Každý lupič sní o dokonalém zločinu. To je takový zločin, po němž nezůstane žádná stopa a viník nemůže být vypátrán. Myslím, že lze jít ještě dál, což předvedli po roce 1948 komunisté. Dát krádeži legální, zákonný rámec.
„Důl vám přece nemůžou vzít! Důl je díra v zemi! Chodby tak… tak… Lze ho zatopit, prodat, ale nikdo vám ho nemůže vzít…“ říká uhlobaron v Cimrmanově hře Vizionář. On sám se patrně přesvědčil o nepřesnosti takového tvrzení právě v roce 1948, bohužel v dnešní době se v malém měřítku to samé může stát i vám.
Kdyby vás na ulici zastavila banda dobře oblečených zmrdů, vzala vám klíče od bytu a odnesla si televizi, šperky po babičce i sbírku známek, prvním vaším krokem po dokonání tohoto aktu by byla kontaktáž policie za účelem oznámení zločinu loupeže. A přesto se to dnes a denně děje a loupež nikdo nehlásí. Zmrdi do svého loupežného jednání totiž vložili nutný mezikrok a loupež se tak jmenuje „rychlá půjčka bez ručitele“. Tedy bez ručitele. Ručíte si za ní vy sami, samozřejmě. Doslova svým životem, svou existencí. A není ani tak rychlá, jako spíše drahá.
Celý princip rychlých půjček využívá hezky po zmrdsku základní princip, že běžný takzvaný „slušný člověk“ není schopen udělat rozvahu osobních financí. Přesto, že již pět nebo deset nebo dvacet let má konstantní příjem (maximálně narůstající o inflaci) bez naděje na nárazový vedlejší příjem, řeší díru v kešflou tím, že si rychle vypůjčí relativně zanedbatelnou částku. Okamžitě to jistě pomůže, ale pokud tato částka není určená na extrémně výhodnou investici (modrý Mauritius za 5210,50 Kč třeba), ale na konzum (prožere se, pyčo), nastane v nikoli vzdáleném okamžiku nutnosti navrácení částky syndrom inverzního Nerudy. Tedy ne „kam s ním“, ale „kde vzít“.
A na různé cofee-dýzy, profi-denty a další neplatí jako když si půjčíte od souseda: „Franto, teď nemám, počkej mi ještě tejden.“ Nemáš? Vezmeme si sami, sám jsi k tomu dal povolení. A nikoli to, co sis půjčil, ale v nejlepším případě „to a půl“, častěji „to a ještě jednou to“ a nejčastěji „to, ještě jednou to a pak ještě dvakrát nebo třikrát to“. A mizí televize, šperky, sbírka známek, ale i rotoped, dvd přehrávač, rádio… a vám nezbude, než se na to smutně koukat, protože tato loupež probíhá pod taktovkou státu, se štemplem od soudu a lupič-prostředník je nazýván exekutorem.
Celé mi to připomíná pohádku o ďáblovi par excelence. Fáze lapání ptáčka za hezkého zpěvu probíhá ve stylu: „My jsme tvoji nejlepší kamarádi, vem si, je to tak snadné a za pakatel.“ Nevyhnutelně však po zadrápnutí následuje fáze: „Cha-chá, už jsi v naší moci, budeš solit jako mourovatej a nikdo a nic ti nepomůže.“ Zcela podle ďábelského scénáře si oběť bere další drahou půjčku, aby uhasila tu první a dvě další, aby uhasila tu druhou… až do nárazu do nejhlubšího sociálního dna s šutrem monstrózních a stále se zvětšujících dluhů na prsou.
