Vždycky se mi líbilo koukat na závody aut, především rally. Borci vodí káry s neuvěřitelnou přesností v nesmyslných rychlostech a to docela v klidu. Samotná auta jsou z technického hlediska skvělá a není na nich jediná zbytečná věc typu šesti rour od kamen místo výfuku.

Nechal jsem se taky svézt v Lanceru Evo 7 panem Semerádem starším a tu lehkost, preciznost, reakce bez prodlevy jsem chtěl umět taky. Trochu jsem ho popíchnul a svezl mě ještě jedno extra kolo soutěžnějším tempem, což mě docela dost uchvátilo.

Jako správný egomaniak jsem si říkal, že to přece musím dokázat taky a v létě 2016 jsem zahlédl článek o PlechCupu – závody aut do 15 000 Kč kromě nákladů na gumy a bezpečnostní výbavu a to na uzavřených okruzích.

Bylo rozhodnuto – seženu si káru a budu závodit.

Vyhovovalo mi to omezení ceny, jelikož jsem do toho jako do koníčku nechtěl cpát velké peníze na úkor rodiny. To byla samozřejmě lichá představa a pěkný omyl, ale nepředbíhejme.

První kára

Cíl byl max. dvoulitr a min. 100kW, resp. i méně při nižší váze. Vycházely mi z toho vlastně jen “sportovní” edice jako Citroen VTS, Opel OPC, Renault Sport a další značky s jejich GT či GTi. Mastodonty typu Opel Omega jsem rychle zavrhl. Ještě v reichu jsem se koukal po nějakých autech, jelikož je tam fakt velká nabídka a není zas takový problém sehnat obstojné auto. Protože jsem měl dříve několik Nissanů ve “sportovních” edicích, inklinoval jsem podvědomě k nim. Nejlépe Sunny N14 GTi (105kW a 975kg) nebo kvůli super podvozku Primeru GT (110kW a bohužel 1270kg). Sunny GTi nesehnatelné kvůli korozi a raritnosti, Primer bylo víc, ale nad můj limit 10tis (5tis. je rezerva do limitu PlechCupu na tlumiče, brzdy atp.). Pak jsem ale našel krásnou černou Primeru P11 GT za €290, dokonce i s tažným. S autem jsem totiž chtěl o víkendech závodit a přes týden úplně normálně jezdit do práce a tak…jak naivní. Jediná chybička byl přetržený rozvodový řetěz a pravděpodobně potkané ventily. K autu jsem to měl z německého domova cca 2h, tak jsem se tam rozjel okouknout reálný stav. Čirou náhodou byl prodávající český emigrant a měl nějakého českého maníka na odvoz auta do ČR. Plácli jsme si, auto bylo po týdnu doma, ventily potkané a poté opravené, pak i tlumiče a brzdy. Ještě že jsou na tak stará auta tak levné díly (třeba kvalitní přední tlumič za 850Kč – WTF).

Celkem jsem se vešel do těch 15 litrů, ale je nutné mít místo na opravy doma nebo někde blízko u kamaráda atp. Jinak je to nákladné, člověk se nedokope k práci nebo mu to zhatí něco důležitějšího jako třeba výlet s dětmi.

Celkově jsem strávil v garáži neuvěřitelné množství času. Jednak, ač jsem celkem technicky založený a technicky vzdělaný, tak jsem se přece jen musel spoustu věcí naučit. Druhá věc byla zrezlost a zatuhlost všeho, co jsem se jal opravit/upravit. Třeba výměna jednoho klasického kuličkového ložiska na horním svislém čepu předního kola (Primera nemá úplně klasický McPherson) trvala 10h, byli jsme tři a kromě pračky jsme použili snad všechno, co v garáži a domě bylo. Nakonec to vyřešilo hodně síly, pořádná páka a hlavně rozbruska.

