Service: Výměna těsnění dříků ventilů

Featured Image

Výměna těsnění dříků ventilů, lidově gufer, je velmi dobrý příklad pro servis, který se vyplatí udělat si sám, jelikož cena dílů je minimální, zato časová náročnost (a tedy i platba za „odbornou“ práci v servisu) je velká.

Gufera jsou těsnění ve tvaru kloboučku, která obepínají dříky ventilů v místě, kde ventil prochází hlavou a zamezují tomu, aby se olej škvírou mezi ventilem a hlavou dostával do spalovacího prostoru. Pokud se gufera ošoupou nebo prasknou, bude motor žrát olej a to zejména skrze sací ventil díky podtlaku při sání. Mizení oleje může mít samozřejmě i jiné příčiny, takže je potřeba nejdříve určit, že jde opravdu o gufera a ne o cyklistu naraženého do olejové vany.

Nejlépe je to poznat po dlouhém stání, do válců steče větší množství oleje a po nastartování z výfuku chvíli vychází namodralý kouř. Další typická situace je jízda z táhlého kopce bez plynu se zařazeným rychlostním stupněm, kdy do motoru se vstřikováním neproudí palivo a ten si tak cucá jen olej. Po sešlápnutí plynu se spálí naakumulovaný olej a za autem by opět měl být vidět namodralý dým.

To bychom měli diagnostiku a teď tedy k samotné výměně. Následující návod je na výměnu bez sundání hlavy motoru, která je sice méně pohodlná, ale za ušetřené starosti s hlavou to rozhodně stojí. Potřebovat budeme nové těsnění pod víko ventilů, nová nylonová gufera, páku na stlačení pružiny ventilu a výkonný kompresor s koncovkou na závit svíčky. Fotodokumentace je pořízena ze zde dříve recenzovaného Oldsmobilu, tedy motoru s rozvodem OHV a dvěma ventily na válec.

Nejdříve je potřeba odstrojit horní část motoru, tedy odšroubovat a sundat víko ventilů.

 

 

U starých aut, která dlouho stála, gufera ztvrdnou a po opětovném provozu popraskají a pružiny je rozdrtí, zbytky jsou pak vidět na obrázku.

 

 

Dále odmontujeme vahadla ventilů. Je žádoucí vše vrátit na původní místo, takže si nějak značte, kde co bylo.

 

 

Nyní bychom měli mít již volný přístup na pružiny ventilů. Ty drží ventily v uzavřené poloze a po jejich odjištění by ventil spadnul do válce a museli bychom sundat hlavu. K tomu, aby zůstaly nahoře, nám poslouží právě kompresor. Vyšroubujeme z motoru všechny svíčky, napojíme koncovku kompresoru místo svíčky válce, kterým budeme začínat a válec natlakujeme. Čím větší tlak, tím lépe, já měl kompresor na 10 atmosfér, takže jsem tlakoval zhruba 8-9, aby nevrčel nonstop. Máme samozřejmě vyřazený neutrál a u OHC motoru volno kolem vačky, protože vzduch stlačí válec do dolní úvratě a pootočí motorem. Vzduch bude lehce unikat kolem pístu, takže kompresor necháme stále zapnutý. Alternativním řešením, pokud nemáme kompresor, je provaz, kdesi jsem to viděl pod názvem „indiánská“ metoda. Válec se přes klikovku natočí do spodní úvratě a přes díru na svíčku se do něj nacpe co nejvíc provazu (jeho konec necháme trčet ven). Válec pak opět přes kliku natočíme co nejvíc nahoru, motanec provazu tak tlačí zespod na ventily a drží je nahoře.

 

 

Pružina drží ventil pomocí pokličky v horní části, která je jištěná dvěmi půlměsíčky. Pokud pružinu stlačíme, můžeme půlměsíčky vyndat a pružinu pak stáhnout z ventilu.

 

 

To si lze značně ulehčit, pokud nejdříve na pokličku lehce bouchnem kladivem, aby se uvolnila, nejlépe přes nějaký oříšek, abychom netrefili i ventil. Pozor na to, aby měsíčky neodskočily a pružina je někam neodstřelila. Také je potřeba velký tlak kompresoru, abychom ventil nezatloukli do válce. Nyní je potřeba pružinu stlačit. K tomu se ideálně používají páky, které se na konci zašroubují do závitu pro šrouby ventilového víka. Já jsem si vystačil s podomácky vyrobenou pákou na Škodu 120, kterou jsem přes řetěz chytil za nápravu, jelikož na Oldsu nejsou metrické závity. V případě největší nouze lze tlačit přímo vlastní silou něčím, do čeho se dá dobře zapřít, třeba vrtačkou.

