Downsizing po americku – 5.4 V8 vs 2.7 V6

Featured Image

Minulou zimu jsem pracovně strávil půl roku s rodinou v severní Kanadě a tak se stalo, že jsem pár měsíců vedle sebe provozoval dvě Fordí F-150ky s maximálně rozdílnými motory, jednu historickou litinovou osmiválcovou kovařinu a jeden grafitem vyztužený dvakrát oturbený prťavý Ecoboost s polovičním objemem. Jak se projevil downsizing během 15 let, které tyto dva modely dělily?

Práce fyzikova není jen o dřepění u počítače za stolem, často je potřeba vyrazit do laboratoří, které se nacházejí na docela šílených místech. Jednou takovou je i laborka v severním Ontariu více než 2 km pod zemí v aktivním niklovém dole, jednom z nejhlubších na světě. Důl je za městem uprostřed divočiny a vede k němu skrz toxická jezírka všemožných barev totálně rozbombená a z velké části nezpevněná cesta plná děr, bahna a kovově zelených kaluží. Prostě ideální silnice pro ten malý křáp, co vám dají v půjčovně. Naposledy jsem měl obzvlášť štěstí a vyfasoval jsem Hnůjdaj Veloster na nízkoprofilovkách, málem se rozlomil vejpůl spolu s mojí páteří. Když jsem se tedy dozvěděl, že tam budu půl roku pracovat a dojíždět, nechtěl jsem spoléhat na to, co zrovna půjčovna vylosuje a zarezervoval jsem si konkrétní typ auta. Výběr nebyl složitý, stačilo se podívat na parkoviště u dolu.

Mimochodem, ty dráty visící před každým autem jsou prodlužovačky k ohřívačům bloku, k tomu se ještě dostaneme. Nevím, jak je to možné, ale u místní půjčovny je full-size pickup truck na dlouhodobý pronájem nejlevnější auto, levnější než Daewoo Matiz. Navíc vzhledem k tomu, že jako velký fanda aut jsem si chtěl pobyt v severní Americe zažít včetně vyzkoušení místního autoparku, čekal na mě po příjezdu prakticky nový Ford F-150 Super Crew třinácté generace. Pokud jste nikdy neměli osobní auto, do kterého tchýně ani děti bez pomoci nevylezou, z kterého na klasické sedany na světlech shlížíte jako na hračky a který má na kouli 6 tun, tak jste přišli o dost zajímavý motoristický zážitek, který vás mentálně vrátí někam do dětských let.

Trochu zklamání přišlo až doma, zvuk se mi nějak dvakrát nezdál, tak jsem otevřel mohutnou kapotu s očekáváním osmi radostně bublajících hrnců. Místo toho se kdesi vzadu v prázdném motorovém prostoru krčilo jakési malé cosi. Cože, jen šestiválec? Objem 2.7 litru? A oni to fakt nazvali Nano, aby ještě víc upozornili na to, jak malý ten motor je? Na druhou stranu, Ford teď Ecoboosty cpe úplně všude, takže mě to nemělo překvapit. Nano 2.7 je nejmenší šestiválec z téhle rodiny, tady byl už čerstvě ve své druhé generaci, tj. spojen s desetistupňovým automatem. Blok motoru má jako jediný z Ecoboostů z vermikulární litiny, což zvyšuje jeho pevnost a naznačuje, že výkon nejspíš bude vyhoněný někam k limitům. Ostatně 325 koní a 550 Nm jsou celkem impozantní hodnoty, obzvlášť při srovnání se staršími osmiválci. Zvuk se s plnotučnou V8 srovnat nedá, ale díky dvěma masivním turbodmychadlům je tu velká legrace s blow off ventilem. Při prudkém zavření plynu mezi 2-3 tisíci otáček si motor neskutečně nahlas odfoukne jak parní lokomotiva. Na tomhle videu je ochutnávka Ecoboostu 3.5, ale v reálu to je ještě hlasitější. Jak už jsem se přiznal, tohle auto ve mě dost probouzelo dětinské sklony, takže jsem často jezdil se staženými okýnky, syčel na celou ulici a smál se u toho jak debil.

