Silniční vši nemám rád. Skutečně ne, a i když se občas mimoděk a dočasně připojím do jejich řad, dávám si ohromný pozor, abych se ani minutu nechoval jako ony. Silniční vši se chovají, jako by byly na silnici samy. Silniční veš potmě nesvítí. A proč by taky měla. Je přece vaše povinnost veš vidět. Kdyby byly aspoň od tý lásky a připevnily si  zepředu a zezadu jednu odrazku, už jen to by bylo docela super. Jenže ani to neudělají, protože odrazka zvyšuje čelní plochu a hmotnost. Sice nevím, jak může dvojice odrazek ovlivnit dynamiku všího pohybu, ale zase na druhý […]

„Tak co babi, vole, piviště by nebylo?“, dotázal se asertivně František Punda, ačkoli mu odpověď byla předem známa. „Jistě…“, vypravila ze sebe paní Vomáčková automaticky. „Dobrej řemeslník v domě, to je dneska požehnání!“ „Ty vole Franto krávo, ještě že sme se na to v údržbě vysrali. Dřina jak fdole, vosum hodin denně jak pýči, hovno za to. Víš kolik platí v Německu takovýmu údržbáři?“ „Jo, to jo. Jenže tam sme byli hezky fteple a tady sme fpíči. Průvan jak svyň. Napíšu Štěchovi. Todle neni možný, aby dyš měníš vokno, byl takovej průvan. Ať s tim něco dělá, vod čeho platim […]

Studijní materiál pro zmrdí kursy – Jak pro naše účely používat mail. Mimořádnou odvahou našeho tajného spolupracovníka se nám podařilo získat některé studijní materiály zmrdí university. Pro ilustraci zveřejňujeme kapitolu „Jak správně využívat mail“. Mail, neboli elektronická pošta, byl původně vymyšlen s úmyslem ulehčit lidem práci a ušetřit jejich čas. Dnes si ukážeme, jak se dá jednoduše použít pro naše účely, kdy našemu okolí prakticky znemožníme jakoukoliv smysluplnou práci, spotřebujeme jejich veškerý čas a navíc ještě sami budeme vypadat velmi pracovitě. Zásada 1. – Mailujte co nejvíce. Mailujte o každém prdu na všechna nádraží. Odmítejte všechny ostatní formy komunikace. Provedení: […]

Jako každý z nás i vohnout stárne. Zatímco jedinec obvyklý stárne víceméně důstojně a řekněme s přibývajícími lety i s moudrostí a v závěru se mění přes důchodce obecného v mrtvolu typizovanou, u vohnouta tento cyklus zhusta nefunguje. Úderem půlnoci ukončení „produktivního“ věku ( i když výraz produktivní je u vohnouta dosti nesmyslný ) se z hlubin vynoří nebepečné stvoření zvané důchodec vohnoutí čili degeront (degeront omnipotens omniscientis ) …který na rozdíl od důchodce obecného se vyznačuje nebývalou agresivitou která je ve zjevném nepoměru s jeho fyzickou schránkou… Je zpravidla přirozeným produktem stárnutí vohnouta. Protože vohnout doživší se důchodového věku, […]

Jelikož jsem ze školy pouze něco přes dva roky, dlouho jsem se nemohl odhodlat sepsat svou první osobní pracovní zmrdozkušenost v přesvědčení, že v porovnání s ostatními autory je to přece jenom dost krátká doba a že příspěvek nebude prezentován. Ostatně této jistoty jen náznak nemám ani teď, ale protože píšu rád a tento královský exemplář zmrda je třeba zdokumentovat, přerostlo mé rozhodnutí v čin. Když už nic, tak si to založím aspoň do svých análů (ve smyslu dokumentačního prostoru). Aby bylo možno lépe sdílet zážitky (ač mám toto slovo asociováno spíš s příjemnem), které jsem, nejen já, byl nucen […]

QWASův článek mi připomněl, že musím splatit jeden dluh z minulosti. Tématu industriálního vohnoutobijství jsme se věnovali dosud nedostatečně a povrchně. Tak tedy – industry life. Máme tady průmysl. V naší zemi máme celkem hodně a celkem pokročilého průmyslu. Ve srovnání s jinými zeměmi a regiony jsme vyspělou průmyslovou zemí. Celá řada našich sousedů mlátí ve srovnání s námi poledne klackem o rybník, země, které jsou nám dávány za vzor, bychom s našim potenciálem rozmázli jak hovno na zdi, kdybychom ovšem neměli vši v kožichu. Dost obrazné mluvy, chci říci, že výroba čehokoli má na našem území tradici a je […]

Dosti často slyším v různých veřejných lokacích i na jiných místech – třeba rodinných seancích spoustu nadávek a stížností na „ty nahoře“. Všichni stěžovatelé je možno zařadit do kategorie vohnoutů, případně degerontů ( co to je – to se dozvíte příště ). Jednou mě zaujal plamenný projev jednoho člověka, který lkal nad tím jak je na ně obyčejné lidi ( myšleno dělníky ) pohlíženo skrz prsty, že za bolševika bylo líp, atd.. Začal jsem si těchto projevů více všímat a dospěl jsem k několika závěrům. Potvrdila se mi již zmiňovaná skutečnost že vohnouti vidí svět bolševickýma očima – čili dělí […]

Povím Vám příběh z jednoho malebného městečka (Brno), odehrávající se na půdě nejsvětější (akademické). Svým dějem krásně zapadá do zmrdí teorie, ovšem neodehrává se v práci, nýbrž ve škole. Jinými slovy poukazuje na fakt, že zmrdem se slušný člověk nestane ze dne na den, ale musí na sobě dlouho a tvrdě pracovat, aby, když se konečně dostane na výslunní, mohl všem podlidem ukázat, že on na to prostě má. Dle zmrdologie začíná tento vývoj již od kolébky, kde snad zmrda dělají přes ponožku nebo čepici s bambulí. V našem příběhu však vykreslíme zmrda pěstěného systémem vysokých škol, a to sice […]