Na otázku položenou v titulku článku odpovím zcela proti pravidlům hned v preview:
Přistěhovali se!
Současná situace, charakterizovaná přezmrdováním Pražské kotliny, je výsledkem tří vln zmrdimigrace.
První vlna probíhá kontinuálně a je typická pro libovolné město, které je sídlem ústředních řídících orgánů. Do hlavních měst se prostě neustále stahují lidé svázaní se státní mocí a že se jedná vesměs o zmrdy, o tom nemůže být pochyb.
Není to jen české specifikum, funguje to tak všude.
Tudíž Švédové nesnášejí Stokholmany, Britové Londýňany a vsadím se, že venkovští Ghaňané nemohou ani vystát nafoukané Akkřany.
Všeobecně panující opovržení k obyvatelům metropole má ovšem výjimky – a sice pokud se jedná o bývalého obyvatele regionu, ze kterého pochází i kritik metropolitních poměrů. A to nezávisle na tom, o jak velkou stěhovavou svini se jedná. Prostě to bude vždy „náš člověk, co udělal díru do světa“.
Tudíž v Dědicích u Vyškova stále opatrují rodný domek soudruha Klementa Gottwalda, v Českých Chalupách určitě dostanete přes hubu, pokud v hospodě utrousíte něco nelichotivého o Milouši Jakešovi a Slováci pořádají k hrobu svého slavného rodáka Gustáva Husáka procesí.
Za domácí úkol si můžete zjistit, který ze současných vrcholových politiků, sídlících v Praze, je narozen mimo metropoli a do hlavního města jej přilákala opojná vůně plného koryta. Zkusil jsem namátkou tři z nich a zklamal jsem se pouze u dr. Kurvadráta. Ale ten má óbrmegasvini (viz www.cibulka.cz) za otce a ten se určitě také odněkud přistěhoval :-).
Teď trochu odbočím a zmíním, že jev „jsem hrd na svého rodáka, úspěšného mimo rodnou hroudu“ funguje i v celoplanetárním měřítku a to přímo úměrně tomu, o jak velkou rodnou prdel jde.
Vzhledem k tomu, že Česká republika je vzhledem ke světu asi taková prdel, jako jsou České Chalupy v měřítku českém, jsou Češi patřičně hrdí, když jejich krajan zaujme za hranicemi. Tak jsme měli například možnost sledovat každé hnutí našeho slavného kladenského rodáka, ekvilibristy na ledě Jardy Jágra, během jeho úspěšného angažmá v Pittsburgu. Z novinových článků v českém tisku jsme získali dojem, že v Americe se pomalu o nikom jiném nemluví a celé USA bez dechu sledují každé představení božského Jardy a prestiž naší republiky za velikou louží tudíž jeho zásluhou nebývale vzrůstá. Po skončení jeho téměř desetiletého angažmá jsem si ale přečetl zprávu, že pár Pittsburčanů (!), zachycených náhodně na ulici, dílem nevědělo, kdo vůbec Jágr je, a dílem jej považovalo za Poláka.
Tolik k zvýšení prestiže regionů prostřednictvím jeho význačných vyslanců a můžeme se vrátit k tématu článku a nakousnout druhou vlnu zmrdimigrace do Prahy, která měla zcela jiný charakter než ta první.
Zatímco první vlna probíhala a bude probíhat neustále, druhá vlna nastartovala v sedmdesátých letech minulého století, když bylo v metropoli zprovozněno metro. Dopravní podnik zorganizoval celorepublikovou náborovou akci a lákal kádry na nadstandardní platy a nové byty na sídlištích.
Práce, kterou DP nabízel, nebyla těžká.
Po několikadenním zacvičení by jí zvládla i cvičená opice, a to včetně té „nejtěžší“ – strojvůdce, a tak synci i dcerky z regionů, kde nebylo vzdělání prioritou, ucítili svou šanci. Chopili se jí hlavně rodáci ze Severní Moravy a tak pražské metro prakticky až dodnes ovládá ostravsko-opavská lobby. Čelné místo mezi těmito přistěhovalci vyhrazuji ve svých vzpomínkách zmrdici, zvané Zrzavá Koza, která dělala v sedmdesátých letech dozorčí na Muzeu a která zřejmě podlehla dojmu, že celé metro řídí ona. Neustále svou kratkou ostravštinou, vylepšenou vysokou fistulkou, sprdávala cestující, a jen málokdo, kdo cestoval přes tuto stanici, s ní neměl konflikt.
Jo, to byly časy.
Úspěšní zaměstnanci Dopravního podniku hlavního města Prahy potom přijížděli zpět do svých mateřských vísek v nejnovějších modelech Škody 120 GLS, oděni do džín z Tuzexu a trousili ledabylé poznámky o krásách velkoměsta, například obchodním domě Kotva nebo o vinárnách, kde lze zhusta narazit na přední osobnosti naší lidové kultury. Odvážnější tvrdili, že se s nimi znají osobně. Zároveň se zmínili o své práci a svém platu, což jim jejich rodáci, zaměstnaní většinou v JZD, nemohli odpustit.
Je proto jasné, že ani druhá vlna zmrdimigrace obraz hlavního města v očích zbytku republiky nevylepšila.
Třetí vlna zmrdů zasáhla Prahu po plyšové revoluci, kdy se na ní vrhli všichni zlatokopové z Čech, Slovenska, a pár i ze vzdálenějšího zahraničí.
V podstatě se dá říci, že se jedná o něco podobného, jako byla vlna druhá, pouze v intenzivnější podobě. A to jak kvalitativně, tak kvantitativně.
Zmrdi třetí vlny již nejezdí oslňovat škodovkou a džínami, ale bavorákem a zbožím od Bosse. Bylo jich tolik, že se již přelili do okolí Prahy a osídlují okolní pole, kde si stavějí obludné domy barokních tvarů. Ti z nich, kteří se chtějí odlišit, osloví renomovaného architekta, který jim postaví naopak něco velmi hranatého bez oken, co na první, druhý i na desátý pohled připomíná trafostanici.
Každopádně výlet do okolí Prahy se stává pro člověka s minimálním estetickým cítěním očistcem.
Zmrdi z okolí Prahy jsou jakási zmrdielita a proto, jestliže vás někdo na silnici opravdu brutálním způsobem oprasí, bude mít na poznávací značce místo „A“ spíše „S“.
Najít dnes Pražáka, který se skutečně v Praze narodil, není sranda. A někoho, kdo se v Praze narodil v druhé generaci už vůbec ne.
Udělal jsem bleskový průzkum ve svém okolí a troufnu si odhadnout, že Pražáků ve druhé generaci žije v metropoli asi desetina z celkového počtu obyvatel.
Takže, drazí obyvatelé regionů! Až budete zase nadávat, jací jsou Pražáci zmrdi, uvědomte si, že v devíti případech z deseti se jedná o stejné vidláky, jako jste vy!
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)