Hypotéka – test banksterů

Přijít k vlastnímu bydlení se dá různě.

Dědiči – je to ten příjemnější způsob, jen má tu nevýhodu, že musí někdo umřít. I když se najdou ti, pro které to je dědění dvojí štěstí.

Obdarovaní – to může mít nevýhodu, že musí někdo darovat (koho chleba jíš…), ve vztahu může vadit třeba nežádoucí blízkost tchýně apod.

Vyčkávači, až někdo umře – to má tu nevýhodu, že můžete být vyškrtnuti ze seznamu nebo nemovitost mezitím změní majitele na kočičí útulek. Nebo vytoužený stav jen tak nenastane.

Hledači partnera s nemovitostí – místo posílání peněz do banky můžete obrážet autosalóny nebo jiné salóny. Ale se statisticky pravděpodobným rozchodem vám zůstane tak možná kdysi nový kundolap, ve kterém se nyní prohánějí teenangeři.

Věční nájemníci – má to nevýhodu, že zeď, do které chcete navrtat hmoždinku, není vaše. A s tím si ponesete důsledky. Ale zas si můžete vybrat byt, do kterého vrtat hmoždinky nebude třeba. Často jsou to vyznavači dematerializace, kteří chtějí bydlet v cool čtvrti. Ale pak se diví, že po nich majitel chce dvacet tisíc měsíčně nájemné. Tedy pokud vynecháme ty, kteří nemají jinou možnost.

Soft-hypotékáři – ti, kteří si půjčují na malou část hodnoty nemovitosti. Často si stěžují na nepřízeň osudu, že si musí vzít hypotéku na půl milionu na privatizovaný byt 4+1 v Praze.

Hypotékáři – většinu peněz si musí půjčit. Zoufalci s kladným vztahem k riziku, k cynismu a k závisti většině z výše uvedených.

Vyznavači nájemního bydlení jsou třeba Němci. Nájemné je v Říši v podstatě státem regulované. Ale na kvalitní byt poměrně vysoké. Občas dochází ke změně pravidel a to vyvolává celonárodní nevoli. Jako každá regulovaná služba je i nájemní bydlení nedostatkové. To je i případ Německa ve velkých městech. A navíc i průměrná rodina na nájem průměrného rodinného bytu nemusí úplně snadno vydělat.

U nás sice vztah mezi pronajímatelem a nájemcem stát nějak upravuje, ale o státním systému se mluvit nedá. Jestli se budou se hromadně stavět soukromé bytové domy k pronájmu, ukáže čas. Zatím je pro developery spíš výhodnější byt hned „střelit“, alespoň v Praze a větších městech. Hypotéka se všemi nevýhodami svým způsobem pořád vede. Jak si peníze pořídit?

Stavební spořitelna ČS

První zadlužení v divokých pokrizových letech bylo u Stavební spořitelny ČS, úrok skoro šest procent, ale kvůli očekávanému předčasnému splacení jediný způsob, jak refinancovat bez sankcí. Třeba bývalý majitel bytu platil za předčasné splacení hypotéky u jiné banky penále nehorázných 10 %. Tak na výběr moc nebylo.

ČS

Následné refinancování úvěru SS hypotékou u ČS o dost zlevnilo. Sice byl úrok jen něco přes 4 %, ale bylo nutné upadnout do otroctví, jako nemožnosti změnit drahý běžný účet. A měsíční poplatky za vedení účtu byly 200 (tehdejší standard 150 – 200 Kč).

Po nějaké době došlo k hromadné žalobě kvůli poplatkům a následně placení soudních výdajů při prohraném sporu. Pohledem zpět to bylo spíš naivní. Každý při podpisu smlouvy s podmínkami souhlasil, jakkoliv jinde v Evropě podobné hromadné žaloby uspěly. Ale i tak byly banky do budoucna donuceny poplatky za vedení účtu neúčtovat.

Pokuta za refinancování po skončení fixace u ČS byla 10 tisíc. Česká spořitelna je spíš výhodná pro „prvohypotékáře“. Její úředníci se tváří, že by dali hypotéku i číšníkovi nebo profesionálnímu hráči pokru. Ale po skončení fixace je výhodnější zběhnout jinam. Ale je třeba uznat, že lapání do svých sítí má ČS propracované. Není divu, že své matce v Rakousku posílá tučné peníze.

Hloupý Honza a šustiči papírama

Před refinancováním pár špatných zkušeností se zprostředkovateli. Rádoby renomovaná firma Chytrý Honza měla problém dodržet termíny schůzek a pak se ani neráčili ozvat s nabídkou. Jiný makléř ještě neobjevil Excel a mejl a pořád se snažil něco nesrozumitelně čmárat na papír. Ale pro nákup rohlíku také není třeba zprostředkovatel, tak stačí návštěvit pár webů a poboček a je v tom jasno.

Air Bank

Jedna z nejméně ziskových bank v ČR. To je běžnému zákazníkovi vcelku jedno. A Kellnerovi to asi taky nevadí. Nabízela všem rovný úrok. Sice ne úplně nejnižší, ale kdo splnil podmínky, ten ho dostal. Překupníkům služby nenabízela. Asi tak o 10 let napřed v digitalizaci před ČS, i když teď už se to možná přiblížilo. Smlovy vcelku srozumitelné, jednání férové, pár zaškobrtnutí při komunikaci, jinak OK. Předčasné splacení z vlastních zdrojů bez sankcí. Jen v případě refinancování jinou bankou během fixace by tam nějaké poplatky byly. Ne že by se ta banka dala nějak zbožňovat, jak roztrubují v marketingu, ale v Česku není těžké být jednookým mezi slepými.

Mít vlastní prostředky, tak nyní velí ČNB. V 25 škončíte VŠ, do 30 vyděláváte a odkládáte 150 tisíc ročně. Nemělo by dělat problém koupit byt/dům za 1, 2, 3, 4, … mega v Xxxxx (nehodící se škrtněte) i z lehce nadprůměrné mzdy. Realita je ale taková, že v 25 chcete jet do Indie a mít v hlavě uklizeno jak v pokojíčku. V 27 začnete vydělávat, ale místo posílání oběživa do ústavu si chcete koupit svalnaté auto.

Pokud jsou vlastní prostředky vydělané a uspořené, rozdíl je velký – v návyku odkládat stranou. Při splácení hypotéky základ, že velký objem vydělaných peněz se nepromění v požitky ani statusy. Tak je dobré si na tenhle režim pár let předtím zvykat.

Banky by měly víc sledovat historii vydělávání, utrácení a spoření. Tabulkově řešit, jestli je 10 % vlastních prostředků málo a 20 % dost, je k ničemu. ČNB navíc šlápla na brzdu v době, když už je systém v zatáčce a ve smyku.

03.06.2018 Batyskaf

Související články: