Plastové Ferrari z Budějovic (MPM PS-160)

Kdo zavítá na okraj Českých Budějovic po staré pražské silnici směrem na Borek, poblíž marketu Norma dostane se mu zvláštního pohledu na zhruba 10-15 sportovně vypadajících aut stojících na volném prostranství bez registračních značek. Málokdo však ví, o jaká auta se jedná. Je to poměrně zajímavé.

Bylo nebylo. V roce 1998 začala automobilka TagAZ v ruském Taganrogu kompletovat vozidla Hyundai pro lokální trh. Ty byly dodávány do Ruska jako SKD, tedy v rozmontovaném stavu. Později přišla automobila s vlastní značkou Vortex, což byly lokálně smontované různé čínské automobily Chery. Nejbizarnější kousek nepochybně byl Vortex Corda, což je nám dobře známé Toledo A2, které žilo donedávna a sehrálo podobnou roli v motorizaci Číny jako VW Santana. V roce 2012 TagAZ vyvinul vlastní auto, které pojmenoval Tagaz Aquilla (rusky Akvella).

Jednalo se o sedan se splývavou zádí s motorem vpředu a pohonem předních kol. Výrobce karosérii tituloval jako „čtyřdvéřové kupé“. Pohon zajišťoval motor Mitsubishi o výkonu 107 koní. Nicméně Akvella nedostala šanci ovládnout ruský trh, bylo jich vyrobeno jen asi 200, protože v lednu 2014 vyhlásil TagAZ bankrot. CEO TagAZu Michail Paramonov dlužil všude možně, celková dlužná částka se odhaduje na 300 mil. USD. Mezi poškozenými figuruje zejména banka Sberbank. Samozřejmě je otázkou, jak hluboko zaťal sekyru Paramonov osobně a jak dalece si z něj dělaly bílého koně jiné struktury, protože ředitelem automobilky byl jen dva roky, zatímco ručitelem se stával po celou dobu existence TagAZu. Celé to vypadá jako prvotřídní úvěrový tunel. Nicméně jednoho dne došla věřitelům trpělivost, a zatímco se Jean Depardieu stěhoval z Francie do Ruska, Paramonov se vydal opačným směrem a socialistická Francie se mu stala zemí zaslíbenou. Majetek přepsal na účelové vytvořené firmy, příbuzné a přátele, takže mu ruská jurisdikce může skočit na salám. Loni v létě proskočila zpráva, že policie prohledala jeho sídlo ve Versailles, aby se zmocnila dokumentů. Paramonov sice opustil Rusko, ale neopustil podnikání v automobilovém průmyslu. Založil firmu MPM (Michail Paramonov Motors) a Aquillu reinkarnoval do projektu PS-160. A to, co stojí tam v Budějovicích, jsou právě MPM PS-160, trpělivě čekající na své zákazníky.

Oficiálnější a méně napínavou verzi historie firmy MPM najdete zde.

Zatím se zdá, že se do vozidla koncentrovalo všechno špatné z automobilového průmyslu. Zkonstruováno v Rusku, vyráběno ve Francii, motor bude nejspíš z Číny. Ještě chybí, aby marketing dělali Němci a poprodejní servis Češi. Ale uvidíme.

Na první pohled nevypadá auto zle. Disponuje určitým oldschool lookem z dob, kdy v rádiu hráli Modern Talking a puberťáci si lepili plakáty aut na stěny pokojíků. Jediným rušivým prvkem jsou tlusté okenní rámy, které připomínají Humvee. Barevné odstíny vozidel na českobudějovickém skladě jsou vysloveně líbezné, zejména ta zlatožlutá a červenooranžová metalíza. Bohužel při bližším pohledu na vystavená vozidla se ukáže, že kvalita slícování dílů karosérie je nevelká a pokud se soustředíte na šířku spár mezi panely, zjistíte, že každý kus je v podstatě originál. Ostatně vozidlo je prodáváno jako pre-series a podle výrobce může obsahovat drobné vady kompletace, laku, slícování nebo kompletace komponent interiéru. Zajímaly by mě právní souvislosti provozu takového předsériového vozidla. Tedy například – jak by na to koukali na STK? Kdo ponese odpovědnost za to, když se v tom někdo zabíje z důvodu konstrukční chyby, protože pro mě je „pre-series“ jiné označení pro „not tested“? Půjde sedět Paramonov (který možná bude sedět tak jako tak) nebo ten, kdo s tím jel?