V severní Americe se v menším městě bez auta nedostanete nikam, takže bylo potřeba vyřešit ještě jednu káru, neboť půjčeného Forda zabavila žena s dětmi. A aby se to po půl roce dobře a rychle prodalo, a zároveň jsem z toho měl radost, padla volba na nejprodávanější auto na světě, takže další Ford F-150. Tedy mělo to ještě jeden dost racionální důvod, čekala nás totiž kanadská zima, takže se hodilo něco, co má 4×4 a nemá problém projet nějakou tu závěj nebo poplácat losa po zádech. Jelikož se v Kanadě platí 13% daň i při koupi ojetého auta, tak jsem chtěl něco levného. Nakonec jsem za 4.500 dolarů sehnal F-150 SuperCab z roku 2003 s nějakými 350.000 km v nejvyšší výbavě Lariat, jeden z prvních z jedenácté generace. Tady už bylo pro staromilce pod kapotou všechno v pořádku, trůnil tam bublající osmiválec Triton 5.4 L s litinovým blokem a 4-stupňový automat. Výkon 300 koní a krouťák 495 Nm byl menší než u Nano, ale jen zhruba o desetinu, takže bylo zajímavé sledovat rozdíly mezi těmito motory.

Ty byly vidět už na přístupu lidí během toho, když jsem objížděl novou F-150kou prodejce druhého pickupu. Nevím, jestli Ford vedl nějakou mediální kampaň, ale každý se hned ptal, jestli je to Ecoboost a skoro všichni by ho chtěli. Jejich obdiv pramenil hlavně z toho, že buď na vlastní kůži nebo z vyprávění zažili, jak ještě donedávna opovrhovaný šestiválec v akceleraci totálně zadupal do země V8čky, prostě klasická underdog story. Ony jsou totiž tyhle obří obludy na kolech dost přemotorované, to není čtyřválcová Navara, ve městech pak jediná zábava na rovných mnohaproudovkách spočívá v machrování při akceleraci mezi semafory, oni jsou Amíci a Kanaďani malinko jednodušší. A Ecoboost prostě spráská téměř cokoliv, takže má mezi určitou skupinou řidičů skoro kultovní statut.

Já už tak nadšený nebyl. Jasně, jede to jak hovado, ale nástup krouťáku je stylem nic, nic, stále nic a pak peklo a herda do zad. K tomu ta desetistupňová převodovka, při sešlápnutí plynu se nejdřív zamyslí, pak podřadí klidně o 5 rychlostí, pak se ještě čeká na turba a následuje odpálení střely s plochou dráhou letu. Na suchu to ještě šlo, ale problém severního Ontaria je ten, že tam jaksi nemálo sněží a mrzne někdy od října do května. Sněhu je tolik, že i přes naprosto absurdní úroveň solení, díky kterému má většina aut díry skrz karoserii, prakticky půl roku nevidíte asfalt. Pokud máte pocit, že přeháním, tak v zimním období jsou tam pro všechna auta povoleny pneumatiky s hroty a zakázáno parkování na ulici kvůli nonstop pluhování, které mimochodem mimo hlavní silnice obstarávají právě full-size pickupy s radlicema. Jízda v takových podmínkách na celoročních gumách, které půjčovna dává na svá auta, pak vyžaduje ovládat plyn jemně a s citem bez toho, aby si auto uprostřed zatáčky přeřazovalo nahoru dolů.

Charakter staršího motoru byl úplně někde jinde. Rozdíl byl patrný při každém rozjezdu, kdy bylo cítit, že se mnohem líp sbírá z nízkých otáček a odpich z volnoběhu z nulové rychlosti byl značně razantnější než u Ecoboostu, dole turba poloviční objem prostě nezachrání. Když bych tedy jezdil s naloženou korbou nebo tahal často přívěsy, tak bych rozhodně bral radši plnotučnou V8. Následovala postupná gradace krouťáku a výkonu bez nějaké výrazné špičky, takže jízda na sněhu byla nejen jistější, ale dalo se s tím neskutečně vyblbnout. Vzhledem k jen čtyřstupňové převodovce auto nečekaně neřadilo uprostřed zatáčky, takže dávat si je dveřma napřed byla vyloženě hračka a vydriftovat parkoviště cestou domů z práce se stalo každodenním rituálem. A lepší ovladatelnost určitě nešla na vrub gumám, protože byl taky na celoročkách. Jen jsem pro lepší komfort a trakci nechal na radu sousedů shodit do korby v místních stavebninách půl tuny písku, což sice neprospělo spotřebě, na druhou stranu litr benzínu byl lehce pod dolar, tedy necelých 17 Kč.