 

 

Na další postup se nám hodí pomocník, jeden člověk stlačuje a druhý vybírá a vrací půlměsíčky. Velký pozor na prsty, je asi rozumné použít nějaké kleštičky, ale prstama se to prostě stejně dělá nejlépe a nejrychleji. Stlačíme tedy pružinu, vyndáme oba půlměsíčky, pružinu povolíme a stáhneme ji z ventilu. Dále stáhneme gufero z dříku a nasadíme nové. To by správně mělo jít trochu ztěžka, takže použijeme váleček (většinou je součástí nové sady), kterým gufero sesuneme co nejvíce dolů. Je možné na něj i poklepat kladívkem, ale s citem, aby těsnění pro velké pnutí neprasklo. Pokud to dál nejde, nevadí, v návodu k novým guferům jsem měl psáno, že není nutné je doklepat až k hlavě, protože se tam sami došoupou za provozu. K tomu jsem byl poněkud skeptický, naštěstí šla gufera dolů celkem snadno. Nepomíchejte gufera pro sací a výfukové ventily. Pokud je rozpoznání ventilů těžké jako u Oldse, kde mají dříky stejný průměr a sací a výfukové potrubí vede dosti nejasně, hodí se zainvestovat do servisního manuálu k autu. Můžu zaručit, že není lepšího čtení před spaním.

 

 

Po nasazení nového těsnění nasadíme zpět i pružinu, zatlačíme a zajistíme ji půlměsíčky (zkontrolujeme, že dobře zapadly na své místo). Ve spoustě návodů se doporučuje výměna pouze sacích gufer, ale když už máme motor takto rozebraný, byla by fušeřina nedělat to pořádně. Fotodokumentaci k této fázi nemám, jelikož jsme i ve třech lidech měli opravdu plné ruce práce. Výměna 16 gufer (tj. ekvivalent moderního čtyřválcového motoru) zabrala zhruba 15 minut, značnou část z toho pak přendávání kompresoru z válce na válec. Jak je vidět na obrázku, jen 3 gufera zůstala vcelku, z 6 zbyla jen obroučka a zbylých 7 bylo rozdrcených, takže více než nejvyšší čas na výměnu.

 

 

Nyní zbývá už jen namontovat zpět vahadla a ventilové víko. Dodržujeme torzní specifikace, hlavně při použití korkového těsnění neutahujeme víko na krev. Jelikož se nad ventily pracovalo a pravděpodobně se tam tak dostalo spoustu bordelu, projedeme vůz a vyměníme olej, který nečistoty spláchnul. Fajnšmekři zakončí vyčištěním nebo nastříkáním motoru.

 

 

Vůz je při troše štěstí v pořádku, tak jen pár vět na závěr. Celá práce mi včetně odstrojení, nastrojení a kosmetických úprav zabrala celý den, takže bychom kromě pocitu z dobře odvedené práce měli mít i ušetřeno pár set až tisíc za práci v servisu. Rozhodně ale nedoporučuji šetřit na těsněních, jinak to byla práce zbytečná. Nevím jak u evropských aut, ale u mých amerik se mi velmi osvědčila značka Fel-Pro. Je sice nejdražší (nemluvě o jejich prémiových produktech PermaDry), ale na kvalitě je to poznat. Bral jsem od nich jak ony gufera, tak těsnění pod ventilová víka, pod sání, pod karburátor, na vanu převodovky atd. a nikde doteď ani kapka. Cena veškerého materiálu se pohybovala v řádech stokorun, pro neamerická auta to bude o něco více, záleží hlavně na počtu ventilů. Práce to není triviální ale ani nezvládnutelná, sám jsem to dělal poprvé a vše šlo hladce, takže by to měl zvládnout i začínající kutil. Přeji tedy hodně zdaru!

Na závěr přidávám malý tématický anglický slovníček pro ty, co si budou chtít součástky objednat sami nebo googlit obrázky pro svůj vůz:

těsnění dříků ventilů – valve stem seal
těsnění pod ventilové víko – valve cover gasket

a pro ty, kterým se tolik nedařilo:

půlměsíček pružiny ventilu – valve spring keeper
poklička pružiny ventilu – valve spring retainer
vahadlo ventilu – rocker arm
těsnění pod hlavu – cylinder head gasket

 


02.12.2008 Redguy


Související články:


12345 (12x hodnoceno, průměr: 2,00 z 5)
6 766x přečteno
Updatováno: 4.9.2016 — 22:04
D-FENS © 2017