Příznivcům značky Audi, kteří mají dost peněz, se brzy splní sen. Budou si moci koupit ještě obrovitější, ještě tuctovější a ještě odpornější SUV, než doposud mohli. Bude se jmenovat Q9 a jako bonus k ní marketing Audi naservíroval rozkošnou pohádku, která stojí za komentář.
Nejdřív krátké vysvětlení na téma dotykové kliky. Je to vynález šílených od praxe oddělených ichtylů a sleduje stejnou logiku, jako drive-by-wire, brake-by-wire a dotyková tlačítka. Ve všech těchto případech jde o zrušení mechanické vazby mezi tím, co ovládá a tím, co je ovládáno. Někdy tato separace ovládacího a ovládaného prvku ukázala jako dobrý nápad, někdy se to nehezky zvrtlo.
V tomto případě byla zrušena vazba mezi klikou a zámkem dveří. Jestli jste socka a máte rád Bráník z plastu, budete dotykové obrazovky a dotykové kilky milovat, respektive budete je muset milovat. Zavedením dotykové kliky odpadl celý mechanismus vnitřních a vnějších klik a souvisejících těsnění, táhel a podobně, a nahradily je dva kapacitní snímače na detekci blízkosti ruky a nějaké ty dráty. Klika pak nemusí zvenčí dveří vůbec být, nebo tam může být jen takové držátko pro blbečky nebo díra pro senzor, a to samozřejmě snižuje náklady. Marketing toto nízkonákladové řešení zákazníkům skvěle prodal jako prémiové a progresivní řešení. Těm ani nedošlo, že jim zase někdo něco sebral a mnozí si naopak myslí, že to je něco prémiového, za co by si měli ještě připlatit. To je absurdní. Je to jako by Ryanair v dopravních letadlech štosoval koupáky nastojato, k jídlu servíroval sekanou v housce, kterou jim zastrčí do úst zvonem na záchod a prohlásil to za první třídu. Mámo, to je luxus, to se máme!
Problém je pouze v tom, že to zatím v žádném autě pořádně nefungovalo. Po vynaložení obrovského úsilí se povedlo to rozchodit natolik, že průměrný zákazník s průměrnými návyky dokázal otevřít dveře. Ale jakmile drží něco v ruce, má na rukou rukavice nebo nedej bože má mokré ruce, už se nedostane do auta. Prostě zase další dementní nápad, který funguje skvěle jen na papíře.
Klikou-by-wire se podařilo několik málo problémů vyřešit, ale obratem se jich povedlo ještě více vytvořit. Ten hlavní je špatná pasivní bezpečnost. Při nárazu nebo požáru vozidla může dojít k poškození snímačů, kabeláže nebo elektrické soustavy vozidla a vazba mezi „klikou“ a zámkem pak přestane fungovat, takže cestující nemohou ven nebo naopak záchranné složky nemohou k nim. V kombinaci s řetězovým procesem hoření článků baterie u elektromobilu, který vede ze své podstaty k exponenciálnímu uvolnění energie, se občas nějaký elektromobil promění v mobilní krematorium, ve kterém se cestující prémiově uškvaří. Spalovat zákazníky je ovšem špatně, protože si už další auto nekoupí a je s tím hrozně papírování.
Aby tento imbecilní vynález prolezl různými těmi ASPICE audity a assessmenty a podobně, mají sociální dveře většinou nějaké záložní mechanické otevření, třeba umístěné na dně té dveřní kapsy. To je samozřejmě výsměch a opatření dobré pouze na to, aby se odškrtla položka v nějakém checklistu. Představte si tu situaci. Právě jste havaroval. Jste zraněný, v šoku, nevíte, zda vaši spolucestující žijí, jste paralyzovaný vystřelením airbagů, vnímáte, jak se rozbíhá ten popcorn proces v baterii pod vámi, a máte někde na dně kapsy ve dveřích nahmatat plastovou západku o velikosti asi 2×2 cm a dvěma prsty jí přizvednout. Dáte to?
Na internetu se začala šířit horibilní videa, jak Číňan na poslední chvíli zachraňuje své děti z hořící Tesly poté, co musel rozbít okna kamenem, protože dveře nešly otevřít nebo je nebylo za co uchopit. Asi nepřekvapí, že na nové bezpečnostní riziko reagovaly čínské a severoamerické autority, zatímco stárnoucí a v problémech se topící Evropa a její byrokraté zaujali pozici „nehas, co tě nepálí“. Možná až se promění v světlo, teplo a smrtící CO2 nějaký vysoký úředník z Brusele…
V Číně to došlo tak daleko, že od roku 2027 nebude schvalovat do provozu EV, která nemají mechanickou kliku umožňující otevření vozidla zvenčí a zevnitř za všech okolností. Nejedná se o zákaz dotykových klik, jak bývá prezentováno, mohou klidně dotykové zůstat, ale musejí umožňovat současně mechanické otevření. To samé se dotýká zasouvacích klik, jaké montuje Tesla.