Výrazně lepší cit pro plyn se hodil i každé ráno, můj obvyklý den totiž probíhal tak, že jsem před půl pátou vstal, abych neprošvihnul důlní klec v 6, další už totiž většinou nejela. U snídaně skrz okno nastartoval (dálkový start je celkem standardní výbava amerických aut) a sondoval, kolik zas přes noc napadlo toho zkurvenýho sněhu. Pokud hodně, musel jsem si pohnout, abych stihnul lopatou proházet cestu ze dvorku na silnici. Když to tak strašné nebylo, prostě jsem jen odpojil auto z ohřívače bloku a prorazil korbou díru do valu, který tam přes noc nahrnuly pluhy. Pak jsem ještě ujezdil sníh před autem naší bytné, jelikož asi jako jediný člověk ve městě měla jen předokolku. Odpoledne po příjezdu z práce pak repete. Právě jemná práce s plynem se hodila pro vyhoupání auta ze závěje, protože pod vším tím sněhem už byla solidní vrstva ledu, takže i 4×4 s redukcí měla co dělat. Naštěstí když sousedi viděli chudáka s lopatou, který jako jediný v ulici nemá frézu, tak jim bylo Čecháčka líto a často mi alespoň odpoledne profrézovali dvorek, za což jsem je zásoboval českým pivem.

Ohledně toho ohřívače bloku, spolu se sněhem je specifikem kanadské zimy i solidní kosa, takže je většina aut (do)vybavena spirálou na ohřev motorového oleje, někdy se ještě ohřívá i baterka. Z předního nárazníku pak kouká drát se zástrčkou, který se napojí na prodlužovačku z domu nebo v práci. Celkem nepřekvapivě to startům v -40 znatelně pomáhá. Elektřinu nikdo neřeší, i když to žere kolem 1 kW. Kanada má díky obrovskému přírodnímu bohatství levné energie, takže tam ani nezateplujou baráky. Nicméně to ohřívá stále jen motor, takže žena třeba jeden den neodjela, protože převodovka odmítla řadit, respektive nešlo ani pohnout pákou automatu. Pokud se vám stýská po Ladovské zimě, zaleťte si na zimu do Kanady, metry sněhu, mráz jako prase, ale většinou taky modrá obloha a sluníčko, ne ta naše blátivá depresárna, fakt jsem si to užil a dal bych si to znova.

Povedl se tedy downsizing? Ecoboost je poměrně povedený motor a už je nějaký rok na trhu, 2.7 Nano ve druhé generaci dostalo i nepřímý vstřik, takže se zlepšil problém se zanášením karbonem. Ale popravdě stejně moc nechápu jeho smysl. Ford totiž do F-150 nabízí za příplatek pouhých tisíc dolarů i V8 5.0 Coyote, což je evoluce modulárního motoru z toho starého pickupu. Zaklínadlem downsizingu je spotřeba a ačkoliv rozdíl mezi starou 5.4, která jezdila za nějakých 18 l/100 km a novou Nano, která mi žrala 13, je velký, tak Coyote má tabulkovou spotřebu jen o 10% vyšší než Nano. A všichni víme, jak je to se spotřebou turbomotorů, ostatně i o Ecoboostu se říká, že máte buď Eco nebo Boost. Smysl vidím akorát pro někoho, kdo si F-150 koupí na poskakování do města (i takových je tam dost) a nikdy to nevyužije jako pracanta nebo na tahání, tam totiž ve skutečnosti ten osmiválec bude žrát míň. Větší Ecoboost 3.5 má alespoň brutálně víc síly, ve Fordu GT dává nějakých 650 koní, takže dává smysl jako vrchol nabídky, ale Nano jako přímý soupeř atmosférického osmiválce za mě osobně rozhodně ne. Ale něco mi říká, že brzo už se to vyřeší samo tím, že nebude na výběr.

 


26.07.2020 Redguy


Související články:


12345 (320x známkováno, průměr: 1,15 z 5)
16 554x přečteno
Updatováno: 26.7.2020 — 22:36
D-FENS © 2017