Do dnešních dnů – s Primerou ještě jezdím – jsem do ní nacpal více než 100tis. korun. Vercajk nepočítám. Je nutné poznamenat, že v tom je i spotřebák kromě benzínu (závodní oleje nejsou úplně levné) i LSD. Tedy samosvor za 30 tis., s montáží, pak ostré vačky za 14 litrů, PU uložení přední nápravy atp. a už to skáče. Pak se ještě hodí dokoupit sadu kol na mokro, že?

Zde si můžete všimnout trochu větší spáry mezi kapotou a levým blatníkem – to jsem na závodech probrzdil jednu ostrou zatáčku a narval to do balíku slámy. Odnesl to i nárazník, ale už jsem ho ani nedával lakovat (cena úplně nového asi 1200Kč, prostě low-cost auto)

První závody

První závody byly samozřejmě úplně přeplněné chybami, které jsem viděl nejen zpětně, ale nemálo z nich i online, když jsem je na trati páchal. Zároveň se také naplno projevili různé provozní vůle na podvozku, špatný tlak v pneu a další technické potíže 19 let starého race car.

Startovné na tyhle závody zpočátku stávalo asi 2 000Kč, ale teď to zdražili na trojku, co jsem koukal. Vlastně to není startovné, ale celodenní vjezd na trackday, jehož součástí je tento souboj pleček jako poobědová zajímavost. Jezdit lze samozřejmě celý den. Zúčastnil jsem se asi 5x, ale organizace celého trackday a závodu byla opravdu tristní a pak už jsem na to neměl nervy a začal jezdit jinde. Jednak to nikdy moc neodsejpalo a zadruhé byly na startovním poli závodu aut do 15 000Kč trochu neodpovídající káry. Z vnějšku staré střepy, ale při bližším zkoumání člověk objevil třeba nové Bilsteiny B4 vpředu i vzadu, evidentně ostrá vačka a možná i upravená jednotka, “sportovní” filtr samozřejmostí. Takže trochu unfair, na což po asi dvou letech reagovali úpravou pravidel.

Začal jsem tedy jezdit amatérské závody bez akreditace Autoklubu ČR, potažmo FIA, které mají asi 6 akcí do roka.

Na oboje závody jsem jezdil po vlastní ose vlastně tou denně používanou Primerou, s normálními civilními (homologovanými) pneu, tedy žádné (semi)slicky. Zpočátku dokonce bez druhé sady kol. Na závodech před startem jsem si vyndal věci z auta někam na trávu, později i tu druhou sadu kol taky – odlehčení přece. Pak to pohrotil na okruhu, zazávodil a jel zase po vlastní ose domu…jen po cestě zpátky vždy dofouknout kola. Úsměvný přístup.

Druhá kára

Na jedněch závodech, třetí rok hobby závodění jsem ze sebe dostal opravdu super výkon a z Primery vyždímal úplně vše a ještě něco navíc…ale skončil jsem druhý a to jen díky (ne)štastné náhodě, kdy soupeře zradila technika. Rozhodl jsem se tedy, že Primera má prostě své limity a potřebuji něco lehčího a výkonnějšího. Původní plán byl dovézt z říše nějakého Sunnyho, protože GTi verze nebyly, pak přehodit motor, převodovku a brzdy z Primery. Jenže nebyly ani obyčejný Sunny v obstojném stavu především z hlediska rzi. Tak jsem si jednou v pátek v práci řekl, že auta přece musí prodávat i na východě Evropy, našel nějaké inzertní servery a projel maďarské, slovenské a polské nabídky. V Polsku jsem našel Sunny GTi s upraveným motorem SR20VE (tahle verze má dva profily sací vačky na různé otáčky, tovární výkon 140kW oproti 105kW v originálním SR20DE), skořepinové sedačky, lehká kola, větší brzdy vpředu, coilovery atd. Údajně 270 koní. Na druhou stranu ale lehce obouchané. Tak jsem sehnal v práci kolegu plynně hovořícího polsky a požádal ho, ať tam zavolá a domluvil se s prodávajícím, že si pro to zítra přiletím do Varšavy. Manželce jsem ten den po příjezdu domů řekl, že s nimi dnes neodjedu, že si zítra kupuju auto v Polsku a že do těch Krkonoš přijedu z druhé strany tím autem. 500km z Varšavy v maximálně tvrdém autě bylo sice za trest, ale stálo to za to.