Konstrukce karosérie je pravděpodobně nejvíce nezvyklým prvkem vozidla. Je tvořena samonosným prostorovým rámem z ocelových profilů, na který jsou upevněny plastové panely. To bude patrně největším zdrojem kontroverze, protože stejnou konstrukci měl jiný výdobytek východu, totiž hrůza na kolech jménem Trabant, a od té doby jí zde mnoho lidí nemůže přijít na jméno. Zhruba do konce osmdesátek bylo toto řešení obvyklé pro malosériovou produkci a běžné je také v motorsportu, protože tak lze postavit stejně pevné auto o nižší hmotnosti než klasickou cestou. To se asi v tomto případě povedlo, protože automobil mající rozměry Octavie (délka 4684 mm, šířka 1860 mm, rozvor 2750 mm) má hmotnost Fabie (1225 kg). Vzpomeňme na zaniklou skupinu B v rallye. Výrobce to samozřejmě zužitkoval ve svém marketingu, kdy uvádí: „Jeho, na sériové vozidlo, unikátní design kombinuje trubkový rám a kompozitovou karoserii (Design používaný převážně v motorsportu). Naše vozidla jsou o 10-25% lehčí než vozidla konkurence ve stejné kategorii, což jim dává sportovní dynamiku a atraktivní poměr výkonu a hmotnosti.“ Výrobce provedl crash test, kde si vehikl nevedl zle, video však neobsahuje žádné informace, kde a za jakých podmínek se crash test uskutečnil případně nějaké jeho detailnější zhodnocení, třeba jak se panďulákovi vedlo. Konstrukce s rámem obecně hůře pohlcují energii, což v motorsportu tolik nevadí – k čelní srážce nedojde a řidič má speciální pásy, sedadlo a různé ochranné prvky na sobě. Doufejme, že soudruzi z východu na to pomysleli, jinak budou mít potlučené zákazníky. Přední náprava je Mc Pherson s krátkými rozvidlenými rameny uchycenými k podmotovoému rámu, který je poměrně jednoduchý svařenec z profilů. Zadní náprava je klasická vlečka. Vpředu je zkrutný stabilizátor, vzadu nikoli. Podvozkově tedy totální mainstream.

Model PS-160 pohání čtyřválcový motor Mitsubishi 4G18S o zdvihovém objemu 1.6 litru a výkonu 101 koní, umístěný vpředu napříč a pohánějící přední kola. Pravděpodobně půjde o příbuzného motoru Mitsu Mivec z řady Orion, který se u nás prodával jako základní motorizace modelů Lancer a ASX, kde sice byly spolehlivé a ekonomické, ale zejména na ASX ve větších rychlostech nestačily. Motor 4G18S je tzv. celosvětový motor, vyráběl se všude možně v rámci průmyslové aliance GEMA. Dosud se ve velkém vyrábí v Číně, kde pohání celou řadu kompaktů jako například BYD F3, což je opět další z konstant čínských silnic. Tipuji, že motor pochází právě odtud. Rozvraceč dlažebních kostek to nejspíš nebude, ale zase se jedná o globálně prověřenou oldschool jednotku, na kterou budou všude mraky dílů. Motor plní Euro VI a deklarovaná spotřeba paliva je 7.2 l/100 km, což zní poměrně realisticky.

Převodovka je manuální pětistupňová, což je škoda. Takovej kruthustej sporťák by zasloužil šestikvalt.

Opravdový steampunk je ovšem interiér. To jsou devadesátky at their best. Nevím, jaký stroj byl dárcem interiéru, ale výsledek je každopádně silně retro. Volant vypadá jako z FIATu Bravo. Zejména zaujmou viditelné hlavy šroubků upevňujících jednotlivé panely a aftermarket autorádio. K dosažení sportovního feelingu dopomohou skořepinová kůží potažená sedadla s doplňky v barvě karosérie. Na druhé straně je interiér pojatý funkčně bez různých hipsteřin jako jsou tablety, virtuální přístroje, dotykové ovládání apod., takže není ostudný, jen vypadá staře.

Seznam standardní výbavy zahrnuje celkem rozsáhlý seznam položek včetně značkové muziky Alpine, voken f elektrice, 18ˇ hlín, dále mlhovky, světla na denní svícení, „systém proti zlodějům“ (patrně další vývojový stupeň již známého systému proti odcizení) a tajemnou položku s názvem „Neiman“. Jediný airbag má jen řidič, takže spolujezdec musí spoléhat na to, že se Darwin nemýlil.

Celkově se tedy jedná o velmi jednoduchý a tím pádem robustní automobil, technicky zhruba na úrovni Dacie.

