Robert Vašíček pro D-FENSe

Nedávno jsem zjistil, že ve volbách do Evropského parlamentu kandiduje Robert Vašíček. Robert proslul svojí dlouhodobou snahou o povolení šroubu v dopravních věcech. Jeho nejvýznamnějším počinem je úspěchem završená snaha o uvolnění bodového systému v roce 2009, která byla završena odstraněním několika fašistických ustanovení.

S Robertem se znám od roku 2006, kdy jsme začali spolupracovat ve věci bodového systému. To, že nedošlo k jeho zpřísnění, které avizoval zmrd Šimonovský (KDU-ČSL), je z velké části jeho práce, protože Robert tehdy prohlásil něco v tom duchu, že bodovému systému se prostě klást odpor bude a hotovo. Dokázal vytvořit dopravnímu fašismu protiváhu a přenést tyto myšlenky až do vyšších pater politiky, a to přímo k tehdejšímu ministru dopravy Bendlovi. Kdyby každý udělal k „narovnání“ dopravní legislativy tolik jako on, už by tady bodový systém pravděpodobně nebyl.

Se stejným entuziasmem se tehdy pustil do tzv. „nízkoemisních“ zón v Praze. Pravděpodobně jemu mohou Pražáci poděkovat, že tento výmysl zelených mozků nemají. Doteď a prozatím. Kdoví co přijde.

Robert se pravidelně účastnil Dnů mobility, většinou s Citroënem Xantia.

Další zajímavá vzpomínka na spolupráci s Robertem se váže k době, kdy zakládal Stop zónám. Šli jsme spolu na kafe. Robert většinou spolu přivede nějaké zvíře a tentokrát měl dokonce dvě, psa a fízla od sledky, který si sedl vedle ke stolu a poslouchal, co si povídáme. V McDonaldu asi nebyl instalovaný prostorový odposlech. Tak jsme museli důležitá jména psát na papír. Fízl si málem vykroutil krk.

Když jsem se dozvěděl, že kandiduje ve volbách do EP, měl jsem v úmyslu ho čtenářům blíže představit, ale nakonec jsem ho požádal, aby to udělal sám. Nuže, v následujících řádcích se můžete něco dozvědět o jednom z mála petrolheadích kandidátů v těchto volbách. I když v případě Roberta je to spíše dieselhead, protože je velkým příznivcem vznětových motorů.

Níže následuje přímo kandidátův autorský text. (D-F)

Svoboda a přímá demokracie čtenářům D-FENSe

Robert Vašíček

Ve dne 24. – 25. května 2019 se v ČR uskuteční volby do Evropského parlamentu. Kandiduji za parlamentní politické hnutí se stabilní voličskou základnou a s nulovým podpisem pod zákony proti motoristům a svobodě obyvatel. Netvrdím, že nejsou další kvalitní kandidáti na kandidátkách neparlamentních stran. Vím ale, že na rozdíl ode mě nemají šanci na zvolení, protože za sebou nemají statisíce voličů zavedeného parlamentního hnutí. Představím se vám a dozvíte se, co hájím.

Narodil jsem se v roce 1979 s vůní benzínu na plence. Domů mě rodiče vezli v kabrioletu Praga Baby, ročník 1934, takže jsem byl zdravě indoktrinován nefiltrovanými výfukovými zplodinami a vzhledem ke karburačnímu poměru prvorepublikových motorů také nasycen benzinovými párami.

Od 18 let jsem aktivním řidičem a najel jsem více než milion kilometrů. Procestoval jsem celou Evropu a z poslední cesty po Evropě jsem natočil road movie S pejsky napříč Evropou.

Moje první auto byl Trabant 601, moje poslední auto je Lexus LS 600h Long. Rozdíl v koních je propastný. Od 19 ke 450 koním trvala cesta více než dvě desetiletí. Trabant mě naučil řídit se svým motokárovým podvozkem a mizerný výkon motoru mě naučil rychlé reakce. Mezitím jsem projel Albánii v Citroënu XM s hydropneumatickým odpružením. Jedním z nedoceněným podvozků mého života je Jaguar S Type v nejslabší specifikaci V6 2.5 s pouhými 200 koňmi. Slabému Duratecu z Fordových stájí sekunduje brilantní podvozek, se kterým se cítím v zatáčkách jako doma. Silnější motory už tak vyvážený podvozek nemají, zde více než kdy jindy platí úměra mezi rozložením hmotností u zadokolky.

