V květnu se pravidelně už od roku 2009 odehrává v Kocourkově něco jako rituální hořekování. Hořekování nad tím, že průměrné stáří osobních vozidel zase vzrostlo. Už zas. Projevuje se to články jako Češi jezdí starými auty“ navrhováním nejrůznějších opatření, jak spáchat dobro, tato „stará“ auta jim sebrat a vnutit jim ta skvělá nová.
Tématu jsme se již věnovali a identifikovali jsme časový okamžik, odkdy začalo průměrné stáří vozidel růst a příčinu, proč asi roste. Může za to zlodějský ekologický poplatek, koncipovaný jako příspěvek na recyklaci vozu. Příjmy z výběru tohoto poplatku několikanásobně převyšují náklady, které stát v souvislosti s recyklací automobilů nese a vybrané prostředky se používají k financování úchylných projektů jako Zelená úsporám. Jedná se o jednu z nejvíce amorálních daní v ČR, kdy se chudí lidé, co nemají dost peněz na alespoň trochu slušné auto, ze svých příjmů skládají dotačním vychcancům na oblepování jejich domů polystyrenem a další podobné věci. Je to naprosto hanebné, ostudné a patří to okamžitě zrušit.
Také jsme konstatovali, že průměrné stáří vozidel je bezvýznamný ukazatel. Je to jen nějaké číslo, které rozrušuje úředníky, ale lidem asi moc nevadí. Kdyby lidem stará auta nějak většinově vadila, tak by stará auta neměli. Oni v podstatě hlasují autem a hlasováním rozhodli o tom, že stará auta jsou pro ně dobrá a naopak pro ně nebyli dobří pánové Topolánek a Bursík, kteří ty zlodějské poplatky zavedli a teď oba hnijí na politickém vrakovišti.
Hanba nejen jim.
Celkem vzato předpokládám, že nová vláda, ať už jí Bureš slepí z čeho chce, zavede daně z osobních aut. Už se vyskytly nějaké signály v podobě účelově zpracovaných studií a další kroky na sebe nenechají dlouho čekat.
V posledním Světě motorů se z toho taky stalo téma a redaktor Vaculík vyslovil něco, co si nikdo do té doby vyslovit nedovolil. Jestli ono to není tím, že ta stará auta jejich majitelům slouží lépe než ta nová.
Bingo!
Má pravdu, jako už tolikrát.
Vaculík popisuje příběh, jak jeho známý měl Felicii, která mu donedávna dobře sloužila, vždy jí bylo snadné opravit a kdyby nezrezla našrot, jezdil by s ní dodnes. Poté, co Felicia skončila, pořídil si Rapida na naftu a od té doby ho pronásledují problémy vyžadující komplikované opravy ve značkovém servisu s dlouhou čekací lhůtou. A tak se stalo, že Vaculíkův známý vylovil nějakou jinou Felicii z kopřiv a zařadil se do skupiny motoristů, kteří posouvají průměrné stáří vozidel do vyšších čísel.
Já teda nevím, proč jezdí starými auty Češi, ale vím, proč to dělám já.
Kromě jiných vozidel (ve stáří necelý rok, dva roky a šest let) mám jedno auto, které je staré čtrnáct let. Je to přibližovadlo, které občas nazývám španělská Fabie a je z roku 2004.
Španělská Fabie je velmi robustní stroj. Nic jí nevadí. Lak nezničí kartáče v myčce, což si s novějšími auty ani nedovolím zkoušet, protože moderní ekologické laky kolikrát omlátí i mouchy. Už jste také někdy rozlešťovali flek po mouše? Mimořádně depresívní. Mohu s ní jezdit v zimě, protože má dobrou protikorozní ochranu, což se o moderních autech nedá říct. Nemusím řešit takové věci jako turbo, vstřiky, částicový filtr, dvouhmotový setrvačník a podobně, protože tam ani jedno z toho není. Zato jsou určité fíčury, které se u moderních aut občas nenajdou. V zimě španělská Fabie topí, elektrické stahování oken má dojezdy, převodovka při řazení nezadrhává a v kufru je plnohodnotná rezerva. Dokonce má i natolik provokativní věc jako popelník.
Hlavní důvod je ale ten, že je mi je dohromady jedno, jestli se španělský Fabii něco stane.
V silničním provozu potkáváme skutečně zvláštní lidi.
Lid svého času začal volat po utahování šroubů v oblasti dopravních předpisů, aby „byl bič na piráty silnic“. Politici a úředníci na to samozřejmě slyšeli a dalo to vzniknout jednomu z nejrepresívnějších režimů v Evropě. Ten kromě pracovních míst pro úředníky a přebujelého pokutového průmyslu navodil nové vzorce chování. Lidé přestali uvažovat v intencích kategorií správné vs. nesprávné, slušné vs. neslušné, zodpovědné vs. nezodpovědné a začali uvažovat výhradně v kategorii „je za to pokuta“ vs. „není za to pokuta“
Praštit někomu do auta dveřmi na parkovišti před obchoďákem je nesprávné, neslušné a buranské. Ale pokuta za to většinou nehrozí, hlavně když ujedete, takže je to vlastně OK.
Nacouvat někomu do auta, odřít mu lak nebo zlomit nárazník je také určitě nesprávné, ale hodnotový systém řidičů je momentálně nastaven tak, že tohle se akceptuje. Jo jet po dálnici sto šedesát, to je hřích a hned se to musí prásknout. Poškodit někomu auto a ujet není hřích.
Má to i prvky třídního boje. Otřískat někomu drahé auto určitá skupina pervertů vnímá jako málo trestuhodné, protože na takovou káru si určitě z běžného platu nevydělal a tím pádem si na ní někde nakrad, takže není nic závadného mu do ní třísknout dveřma.
