Hlídací psi demokracie slintají na vodítku.
Již jsme si řekli, že zbraně jsou špatné áááno. Starat se o své bezpečí je také špatné áááno, správné je se zcela vydat na milost a nemilost státu áááno, řekli jsme si. Pro ty z nás, kteří to nepochopili áááno, jsou zde naštěstí nezávislí, objektivní a především nezaujatí hlídací psi demokracie, jako Moore nebo Jakub Pokorný z MF Dnes. Intelektuálové už se zase mohou přerazit, aby honem zaujali stanovisko, stali se předvojem nesvépravného obyvatelstva zeměkoule a ukázali, že zbraně jsou nějvětší zlo hned po oxidu uhličitém a vodním kameni. Třeba pan Vodička. Podle něho je dokonce celý demokratický systém v Americe nějaký vadný a hned taky ví, jak ho opravit. Někdy mám dojem, že volba prostředků použitých při 9/11 byla zcela katastrofální, daleko větší škody by USA způsobil výsadek pár stovek kavárenských levičáků se zelenými kartami.
Jakýsi Čo Sung nebo jak se jmenoval postřílel na nějaké americké univerzitě samonabíjecí pistolí 32 lidí. Je to sice smutné, ale nějak mě to nezajímá, protože to k mé osobě nemá žádnou relevanci. Mám svých starostí dost, a proto mě mnohem více zaujalo, když jsem ve čtvrtek večer sledoval cikány krást v drogerii. Přesto vím, že Korejec zasadil každému několik střelných ran, celá akce mu musela trvat minuty či spíše desítky minut, a celé ty desítky minut, po které probíhalo bezmyšlenkovité vraždění, nebyl v okolí nikdo, kdo by jej dokázal zastavit. Žádný příslušník ochranky s puškou nebo pistolí, žádný student s legálně drženou zbraní. Houf bezbranných obětí a jeden ozbrojený psychopat, který si jen vybírá cíle. Hrozná situace.
Z líčení Čo Sungovy osobnosti v médiích začínám mít pomalu dojem, že jeho hlavní problém nebyl ten, že postřílel 32 nevinných lidí, ale že byl zlý, zamlklý a nespolečenský. Možná by to pro nespolečenské a zamlklé jedince chtělo zřídit nějaké koncentrační tábory, aby zmizeli nám radostným upovídaným z očí…
Takoví pánové Mates a Pokorný to na straně A3 MF Dnes z 19.4.2007 uchopili úplně jinak. Již jen název článku, který zní „Získat střelnou zbraň je u nás poměrně snadné“ ukazuje směr, kterým má stádo namířeno.
Doomsaying je módní a ani duo bezhlavňových novinářů nezůstalo pozadu. Příště se bude kácet v našem lese, naznačují oba žurnalisté. V Čechách je jedna zbraň na šestnáct lidí, v Americe na osm, doom se blíží do Klatov nebo Děčína. Samozřejmě nelze zapomenout na takové osvědčené mediální značky jako vrah Lubina nebo mstitel Slíva. Češi se ozbrojují čím dál víc, slintají M+P na poplach. Češi si kupují čím dál více zbraní. Získat zbrojní průkaz je podle M+P příliš snadné, protože psychotesty nejsou povinné. To, že nejsou povinné, způsobila mocná lobby majitelů qérů. Všechno psáno krátkými větami, jedna perfektně řazená za druhou jak náboje v zásobníku, mindfuck jak řemen.
Konstrukce celého článku připomíná výjev, který jsem periferním viděním spatřil kdysi v televizi. Tři tchoři se prali. Druhý se zakousl do prdele prvnímu, třetí druhému a první třetímu. V článku je to podobně, konec jedné myšlenky se připojí k začátku druhé a tak dále, až se všechny polopravdy propojí do kruhu, který vyvolává dojem konzistentní argumentace. V článku se ani jednou nenachází slovo „omezit“ či „zpřísnit“, ale v duchu zásad mediální manipulace je vždy účinnější říci „ta limonáda je ale hnusná“ než „dej si pivo“.
Ovšem co mně totálně nadzvedlo – součástí argumentace se nakonec stane osoba jménem Vojtěch Žižka, žák uměleckoprůmyslové školy v Českém Krumlově, který přinesl do školy nabitou brokovnici a chtěl s ní zastřelit spolužáka. M+P z toho indukují, že ke střelbě v české škole se již schylovalo. Jenže M+P nám v tomto případě neřekli tak docela vše. Případ Vojtěcha Macha Žižky totiž s případem amerického vraha souvisí jen v jednom jediném bodě, totiž že přinesl zbraň do školy, jinak se kompletně a všem rozchází, počínaje profilem pachatele přes motiv až k provedení útoku. Vojtěchovi jebalo z trávy. Prý jel také v perníku, každopádně jednou přišel do školy a nebyl vůbec hustě v pohodě, přestože měl jednu ruku dlouhou. Měl s sebou totiž otcovu brokovnici nabitou jedním nábojem, který hodlal vpálit do spolužáka, který mu přebral dívku. Tedy žádná masová vražda, ale vyřizování si účtů pod vlivem drog. Samozřejmě MF Dnes nemůže napsat, že někomu mrdlo z trávy, to je naprosto vyloučené, protože asi před dvěma týdny zveřejnila hitparádu škodlivosti drog, ve které byla marihuana někde za nikotinem a alkoholem poblíž kávy a čokolády. Nevím, co si mám o tom myslet, slyšel jsem, že někdo vyhulil dvacet startek a pak se posral, ale ne že někoho ohrožoval brokovnicí, takže tady něco nesedí.
Poslední ránu do hlavy dostaneme v přiložené statistice, kde se dozvídáme, že v Čechách je registrováno 635.000 zbraní. Dále konstatuje článek, že zločinci spáchali se střelnou zbraní 900 trestných činů a ve 40% případů použili legální zbraň. Nevím, o jaké prameny se tento údaj opírá, protože MVČR na svých stránkách uvádí počet 855 trestných činů se zbraní, pravděpodobně se zbraní kategorie A, B nebo C (z tabulky to neplyne). Nemusí tedy jít jen o krátké kulové zbraně alias pistole a revolvery, jak se snaží autoři článku vzbudit dojem, ale i o zbraně lovecké, malorážky a dokonce některé plynovky a vzduchovky, případně další domácí šrot. Dále tomu, kdo spáchá trestný čin, se říká pachatel, a ne zločinec, ale to je jedno, když jde o velkou věc, tak se na slovíčka nekouká.
Tolik tedy poslední mindfuck od pana Pokornýho. Nebyl první a nebude poslední. Pan Pokorný je moderní a flexibilní muž, který dovede rozeznat ve společnosti progresívní trendy a připojit se k nim stejně pevně, jako se rozhodně distancovat od těch rigidních a zastaralých. A že je třeba společenskému „pokroku“ sem tam dopomoci nějakou tou polopravdičkou? Ale prosímvás.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)