Příběh začíná když jsem nastoupil do nejmenovaného korporátu jako IT servisní support. Tenhle korporátní závod se nacházel na vesnici a s tím souvisela velká část jeho demografie.

Ministerstvo zdravotnictví rozvázalo spolupráci se samozvaným poradním tělesem MeSES. Spojení vlády a epidemiologického mičurince Kulveita bylo tímto brutálním tahem přerušeno. Toho budeme litovat, až budeme zakopávat o mrazáky v ulicích.

Tak se nám soudružka Babišová odstěhovala do Dubaje!

Poslouchaj, Blatný, já mám takovej nápad, Není to teda úplně průlom, ale jim to pomůže a nám to neuškodí, takže je to win-win.

Následující text je určen primárně státním zaměstnancům (víme, že tu slídíte). Ne doktorům, sestrám, učitelům, tramvajákům nebo hasičům. Ani ne těm velkým papalášům z metropole, co se díky známostem a majetku zařídí za každého režimu a pro nejhorší případy mají ochranku a svůj (aero)plán.

Před nějakou dobou vyšel na tomto webu článek o expertech a dělbě práce, na který bych rád navázal popisem individuí, se kterými se bohužel setkávám v pracovním životě, a sice s „experty na všechno“, nebo jak kdosi v diskuzi správně podotknul – univerzálními specialisty, které pracovně nazývám fušery.

Možná že budu v tomto článku opakovat triviální věci, protože se budou týkat dělby práce v lidské společnosti a věřím, že jsou to základní věci, jako třeba že lesník je lesník a gynekolog je gynekolog.