V roce 2006 jsem založil iniciativu Chcete Změnu – Motoristé proti šikaně. Postavil jsem se tehdy jako motoristický novinář a vydavatel Autotrendu proti novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích. Upozorňovali jsme do roztrhání těla, že 6 bodů za přejetí plné čáry není totožných se 6 body za přejetí člověka. Bodový systém považuji od svého prvopočátku za projev fašizace ve společnosti. Ve spolupráci se senátory Mitlenerem, Nedomou a Kuberou jsme pomocí pozměňovacích návrhů některé věci změkčili, než nám je esenbák Huml za Věci veřejné a posléze za ČSSD zase zfašizoval.

Bojovali jsme také proti zásahům do občanských práv, zejména omezování práva nevypovídat proti sobě nebo osobě blízké a trestání tohoto práva udělováním správního deliktu provozovateli motorového vozidla.

V roce 2014 jsem založil Stop Zónám a vrhli jsme se na tehdejší zelený nesmysl v podobě nízkoemisní zóny v Praze. Ten se nám podařilo kombinací kandidatury v komunálních volbách (politická hrozba) a předžalobní výzvou (právní hrozba) zastavit a zrušit. Až do letošního roku Pirátské nadvlády v hlavním městě Praze se každý zelený kmotr bál vyslovit sousloví nízkoemisní zóna. Neomarxisté z České pirátské strany ji plánují do roku 2030 zavést. Pro připomenutí můj rozhovor pro DVTV.

Jak vidíte, hrozby se od situace před pár lety vůbec nezměnily. V roce 2014 jsem založil motoristickou kandidátní listinu Řešení pro Prahu, kterou v Praze podpořilo přes 2 000 motoristů. Vzhledem ke zkušenosti s vlastním subjektem, kdy dřete a odvádíte excelentní práci v kampani a výsledek se stěží přes mediální a finanční blokádu dostaví jsem po zralé úvaze v roce 2018 kandidoval za Svobodu a přímou demokracii – Tomio Okamura (SPD) v komunálních volbách na Praze 11. Náš program byl výrazně lokální, opřeli jsme se o Spolek pejskařů a nebáli jsme se kombinace zelených a motoristických témat.

Stavět je proti sobě je na psychiatra. To, že podpořím výsadbu stromů v parku přece nijak nezmemožňuje požadovat výstavbu nových parkovacích míst a řešení dopravní situace na Praze 11. Jako jediní za SPD z celé Prahy jsme se do zastupitelstva dostali a od té doby intenzivně hájíme motoristy a kromě toho jsme prosadili výsadbu stovek stromů. Zelení se mohou jít bodnout, pokud to staví proti sobě. Motorismus je přirozená touha člověka cestovat a být v místě určení co nejdříve. Kdybychom měli neomezený čas a počasí, můžeme klidně chodit pešky do Chorvatska a zpátky. Když je ale čas náš pán, odmítám, aby nás systém zbavoval báječných aut, která nám dala lidskou svobodu cestovat.

Součástí ekologie je i auto, kterým jezdím. Je to Lexus LS 600h Long. Pětilitrový osmiválec společně s hybridním ústrojím vyvine 327 kW výkonu. Přitom na důchodce jezdím s osmiválcem za 8,8 l/100 km, při adaptivním tempomatu na 150 km/h jedu za 10,8l/100 km a při běžné dynamické jízdě není problém jezdit za 12l/100 km. Tím se dostáváme k věcem, které chci prosazovat v Evropském parlamentu.

Jsem nepřítel dotovaných elektromobilů. Kdyby byly fakt dobré, dávno s nimi všichni jezdíme. Nevýhody jsou zřejmé od začátku. I můj Trabant s maličkou nádrží na 26 litrů bez problémů ujel 400 – 500 km na jedno natankování a tankování benzinu s olejem trvalo do pěti minut. A když jsem mu fakt šlápl na krk, dostali jsme se na dojezd 300 km. Ukažte mi jediný elektromobil za výrobní cenu 200 000 korun (ekvivalent historické prodejní ceny Trabantu), který ujede 500 km s lehkou nohou, když mu dáte za krk, dojezd se zkrátí na 300 km a když ho dáte na čerpačce do zásuvky, za pět minut odjíždíte s plnou baterií.