Schválně jsem si hned po vánoční smršti reklam na podobné zločince a vyděrače – po nutné zastávce na záchodě, kde jsem zvracel ze „sponzorů Vánoc“ a spol. (klasická klamavá reklama: sponzor dává, to lupič bere) – vzal k ruce kalkulačku a počítal jsem. A zjistil jsem, že třeba ty strašně levné GE peníze, které jsou při 20 000 Kč jen za 899 Kč, jsou vlastně docela drahé peníze. Protože těch 899 Kč není konečná částka. Platíte je každý měsíc a to šest let! Šest let! Tj. půjčíte-li si na vánoce nebo dovolenou, můžete na další až po šesti! letech! Jo a zacálujete skoro 9 000 Kč navíc.
Intermezzo: Ne každá půjčka je špatná. S tehdejší přítelkyní, nynější ženou, jsme kupovali postel, co by sloužila i jako kanape, do jejího tehdejšího bytu. Zašli jsme do Asko nábytek na Stodůlkách, vybrali jsme si jednu celkem přijatelnou za 12 000 Kč a protože peněz nebylo nazbyt, šli jsme za firmou poskytující splátkový prodej. Tedy svého druhu půjčku. Paní nám začala povídat, jak zaplatíme jen asi 1500 Kč navíc, jak je to děsně výhodné… Přerušil jsem proud její žoviální výmluvnosti a zeptal jsem se jí, kolik činí úrok p.a. (per annum, za 1 kalendářní rok). Inspirována vinylovou deskou se vrátila k litanii, jak zaplatíme jen… jak výhodné… Opakoval jsem otázku. …jak zaplatíme jen… jak výhodné… Opakoval jsem otázku. …jak zaplatíme jen… jak výhodné… Opakoval jsem otázku. …jak…
Přerušil jsem ji se slovy, že když odmítá odpovědět, tak vlastně tu postel ani tak nutně nepotřebujeme. (Smutné oči mé přítelkyně říkající: „Třeba to vážně není tak drahé…“) Teprve potom paní pochopila, že mě od toho neodvede a s podstatně chladnějším profi-škleboúsměvem mi vytiskla papír s požadovaným údajem. Úrok p.a. činil 34,5 %. Načež jsme se rozloučili se slovy: „Promiňte, ale lichvu nepodporujeme.“ To samozřejmě doprovázely smutné oči mé přítelkyně a málem vyčítavý pohled, že jsem nejen hnusný škudlil, ale navíc jí z jejích vlastních peněz nedovolím koupit si postel!
Jenže tahle pohádka má šťastný konec. Zajeli jsme do IKEA, koupili lepší a levněší postel než v Asku a od společnosti Cetelem si přítelkyně vzala „půjčku“ na cenu ve výši 7 000 Kč s nulovým navýšením. Podmínkou bylo samozřejmě splacení v poměrně drakonické době asi 6 měsíců s rizikem značného navýšení v případě nesplácení, ovšem měli jsme spočítáno, že na to přítelkyně má. Postel dodnes slouží a nepřišli jsme ani o korunu navíc. Z čeho Cetelem žije nevím, patrně z provize od IKEA, ale to není náš problém.
Potíž je, že na splátkový prodej hodně lidí díky dluhové spirále nebo sociální situaci nedosáhne… A pak přicházejí ke slovu usměvaví, dobře oblečení lupiči, kteří vás ochotně stáhnou i o ten mizivý zbytek prostředků, který máte. Například ve velkém testu iDnes je hezký přehled, o kolik vás kdo okrade. Profireal vám šlohne 10.500 Kč, když za půjčených 6.000 Kč zaplatíte nakonec 16.500 Kč. Navíc pokuty jsou enormní jak za předčasné splacení (+5.500 Kč), tak za nesplácení (8 % po 15 dnech, 13 % po 30 dnech a 50 % za zpoždění dvou splátek). A kromě toho se musíte zavázat, že si Profireal může vzít splátku přímo u vašeho zaměstnavatele, a že se půjčka po zaplacení automaticky obnovuje. Podepíše tohle soudný člověk? A to je aspoň případ, kdy víte, na čem jste.
