Daně z aut

Featured Image

Sobofertní vláda v minulém týdnu odhlasovala zvýšení “ekologické” daně z osobních automobilů. Podle nového znění zákona o výrobcích s ukončenou životností by se měla daň ve výši 3.000 Kč platit i za vozidla splňující emisní specifikaci EURO-3, tedy zhruba vozidla prodávaná v letech 2001 až 2006. Tato vozidla pravděpodobně činí nejpočetnější kategorii vozidel soukromých vlastníků.

Na začátku připomenu, jak se ekologická daň vlastně zaváděla. Původním účelem bylo zamezit dovozu “vraků” z EU. To je samo o sobě nesmysl, protože nikdo si nedoveze horší auto, než sám má. Jenže pokud by poplatek byl koncipován takto, jednalo by se údajně o diskriminaci v rámci jednotného trhu Sovětského svazu západu, a proto bylo nutno poplatek zavést plošně. O zavedení poplatku se zasazovala lobbistická organizace Sdružení Sova, kterou ovládají velké autobazary. Toto obskurní sdružení se nyní k této své dávné iniciativě nechce příliš znát a dejte si na něj velký pozor, o něčem vypovídá i to, že jeho partnerem je ministerstvo dopravy, Besip  a ČKP. Součástí propagandy sdružení byla například tato věta:

Na české silnice se tak dostalo mnoho starých, poruchových či přímo životu nebezpečných vraků ze všech koutů EU, včetně nových zemí jako je Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Kvůli daleko menší kontrole dovážených ojetých aut jsme se stali automobilovým smetištěm Evropy…

Jak to bylo doopravdy, asi víte sami.

Poplatek byl koncipován jako příspěvek na ekologickou likvidaci automobilu, na kterou stát přispívá a zaveden byl v roce 2009. Účel poplatku, totiž příspěvek na recyklaci a šrotování autovraků, byl od  počátku v rozporu se způsobem, jakým byl poplatek stanoven. Jeho výše se odvíjela od emisní specifikace. Pro vozidla bez zjistitelné emisní specifikace činil poplatek 10.000 Kč atd (sazby zde). Je to samozřejmě nesmysl, protože zlikvidovat staré a nové auto představuje přinejmenším stejné náklady, naopak, u modernějších lze vzhledem k většímu stupni integrace komponent a většímu podílu elektroniky očekávat naopak složitejší a dražší recyklaci. Není to tedy poplatek za likvidaci vozidla, ale jednorázová daň nebo spíše pokuta. Je to pokuta za to, že někdo nemá peníze na moderní auto. Lidi jsou totiž hajzlové sobecký. Mají málo peněz na nové auto, takže si ho nekoupí. My jim ještě nějaké sebereme, aby jich měli ještě méně, protože pak si určitě nějaké nové auto koupí.

Vtip je zejména v tom, že náklady na likvidaci vysloužilých automobilů jsou podstatně nižší než příjmy z poplatku, přičemž soustavně vzniká na příslušném účtu  Státního fondu životního prostředí přebytek. V roce 2011 stát vynaložil na likvidaci autovraků kolem 30 mil. Kč, ale na poplatcích vybral 600 mil. Kč. Na příšlušném účtě se již v roce 2011 nahromadilo 1,5 mld. Kč. V roce 2014 byl prohlasován zákon, který umožnil takto vybrané peníze utratit i za jiné projekty, zejména za rozsáhlý program sociálně-ekologické korupce širokých vrstev obyvatelstva zvaný Zelená úsporám, v jehož rámci stát přispívá dotacechtivím občanům na olepování domů polystyrénem.

Daň z vozidla tak získala další dimenzi. Je to první daň, u které je nepochybné, že bere chudým, aby následně bylo z čeho odměnit bohaté. Jistě, namítnete, že takto skrytě fungují všechny daně, protože ti různí Babišové, Janouškové atd. žijí především z daní, ale zde je to zcela evidentní. Stačí si představit, kolik peněz asi má k dispozici člověk, který si kupuje 15-20 let staré auto. Když vynecháme poměrně raritní případy majitelů youngtimerů, pak je to možná student, který se chce dopravovat na vysokou, možná je to člověk, který musel přijmout práci v nějaké vzdálenější obci, každopádně asi nemá peněz nazbyt, protože každý bychom si jistě všichni rádi kupovali nové auto třeba každý půlrok. Ohledně onoho komického programu olepování domů polystyrénem, jehož reálné úspory dosud nikdo nevyčíslil a na kterém se napakovali hlavně zelení zpracovatelé zelených copypaste projektů, dá se očekávat, že příjemci dotací mají do kapes podstatně méně hluboko než ten ten, co si kupuje od souseda orezlou Felicii na dojetí. Celkově to pokládám za naprosto nemorální daň. A dále také zjistíme, že je kontraproduktivní.