Za 90tis. Kč plus letenka to byl dobrý kauf. Sedačka mi padla jako ulitá, jede to jak hovado a celkově se to řídí s úplnou lehkostí oproti Primeře. První závody s touhle károu jsem byl druhý, druhé závody jsem byl první – a to jsem s tím nebyl sžitý a neznal limity nového auta. Kastle je v krutopřísně černém matném celolaku, ale celá opravená a nikde závažné proreznutí.

Tedy žádné zjevné proreznutí. Člověk, který mi do toho nedávno vařil rám trochu víc rzi našel, tak se to snažím nějak řešit.

Další závody

Přesunul jsem se na jiné soutěže pořádané čistě jako závody. Organizace je skvělá, nebe a dudy a navíc se tam vyskytují lidi, kteří jezdí dlouho a bylo možné s nimi pokecat a získat cenné informace. Tím se podstatně zkrátila doba pokusů a omylů a navíc to ušetřilo spoustu peněz např. za zkoušení různých pneumatik. V mé lowcostové variantě nejezdím se závodními slicky, ale s levnějšími semi slicky. Rovnou jsem se dozvěděl, které nezkoušet. Nakonec jsem si oblíbil Toyo R1R na mokro a Federal 595 na sucho. Někdo jistě bude mít jiný názor, ale mě to tak funguje a jezdím dobré časy. Každopádně budu rád za váš názor či zkušenost.

Aktuálně řeším instalaci bezpečnostního rámu do auta, protože to 1) jezdí fakt rychle a necítím se komfortně, když třeba brzdím ze 150km/h na 20 metrech a potřebuji se vejít do retardéru na úzké silnici a 2) by se tím otevřely možnosti účasti na dalších podnicích, kde je rám nezbytnou podmínkou.

Ve své kategorii jsem vyhrál celou sezonu, paradoxně pouze s jediným prvním místem v jednotlivém závodě. Každopádně to potvrzuje, že auto má potenciál a jediné, co to brzdí jsou moje ruce a strach – mladíci kolem 20ti let, s elementárními schopnostmi a bez bázně by zajeli určitě o dost lepší časy.

A dál?

Je to skvělá zábava, kterou bych chtěl provozovat dál. Záleží totiž pouze na mých dovednostech jak za volantem, tak i v garáži – marketing a PR to nevyhrají.

Pokud o tom někdo z vás přemýšlí, jděte do toho. Jestli máte někoho, kdo je ochotný investovat do oprav/úprav závoďáku svůj čas s vámi, máte vyhráno. Nemusí to být vyvíjené na superpočítačích a testované ve větrném tunelu, pro radost stačí jen věnovat tomu čas a řídit se podle jednoduchých pravidel.

Velké zadostiučinění alias pohlazení ega byl závod, kde jsem měl v každém kole o pár vteřin lepší čas než soupeř s kompletně udělaným BMW E30 a nainvestovaným nepoměrně větším množství času a peněz. Po druhém nebo třetím kole, kdy jsem byl rychlejší, začal vyndavat svíčky a obviňovat je, že nefungují.

Jsem si vědom toho, že to patlám na socúrovni jak z hlediska technického, tak finančního a nemám šanci před týmy (já jsem sám!) se sponzory, mechaniky a novějším autem. I s omezenými možnostmi může každý zažít intenzivní pocity a možná si i trochu znečistit spodní prádlo.

P.S. Kdyby měl někdo zájem, Primera je na prodej.

29.05.2020 hstromek@gmail.com