auta.
Práce hotova, je na čase zjistit výsledek. Rozjedu auto na 50 kmh a chrrr chrrr, škrábání nepřestalo. Zlomeně jsem svěsil hlavu a ruce na volant. To snad není možný!
Zase trvalo nějakou dobu, když jsem si říkal, že na to seru. Auto jezdí, tak už to nebudu dál řešit. Po měsíci mi to zase nedalo a vrátil jsem se k tomu. Rozebíral jsem s Pepou možnosti příčin a jeho napadlo, jestli to nebude přeci jen geometrií. Tu jsme před tím vyloučili, protože „byla přece dělaná“.
Vytáhl jsem účtenky a faktury a nakreslil jsem si časovou osu událostí (nákup kotoučů, geometrie, nákup ložiska a náboje atd.). Investigace ukázala, že začátek problémů ukazuje opravdu na období po geometrii.
Povolil jsem jistící matku, fixou označil tyčku řízení a vyrazil do terénu. 1 otáčka tyčky doleva, nic. Druhá otáčka tyčky doleva, zase nic. 3 otáčky zpět a ejhle…, škrábání ustoupilo. Projevovalo se jen při vyšší rychlosti a při natočení volantu. Bingo! Zabralo ještě nějaký čas, než jsem to doladil.
Vracel jsem se domů s dobrým pocitem, že jsem odstranil závadu, ale na druhé straně naštvaným z toho, že mi auto zkurvil zase servis, dokonce autorizovaný.
Závěr. Dvakrát jsem hasil něco, co mě nepálilo, dvakrát jsem za to platil, doslova. Jednou jsem zbytečně nechal vyvážit kola a podruhé jsem zbytečně jel na geometrii. Pokud teď někoho napadlo, proč jsem s tím nejel rovnou do servisu, to si lehce obhájím. Autoservisu se vyhýbám a budu vyhýbat jak sociální demokrat detektoru lži. On by totiž postup opravy v autoservisu nebyl jiný, akorát bych platil trojnásobek za náhradní díly a ještě za čas automechanika dloubajícího se v nose. Pravidelný servis si dělám sám.
Účet:
2 x vyvážení – 1 275 Kč
3 ks náboje – 7 800 Kč
Ložisko – 1 000 Kč
Geometrie – 900 Kč
Podtrženo, sečteno – zbytečně vyhozených 10 975 Kč. Nepočítám čas (internet, shánění dílů, práce na autě) a nervy.
Snad byl můj případ aspoň trochu poučný a snad si z něj někdo vezme příklad a ušetří mu trable a peníze.
(6x známkováno, průměr: 1,17 z 5)