Na Horchova mastodonta by to nejspíš nedopadlo. Ale musíme se na to dívat v celkovém pohledu. Pozice veřejnosti k zasouvacím či virtuálním klikám se rychle změnila. Přestali je vnímat jako prémiové řešení a začala je vnímat jako překombinovaný šmejd a potenciální riziko. Také lidem ve většině došlo, že se nechali napálit a podobně jako dotykové displeje je to laciné a špatné řešení, kterým si automobilky snížily náklady a jim nechaly starosti. Začali se obracet k fyzickým ovladačům, protože jsou prostě lepší, a začali je vnímat jako hodnotnější, ačkoli prvotní záměr byl přesně opačný. A tak se Audi ocitlo v situaci, že se chystalo prodávat prémiové SUV, nicméně první, s čím jako zákazník přijde do styku, je low cost klika-by-wire, kterou čím dál více zákazníků nenávidí. Navíc na trhu, který pro tu oteklou popelnici bude klíčový.
Tomu se říká průser.
Když se na Audi Q9 podíváte, v celé jeho bezvýraznosti, unylosti a nudě, na první dobrou vidíte, že je optimalizované na Čínu. Ta velká chromovaná držka vpředu, co by se do ní dal strčit celý FIAT500, to Číňani milují. I Audi Evropu odepsalo.
No jo, ale jak prodat mechanické kliky evropskému zákazníkovi, který ještě žije v tom, že je to moderní a prémiové řešení? Jak mu vysvětlit, že německá automobilka musela sklapnout paty a vyhovět asijskému zákazníkovi, kterého ještě nedávno pokládali za méněcenného? Vymysleli story, a ta story je vážně skvělá.
Prý přišel CEO Gernot Döllner a když vůz „v pokročilé fázi vývoje“ řídil, zjistil to, co zjistilo už tolik lidí před ním, totiž že ty kliky jsou wirklich Scheisse. Herr Döllner prý dokonce přišel na to, že inovativní klika-by-wire pro socky je horší než běžná klika. Bude to mimořádně bystrý manažer.
Na první pohled je to hezký příběh, který se v zásadě dovolává toho pozitivního. Ty bláznivý inženýři zase něco vymysleli, ale pak naštěstí přišel někdo rozumnej, dojedl svoji prasečí nohu se zelím, zapil to Paulanerem, udeřil pěstí do stolu a pronesl rázně „Niemals!“. Je to dobré, německý automobilový průmysl je po letech tápání spasen.
Až na to, že je to pitomost. Takhle se auta nevyvíjejí.
Nebo tedy, v profesionálním průmyslovém prostředí se takto auta nevyvíjejí.
Bylo by to dost šílené, nemyslíte? Stovky milionů až miliardy investované do nové platformy by byly kompletně závislé na momentálním názoru jednoho člověka, u kterého ještě nelze navíc predikovat, na základě čeho rozhodne. Možná dostal včera žlučníkový záchvat po požití prošlého Weisswurstu, možná mu Gertruda doma nedala, on se netěší dobré mysli a rozstřelí projekt, protože se mu něco nelíbí? Nicht dein ernst. Schatzi, popravdě bych nechtěl auto od výrobce, kde se rozhoduje takto. To by museli být prvotřídní diletanti a v Audi na tom zase tak zle nejsou.
Vývoj produktu je plánovaná činnost a týmová práce. Projekt nového auta stejně jako všech jeho komponent prochází nějakým procesem. Evropské pojetí tohoto procesu je momentálně takové, že projekt má různé fáze a na konci každé fáze je gate. Když projekt projde jedním gate, směřuje k dalšímu gate, s každým dalším gate je projekt o něco vyzrálejší. Jak jsem psal zde, tento lineární systém je už do značné míry přežitek, momentálně úspěšnější Asiaté ho nepoužívají a volí jiné postupy. Nicméně v Evropě je to pořád ještě stav techniky.
Neexistuje tedy nic jako „závěrečná zkušební jízda“ a „ředitel neschválil kliku“. Tak velký projekt jako nové auto na nové platformě je předmětem soustavného hodnocení, zkoušek, testů a simulací. Představa, že by ředitel přišel na samém konci vývoje nového automobilu a provedl „závěrečnou zkušební jízdu“, jako když feudál prováděl zkušební jízdu v rámci práva první noci, a přitom schvaloval kliky, je pro každého insidera úsměvná. Pro novináře dobrý, pro zbytek světa nesmysl.
Bez ohledu na to, zda jsme ve světě lineárního vývoje s gate sériově za sebou, nebo ve světě agilního vývoje, kde je spousta malých paralelních či sériových gate, platí univerzálně jedno heslo. Fail early, fail cheap. Rozhodně nechcete něco vyvíjet celé roky, abyste nakonec zjistili, že to nefunguje, nebo je to drahé, nebo obojí.
