Ekoharašení

Featured Image

Na počátku našeho příběhu stojí jedna profesorka biologie z nejmenovaného pražského gymnázia. V hlavě této iniciativní osoby se zrodil nápad: „co kdybychom si na škole uspořádali EKOdny? A abych všechny nasrala, uděláme to povinné.“ A tak učinila.

Něco málo k organizaci akce, která proběhla pod názvem EKOha-rašení (doteď tam ten vtip hledám): každý student (s výjimkou maturantů) se během dvou EKOdnů zúčastní celkem šesti dvouhodinových bloků, sestavených ze čtyř typů aktivit – EKOfilm, EKOpřednáška, EKOsoutěž a studentské EKOprezentace. Zvlášť to poslední je lahůdka – studenti jsou ve dvojicích či trojicích povinni vytvořit powerpointovou prezentaci na EKOtéma, které si vyberou ze seznamů pro jednotlivé ročníky.

Ráno prvního dne jsem zakoupil kávu v automatu, který si pod pojmem káva velká představuje půl kelímku čehosi nakyslého, a vypravil se do jídelny, kde měla probíhat projekce filmu Nepříjemná pravda. Vzhledem k tomu, že se jedná přímo o modlu ekoteroristů, byl jsem si jistý kvalitní komedií. Měl jsem pravdu, ovšem pouze za částečného přispění pana Gora. Když se totiž mělo začít s projekcí, nenacházel se v místnosti žádný projektor. Zanedlouho však byl přinesen a my se mohli kochat narcistickým dílkem velkého zámořského ekologa. Bavil jsem se dobře, taková kouzla s čísly se jen tak nevidí. Mé vědomosti byly rozšířeny o následující fakta: 1) pan Gore prožil šťastné dětství; 2) pan Gore má spoustu dobrých přátel v zaledněných oblastech; 3) pan Gore říká, že žába musí přežít. Pochybná kvalita díla velkého EKOpokrytce kontrastovala s přednáškou, kterou jsem absolvoval poté. Jednalo se o prezentaci na téma paleoekologie, tedy vědy zabývající se historickými vazbami změn klimatu. Přednášející vědkyně s mnoha tituly nás sice poněkud monotónně, avšak kvalitně provedla základy tohoto oboru a (světe, div se) člověk prý není jediným činitelem způsobujícím globální oteplování. Den prvý završila projekce dvou dokumentů, jeden se honosil dramatickým názvem “Zhodnocení vlivu arktického klimatu“, jméno druhého bylo zase poněkud odbornější, totiž ”Bekyně velkohlavá“. Arktický klimat byl zhodnocen jakýmsi názorovým ekodvojčetem pana Gore, možná jedním z jeho přátel ze zaledněných oblastí. Bekyně velkohlavá přinesla mnohem větší zážitek, neboť to již od samého začátku byla vskutku strhující podívaná. Tisíce housenek ožíraly listí na stovkách hektarů lesa, tragickou scenérii podporovaly válečné bubny na pozadí. Dozvěděl jsem se, že housenka je nebezpečná, neboť likviduje stromy, a že bychom s tím měli něco udělat – hned, dokud to jde. V závěru mi byli vyjmenování živočichové, kteří housenkám škodí (opět scény s akčními záběry, kterak jsou housence do těla kladena vajíčka parazitů). Co pro záchranu stromů můžu udělat já, však moje hlava stejně nepochytila.

Druhý den začal aktivitkou zvanou SOUTĚŽ-ODPADY. V mé kmenové třídě se sešlo cca 15 studentů, 2 profesorky a 1 studentka-pořadatelka. Na úvod naší seance jsme zhlédli videokazetu na téma třídění odpadů. Poté jsme byli rozděleni na 3 skupiny a věnovali se následujícím činnostem – jedna skupina třídila odpadky podle doby jejich rozkladu, druhá separovala druhy odpadků do barevných maket popelnic a třetí hrála kvarteto s obrázky odpadů. Při této povznášející činnosti nám jedna z profesorek vyprávěla o svém traumatickém zážitku, kdy nalezla kontejner na plasty plný, neboť nějaký chuligán nesešlapal lahve. V jejím provedení vyzněla událost nanejvýš dramaticky a pro velký úspěch nám ještě vysvětlila, jak zpracovat tubu od zubní pasty, aby byla co nejlépe recyklovatelná. Následující 2 hodiny jsem strávil na přednášce nějakého náměstka z ministerstva životního prostředí. Tento člověk na mě působil velice rozumným dojmem, který podporoval i tím, že souhlasil s naším kladným vztahem k jaderným elektrárnám. Zlatý hřeb celého programu však nastal až v posledním bloku – má prezentace. Se dvěma dalšími spolužáky jsme si zvolili téma Hlavní původci znečištění ovzduší (doprava, průmysl). Z nabízených možností bylo pro nás přátele techniky nejpřijatelnější. Přednášku jsme započali citátem Erwina Schrödingera: „Celé se mi to vůbec nelíbí a je mi líto, že jsem s tím měl co kdy společného.“ Výraz dozírající profesorky nám jasně ukázal, že naše slova padla na úrodnou půdu, a tak jsme v již vážném duchu odprezentovali náš výtvor.

A proč tohle píši? Je to další důkaz neuvěřitelné drzosti EKOzmrdů. Na mou otázku, proč např. Týden Alberta Einsteina povinný nebyl a EKOdny ano, jsem dostal odpověď vskutku na úrovni: „Když nebudeme ekologové, budeme všichni mrtví.“ Dále jsem se dozvěděl, jak milá paní profesorka věnovala půl roku přípravám akce a její podiv nad tím, že to nikoho až na několik výjimek nezajímá, byl vskutku dojemný. Že kazí náladu mnoha slušným lidem, kteří na gymnázium docházejí ve snaze získat všeobecné vzdělání a nečekají tedy žádné extremistické výstupy na toto téma, jí bylo srdečně jedno, vždyť jde přece o dobro naší planety. Po pravdě jediné, čeho dosáhla, byl vlastní dobrý pocit z toho, jak nás všechny informovala a jak se zajisté začneme chovat ekologicky, když víme, že jinak zemřeme. Ale ekologie je dnes v módě, a tak naše protesty nebyly nic platné. A poučení, které z toho vyplývá – dříve jsem se domníval, že škola je jakési neutrální území, kde budete ušetřeni aktivit jako potlačování vlastního názoru či brainwashing. Bohužel, není tomu tak.

PS: Nedávno jsem zahlédl v televizi Mr. Bursíka, jak místo ze své EKOoctavie vylézá z BMW 7. Silně pochybuji, že to byla verze hydrogen…


24.04.2007 Aurvandil&Nifelheim

12345 (2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)
167x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:04
D-FENS © 2017