Součástí zrůdnosti elektromobilního plánu je paradoxně neekologičnost. Na výrobu baterií drancujeme vzácné kovy jako lithium, vytváříme měsíční krajinu. Ztráta v přenosové soustavě o napětí 22 kV činí skoro 30% elektrické energie, malý detail jsou emise při spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Ve výsledku je elektromobil nepoužitelná zrůdnost. Zkuste ho na pět let zaparkovat v podzemní garáži a pak zkuste odjet. Možná baterie nevytečou, ale štávu už do nich asi nedáte. U benzinového auta možná vyčerpáte nádrž a možná taky hned naskočí.

Naopak hybridní technologie slibují maximální využití fosilních paliv. Když už Peugeot 205 1.8 Diesel uměl v roce 1983 jezdit za 4 l/100 km s mechanickým rotačním čerpadlem, bez turba a se vstřikem do předkomůrky, moderní diesely by bez ekologických nesmyslů dokázaly jezdit v hybridní verzi za 2 l/100 km určitě. Z čeho jsou větší emise – jestli z tepelných elektráren a ztrát v přenosové soustavě nebo ze 2 litrů na 100 kilometrů už nechám na vás.

Podobně se chci do Bruselu vydat na křížovou cestu proti biolihu a řepce olejce. Biolíh ve své přírodní verzi způsobuje degradaci palivových hadic, okyseluje vnitřek motoru a celkově se stará o snížení životnosti motoru. Třešničkou na lihovém dortu je schopnost absorbovat vodu ze vzduchu, který v určité chvíli vypadne z lihobenzinové směsi a krásně vám poškodí karburátor nebo vstřikování motoru, nebo vám alespoň znemožní nastartování.

Proto do svých aut tankuji dražší Natural 98, kde biosložku v podobě líhu nahrazuje jeho chemický derivát ETBE, který je o něco stabilnější než výchozí surovina k jeho výrobě.

Podobně řepkový olej je dobrý na smažení, nikoli do motoru. Způsobuje tvrdé úsady, dokáže zalepit vstřikovací čerpadlo a opět okyseluje vnitřní prostředí v motoru. Nezbývá nám než tankovat u KM Prona a Eurooil, které ještě dnes nabízejí naftu bez řepky.

Jeden hlas v Evropě nízkoemisní zóny, řepku, biolíh a dotace na elektromobilní peklo nezastaví. Jako kandidát SPD mám ale šanci být součástí jedné z největší poslaneckých frakcí ENF – Evropy svobodných národů. V tu chvíli máme daleko větší legislativní možnosti a systém postupně pocítí šrouby v lobbistickém soukolí na holení motoristických ovcí.

Rovněž dlouhodobě usiluji o zvýšení dálničních limitů a na vybraných rovných úsecích dálnic o zavedení neomezené rychlosti. Usiluji o zkvalitněění výstavby dálnic. Jestli se pořád divíte, proč jsou české dálnice pár let po rekonstrukci pravidelně v troskách, vězte, že je to použitým materiálem.

Zatímco životnost kvalitní živičné směsi v kombinaci se zhutněným podložím je 40 let, v současnosti používaný asfaltový recyklát stěží vydrží 5 let a můžete vesele stavět a rekonstruovat znovu. Dobrý business na holení oveček. Chci proto celoplošně zakázat použití asfaltového recyklátu z veřejných dotací (státního rozpočtu). Nechť se používá na chodníky, kde jeho zátěž bývá minimální a životnost maximální.

Také nesouhlasím s několikanásobným zdaněním motoristů a občanů celkově. V důvodové zprávě k zavedení daně z pohonných hmot v šedesátých letech minulého století se pravilo, že dochází ke zrušení silniční daně, aby byla nahrazena výkonovým zpoplatněním prostřednictvím daně z benzinu a nafty. Může mi tedy někdo vysvětlit, proč dnes znovu platíme silniční daň, ekologické dan, případně dálniční známky? Nedává to logiku.

Rovněž jsem proti EET. Jeho principem je nedůvěra státu k vlastním občanům. Establishment využije jakoukoli příležitost k okradení oveček. Jak mohu chtít registrační pokladnu po ženské, která celý život prodává ve vesnickém smíšeném zboží a stěží si vydělá na svůj plat?