Web firmy neuvádí ceny, u skladových vozidel (všechna vyfocená v ČB u Normy) je všude uvedeno, že cena je na vyžádání. Podle mých informací se cena pohybuje mezi 265 a 290 tis. Kč. Cenu ovlivňuje metalíza (zhruba 10k navíc proti základnímu modelu) nebo matný lak (asi 25k navíc). Záruka je 2 roky nebo 60 tis. km. Nezjistil jsem, kam zavolat nebo co dělat, pokud si chcete vozidlo prohlédnout nebo vyzkoušet.

Marketing v České republice působí spíše amatérsky. MPM Motors má stránky v češtině, kde jsou nějaké základní informace a mnoho nejrůznějších chyb. Firma se během roku 2018 začala prezentovat na Youtube. Nejhodnotnější je video se zkušební jízdou, kde se oranžová PS-160 prohání moravskou krajinou. Můžeme v něm zaznamenat celou řadu věcí – příjemný zvuk motoru, který při řazení občas mírně střelí do výfuku, neuvěřitelně křivé těsnění na obložení A sloupku, schopného řidiče, kterému se po podlaze koulí nějaké flašky a skutečnost, že to asi žádná brzda provozu nebude a udávaných 101 k nemá s vozidlem moc práce. Úsek Velké Němčice – Hustopeče překonal odvážný pilot za 2:10, což při jeho délce 5.3 km odpovídá rychlosti 140 km/h. K zábavnějším kouskům patří video s podtitulem „Mít krásné auto s parádní muzikou to žádná neodolá. Úspěšný lov přeje MPM-Motors.cz“, které má demonstrovat kvalitu audiosoustavy (posouzení, jak moc se to podařilo, nechávám na divácích). Cizojazyčná veřejná prezentace je k vidění zde, pravděpodobně za účasti Paramonova osobně.

Bude se to prodávat? Těžko. V jižních Čechách určitě ne. Auta tam stojí více než rok a žádné jsem v provozu neviděl. Není to kombi, nejezdí to na kradenou naftu a kdoví, jestli se na to dá přidělat tažné zařízení, aby se za tím mohl tahat vozík na kradené dřevo. Netradiční konstrukce a malosériová výroba také konzervativní zákazníky nenadchne a jen málo lidí bude ochotných dělat „start-upu“ MPM testovacího jezdce. Ale zase je to dobré na povzbuzení fantazie. 1383 mm nízký poměrně velký sedan by se tady mezi všemi těmi Passaty B5 a Peugeoty 407 docela vyjímal. Například pro mladé řidiče začátečníky by PS-160 mohlo být dobré dost. Hovoří pro něj jednoduchá technika, snadné opravy a vzhled, který by mohl zajistit vaginální sharing u venkovských bičiz, zejména v odstínu Ferrari red. A pak samozřejmě to audio.

Výrobce plánuje další evoluci tohoto modelu pod označením Erelis. Erelis je zvnějšku totožný s PS-160, ale pohání ho přeplňovaný tříválec Peugeot o zdvihovém objemu 1.2 litru a výkonu 130 koní. Dynamice jízdy to určitě pomůže, ale pomine tak významná prodejní výhoda – robustní jednoduchá pohonná jednotka. Doufejme, že se francouzským inženýrům už povedlo po zhruba deseti letech motory THP vychytat natolik, aby jejich majitelé nemuseli absolvovat procedury jako „čištění ventilů jedlou sodou“. Tým dlužníka Paramanova měl údajně ještě v plánu dvoudveřák, což by bylo fajn. Podle mě s ním měli začít.

V Budějovicích skutečně mnoho lidí zaznamenalo uskladněná auta nezvyklých tvarů a zajímavých barevných provedení, ale neví vůbec, co za auta to je. Nejméně optimistický odhad v mém okolí byl Hyundai, nejoptimističtější Ferrari. Překvápko, nic z toho, ve Vidlákově se pod širým nebem skladuje skutečně multikulturní východozápadní rarita.

Víte co? Celkově se mi ten příběh líbí. Auto radši nekomentuji, na něm bude ještě hodně práce, než se nějak etabluje na trhu, pokud vůbec. Také je určitě špatně, že soudruh obral investory a Sberbank. Ale nějak mi to nevadí, to je jejich věc. Kdo najde odvahu vstoupit na trh s takovým konceptem v dnešní době, musí být nepochybně nadšenec a tak doufám, že nám samochody chozjanina Paramonova, do kterých se toto nadšení zhmotnilo, v Budějovicích ještě nějakou dobu vydrží.

27.01.2019 D-FENS

Související články: