Rok a půl po začátku války na východě visí stále na Václavském náměstí, na budově Národního muzea vlajka cizího státu. Patřím mezi ty, kteří pohled na budovu Národního muzea s cizí vlajkou vnímají jako něco zcela nepřirozeného. Prostě ten vizuální vjem funguje něco jako pěst na oko. Něco jako zmalovaný muž v ženských šatech. Je to pro mě něco mimo exaktní rozměr, pro mě to není věc rozumu, ale řekněme určitého prožitkového vjemu.
Třeba si pomyslíte, že jsem lehce přecitlivělý, ale já když to viděl prvně, tak ten prožitek z toho byl čistě úzkostný. Vjem z toho byl fyzicky hmatatelný.
Když se přes toto pokusím přehoupnout a zkusím se na to mrknout rozumem, vnímám to asi takto – symboly zde nejsou náhodou, plní nějakou funkci a pro státní symboly, mezi které patří i vlajka českého státu to platí samozřejmě také. Ne náhodou horolezec zabodne na vrchol zdolané hory symbol svého státu, ne náhodou stoupá vzhůru vlajka vítězného státu po vyhraném sportovním klání.
Jak tedy vnímat v tomto kontextu cizí vlajku na budově vrcholné české národní kulturní instituce? Pro mě symbolicky prostě a jednoduše – dobyto! Je asi celkem jedno, čí ta vlajka je, důležité je to, že tam nevisí česká vlajka. Stejně jako mnoho měsíců visela na sídle jedné politické strany v pražské Truhlářské ulici, ze které nám vzešel nynější předseda vlády, taktéž pouze jedna vlajka, ano, vlajka cizího státu.
Pan předseda to s tou cizí symbolikou ovšem myslí opravdu zcela vážně a proto před nějakou dobou obdaroval při své návštěvě papeže Františka ručně vyrobeným šálem cizího státu. Ne, nedělám si legraci. Ví ten člověk vůbec, jakého státu je premiérem? Mimochodem maďarská prezidentka nedávno obdarovala papeže Františka vzácnou šlechtěnou maďarskou růží. Maďaři mají alespoň prezidentku, která ví, jakému státu prezidentuje. Nebo třeba taková Národní galerie hl. m. Prahy. Tam na pražském Staroměstském náměstí, na její budově visela také mnoho měsíců vlajka cizího státu. Ví v této české kulturní instituci, v jakém státě se nachází Praha? Mohl bych samozřejmě pokračovat dál a dál.
V září chystá pan Jindřich a spol. na Václavském náměstí demonstraci proti vládě premiéra, který ani neví v jakém žije a úřaduje státě. Pan Jindřich již mnoho týdnů opakuje něco ve smyslu, že kdo zůstane doma, tak tím vlastně schvaluje vládu premiéra.
Je to od něj asi trochu odvážné burcování, leč z jeho pohledu určitě pochopitelné. Dovolte mi tedy také jedno odvážné burcování. Pan Jindřich je právník, říká, že když voliči pošlou jeho politické hnutí do EU parlamentu, tak právně zatočí s Ursulou, třeba za ty prapodivné nákupy vakcín.
Dobrá, já říkám, že právník, který si neporadí s banálním přestupkem v rodné zemi, si asi těžko poradí s Ursulou v Bruselu :).
Podle zákona o užívání státních symbolů České republiky to vypadá na Národním muzeu na přestupek. Jestliže platí, že při vyvěšování cizích vlajek musí být ta česká na nejčestnějším místě a na Národním muzeu nevisí česká vlajka vůbec, pak se s tím dá myslím pracovat. Nebo se pletu?
Víte, ono demonstrovat za něco na místě, kde se mnohokrát psaly naše dějiny, to pod vlajkou cizího státu, je asi celkem dosti podobné, jako kdyby při kázání v kostele místo oltáře visel třeba pentagram. Domnívám se, že taková akce se vždy mine svým účinkem. Přesto jsem připraven v září na Václavák symbolicky dorazit, ale co opravdu na takové akci již nedám (nedorazil bych), je zpívání hymny cizího státu. Na posledních akcích pana Jindřicha k tomu došlo dvakrát za sebou, takže to určitě nebyla náhoda.
Zpívat cizí hymnu, vyvěsit cizí vlajku na české Národní muzeum je v principu vlastně skoro to samé.
Pane Jindřichu, pokusíte se nenásilně sundat cizí vlajku z Národní muzea a jaká hymna se bude zpívat v září na Václaváku proti vládě servilních lokajů protinárodních zájmů?
03.09.2023 Besta
(186x známkováno, průměr: 1,91 z 5)