V každém gate následuje hodnocení, tomu budeme říkat review. Může se stát, že projekt skrze gate neprojde, protože se při review našla nějaká nová technická, finanční nebo compliance rozika. Například se zjistilo, že náklady na vývoj vestavěného flux kompenzátoru jsou natolik enormní, že se při očekávaných prodejních číslech nikdy nevrátí. Nebo došlo mezitím k nějaké změně legislativy nebo trhu, která s vývojového záměru udělala mrtvého koně. A pak je nutno změnit plány.
A to přesně se tady stalo Audi. V pokročilé fázi vývoje se ukázalo, že na klíčovém trhu dojde ke změně legislativy a také k posunu zákaznických preferencí. Stačí jedna nehoda, při které se usmaží maminka, tatínek, děti a roztomilý pejsek, objeví se pár videí na Tiktoku a s projektem a investicemi bude ámen. Takové riziko na sebe nikdo nevezme. Vidíme, systém projektového řízení a jednotlivých gate zafungoval. A to na mně dělá podstatně větší dojem, než zcela debilní mediální story pro indolenty, která píše něco o přísném šéfovi, který vývojářům zatrhl ty jejich překombinované dotykové krámy a teď je doopravdy hrdý, že se podařilo do auta namontovat obyčejnou kliku.
Zde vidím velké dobré. I velký neohrabaný korporát, kterým Audi je, dokázal tváří v tvář problémům na klíčovém trhu otočit loď a v pozdní fázi projektu eliminovat technické řešení, které se stalo nevyhovujícím.
Otázka je, co teď udělají s vývojovými náklady na tu jejich superkliku, kterou čínský trh neakceptoval. Bude ji asi třeba prodat někde jinde, na jiném trhu, kde jsou zákazníci shovívavější a preferují image „prémiového“ řešení před rizikem zpopelnění sebe a spolucestujících. I na to je v článku odpověď. Použijí ho v „jiném segmentu“. I zde došlo k logickému a správnému rozuzlení. Low cost high risk řešení, kterým e-klika ve své podstatě je, se po čase najde třeba ve Škodovce. Nebude mít ta škoda Pindíq, nebo jak se má ten pojízdný absces jmenovat, dotykové kliky?
Stává se někdy, že posadí vrcholového manažera do auta při testech? Ano, děje se to, běžně a rádo. Jeden takový případ jsem popsal zde. Cílem tohoto vyvážení vlivných a mocných v prototypech však není získat jejich schválení či požehnání ani zařídit, aby se těšili dobré mysli. Jakmile potentáta do vozidla posadíte, je z něho váš spolupachatel, v dobrém i zlém. Už nemůže dělat, že o tom nevěděl nebo neměl možnost se s tím seznámit. Možná se vám vybaví scéna z filmu LeMans ´66, kde Carol Shelby povozí Henryho Forda II. v GT40 poté, co uvězní Lea Beebeho v kanceláři. To je přesně ono. Shelby potřeboval pro dokončení svého záměru větší kontrolu nad projektem, a musel dostat Forda do hry. Potentáta do auta také posadíte, když stojíte před nějakým zásadním rozhodnutím, například těsně před SOP významně zasáhnout do haptického konceptu celého vozidla a vyměnit kliky. To je drahý špás a jako produktový manager na něco takového potřebujete vítr do plachet. Zde někde bych viděl skutečný důvod ingresu Herr Döllnera.
Ve své podstatě ovšem… celý příběh dokonale demonstruje, jak se evropský automobilový průmysl ztratil. Pan CEO Döllner je doopravdy hrdý, že se jeho lidem podařilo namontovat do auta mechanickou kliku. To jako fakt? Nepřijde mi to jako doopravdy úspěch. A že změna dveřních klik trvá za běžných okolností dva roky? Za dva roky Číňani vyvinou, otestují a uvedou na trh celé nové auto.
Tedy, pokud máte dost peněz, velkou garáž a malé péro, nové ještě větší SUV od Audi už na vás čeká a doveze vás až na konec světa. Dokonce i s klikami, kterými lze otevřít dveře!
14.08.2026 D-FENS
Související články:
- Jak vypadá budování komplexity v evropském automobilovém průmyslu (12.7.2026), D-FENS
- Jak jsem přispěl k tomu, že Trump zavádí cla na Čínu. (20.4.2025), D-FENS
- (Dez)informace: Škoda Auto sníží počet zaměstnanců (9.3.2025), D-FENS
- Pepa, Mařka a konec automobilového průmyslu. P.F. 2025 (21.12.2024), D-FENS
- The e-clutch experience (5.6.2022), D-FENS
18 969x přečteno