Taky se asi projevuje móda SUV. Všichni musejí mít SUVčko nebo alespoň crossover, úplně nejvječí a nejdrsnější, auta se tak v průměru zvětšila, ale parkovací stání zůstala stejná, takže novodobá vrstva dobrodruhů a hlavně dobrodružek při adventure výpravách do nákupního centra sem tam do něčeho drbne.
Španělská Fabie je omlácená ze všech stran. Používám ji jako zkušební objekt na různé ty smart repair praktiky jako rozlešťování škrábanců a rovnání důlků. Furt tam přibývají nové, takže se nebojím, že bych neměl na čem trénovat. K tomu přistupují úkony jako rovnání registrační značky, do které někdo obtiskl kouli tažného zařízení nebo výměny různých exteriérových plastů, které kupuji na vrakovišti v obchodním modelu „200 Kč bez papíru, když si to vymontuješ sám“.
Netuším co ty lidi dělají, ale dělají to fest. Je to zvláštní, protože si ani nevzpomínám, kdy jsem sám někomu praštil do auta. Když vezu děti a vím, že je to „natěsno“, tak děti nevystupují a čekají, až vystoupím já a podržím jim dveře. Korejci mívají někdy na okrajích dveří nalepené gumové špalíky. Také si nevzpomínám, že bych někdy našel za stěračem vzkat „odřel jsem vám nárazník, volejte číslo…“.
Seat Leon, který je novější a který také hodně používám, už také vypadá dost bídně, většina defektů jsou rány od hran dveří. Mojí ženy auto je staré šest měsíců a už je taky omlácené, a to ho schválně parkovala různě stranou, aby na něj vohnouti nemohli.
Pak jsou tady silnice a jejich tristní stav. Výhoda je, že podvozkové komponenty na španělskou Fabii stojí pár stovek, i když je kupuji „ve značce“. Hlavně se to týká „nevylisovatelných“ silentbloků předního ramene (třetí sada, použity siletbloky z Cupry, od té doby pokoj) a kostí stabilizátoru (také třetí sada). Na oltář českého bordelprovozu dopadá také třetí čelní sklo, protože když se vysype na cestu nějaký bordel, tak se přece neuklízí, protože za to taky není pokuta. To vše za 14 let a 160 tisíc km.
Asi by mě muselo mrdnout, kdybych měl dělat to, co dělá tolik lidí v mém okolí. Totiž že utratí spoustu peněz za auto, utratí všechny úspory nebo se dokonce zadluží, aby ho měli. Aby měli stejné auto, jako měl jejich šéf před deseti lety, protože je to v jejich očích známka prestiže. Tyhle lidi stojí enormní úsilí udržet automobil v provozu. Shánějí výhodně součástky, solidní automechaniky, sepisují žádosti o kulanci, a současně ho od prvního dne začnou jejich vysněný automobil vrakovat. Hodně z nich pak končí jako „otrok auta“ a nedělají nic jiného, než že škudlí na opravy dvouhmot, dvouspojek, haldexů a podobných šíleností, které odepsali v chaotickém městském provozu, a když jsou s tím vším hotoví, tak jim do toho jejich miláčka flákne nějakej řepák dveřma od Dacie, protože halt mamka má velkou prdel. Přidělávat si starosti tímto způsobem bych asi nechtěl.
Staré auto také představuje nějaké náklady, ale koupil jsem si za ně – svobodu.
Je mi vážně jedno, co se s ním stane. Jen ať asi vohnouti bouchnou. Ani takové ty praktiky jako vynucování si přednosti v jízdě, bezmyšlenkovité přejíždění z pruhu do pruhu, prasárny řidičů budějovické MHD a podobně nemusím nijak rozsáhle řešit, prostě ignore&go. I kdyby nejhůř bylo a vohnouti uspořádali nějaký koordinovaný run končící úplným zničením španělské Fabie, vytáhnu flashku s muzikou, dojdu do bankomatu, koupím jinou španělskou fobii nebo něco podobného a frčíme dál.
Používat jakékoli slušné auto v běžném provozu je v tomhle Buranově věčná škoda, protože z něj bude brzy omlácená ventra jako je španělská Fabie.
Ohledně oprav, které zmiňuje pan Vaculík, bohužel, situace už vůbec není růžová. Opravit španělskou Fabii sice není o nic těžší než opravit Felicii, ale problém je jinde. Projevuje se, že některé součástky na aftermarketu jsou prostě shit a ačkoli jsou levné, jsou ukrutně odbyté. Například jeden zadní buben originál stojí asi 1400 Kč, ale replika z Číny 370 Kč. Když dáte auto do servisu, hádejte, jaké tam namontují a jaké naúčtují. Vlastnosti auta a jeho spolehlivost to rychle degraduje a nakonec se můžete stát otrokem auta zase jiným způsobem. Člověk aby si všechno dělal sám nebo alespoň hlídkoval jako policajt. Kolikrát se člověk dostane do problémů a musí opravovat věci opakovaně jen proto, že koupil nějaký šunt, ten se za pár tisíc kilometrů odporoučel a vzal s sebou ještě něco zdravého okolo.
Možná bych tohle všechno nemusel dělat a držet tenhle zmrdoborec, kdyby se lidi chovali tak nějak normálně.
Španělskou Fabii mi budou buď muset vyrvat from my cold dead hands, nebo bude muset odejít sama, případně jí bude muset s sebou vzít nějaký sebevražedný útočník. Tenhle model ve všech ohledech funguje.
15.05.2018 D-FENS
(486x známkováno, průměr: 1,23 z 5)