Jedná se pravděpodobně o nejostudnější moment polistopadové politky. Zhruba bych to přirovnal k manifestaci na Václavském náměstí 3. července 1942, kdy pod vedením druhořadých politických elit došlo k hromadnému slibu věrnosti říši poté, co K. H. Frank rozvolnil výjimečný stav po atentátu na Heydricha.
Stalo se to, že veřejnost už toho měla dost, odmítla diletantský přístup vlády a to, co autor Challenger nazval „epidemiologickým mičurinstvím“, vyvinula tlak na svou politickou reprezentaci a dosáhla zablokování opakovaného prodlužování nouzového stavu.
Následovat měla demise vlády.
Stranou nelze ponechat, že nouzový stav byl prodlužován již posedmé. To je samo o sobě obcházení principů demokratického státu. Vláda i koaliční poslanci měli dostatek času na to, aby na vzniklou situaci mohla reagovat ve formě tvorby příslušné legislativy. Pokud vůbec něco takového bylo zapotřebí, protože existují relevantní právní názory, podle kterých by „epidemiologické mičurinství“ s různými těmi Kulveity a dalšími patlaly bylo možno provozovat i na základě platných zákonů za předpokladu, že by svá opatření řádně odůvodnila, což v případě duchaření vládních expertních skupin nebude zrovna snadné.
Osobně jsem si nedokázal vůbec ani představit, že bych někdy spoléhal na komunisty, že nás zbaví nelegitimní vlády, která defacto provedla v zemi inkrementální zdravotně policejní převrat. Nicméně stalo se. Velmi zjevně to vypovídá o stavu, kam jsme se dostali pod vedením ANO a ČSSD.
Pro vládu je možnost vlády „dekrety“ natolik atraktivní a nepostradatelná, až to má rozměr závislosti. První pokus vlády domoci se své drogy skrze citové vydírání mrtvolami moc nefungoval. Našla tedy bypass v podobě žádosti 99 pragováků, tedy žádosti hejtmanů o prodloužení nouzového stavu. Ti bez většiho odporu sklapli podpatky a pomohli vládě ojebat neloajální sněmovnu.
Vznikl tak „fungl nový“ nouzový stav poté, co opět došlo ke zcela účelovému a zákonem nepředvídanému postupu. Tento „fungl nový“ nouzový stav se dá opět prodlužovat, a k tomu už probíhá palebná příprava. Najednou se zjistilo, že prý nejsou místa v nemocnicích. Řešení: nouzový stav.
Bylo by jistě zajímavé vědět, jak jednání hejtmanů probíhalo a co přesně se muselo přihodit, aby volení zástupci na krajské úrovni hodili za hlavu všechno, co kdy slyšeli o demokratickém zřízení a dali neschopné vládě a jejím okultním expertům bianco šek na další epidemiologické mičurinství. Vládě, které přestali věřit i komunisti. Leccos naznačuje rozhovor s hejtmankou Peckovou, která v něm uvádí, že dostávala výhrůžky od lidí, kteří se báli, že umřou, pokud nebude pokračovat nouzový stav. Zdá se, že na nouzovém stavu není chorobně závislá jen vláda.
Nyní se chystá „pandemický“ zákon, který v podstatě umožní ministerstvu zdravotnictví provozovat zdravotně-policejní diktaturu pokaždé, kdy usoudí, že čelí epidemii a ta někoho ohrožuje, což se v podstatě děje v různé míře kontinuálně.
Parlamentní demokracie v podobě, v jaké jsme jí znali, tím skončila. Byla nahrazena hejtmanokracií.
A hlavně vězte: Společně to zvládneme!
18.02.2021 D-FENS
(439x známkováno, průměr: 1,18 z 5)