Začalo to se strejdou na Lužnici, když jsem byl ještě malý kluk. Strejda se mnou veslovával od jeho chatičky u břehu k hospodě poblíž splavu. Dva nebo tři kilometry proti proudu. Nikdy nedal víc než dvě orosené a panáčka, já jsem dostal limču, on si zapálil, a jeli jsme zpátky.

Islámský stát si vyhodil do vzduchu památnou mešitu z 12. století, v níž byl vyhlášen.

Obracím se na čtenáře D-F s následující výzvou, která se dotýká jednoho našeho čtenáře a jeho právního problému. Sice asi není přiliš pravděpodobné, že by to vyšlo, ale vzhledem k poměrně velkému dosahu našeho webu to není úplně bez šance. Zároveň je to pěkný příběh ze života, něco jako Modrý kód a soudkyně Barbora v jednom.

Vy, co se před světem prezentujete pomocí vzhledu „dřevorubec v sezóně“, neztrácejte čtením tohoto výtvoru čas. Tento výplod je určen těm, co denně, obden či v nějakém podobném intervalu trápí obličej odstraňováním toho, čemu se dá říkat druhotný pohlavní znak mužů, s výjimkou několika málo žen.

Situaci kolem milosti od jeho milosti Miloše již rozebral náš spolupracovník Dědek, já jen doplním, proč si myslim, že Kajínek musel ven.

Tak to máme najednou občanů, co se zajímají o veřejné peníze. Lamentují v diskuzích a na sociálních sítích. To je najednou expertů na obchodní firmy vlastněné státem. Nedávno jsem zahlédl kouzelné(ické) plakáty Rekonstrukce státu. Co na tom, že největšího kouzelníka posledních let podporuje třetina voličů a jejím to u koblihy. Tak se na tu hrůzu pojďme podívat.