U Finpomoci (správný název by patrně měl znít Finšloh) vám ani neřeknou, že podmínky jsou stejné nebo ještě horší. Extrémně drahý je slavný Provident jehož vyděrači si budou pro výpalné pravidelně každý měsíc chodit. Štípnou vám při půjčených 30 000 Kč dalších plných 21 000 Kč! Tj. ze zákona povinně uváděná sazba RPSN činí 206,8 %. Při půlroční splatnosti je to dokonce 460,9 %! Tommy Stachi (nenech se zmást a čti „To mi stačí“) musíte navíc podepsat blankosměnku a nesplácení vás přijde na +200 Kč denně, resp. +3000 Kč za každý výjezd pracovníka. Na každé právnické škole vám o směnce řeknou, že o tomto extrémně kvalitním cenném papíru existují jen 3 pravidla: 1. Nepodepisovat, 2. Nepodepisovat a 3. Nepodepisovat. Proti směnce totiž není obrany. Jo a pro pořádek, za půjčení 30 klacků vám Tommy Stachi dalších 20 litrů votočí.
První úvěrový hypermarket/Euro makler holding už pracuje vysloveně s mafiánskými metodami, za samotnou žádost o úvěr a za to, že vás navštíví exekutor a sepíše předem váš majetek, si účtují celkem 4100+1785 = 5885 Kč! A když nesplácíte, můžete se vykoupit zlákáním dalších oveček.
V přehledu iDnes mi ze mě nepochopitelných důvodů několik zásadních legalizovaných zlodějů chybí. A to Cofidis, GE Money a HomeCredit. Shodou okolností jsou to právě ty společnosti, jejichž reklamy jsou nejčastější. Že by souvislost?
U společnosti Cofidis při půjčených 30 000 Kč přijdete (vycházím-li z údajů na jejich webu) navíc o 2,21 % z této částky měsíčně +0,65 % pojištění. Takže pokud to dobře počítám (prosím případně o opravu v komentářích), vyfouknou vám za rok minimálně 10 296 Kč. Pokuta je 8 % z částky (2400 Kč) + 0,08 % denně (240 Kč denně). To mimochodem znamená, že za 115 dní nesplácení (3,8 měsíce) přijdete o plnou půjčenou částku 30 000 Kč (aniž byste tím samozřejmě měli splaceno). Podobné je to u GE Money, kde za 30 000 Kč splacených za dva roky necháte výpalné 12 906 Kč. Samozřejmě +1 % (min 500 Kč) za to, že vám milostivě peníze půjčí. Plus další poplatky, když nebudete splácet řádně. Kniha HomeCredit, resp. internetové stránky této rodiny rychlopůjčkové mafie, tvrdí, že za každých půjčených 10 000 Kč se splácí 250 Kč měsíčně při smlouvě na 60 měsíců. Tj. opět modelových 30 000Kč = 3 * 250 Kč * 60 měsíců – 30 000 Kč = manko ve výši 15 000 Kč nad půjčenou částku.
Vraťme se na začátek. Kdyby vám u dveří zazvonil člověk a beze slova vysvětlení si vzal vaši televizi, tak byste ho nakopali kam slunce nesvítí tak rázně, že by nestačil počítat schody. Ale stačí aby vám tentýž člověk dal iluzi toho, že něco máte, i když to nemáte, a vy mu tu televizi ještě převážete mašlí a ručičku políbíte. Přitom výsledek je týž, nemáte televizi (minimálně) a v prvním případě se aspoň cítíte v právu a ne wie ein Trottel.
Tedy vy samozřejmě ne, vy čtete D-Fense, vám by se to stát nemohlo. Ale oni, oni ostatní, co D-Fense nečtou, dlužili už na konci roku 2006 plných 540 miliard Kč právě těmto nažehleným zmrdilupičům. Bez eufemistických zkratek tedy 540 000 000 000 Kč!, čili více než polovinu státního rozpočtu ČR na jeden rok! Ještě chcete tyhlety „levné“ peníze „na zavolanou“?
(Zatím nikdo nehlasoval)