Další perverzní rozměr této pokuty za nedostatečné příjmy je, že odrazuje lidi od zodpovědného chování. Na jedné straně nám zelené mozky kážou o nutnosti čůrat si ve sprše pod nohy, balit děti do hadrů, opravovat staré dezolátní bicykly a ještě na to pobírat dotace, používat menstruační kalíšky a vyvářet je na sporáku v hrnci na polévku, balit vánoční dárky do starých novin a div že ne prát použité kondomy, aby se statky zcela zužitkovaly. Ale to všechno kupodivu neplatí pro tak komplexní výrobek jako je auto, o kterém se navíc tvrdí, že jeho výroba má větší dopad na prostředí než jeho provoz; auta se musejí šrotovat a je jedno, že ještě fungují. To je přece dokonalý blázinec.

Hlavním argumentem zastánců tohoto opatření ovšem bylo, že tím budou motivovat občany k nakupování novějších ekologických vozidel a dojde k omlazení vozového parku, který úředníci shledávají příliš starým, což je podle nich špatné. Teď se podíváme, jak se jim ten záměr podařil:
 

 
Zdrojem grafu je AutoSAP, lobbistická organizace výrobců vozidel. Jsou to celkem lůzři. Graf ukazuje průměrné stáří osobních vozidel v ČR. Od roku 2009 průměrné stáří vozidel pouze roste. V roce 2009 byla zavedena ekologická daň z vozidel. Za dobu, co ekologická daň existuje, se průměrný věk vozidel zvýšil asi o 10 měsíců, zatímco ve 4 letech před jeho zavedením pomalu klesal. Nelze tedy v žádném případě potvrdit, že by ekologická daň nějakým způsobem vedla k omlazení vozového parku, naopak, trend jeho stárnutí se nápadně kryje se zavedením ekologické daně.

Jaký to má důvod? Úplně jednoduchý. Nikdo si nekoupí novější auto, když mu seberete peníze.

Zastánci této daně samozřejmě protestují, že to není pravda, protože ekodaň platí kupující a ne prodávající, takže by se ho neměla dotknout. To takhle v praxi nefunguje. Ekodaň sice zaplatí kupující, ale složí se na ní kupující a prodávající ve formě snížení prodejní ceny. Je to stejné jako prodávat auto s nějakou vadou. Když někomu prodáváte auto s prasklým čelním sklem, bude asi chtít slevu, protože auto má technický problém, který bude muset na své náklady odstranit. A auto spadající do režimu ekologické daně má taky problém. Fiskální.

Je proto výhodnější si staré auto nechat a nové si nekupovat, nebo si ho nechat a jezdit s oběma, případně ho “dojezdit” ho v rámci rodiny, každopádně ale nemá smysl ho někomu prodávat, protože by musel platit státu částku, která se mnohdy blíží ceně vozidla na trhu. Zajímavou otázkou by vlastně mělo být, jak úředníci dospěli k závěru, že průměrné stáří vozidel 14,49 roku je špatné a kdo to určuje. Pro zajímavost, průměrné stáří vozidel v Německu je 9 let, to je také špatné nebo už dobré? Jak často jsou stará auta používaná a jaký je jejich skutečný podíl na silničním provozu? A komu vlastně vadí, kromě úředníků? Protože máme systém STK, který nastavila vláda za jehož funkci odpovídá krajská samospráva, budou tato auta zjevně technicky a emisně v pořádku. Průměrné stáří vozidel léta přibližně stejné a drží se někdy kolem 14 let, což automaticky také znamená, že auta každý rok o jeden rok omládnou. Navíc v roce 2008 bylo 14 let staré auto například Škoda Favorit, nyní je to například Škoda Fabia, což je auto, které se kvalitativně nachází úplně jinde.

Je nutné dodat, že ANOvláda potichu připravuje ještě dvojici dalších daní, které dříve nebo později zavede. Prvním je zavedení městského mýta a zpoplatnění některých komunikací pro osobní auta, které se maskuje pod projekt chytrých silnic a chytrých měst (Smart cities) a na které vláda pod záminkou vyčlenila 17,5 miliardy. Dále pak daň z auta, která se v tichosti připravuje ve spolupráci ministerstev dopravy, průmyslu a financí. O těchto záměrech se mluví jen málo a postupně, aby si občané postupně přivykli a nedělali kolem toho bordel.
 


 27.05.2015 D-FENS

 

 
 

12345 (9x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
1 159x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016