Jsem příznivcem toho, aby stát dal pokud možno lidem pokoj. Byrokracie je v rozporu se zájmy občanů. Stát má být malý, efektivní a přátelský k občanům. Podobně Evropská unie v současné podobě Sovětského svazu evropských národů mně nevyhovuje.

Chci návrat před Lisabonskou smlouvu, Marákešskou smlouvu a Istanbulskou smlouvu. Evropská unie nesmí být federací, totalitním superstátem, ale unií svobodných národů, které se ve společném zájmu dohodnou ad hoc na tom, co je výhodné pro obyvatele jednotlivých států.

Dopředu říkám, že pokud se to nepodaří, budu propagovat Czexit. Nechci se dočkat změknutí mozku ve smyslu ODS, kdy nejdříve 10 let kritizuju unii a pak vyměknu a začnu říkat, že nemáme jinou možnost než Evropskou unii. Vždycky je jiná varianta.

Uvědomte si, že bohatství země nepochází ani z norských fondů, ani ze strukturálních fondů Evropské unie. Bohatství obyvatel České republiky pochází z jejich práce, intelektu a schopnosti nenechat se okrást o všechno. Pracovití jednoznačně jsme, mohu srovnávat se zbytkem Evropy a nemáme se za co stydět. Intelekt je silná stránka Čech, Moravy a Slezska. Až budete hodnotit naši zemi podle Blesku a podobných bulvárních zvratků z dílny miliardáře Křetínského, zkuste se někdy podívat do západoevropských zemí. Zjistíte, že míra indoktrinace a zhloupnutí populace je u nás stopová v porovnání s tím, co jsem zažil v takzvaných vyspělých zemích.

Posledním faktorem je schopnost nenechat se okrást o všechno. Řeč je o daních a můžeme je nazývat všemi názvy, které systém vymyslel k okradení oveček – daně, sankce, pokuty, správní poplatky, povinné služby, povinné poplatky, povinná pojištění. Jako zakladatel iniciativy Daně Dolů usiluji o snížení daňové zátěže občanů České republiky a měli bychom naopak narovnat podmínky v podnikání. V současnosti jsou totiž malé a střední podniky perzekuovány státem, zatímco velké nadnárodní korporace včetně jedné polostátní firmy v čele státu se daním úspěšně vyhýbají upisováním nákladů a vyváděním do daňových rájů. Nebylo by lepší udělat z celé Evropské unie daňový ráj, kde se vyplatí danit? Když totiž spočítám daňové úniky a kolaterální škody z likvidace malého a středního podnikání v Česku, vychází mě výhodnější nastavit daně tak, aby se lidem i firmám vyplatilo danit doma a neřešit to.

Jsem zásadně proti genderu! Resp. Nesdílím úchylácké představy o desítkách pohlavích. Existuje muž a žena a pak občas příroda vyrobí hermafrodita, ok, je to smutné, nechme ho žít. Nechci se ale dožít okamžiku, kdy ve škole budou soudružky učitelky nutit mé dítě ke změně pohlaví, nebo naopak mě budou šikanovat za to, že takovou změnu neakceptuji a nekupuji svému synovi časopis Dívka.

Rovněž nesdílím touhu po homosexuálním manželství. Opět homosexualita je naprosto běžná odchylka od normálu, v lehčí verzi jako bisexualita, v těžší verzi jako jednoznačná preference stejnopohlavních partnerů. Nechme je v klidu žít, ale nedělejme z homosexuality propagandu pro 21. století. A už vůbec jim řízeně nesvěřujme děti ve vynucených adopcích, jako se to děje v Norsku.

A na závěr namísto klimastávek stačí zelené ploty a více lesů. Klimastávky jsou totiž leckdy předzvěstí bolševizace společnosti. Za nitky tahají ti, kteří nám nepřejí svobodu a přímou demokracii. Usiluji, aby zde byla svoboda a přímá demokracie. Dosáhneme toho společně.

Prosím abyste přišli ve dnech 24. – 25. května 2019 k volbám do Evropského parlamentu, vyberte volební lístek hnutí SPD a zakroužkujte číslo 7. Moje hodnoty znáte a mou minulost taky. Takže je koho volit. A za sebe ručím.

28. 04. 2019 Robert Vašíček