EU volby: Motoristova uphill battle

V tomto článku se pokusím vyvrátit mýtus, že Evropská komise, případně Evropská Unie nařizuje, aby se do nových aut namontovala spousta neužitečných blbostí a dokonce věcí, které určitě nikdo nechceme, jako například „inteligentní asistent rychlosti“.

Uvedené evropské instituce jsou v tom nevinně. Hlavní příčina je úplně jinde. Příčina je v obrovské ovlivnitelnosti centrálně byrokratického systému, který EU představuje.

Je široce známým faktem, že automobilky a jejich dodavatelé ve velkém lobbují v Bruselu. Vynakládají na to značné zdroje a úsilí. Jejich úsilím je ovlivnit unijní klimatickou, energetickou, dopravní a obchodní politiku.

Všemu vévodí Volkswagen mající 40 lobbistů v akci příležitostně a 4 permanentně i s průkazkou. Rozpočet na tuto aktivitu je ročně asi 2,8 mil. EUR a v posledním roce se 65 x setkali se zástupci Evropské komise. VW výrazně zvýšil náklady na lobbing v roce 2014, zkuste domyslet, proč asi. Významné je také BMW s rozpočtem 1,5 mil. EUR a 10 lobbbisty v bojovém nasazení, z toho 2 s akreditací. Bez vlivu není ani výrobce luxusních Dacií známý jako Daimler. Stejně tak najdete ve statistice lobbistů celou řadu dodavatelů automobilového průmyslu. Dále je třeba mít na paměti, že automobilky a jejich dodavatelé mají silné zastoupení v různých jiných lobbistických strukturách, jako třeba Business Europe, a ty provozují zase lobbing tamtéž. Bez vlivu nejsou ani profesní organizace, jako třeba ACEA nebo VDA, v nich sedí zase lidé z automobilek nebo od jejich dodavatelů.

Stejně tak uplatňují svůj vliv nadnárodní platformy pro „chytré řízení provozu“ (rozuměj pro omezování dopravy a sledování vozidel v provozu), jako třeba ERTICO, platformy propagující „udržitelnou mobilitu“, třeba T&E Europe, která je striktně nezisková, ale na lobbing vynakládá průměrně 2 mil. EUR ročně, různé firmy zabývající se vývojem a testováním telematických systémů, vozidel apod.

Vsuvka: Co byste udělal třeba vy, kdybyste měl k dispozici ročně rozpočet 2 mil. EUR na ovlivňování právního prostředí? Kam byste se s nimi vydal? No tak vidíte.

Výše uvedená čísla jsou založena na informacích, které uvedené subjekty zadaly samy do registru „transparentnosti“. Tato data jsou agregována na různých veřejně dostupných webech, například zde https://www.lobbyfacts.eu/, a to, co tam uvidíte, vás ohromí. Pochopíte, že to, co jsme si mysleli, že jsou naše práva, jako třeba svoboda se dopravovat, jsou na tom v rámci EU mimořádně špatně.

Dobrý pohled na tyto procesy poskytuje například tato zpráva. Řekl vám nějaký současný kandidát na europoslance, jaká jsou pravidla moštárny? Ne, neřekl. To je samé obecné výkřiky, že „chceme lepší Evropu“, „chceme být slyšet“ „chci pomáhat“, chci sloužit a bla bla. Dělají z nás normální idioty, spoléhají, že se lidé o určité věci nezajímají, kdyby se zajímali, nemohli by například zvolit ani jednoho současného europoslance podruhé.

Dál se můžeme zamyslet nad tím, jak se ty nenáviděné regulace EU vlastně rodí. Ve finále je někdo musí navrhnout, nepadají z nebe. Evropský parlament, jak známo, je asi jediným parlamentem v lidské historii, který nemá zákonodárnou pravomoc. Když se půjdete zeptat, kdo to vlastně dělá, tak se dočkáte nejspíš odpovědi, že expertní skupiny při EC. Třeba Working Group on Motor Vehicles (E01295), seznam jednání zde, a sedí tam zase lidi z automobilek, ACEA, VDA a další. Já osobně spatřuji největší riziko v těch “inteligentních řídících systémech”, které pod vedením EU často představují implementaci Velkého bratra. K tomu má co říct takhle “expertní komise”, kde jsou zase lidi z VDA, ACEA, VW, Daimlera a BMW.

Hodně lidí si myslí, že Evropská komise je v nějakém zásadním sporu s automobilkami. Případně že by se automobilky mohly nějak dupnout, šprajcnout a přestat se podílet na destrukci jejich vlastního průmyslového odvětví. To se nikdy nestane. Je pravda, že pozice automobilového průmyslu se v Bruselu zhoršila po skandálu s emisemi, protože to bylo už prostě přes čáru, ale bez vlivu nejsou. Pro pochopení situace je třeba brát na vědomí, že automobilky nejsou obětmi, ale taky iniciátory řady regulací. Struktura vztahů a zájmů je mnohem složitější. Automobilky se proti EK nevymezí už z prinicipu, protože logika velkých korporací a odpovědnost vůči akcionářům má vždy za následek, že se podvolí vůli decision makera. Stejně jako automobilky lobbují NGO, které mají zájem na destrukci tradičního rozdělení hodnot, know how a bohatství a jeho přesun k “technologickým firmám”, výsledkem toho je například enormní tlak na autonomní řízení a umělé vytváření trhu pro něj. Aby se to řádně zamotalo, automobilky platí tučné sumy zeleným socialistickým NGO a stranám, aby demonstrovaly “společenskou odpovědnost”, tedy koupili si dočasně klid, a tyto NGO tyto peníze používají na politickou hru proti nim. Hráčů je celá řada a veřejnost je jim všem u zadele. Například by mě zajímalo, jak se v tom projeví německé demonstrace za diesel, o kterých se v ČR mlčí.

Teoreticky bychom tedy mohli nyní před volbami nabýt dojmu, že jsme jako voliči na vrcholu tohoto potravního řetězce, ve skutečnosti jsme jednoznačně a nepochybně na jeho konci. Cílem hry totiž je pod hrozbou sankce donutit nás pořídit si, zaplatit, provozovat a financovat technologie, které bychom si na zá vlastní peníze rozhodně nekoupili, ať už se jedná o overengineered emisní systémy, „inteligentní bezpečnostní asistenty“ a další podobné vychytávky pro naše „dobro“.

Situace je bezesporu vážná. Pokud většinově uděláme chybu a budeme volit Piráty, lidovce, Starosty a všechny tyhle zmrdy, zvýšíme tím výrazně šanci na to, že nám za nějakých pět až osm let začnou „brát“ naše auta. Jedno jak moc jsou moderní nebo jak legálně byla uvedena do provozu, případně jak legitimní byla naše očekávání, že když jednou vynaložíme peníze na automobil, že jej také budeme moci do konce jeho životnosti legálně provozovat. Oni samozřejmě nebudou auta se spalovacími motory zabavovat nebo je nějak znehodnocovat, nenarvou jim do výfuku biookurku ani ho nezničí jako pofidérní spolky typu Auto*Mat/Carbusters, kde si honí klády při pohledu na ničená auta. Oni pomocí překroucené právní argumentace vyhlásí automobilové no-go zóny, které se postupně budou rozšiřovat a rozšiřovat, až budete moci autem se spalovacím motorem dojet leda na hřbitov.

Problém totiž je, že veřejnosti je potřeba nanutit elektromobily, aby se obrovské náklady na jejich vývoj a infrastrukturu daly rozložit do co největšího počtu vyrobených kusů. Všichni se tak zapojíme do obrovského elektromobilního letadla, ve kterém ti dřívě nastoupivší budou muset zacálovat náklady na podporu elektromobility těm, kdo nastoupí později. Narozdíl od Roberta Vašíčka si nemyslím, že by establishment zamýšlel kontrolovat mobilitu obyvatelstva skrze dostupnost energie, nebo alespoň neznám žádné skutečnosti, které by tomu nasvědčovaly. Jim jde momentálně hlavně o prachy. Ale až to budou chtít udělat, bude to snadné. Budou kontrolovat přístup k „tankování“, jako to dělají v Číně. Pak si přečtete takové informace jako že v demokratickém právním státě zvaném Bundesrepublik Deutschland legálně nevezmou dítě do školky na základě nesprávného politického názoru rodičů a svitne vám, že rozdíl mezi Evropou a Čínou není zase tak velký. A když nemohou děti do školky, tak tatínek může mít problémy s nabíjením. Asi dnes nikam nepojede, nevadí, zůstane se synem doma, do školky stejně nejde.

Ale OK, můžete si říct, ať si v té Komisi dělají co chtějí, ať třeba souloží s opicema, protože já mám svého poslance v parlamentu a ten pro nějaké to svinstvo ruce nezvedne. Ale ani to kolikrát nepomůže. Tam se zase uplatní jiný mechanismus, totiž průmyslová fóra, na které příslušné MEP přizvou. Samozřejmě že si tam nemusí nosit svačinu v tašce, o účastníky, jejichž výčet zahrnuje zástupce automobilového průmyslu, Komise a její parlamentáře, je dobře postaráno. Oficiálně si mají například “vyměňovat názory na legislativní proces”. V podstatě se jedná o ponorkovou válku, kde se všechno podstatné odehrává pod hladinou a co se vynoří na světlo, to radši nechtějte vidět. Dál jsou poslanci součástí barteru “něco za něco” v systému parlamentních frakcí a jen v malé části hlasování mohou hlasovat svobodně. A když všechno selže, pak je taky pozitivní a negativní mediální nátlak. Žádný MEP si nechce přečíst nebo poslechnout v médiích, že Evropská komise chtěla implementovat nějakého skvělého bezpečnostního asistenta, třeba “inteligentní omezovač rychlosti”, který měl potenciál zachánit milióny životů, ale on hlasoval proti a tak je potenciální vrah malých dětí.

Dobrá zpráva naopak je, že i uvnitř tohoto zkaženého systému si někteří MEP dovedou vytvořit prostor k tomu, aby hlasovali v souladu se svým programem či přesvědčením. Například nedávné hlasování o povinných „inteligentních asistentech“, tedy například „inteligentním asistentovi rychlosti“, ze kterého se časem vyvine stupidní omezovač rychlosti, hlasovalo 578 europoslanců pro a 30 proti. Z těch českých byli proti pánové Zahradil a Payne. Problém tedy není, že to nejde, ale že je takových příliš málo. To je jednoznačně výzva.

Lidi jsou blbí, nechají se snadno nachytat, soustředí se triviální témata jako „dvojí kvalita potravin“ nebo jsou hrozně nadšený z toho, že mohou z Chorvatska volat babičce levněji. Už jim vůbec nedochází, že „dvojí kvalita“ potravin ani volání z ceny volání z ciziny je zajímat nebudou muset, protože nebudou mít jak dojet do obchodu ani na dovolenou. Oba problémy se tím vyřeší, kvalita potravin bude právě taková, jakou zrovna přivezou do toho obchodu za rohem.

Tohle je typicky téma, které nevyřeší ani odchod z EU, protože vyrábět auta specificky pro Českou republiku nikdo nebude a určitá úroveň standardizace na úrovni EHK existovala ještě před EU. Řešením je tedy pouze boj muže proti muži. Musíme bohužel absolvovat tuhle šílenou bitvu do kopce, protože nás do toho dostal současný establishment schválením Lisabonské smlouvy.

Naložte s tím jak chcete. Můžete bez výčitek odepsat všechny existující europoslance a jejich politické strany, včetně uvedených dvou, protože jeden už znova nekandiduje a na domovskou stranu toho druhého se nedá spolehnout. Já udělal všechno, co jsem chtěl a mohl, udělejte to taky, dokud to nezakážou. Koukněte se do obálky, co vám leží ve schránce. Na kandidátkách najdete dost lidí, co jim z ruky zobat nebudou, několik z nich jsem vám zkoušel v uplynulých dnech přiblížit (František Matějka, Robert Vašíček) a jelikož sám kandiduji do EP za Stranu nezávislosti ČR, znám polovinu spolukandidátů osobně. Ti tomu určitě také nepodlehnou. Hodně zdaru.

19.05.2019 D-FENS

Související články: